18 C 344/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 43 040,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky částka zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni částka spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částka spolu s • kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši částka a nadále běžícím ve výši 15% ročně z částky částka datum do zaplacení, • kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky částka s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. číslo (program ExpressCash), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit částku spolu s úroky z úvěru ve výši částka a dále uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši částka a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši částka. Celkem tak měl uhradit částku částka, a to ve 14 měsíčních splátkách po částka, celý úvěr včetně poplatků měl být uhrazen do datum. Žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, žalovaný uhradil včas pouze první splátku, s následnými splátkami byl v prodlení, popřípadě je hranil v nižší než sjednané výši. Ke dni splatnosti úvěru uhradil na sjednaný úvěr celkem částku částka a následně ještě částka, celkem tak uhradil částka. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit dlužnou jistinu částka Kč spolu s neuhrazeným obchodním úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši částka a nadále běžícím obchodním úrokem ve výši 15% ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti úvěru, tj. od datum do zaplacení, který žalobkyně za období od datum do datum kapitalizovala částkou částka (po částečném zpětvzetí žaloby). Rovněž žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení s úhradou jistiny a neuhrazených obchodních úroků, tj. z částky částka, běžící od prodlení do zaplacení, který kapitalizovala za období do datum částkou částka (po částečném zpětvzetí žaloby). Vedle dlužné jistiny požadovala žalobkyně rovněž úhradu neuhrazené části sjednaných poplatků, tj. neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, neuhrazený poplatek za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši částka. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na svoji obranu ničeho netvrdil.

3. Žalobkyně vzala podáním ze dne datum, tj. před tím než začal soud jednat, částečně svoji žalobu zpět, a to v rozsahu částky částka, představující část žalobkyní původně požadovaného obchodního úroku za období od datum do datum ve výši částka a část žalobkyní původně požadovaného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši částka. Vzhledem k tomu soud v souladu s ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

4. První jednání se ve věci konalo dne datum. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání řádně doručena do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. náhradním způsobem dne datum, a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro něj byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se z jednání řádně a včas neomluvil, proto soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 ods.t 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. Shodu s prvopisem potvrzuje jméno FO.

5. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

6. Ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši částka. Dále se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši částka a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši částka. Celkem tak měl uhradit částku částka, a to ve 14 měsíčních splátkách po částka, celý úvěr včetně poplatků měl být uhrazen do datum. První splátka byla splatná měsíc po uzavření smlouvy. RPSN předmětného úvěru činila 272,44 %. Z přílohy č. hodnota k úvěrové smlouvě soud zjistil, že obsahuje rozpis splátek úvěru, a to obecně pro jakýkoliv úvěr poskytnutý žalobkyní, kdy je u jednotlivých typů úvěru (tj. úvěru na 14 měsíců, na 17 měsíců a 20 měsíců) uvedeno percentuálně rozdělení jednotlivé splátky mezi úhradu jistiny, obchodního úroku a jednotlivých poplatků.

7. Z platební bilance vedené k úvěrové smlouvě žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradit na předmětnou úvěrovou smlouvu do datum celkem částka.

8. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a že v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem částka v obec, což měl doložit výplatní páskou a pracovní smlouvou. Dále uvedl, že vynakládá měsíčně částku částka na bydlení a částka na dopravu a jídlo. Použitelný (disponibilní) měsíční příjem měl na základě uvedeného činit částka měsíčně. Zároveň uvedl, že je svobodný, a bydlí ve vlastním, tip bydlení uveden není (byt či dům), doklad o vlastnictví rovněž předložen nebyl.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek (konkrétně pohledávky pod pořadovým číslem hodnota) soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy uzavřené dne datum se společností právnická osoba. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení její pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy ze dne datum spolu s podacím lístkem ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění svého závazku.

11. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný skutkový stav dle něhož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. číslo ze dne datum částku částka v hotovosti, a že na tento úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částka.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Shodu s prvopisem potvrzuje jméno FO.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního Shodu s prvopisem potvrzuje jméno FO. důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn jen v rozsahu částky částka, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné úvěrové smlouvě č. číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

26. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla prověřována na základě údajů a podkladů, které sdělil žalovaný a dále na základě informací získaných lustrací insolvenčního rejstříku a centrální evidenci exekucí. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu a zároveň i předložila pouze žádost o úvěr. Z žádosti o úvěr žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně nějaké údaje, na základě nichž tato mohla prověřit úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji konkrétně pracovala, ani v jakém rozsahu tyto údaje ověřila, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda skutečně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného její právní předchůdkyně ověřila výši jeho příjmu, a to z výplatních pásek, avšak tyto soudu nepředložila. I pokud by soud vyšel z tohoto, že příjem žalovaného byl ověřen, výdaje žalovaného ověřeny nebyly žádným způsobem, a to přesto, že sami o sobě odůvodňují pochybnost o své správnosti. Náklady na bydlení ve výši částka neodpovídají běžným nákladům na bydlení jednoho člověka ani v garsonce v jeho výlučném vlastnictví, neboť mezi náklady na bydlení je třeba zahrnout i náklady na spotřebu energií, vody, odvoz odpadu, daň z nemovitostí a pojištění či odvody do fondů SVJ. Obdobně i náklady na jídlo, dopravu a další osobní náklady ve Shodu s prvopisem potvrzuje jméno FO. výši částka (tj. ve výši životního minima) vzbuzují pochybnosti o své správnosti. Nelze předpokládat, že z částky částka na den je žalovaný schopen uspokojit všechny své životní náklady (jídlo, drogerie, léky, dopravu do zaměstnání adresa, oblečení, ale i na kulturu či právnická osoba). Za této situace byla žalobkyně povinna blíže přezkoumat skutečné výdaje žalovaného i jeho předchozí platební morálku. Obdobně soud nemá za prokázané a žalobkyně to ani netvrdila, že by v rámci šetření poměrů žalovaného provedla lustraci v bankovních a nebankovních registrech klientských informací. Nelze přehlédnout, že za situace, kdy příjem žalovaného měl činit částka, a sjednaná splátka úvěru byla částka, zbývala mu na úhradu veškerých jeho potřeb včetně úhrady bydlení pouze částka částka. Tedy částka, jež sama o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, že postačuje k úhradě veškerých nutných výdajů žalovaného a zároveň umožní vytváření alespoň minimální rezervy pro případ podezřelý výraz či nenadálých výdajů.

27. Žalobkyně je povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, čj. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a označení důkazů.

28. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne datum je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne datum. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení Shodu s prvopisem potvrzuje jméno FO. předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

30. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do datum.

31. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, je žalovaný povinen vrátit částku, která mu byla na základě neplatné smlouvy prokazatelně poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum v hotovosti částku částka, a že žalovaný jí uhradil částku částka. Neuhrazené bezdůvodné obohacení tak činí částka, které je povinen uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka za žalovaným úvěrující společností postoupena dle § 1879 o.z. Soud zároveň žalobkyni přiznal i nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 běžící ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom, že k uvedenému datu je povinen poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit (výrok II.).

32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, tj. co do požadovaných poplatků spojených s poskytnutím úvěru, obchodního úroku a smluvní pokuty, zamítl (výrok III.).

33. O náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.