4 C 103/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: ČR - Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že vlastníkem pozemku parc. č. St. 16, k. ú. adresa, obec adresa, zapsané na LV Anonymizováno, to vše vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, byla ke dni 20. 11. 2018 Anonymizováno jméno FO, narozená datum.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55 963,43 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. č. St. 16, k. ú. adresa, obec adresa, zapsané na LV Anonymizováno, to vše vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa (dále jen „pozemek A“) její matky jméno FO, narozené datum, ke dni její smrti, a to datum (původně se domáhala, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem uvedeného pozemku, ale usnesením Okresního soudu v Berouně ze den 2. 10. 2024, č.j. spisová značka, byla připuštěna změna žaloby). Uvedla, že vlastnické právo k pozemku vydržela její matka jméno FO (dále také jako „matka žalobkyně“). Žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. St Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno – rodinný dům (dále jako „pozemek B“), a pozemek p.č. 26/4 (dále jako „pozemek C“), taktéž v k.ú. adresa na LV Anonymizováno. Vlastnické právo nabyla žalobkyně na základě usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 6. 2019, č.j. spisová značka, kterým bylo skončeno dědické řízení po zesnulé matce žalobkyně. Matka žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí výše uvedeného pozemku p.č. St Anonymizováno a rodinného domu (který je v současné době součástí pozemku) na základě kupní smlouvy uzavřené dne datum formou notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno. V té době bylo žalobkyni 6 let, co si pamatuje, tak její matka užívala výše uvedené pozemky včetně pozemku p. č. St. Anonymizováno. O tento spolu s jejich domem a dalšími pozemky pečovaly, spravovaly a obhospodařovaly je. Oba pozemky byly oploceny stejným oplocením. Matka žalobkyně více jak 30 let pozemky spravovala a nakládala s nimi jako s vlastním majetkem. Žalobkyně měla za to, že se stane vlastníkem i předmětného pozemku A na základě dědického práva, ovšem v rámci dědického řízení zjistila, že tomu tak není a pozemek dle zápisu v katastru nemovitostí patří někomu jinému, jako vlastníci zde byli vedeni manželé Anonymizováno, kteří v tu dobu byli již několik let po smrti. Následně byla na základě prohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu, o nabytí vlastnického práva státu k nemovitostem s právními účinky zápisu k okamžiku datum, zapsán jako vlastník předmětného pozemku žalovaný. Matka žalobkyně žila od počátku v dobré víře, že užívá pozemek jako pozemek vlastní, jak plyne z jejího jednání. Nikdy nikým nebyla upozorněna na výkon vlastnického práva, které by ji nepříslušelo. S ohledem na to, že předmětná žaloba je určovací, žalobkyně zdůvodnila naléhavý právní zájem v tom směru, aby byl nastolen soulad mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem reálným.

