18 C 360/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 55 510,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit a) částku 5 178,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 528,52 Kč od 1.6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 55,05 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 41,40 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28,83 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13,93 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 0,48 Kč; b) částku ve výši 618 Kč; c) částku ve výši 21 557,78 Kč; d) částku ve výši 3 051,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 401,56 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 34,99 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 26,31 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 18,32 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,85 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 0,31 Kč; e) částku ve výši 393 Kč; f) částku ve výši 5 198,44 Kč; g) částku ve výši 4 171,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 521,98 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení; kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 45,85 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 34,48 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11,60 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 0,40 Kč; h) částku ve výši 516 Kč; i) částku ve výši 10 914,02 Kč; j) částku ve výši 1 933,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 283,46 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 48,36 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 36,37 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 25,32 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12,24 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 0,42 Kč; k) částku ve výši 543 Kč; l) částku ve výši 1 434,54 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 55 510,30 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou prostřednictvím svých obchodních zástupců - prodejců zboží uzavřela v období od 17.10.2017 do 20.10.2017 čtyři úvěrové smlouvy, na základě nichž poskytla žalované čtyři spotřebitelské úvěry v celkové výši 125 825 Kč. Žalovaná však úvěry řádně a včas nesplácela. Žalovaná byla následně rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí odsouzena za trestný čin úvěrového podvodu a byla jí mimo jiné uložena povinnost k úhradě náhrady škody žalobkyni ve výši 125 825 Kč, se zbytkem škody pak byla žalobkyně odkázána do civilního řízení. Uvedený nárok z trestní rozsudku pak žalobkyně započetla nejprve na dlužné splátky úvěru splatné před zesplatněním, a dále na jistinu po splatnosti. Předmětem žaloby jsou tak části jistiny jednotlivých úvěrů, poplatky za odeslání upomínek a poplatky za oznámení zesplatnění úvěrů.

2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma toho, že smlouvy, podepsala, a že něco žalobkyni dluží, není však schopna jí nic splácet s ohledem na to, že je ve vězení. Uvedla, že k poskytnutí všech spotřebitelských úvěrů probíhalo shodně. Přišla do obchodu, vybrala si zboží, požádala, zda by bylo možné cenu uhradit ve splátkách. Stačilo jí předložit tři výplatní pásky z předchozího zaměstnání. Nikdo neověřoval, zda je i nadále zaměstnána. Nikdo neověřoval výši jejích výdajů, kde bydlí apod. Nikdo ani nikam nevolal, neověřoval si, co řekla. Pokud jsou na smlouvách uvedeny různé výše nákladů na bydlení, uvedla je v různých výší ona, a to podle svého odhadu. příjmení nájemní smlouvu, inkaso a pod nepředkládala. Pokud jde o to, že na smlouvách jsou uvedeny i různé výše jejího příjmu, uvádí, že neví proč, ty nesdělovala, předkládala své výplatní pásky, ale je pravdou, že si každý měsíc nevydělávala stejně, záleželo na počtu odpracovaných směn. Po podpisu smlouvy si vybrané zboží odnesla.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z úvěrové smlouvy č. SÚ číslo ze dne 17. 10. 2017 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím obchodního zástupce jméno příjmení (viz. smlouva o obchodním zastoupení ze dne 8.6.2017 číslo) uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, kdy poskytnutým úvěrem ve výši 22 990 Kč měla být uhrazena celá kupní cena televizoru zakoupeného žalovanou u obchodního zástupce. Úvěr spolu s obchodním úrokem a poplatky a pojištěním měl být splácen v měsíčních splátkách po 1 311 Kč. Z částečného bankovního výpisu žalobkyně ze dne 23.10.2017 má soud za prokázané, že kupní cena televizoru byla prodávajícímu uhrazena. Z přehledu plateb ve spojení s prohlášením žalované má soud za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila, proto žalobkyně úvěr přípisem ze dne 3.4.2018 zasplatnila.

5. Z úvěrové smlouvy č. SÚ číslo ze dne 18. 10. 2017 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím obchodního zástupce Globus ČR (viz. smlouva o obchodním zastoupení ze dne 5.9.2016 č. U číslo) uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, kdy poskytnutým úvěrem ve výši 54 577 Kč měla být uhrazena celá kupní cena televizoru zakoupeného žalovanou u obchodního zástupce. Úvěr spolu s obchodním úrokem a poplatky měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 063 Kč. Z částečného bankovního výpisu žalobkyně ze dne 6.11.2017 má soud za prokázané, že kupní cena televizoru byla prodávajícímu uhrazena. Z přehledu plateb ve spojení s prohlášením žalované má soud za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila, proto žalobkyně úvěr přípisem ze dne 3.4.2018 zasplatnila.

