3 C 25/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 120 255,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 856,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 3. 9. 2025 do 24. 11. 2025 ve výši 1 669,88 Kč a dále jdoucím ve výši 11,5 % ročně z částky 63 856,08 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 56 399,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 470,98 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 118 708,10 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 470,98 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 399,02 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 736,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 25. 11. 2025, ve znění jejího doplnění, domáhala zaplacení částky ve výši 120 255,10 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s ní žalovaný uzavřel dne 3. 6. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím Správce financí, tj. webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví s tím, že v rámci registrace klienta do systému je ověřována totožnost klienta poskytnutím osobních a kontaktních údajů (rodné číslo, číslo mobilního telefonu, e-mail, občanský průkaz). Registrace a podpis smlouvy byl žalovaným učiněn za pomoci SMS kódu hodnota na telefonním čísle hodnota a IP adrese adresa Zdůraznila, že žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat úvěr opakovaně, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Dále uvedla, že se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. Dále poukázala na to, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 196 198,88 Kč (nákupem zboží na splátky, převodem hotovosti na bankovní účet, prostřednictvím platební karty/mobilu) a uhradil celkem 132 342,80 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která žalovanému po odečtení všech výdajů zbývá a do jaké výše je tak možno maximálně zatížit žalovaného splátkou úvěru. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z potvrzení platby od zaměstnavatele žalovaného spol. právnická osoba. a z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2023. Žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně zdůraznila, že vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 19. 8. 2025. Protože žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně požadovala částku ve výši 120 255,10 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 118 708,10 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, poplatků ve výši 117 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 20 422,34 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 118 708,10 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 140,06 Kč od 3. 9. 2025 do 24. 11. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 120 255,10 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %. Přestože žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ze smlouvy – Šikovný účet č. hodnota ze dne 3. 6. 2022, Dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 31. 3. 2023 a úvěrových podmínek zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč (po změně ve výši 120 000 Kč), který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 4 % z dlužné částky. Úrok byl podle smlouvy sjednán ve výši 26,28 % ročně. Úvěr měl být čerpán na nákup (iPhone 8 Plus 64GB space gray v ceně 6 109 Kč) od prodejce společnosti právnická osoba s tím, že se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 10 splátek po 675 Kč s úrokem 20,13 % ročně, které byly připočítávány ke splátce revolvingového úvěru. Mezi stranami byly dohodnuty sankce pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek, a to smluvní pokuta ve výši 500 Kč za splátku v prodlení, úrok z prodlení v zákonné výši a vynaložené náklady na upomínky. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a jeho čistý příjem ze zaměstnání činí 27 000 Kč měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti měl být 50 000 Kč měsíčně. Adresu pobytu uvedl adresa a kontaktní adresu adresa.

5. Kopií občanského průkazu bylo doloženo, že žalobkyně zjišťovala totožnost žalovaného.

6. Z dokumentu Dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že dokument obsahuje číslo smlouvy hodnota, jméno a příjmení žalovaného s datem narození, telefonní číslo tel. číslo, e-mail e-mail, IP adresu – elektronický podpis úvěru adresa, jakož i kód sms – elektronický podpis hodnota ze dne zaslání 3. 6. 2022.

7. Výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 28. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl v měsíci leden 2023 celkové příjmy 43 674,10 Kč a celkové výdaje 44 131,10 Kč. Mezi příjmy náležela částka 6 538 Kč od právnická osoba., dávka ČSSZ ve výši 18 530 Kč a částka 145 Kč od Střední školy technické s pozn. výplata 12/2022. V měsíci únor měl žalovaný celkové příjmy 35 897,23 Kč a celkové výdaje 35 907,81 Kč. Příjem ve výši 19 944 Kč od právnická osoba nebyl nijak označen, není zřejmé, zda se jedná o mzdu. Podstatnou část příjmů za uvedené období tvořilo čerpání úvěru. Žalovaný převážně platil kartou u obchodníků a v lednu občasně sázel.

8. Z potvrzení platby ze dne 11. 5. 2022 vyplývá příchozí úhrada ve výši 25 096 Kč od právnická osoba. a ze dne 13. 5. 2022 příchozí úhrada ve výši 1 013 Kč od Střední školy technické s textem jméno FO – vyplata za 4/2022.

9. Z úvěrové karty a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím této zprávy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V kartě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Příjem ze zaměstnání uvedl ve výši 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 50 000 Kč a výdaje byly uvedeny v částce 13 000 Kč. Adresu pobytu uvedl adresa, což je adresa ohlašovny městského úřadu. Žalovanému byl odmítnut osobní úvěr na částku 20 000 Kč s počtem měsíčních splátek 120 v měsíci prosinec 2021, žalovaný splácel revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, splátkou ve výši 454 Kč, kdy mu k měsíci duben 2022 zbývalo uhradit 4 633 Kč.

