18 C 355/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 94 014,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni 58 486 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 486 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 35 528,26 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 6 240 Kč a nadále běžícím ve výši 10,9 % ročně z částky 91 288,26 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 528,26 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 6 519,78 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 94 014,26 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 24.2.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž mu poskytla žalované bezhotovostně částku 132 253 Kč, jíž částečně byly konsolidovány i předchozí úvěry žalované a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 563 Kč Kč spolu s obchodním úrokem ve výši 10,9% ročně. Zároveň se zavázala uhradit i poplatky spojené s vedením účtu. Za účelem řádného splácení úvěru se žalovaná zavázala na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně zachovávat dostatečné finanční prostředky na úhradu jednotlivých splátek a poplatků. Žalovaná však svůj závazek neplnila, úvěr nesplácela, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 3.12.2022, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem z téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, požadovala žalobkyně uhradit částku 91 288,26 Kč na dlužné jistině, dále neuhrazený obchodní úrok z úvěru ve výši 6 246,40 Kč naběhlý do 3.12.2022 a nadále běžící ve výši 10,9% ročně z částky 91 288,26 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, neuhrazených poplatků ve výši 2 726 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně kapitalizovaným částku 8 520,16 Kč a nadále běžícím z částky 94 014, 26 Kč od 18.7.2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. První jednání ve věci bylo nařízen na den 11.1.2024. Předvoláním k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 27.12.2023. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 24.2.2020 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právnická osoba Smlouvu o úvěru, na základ níž se tato zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 132 253 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 10,9% v 71 měsíčních splátkách po 2 563 Kč, které bude věřitel inkasovat přímo z běžného účtu žalované vedeného u věřitele. Z poskytnutého úvěru měly být uhrazeny částkou 72 253 Kč dva dřívější úvěry poskytnuté žalované žalobkyní, zbývající částka 50 000 Kč byla poskytnuta na běžný účet žalované.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 24.2.2020 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru na pobočce banky, přičemž uvedla, že je zaměstnaná Českou správou sociálního zabezpečení s příjmem 38 294 Kč, je rozvedená a bydlí ve vlastním bytě. Počet členů její domácnosti je jeden. Výše nákladů na bydlení, živobytí apod. uvedena není. Uvedla, že a ní není vedeno žádné exekuční řízení, nemá žádný úvěr u třetích osob odlišných od žalobkyně.

7. Z výpisů z běžného účtu žalované vedeného u České spořitelny od 1.12.2019 do 29.2.2020 má soud za osvědčené, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy příjem od zaměstnavatele České správy sociálního zabezpečení ve výši pohybující se v rozmezí 21 700 do 23 000 Kč a dále příjem ze starobního důchodu ve výši 16 000 Kč. Výdaje žalované, včetně nákladů na bydlení, z výpisu nevyplývají.

8. Z dotazu žalobkyně do CCB a interních systémů měla ověřit, že žalovaná v té době splácela tři úvěry poskytnuté žalobkyní s celkovou měsíční splátkou 14 123 Kč. Dva z těchto úvěrů byly spláceny částí úvěru poskytnutého na základě smlouvy popsané v odstavci 5 tohoto rozsudku. Mimo konsolidaci zůstal hypotéční úvěr poskytnutý žalované v roce 2015 s měsíční splátkou 12 748 Kč.

9. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 24.2.2020 do 31.12.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 132 253 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaná uhradila na úhradu úvěru, úroků a poplatků za uvedené období celkem 60 952 Kč a z platební bilance má soud za osvědčené, že v roce 2022 uhradila ještě 12 815 Kč, když poslední částku inkasovala dne 24.8.2022.

10. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 1.11.2022, má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek úvěru v celkové výši 10 248 Kč a zároveň byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky neuhradí v dodatečné lhůtě k tomu žalované poskytnuté. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3.12.2022 má soud za prokázané, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 3.12.2022 celou dlužnou částku ve výši 94 015 Kč.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 17.7.2023 ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění jejího závazku před podáním žaloby.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24.2.2020 úvěrovou smlouvu (a to po té, co na základě údajů poskytnutých žalovanou prověřovala její úvěruschopnost), na základě níž jí poskytla úvěr ve výši 132 253 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr ke dni 3.12.2022 zesplatněn. Žalovaná na uvedený úvěr uhradila celkem 73 767 Kč.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené účastnicemi dne 24.2.2020.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala jednak na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované, ale zejména z její mnohaleté platební historie, když žalovaná byla její dlouholetou klientkou, jíž bylo poskytnuto několik úvěrových produktů, přičemž podmínky do té doby dodržovala. Zdůraznila, že šlo v zásadě o konsolidaci dříve poskytnutých úvěrů, a že úvěrová angažovanost žalované se v návaznosti na nově přijatý úvěr zvedla pouze o 2 688 Kč na částku 16 811 Kč. Za situace, kdy příjem žalované činil průměrně 37 124 Kč, měla za to, že neexistovala důvodná obava z toho, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet.

26. Soud v této souvislosti nerozporuje platební morálku a platební historii žalvoané, avšak úvěruschopnost žalované měla být prověřována s ohledem na její věk v době přijetí úvěru. Té v rozhodné době bylo již 69 let a její příjem se skládal ze mzdy okolo 22 000 Kč měsíčně a starobního důchodu ve výši 16 000 Kč. Za uvedené situace bylo vysoce pravděpodobné, že žalovaná s ohledem na svůj věk může v průběhu splácení úvěru, tj. v průběhu 71 měsíců (téměř šesti let), ukončit svoji pracovní činnost (a to nejen ze svého rozhodnutí, ale i pro možné onemocnění, které s ohledem na její věk již není nepravděpodobné). Pokud by žalovaná přišla o svůj příjem ze zaměstnání, byla by odkázána na svůj starobní důchod ve výši 16 000 Kč měsíčně, který je nižší než její měsíční splátka úvěrů. Tedy za situace, kdy žalobkyně nezohlednila žádným způsobem věk žalované a nezjistila si ani výši jejích mandatorních výdajů nejméně na bydlení, lze uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, nezohlednila individuální podmínky žalované, čímž porušila své zákonné povinnosti uvedené v následujícím odstavci.

27. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/ 2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ač byla objektivně dána obava, že na straně žalovaná nastane v průběhu následujících 6 let taková situace, kdy nebude schopná poskytnutý úvěr splácet (k čemuž ostatně po dvou letech skutečně došlo).

29. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 21.9.2020 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

30. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

31. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla její právní předchůdkyně, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 132 253 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 73 767 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 58 486 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele, tj. na základě oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 3.12.2022. Od následujícího dne je žalovaná v prodlení, od tohoto dne přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši dle ustanovením § 1970 o.z., tj. ve výši 15 % ročně z částky 58 486 Kč běžím od 4.12.2022 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.).

33. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 519,78 Kč, přičemž tato částka představuje 24,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,21 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 761 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 014,26 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 450 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 1. 2024 náhrada 606,62 Kč za 74 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 956,62 Kč ve výši 3 980,89 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.