6. Z úvěrových smlouvy č. SÚ číslo a SÚ číslo ze dne 20. 10. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého mandatáře jméno příjmení (viz. Mandátní smlouva ze dne 1.10.2004 číslo) uzavřela s žalovanou dvě samostatné úvěrové smlouvy, kdy poskytnutým úvěrem ve výši 31 950 Kč měla být uhrazena celá kupní cena bicí soupravy a úvěrem ve výši 16 308 Kč měla být uhrazena část kupní ceny piana zakoupených žalovanou u mandatáře. Úvěry spolu s obchodním úrokem a poplatky měly být spláceny v měsíčních splátkách po 1 718 Kč a 1 812 Kč. Nelze přehlédnout, že v tomto případě byly úvěrové smlouvy vyplněny rukou na formuláři žalobkyně, zatím co formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly celé vytištěny a nebyly podepsány, je tak otázkou, zda byly žalované před uzavřením úvěru předloženy. Z částečného bankovního výpisu žalobkyně ze dne 27.10.2017 má soud za prokázané, že kupní cena byla prodávajícímu uhrazena. Z přehledu plateb ve spojení s prohlášením žalované má soud za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila, proto žalobkyně úvěr přípisem ze dne 3.4.2018 zasplatnila.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí má soud za prokázané, že žalovaná byla odsouzena za trestný čin úvěrového podvodu spočívajícího mimo jiné v tom, že s žalobkyní uzavřena čtyři úvěrové smlouvy, na základě nichž došlo k proplacení zboží, které žalovaná zakoupila u třetích subjektů, přičemž při sjednávání úvěrů uvedla úmyslně nepravdivé údaje o svém zaměstnání a svých příjmech, neboť v době uzavírání úvěrů již u svého zaměstnavatele zaměstnána nebyla a nebyla zaměstnána ani jinde. Zároveň tímto trestním rozsudkem jí byla uložena povinnost k úhradě škody žalobkyně ve výši 125 825 Kč, přičemž z rozsudku vyplývá, že trestní soud má za škodu částky představujíc jistiny jednotlivých úvěrů.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě jí nárokovaných částek, po té, co tyto ponížila o částku, jež jí byla přiznána trestní rozsudkem.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou tvrzenou pohledávku.

24. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. V projednávaném případě poskytla žalobkyně žalované v průběhu 4 dnů čtyři spotřebitelské úvěry v celkové výši 125 825 Kč. K dotazu soudu tvrdila, že úvěruschopnost zkoumal před poskytnutím každého z úvěrů, a to jednak posouzením údajů sdělených žalovanou ohledně výše jejího příjmu a výdajů a dále aktivně na základě zjištění a ověření ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli a to i v rámci celé skupiny právnická osoba Konkrétně uvedla, že před uzavřením první úvěrové smlouvy dne 17.10.2017 provedla lustraci v bankovních a nebankovních registrech NRKI, příjmení, registru rizikových subjektů Komerční banky = NIP, v interních databázích žalobkyně ohledně platební morálky klientů, interního příjmení příjmení, dále v insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů MVČR, evidenci adresních míst, registru hledaných osob a centrální evidenci exekucí, přičemž v žádném registr nebyly ohledně žalované zjištěny žádné negativní informace, jež by měly bránit poskytnutí úvěru žalované. Žalovaná neměla ke dni 17.10.2017 evidován žádný úvěrový produkt, nebyla známa žádná negativní informace týkající se schopnosti žalované splácet. Žalobkyně tak neměla žádný důvod úvěr neposkytnout. I pokud by se soud přehlédl, že způsob prověřování úvěruschopnosti žalované je ze strany žalobkyně pouze tvrzen, když k jeho prokázání nenavrhla žádný důkaz, a to ani na základě usnesení čj. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ani na základě poučení soudu na jednání, není zjevné, jak žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná má v úvěrové smlouvě uveden příjem 14 700 Kč a výdaje na bydlení 9 000 Kč. Tedy, že jí na úhradu veškerých životních nákladů (jídla, ošacení, léků, nákladů na cestu do zaměstnání, kulturu či sport) zůstává částka cca 5 700 Kč, po úhradě splátky úvěru pak pouze částka cca 4 400 Kč měsíčně, tj. částka nedosahující ani 150 Kč na den, a to po dobu následujících 2 let. Tedy částka neumožňující vykrýt jakýkoliv výpadek příjmu či nenadálé události. Soud tak má za to, že žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalované i při poskytnutí prvého úvěru nedostatečně.