10. Metodikou posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila postup zjišťování bonity žalovaného.

11. Opis výpisu proplacení smlouvy, Opis výpisu karetních transakcí a Výpis čerpání splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný načerpal u žalobkyně za období od 14. 6. 2022 do 19. 8. 2025 celkem částku 196 198,88 Kč. Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalovaný zaplatil žalobkyni na svůj dluh celkem 132 342,80 Kč v období od 11. 7. 2022 do 19. 5. 2025. Po zesplatnění úvěru žalovaný na dluh již ničeho neuhradil.

12. Žalobkyně výzvou ze dne 19. 8. 2025 vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. hodnota a stanovila mu k zaplacení lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu. Odeslání výzvy žalobkyně doložila podacím archem ze dne 20. 8. 2025.

13. Předžalobní výzvou ze dne 15.10.2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do 22.10.2025 s možností úhrady ve splátkách. Tato výzva byla zaslána žalovanému, jak je zřejmé z podacího archu ze dne 15.10.2025.

14. Soud z výše předložených listin vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 6 109 Kč za účelem financování předmětu koupě, prostřednictvím jeho zprostředkovatele a bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč, resp. 120 000 Kč s možností jeho navýšení a žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky společně s poplatky a úrokem žalobkyni vrátit v pravidelných splátkách. Žalobkyně poskytla žalovanému postupně částku v celkové výši 196 198,88 Kč, žalovaný na dluh uhradil celkem 132 342,80 Kč, ve zbylé výši dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 63 856,08 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Výše citovanými a hodnocenými listinami nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, kterou po ní lze spravedlivě požadovat. Ačkoliv žalobkyně provedla určité dílčí kroky, jako bylo nahlédnutí do dostupných registrů či vyhodnocení bankovních výpisů za omezené období, toto posouzení nelze považovat za dostatečné a odpovídající zákonným požadavkům. Především žalobkyně řádně nezjistila a neověřila skutečné výdaje žalovaného. V úvěrové dokumentaci jsou výdaje žalovaného uvedeny toliko paušální částkou 13 000 Kč, aniž by bylo jakkoli doloženo, z jakých konkrétních položek se tato částka skládá a zda odpovídá reálné životní situaci žalovaného. Z bankovních výpisů přitom vyplývá, že žalovaný v posuzovaném období hospodařil minimálně vyrovnaně, spíše však deficitně, když jeho výdaje dosahovaly či mírně převyšovaly jeho příjmy. Tuto skutečnost žalobkyně nijak relevantně nevyhodnotila. Současně žalobkyně nedostatečně ověřila skutečné příjmy žalovaného. Žalovaný sice v úvěrové žádosti uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč, avšak k tomuto tvrzení nebyly žalobkyní opatřeny a předloženy žádné odpovídající doklady, které by existenci, výši a pravidelnost tohoto příjmu prokazovaly (např. pracovní smlouvou). Z dostupných podkladů naopak vyplývá, že struktura příjmů žalovaného byla nejasná a nestabilní, přičemž část příjmů tvořilo čerpání úvěru. U příchozí platby v únoru 2023 přitom nebylo ani zřejmé, zda se jedná o mzdu či jiný druh příjmu, a tuto skutečnost žalobkyně nijak neověřila. Takový postup nemůže obstát jako řádné zjištění skutečných příjmů spotřebitele. Žalobkyně rovněž náležitě nezohlednila osobní poměry žalovaného, zejména jeho věk, který je významným faktorem pro posouzení schopnosti dlouhodobého splácení závazků. Přestože jde o okolnost zásadní pro odpovědné vyhodnocení úvěruschopnosti, žalobkyně ji nijak konkrétně nezohlednila ani nevyhodnotila ve vztahu k délce a povaze sjednávaného úvěru. Stejně tak byla podceněna otázka bydliště žalovaného, který uvedl jako adresu pobytu adresu ohlašovny městského úřadu. Takové bydliště je zjevně nestandardní a může svědčit o sociální či ekonomické nestabilitě, což mělo vést ke zvýšené obezřetnosti při posuzování jeho schopnosti splácet úvěr. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně nezískala dostatečné, úplné a ověřené informace o příjmech a výdajích žalovaného, neověřila jejich skutečnou výši, pravidelnost a udržitelnost a současně nezohlednila další podstatné okolnosti, včetně věku a bydliště žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyní neodpovídá požadavku odborné péče a nelze je považovat za řádné.

29. Soud má však za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 196 198,88 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 132 342,80 Kč, a žalobkyně tak má právo na vrácení částky ve výši 63 856,08 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, kdy tato částka jí byla přiznána společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 3. 9. 2025 (neboť žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě výzvou ze dne 19. 8. 2025, ve které mu poskytla 14 dnů na úhradu, tj. do 2. 9. 2025) do 24. 11. 2025 ve výši 1 669,88 Kč a dále jdoucím ve výši 11,5 % ročně z částky 63 856,08 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky (výrok I. tohoto rozsudku).

30. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu nákladů na vymáhání, poplatků za pojištění, smluvní pokuty, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 6,2 % těchto nákladů (žalobkyně byla úspěšná v 53,10 % a neúspěch měla v 46,9 % svého nároku), tj. 1 736,40 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 811 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 5 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 4 025,70 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).