18 C 44/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 163 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 941,69 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 5 163 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 9 197 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 272,74 Kč a nadále běžícím ve výši 20,5 % ročně z částky 6 949,52 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 680,68 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 1 786,52 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 14 360 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o zápůjčce číslo dne datum. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 197 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne datum, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6 949,52 Kč a na dlužném poplatku 7 410,48 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani následně již ničeho neuhradil, se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky ze dne datum úhrady částky 6 949,52 Kč na jistině, na dlužném poplatku 7 410,48 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 3 272,74 Kč a nadále běžícího ve výši 20,5 % ročně z částky 6 949,52 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 622,37 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 6 949,52 Kč od datum do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byla žalovaný informován dopisem ze dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 9 197 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 20 197 Kč v 60 týdenních splátkách po 337 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne datum, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou zápůjčku 5 837 Kč, přičemž již od první splátky nesplácel zápůjčku v termínech a ve výši dohodnutých splátek.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako dělník ve výrobě. Jeho čistý měsíční příjem činí 10 500 Kč a jako další příjem domácnosti uvedl 17 000 Kč jakožto příjem přítelkyně. Bydlí v nájmu. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 1 500 Kč, dále hradí 350 Kč za telefon a jeho výdaje na domácnost činí 5 000 Kč. Adresa na níž fakticky v obec bydlí je adresou rodinného domu.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podací archu ze dne datum.

8. Z výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze číslo k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

13. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu klienta podepsanou žalovaným. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z pracovní smlouvy a z třech výplatních pásek (viz. Karta klienta), avšak soudu pracovní smlouvu ani výplatní pásky nedoložila. Z karty klienta vyplývá, že náklady na bydlení žalovaného, tj. úhrada nájmu a služeb s nájmem souvisejících včetně dodávky energií činí 1 500 Kč měsíčně, že má bydlet v nájmu, existence nájmu měla být ověřena z nájemní smlouvy. Soudu tvrzená nájemní smlouva a ni doklad SIPO přeložena nebyla. Za situace, kdy částka 1 500 Kč má pokrýt jak úhradu nájemného, tak i dalších nákladů spojených s bydlením, tj. nákladů na energie a vodu, jde o částku zcela se vymykající běžným nákladům spojeným s bydlením v nájmu v rodinném domě. Pokud by náklady na energie a služby spojené s nájmem byly fakticky představovány položkou – výdaje žadatele na domácnost – ve výši 5 000 Kč, není zjevné, z jakých prostředků hradí žalovaný své další životní náklady – náklady na stravu, ošacení, dopravu do zaměstnání …), pokud mu po úhradě v kartě klienta uvedených výdajů zbývá částka 3 650 Kč měsíčně. Za situace, kdy splátka zápůjčky měla činit přes 1 400 Kč měsíčně a měla být splácena 5 let (60 měsíců), lze mít oprávněné pochybnosti o reální možnosti žalovaného zápůjčku řádně splácet, pokud by měl žalovaný vystačit po tuto dobu s prostředky na svoji obživu ve výši 2 500 Kč měsíčně. I pokud by tedy žalovaný uvedené doklady právní předchůdkyni žalobkyně přeložil, bylo na ní, aby si jejich reálnost ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ověřila. Obdobně, pokud by právní předchůdkyně žalobkyně nahlédla do klientských databází (např. NRKI, příjmení) či evidence exekucí, musela by zjistit, že na majetek žalovaného je vedena celá řada exekučních řízení. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen zápůjčku řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o zápůjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

20. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum v hotovosti částku 11 000 Kč. Žalovaný na tuto zápůjčku před podáním žaloby uhradil celkem 5 837 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 5 163 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 941,69 Kč (za dobu ode dne splatnosti zápůjčky, tj. od datum, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 5 163 Kč od datum do zaplacení (výrok I.).

21. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

22. Výrokem VII. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).