26. Za situace, kdy je úvěrujícímu uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů. Soud z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru smlouvu č. anonymizováno ze dne 17.10.2017 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku neplatná.

27. Pokud jde o zbývající tři úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne číslo resp. datum, žalobkyně ani po shora uvedených výzvách neuvedla, jak zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením těchto smluv. Nelze přehlédnout, že uzavřením druhé úvěrové smlouvy č. anonymizováno se zvýšil úvěrový rámec žalované téměř na čtyřnásobek původní částky a výše splátek zvýšila z 1 311 Kč na 3374 Kč měsíčně. Uzavřením smluv ze dne datum pak došlo ke zvýšení úvěrového rámce o dalších 48 000 Kč a výše měsíční splátky vzrostla na 6 904 Kč, tedy částku, která převyšovala o více než 1 200 Kč prostředky žalované po úhradě nákladů na bydlen uvedené v první úvěrové smlouvě. Soud tak uzavírá, že v případě těchto úvěrových smluv žalobkyně nejen neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětných úvěrů, a to ač byly poskytnuty v rozestupu jednotek dní a docházel jimi k několikanásobnému navýšení úvěrového rámce, ale pokud by úvěruschopnost řádně zkoumala, musela sama dospět k závěru, že úvěruschopnost žalované není objektivně dána, neboť její mandatorní výdaje přesahují deklarovaný příjem. Tedy i tyto smlouvy jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku neplatné.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo. V případě žalované jsou bezdůvodným obohacením jistiny úvěrů, tedy částky, které žalobkyně za žalovanou vyplatila prodávajícím zboží, tj. částku 125 825 Kč. Tato částka však již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, tedy mezi žalovanou a žalobkyní je nárok z bezdůvodného obohacení tímto rozhodnutím plně vyčerpán. S ohledem na absolutní neplatnost celých úvěrových smluv nemohl žalobkyni vzniknout ani nárok na úhradu smluvených úroků, poplatků ani dalších nároků opírajících se o vlastní úvěrovou smlouvu a ji doprovázející, jichž se žalobkyně v tomto řízení domáhala. Soud proto celou žalobu zamítl (výrok I.).

31. Pokud se žalobkyně domáhala při jednání soudu dne 29.1.2021 vydání rozsudku pro uznání, neboť měla za to, že žalovaná v řízení před soudem svůj nárok uznala. Uvádí soud, že z prohlášení žalované, že se žalobou souhlasí, ale není schopná žalobkyni nic uhradit, protože je ve výkonu trestu, nemá soud za to, že by uznala svůj závazek. I kdyby však bylo uvedené prohlášením uznáním závazku, uvádí soud, že by k němu s ohledem na obsah spisu nemohl přihlédnout. Uznání závazku nezhojuje situaci, kdy platný závazek mezi účastníky od počátku neexistuje. Z obsahu soudního spisu (ve stavu v němž byl před zahájením jednání ve věci samé) bylo zjevné, že je zde dána oprávněná pochybnost o existenci platných úvěrových smluv. Uznání závazku zakládá vyvratitelnou domněnku existence závazku. Za situace, kdy je soud povinen platnost smluv o spotřebitelském úvěru zkoumat z úřední povinnosti, neboť nedostatek zkoumání úvěruschopnosti na straně úvěrujícího způsobuje absolutní neplatnost smluv (blíže viz shora uvedené odůvodnění rozsudku) úvěrových smluv, nemůže soud bez dalšího přiznat uznání závazku popsané právní důsledky, když z obsahu spisu vyplývá pochybnost o platnosti uznávaného závazku, a to do počátku. Pokud by mohlo uznání závazku bez dalšího zhojit nedostatek platnosti smlouvy, která zde byla již od počátku, ztrácela by povinnost soudu přezkoumávat podmínky vzniku platného závazku ze spotřebitelského úvěru smysl. Soud by proto, i bez další aktivity žalované, měl vyvratitelnou domněnku za vyvrácenou (za situace, kdy žalobkyně neprokázala ani v řízení splnění povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a uznání závazku by úspěch žalobkyni ve sporu nepřineslo.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když však úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II.) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.