18 C 335/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 19 704,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni 19 704,32 Kč s kapitalizovaným obchodním úrokem 2 292,10 Kč a nadále běžícím ve výši 19,9% ročně z částky 18 111,32 Kč od 19.2.2020 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 178,47 Kč a nadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 18 111,32 Kč od 19.2.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 704,32 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 31.7.2015 smlouvu o úvěru číslo na základě níž mu poskytla žalované bezhotovostně částku 30 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 725 Kč spolu s obchodním úrokem ve výši 19,9% ročně. Zároveň se zavázala uhradit i poplatky spojené s vedením účtu. Za účelem řádného splácení úvěru se žalovaná zavázala na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně zachovávat dostatečné finanční prostředky na úhradu jednotlivých splátek a poplatků. Žalovaná však svůj závazek neplnila, úvěr nesplácela, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 4.7.2019, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem z téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, požadovala žalobkyně uhradit částku 18 111,32 Kč na dlužné jistině, dále neuhrazený obchodní úrok z úvěru ve výši 2 292,10 Kč naběhlý do 18.2.2020 a nadále běžící ve výši 19,9% ročně z částky 18 111,32 Kč od 19.2.2020 do zaplacení, neuhrazených poplatků ve výši 1 593 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně kapitalizovaným částku 1 178,47 Kč a nadále běžícím z částky 18 111,32 Kč od 19.2.2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 31.7.2015 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právnická osoba Smlouvu o úvěru, na základ níž se tato zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 19,9% v 72 měsíčních splátkách po 725 Kč, které bude věřitel inkasovat přímo z běžného účtu žalované vedeného u věřitele.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 31.7.2015 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru na pobočce banky, přičemž uvedla, že je zaměstnaná ve právnická osoba s.r.o. s příjmem 8 158 Kč, je rozvedená a bydlí v nájemní bytě. Výše nákladů na bydlení, živobytí apod. uvedena není. Uvedla, že a ní není vedeno žádné exekuční řízení, nemá žádný úvěr u třetích osob, a měla by splácet úvěr u některého subjektu ze skupiny žalobkyně ve výši 3 Kč.

7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta má soud za prokázané, že před poskytnutím úvěru provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž vycházela z prokázaného příjmu 8 158 Kč měsíčně. Na výdajích žalované uvažovala žalobkyně s částku 4 928 Kč jaké nákladech na živobytí a bydlení, když si informaci o reálných výdajích žalované nevyžádala. Dotazem do CCB a interních systémů měla ověřit, že žalovaná nemá žádný jiný úvěr. Avšak při hodnocení výše úvěrové angažovanosti vycházela z toho, že nová splátka ve výši 725 Kč měsíčně navýší splátkové zatížení žalované na částku 1 284 Kč měsíčně. Soud tak má za prokázané, že žalovaná přijetím nového úvěru měla splácet své závazky nejméně ve výšái 1284 Kč měsíčně.

8. Z interního příkazu k úhradě ve spojení s výpisem z běžného účtu žalované za měsíc červenec 2015 má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, a to připsáním na její běžný účet.

9. Z výpisů z účtu žalované vedeného u České spořitelny od 1.7.2014 do 31.7.2015 má soud za prokázané, že žalovaná měla u žalobkyně veden svůj běžný účet na nějž jí byli připisovány její příjmy. Příjem žalované činil do listopadu 2014 částku 7 198 Kč měsíčně, když šlo o dvě dávky vyplácené úřadem práce. Následně popírala již jen jednu dávku ve výši 3 600 Kč a odměnu za práci v řádu jednotek tisíc korun, avšak každý měsíc od jiného plátce mzdy. Od dubna 2015 je pak žalované vyplácena mzda zaměstnavatelem, kterého označila v žádosti o úvěr. A od května 2015 pak nemá jiný příjem než ze zaměstnání. Výše mzdy se v jednotlivých měsících podstatným způsobem liší od 3 370 Kč do 12.145 Kč, z výpisů nevyplývá, že by v měsíci, kdy je mzda nižší jí byly vypláceny např. nemocenské dávky. Výdaje žalované, včetně nákladů na bydlení, z výpisu nevyplývají.

10. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 1.4.2019 do 31.12.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 340 000 Kč, když z této částky uhradila 202 119,70 Kč na umoření dříve poskytnutého úvěru žalovanému, částku 137 880,30 uhradila na běžný účet žalovaného. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně inkasovala dle smluvních ujednání s žalovaným na úhradu úvěru, úroků a poplatků celkem částku 22 183,59 Kč, když poslední částku inkasovala dne 20.8.2019.

11. Z platební bilance má soud za prokázané, že žalovaná hradila na úvěr různé částky, po celou dobu splácení se dostávala do prodlení v řádu dní, poslední splátka byla uhrazena 25.3.2019. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky, ze dne 2.6.2019, má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek úvěru v celkové výši 3 495 Kč a zároveň byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky neuhradí v dodatečné lhůtě k tomu žalované poskytnuté. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 6.7.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 4.7.2019 celou dlužnou částku ve výši 20 235 Kč a oznámení o zesplatnění odeslala žalované dne 9.7.2019 (viz. podací arch z 9.7.2019). Z platební bilance má soud za prokázané, že žalovaná uhradila do dne zesplatnění úvěru 40 002,27 Kč a po zesplatnění ještě částku 504 Kč, celkem tak na úvěr uhradila 40 506,27 Kč.

12. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, podepsaného žalovaným, ze dne 11.4.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji předsmluvní informační povinnost.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 20.2.2020 ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění jejího závazku před podáním žaloby.

14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 31.7.2015 úvěrovou smlouvu (a to po té, co na základě údajů poskytnutých žalovanou prověřovala její úvěruschopnost), na základě níž jí poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr ke dni 4.7.2019 zesplatněn. Žalovaná na uvedený úvěr uhradila celkem 40 506,27 Kč.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

16. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1.12.2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

19. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněn neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvě o úvěru ze dne 31.7.2015.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru výslovně v § 9 stanoví, že úvěr je možno spotřebiteli poskytnout pouze tehdy, pokud po posouzení jeho úvěruschopnosti, tj. po porovnání osvědčených, prokázaných, příjmů a výdajů konkrétního spotřebitele, je zřejmé, že bude schopen poskytnutý úvěr splácet, a to pod sankcí absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy. V posuzovaném případě žalobkyně prokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalované, avšak nikoliv na základě jejích skutečných příjmů a výdajů. Pokud jde o příjem žalované, spokojila se žalobkyně s výpisy z účtu žalované, z nichž sice vyplynul průměrný příjem ve výši 8 158 Kč měsíčně, avšak jak vyhodnotila, že jsou měsíce, kdy žalovaná dosáhla příjmu od téhož zaměstnavatele jen ve výši 3 370 Kč, a že jde tak o příjme neumožňující jí hradit ani základní životní potřeby, z listin nevyplynulo. I pokud by soud nehodnotil výši příjmu, je zcela zjevné, že uvedla-li žalovaná, že bydlí v nájemním bytě je výše částky 4 928 Kč uvažované žalobkyní na pokrytí veškerých nákladů na živobytí a bydlení žalované zcela nedostačující, přičemž nelze přehlédnout, že se žalobkyně na výši příjmů žalované ani nedotazovala, tím méně, že by je požadovala osvědčit (viz. žádost o poskytnutí úvěru). Porovnáním částky příjmu 8 158 Kč a částky splátek úvěrů 1 284 Kč vyplývá, že žalovaná měla teoreticky k dispozici na úhradu svých veškerých životních nákladů částku 6 874 Kč měsíčně, která sama o sobě vzbuzuje značné pochybnosti o reální schopnosti žalované přijatý úvěr splácet.

25. Žalobkyně si nevyžádala před poskytnutím úvěru žádné doplňující informace a doložení dokladů, které by osvědčili reální výdaje žalované, tedy nesplnila zákonnou povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalované na základě jejích faktických příjmů a výdajů, v důsledku čehož je uzavřená smlouva ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o.z. neplatná.

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 31.7.2015 částku 30 000 Kč. Žalovaná uhradila do dne zesplatnění úvěru 40 002, 27 Kč (a následně ještě 504 Kč), čímž pohledávka žalobkyně za žalovanou na úhradu bezdůvodného obohacení zanikla před podáním žaloby, proto soud v celém rozsahu žalobu zamítl (výrok I.).

27. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšná, náklady řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.