2. Žalovaný projevil s podanou žalobou nesouhlas. K žalobě uvedl, že žalobkyně, respektive její matka jakožto právní předchůdkyně žalobkyně, nejednala v poctivému úmyslu ve vztahu k pozemku parc. č. St. Anonymizováno, katastrální území adresa. V kupní smlouvě z roku Anonymizováno je výslovně uvedeno, že předmětem smlouvy je rodinný domek č. p. Anonymizováno se stavební parcelou č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně již od počátku přesně věděla, jaké nemovitosti kupuje a že onen sporný pozemek parc. č. St. Anonymizováno není součástí těchto převáděných nemovitostí. V roce 1981 matka žalobkyně kupovala část pozemku parcelní číslo Anonymizováno od tehdejšího národního výboru s tím, že by tento pozemek chtěla užívat společně se svým domem č. p. Anonymizováno, u něhož žádná zahrada není, což jenom potvrzuje, že si byla dobře vědoma toho, že stavební parcelu, byť je tedy pozemek označen jako stavební parc. č. hodnota, tak fakticky zastavěn není, že tento pozemek nenabyla a zde, když se naskytla možnost, tak tento pozemek právě za účelem užívání jako zahrady koupila. Když v roce 1996 požádala o průzkumný vrt podzemních vod, tak matka žalobkyně požádala o provedení tohoto vrtu na pozemku parc. č. St. Anonymizováno, čili na tom pozemku, který koupila, ačkoliv, jak je uvedeno ve vyjádření, ten se fakticky nachází na pozemku parc. č. St. Anonymizováno, tedy kdyby se považovala za vlastníka tohoto pozemku, tak by požádala o to, aby to bylo provedeno přímo na pozemku parcelní č. St. Anonymizováno. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nebyly splněny podmínky pro vydržení vlastnického práva a žalovaný navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Soud po provedené dokazování zjistil následující skutkový stav:

4. Matka žalobkyně koupila na základě kupní smlouvy formou notářského zápisu uzavřené dne 19. 12. 1978 rodinný domek č.p. Anonymizováno se stavební parcelou číslo St. Anonymizováno s tím, že u domku jsou drobné stavby (viz kupní smlouva ze dne Anonymizováno na l.č. hodnota spisu). Pozemek byl oplocen stejným pletivovým plotem, na zadní části pozemku z pohledu od silnice byla kamenná zeď (viz fotografie na l.č. hodnota- Anonymizováno spisu shodně fotografie na l.č. hodnota spisu). K uvedenému pozemku byl připlocen i pozemek A, přičemž jako vlastník tohoto připloceného pozemku je v katastru nemovitostí uveden žalovaný. Shora uvedené pozemky spolu s domkem užívala matka žalobkyně od doby jejich koupě do své smrti. Nemovitosti byly užívány matkou žalobkyně i samotnou žalobkyní, byly využívány k jejich rekreaci. O pozemek se staraly, sekaly trávu, sázely květiny atd. Svědci jakožto sousedé neví o tom, že by byl někdy v minulosti řešen spor ohledně vlastnictví předmětných pozemků (viz výpověď jméno FO, výpověď jméno FO, výpověď jméno FO, viz fotografie na l.č. hodnota-21 spisu, shodně fotografie viz č. l. Anonymizováno-Anonymizováno spisu). Na základě kupní smlouvy ze dne datum nabyla matka žalobkyně pozemek parcelní číslo Anonymizováno, o výměře 79 m2, označený jako zahrada (jednalo se o část současného pozemku C, viz zákres do katastrální mapy na l.č. hodnota spisu). V předmětné smlouvě je mimo jiné uvedeno, že důvodem tohoto převodu je skutečnost, že právnická osoba v adresa z převáděné zahrady nemá žádný společenský užitek a matka žalobkyně ji bude užívat společně se svým domkem č.p. 31, u něhož žádná zahrada není. Následně matka žalobkyně kupní smlouvou ze dne 26. 4. 2005 koupila pozemek parc. č. 26/5, o výměře 58 m2, zahrada, který byl na základě geometrického plánu č. hodnota-Anonymizováno oddělen z pozemků parc. č. St. Anonymizováno, o výměře 442 m2, zastavěná plocha, zbořeniště, a pozemku parc. č. 26/3, o výměře 1685 m2, zahrada, zapsané v k.ú. adresa, obec adresa, na LV č. hodnota, u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa. Následně došlo ke sloučení výše uvedených pozemků v jeden pozemek parc. č. Anonymizováno tedy pozemek C (viz smlouva kupní ze dne 26. 3. 1981 na l.č. hodnota spisu, informace o pozemku na l.č. hodnota spisu, kupní smlouva ze dne 26. 4. 2005 na l.č. 71spisu a zákres do katastrální mapy na l. č. hodnota spisu). V roce 1996 právnická osoba ve Anonymizováno vydal matce žalobkyně stavební povolení na průzkumový vrt podzemních vod na pozemku B (viz Stavební povolení na l.č. hodnota a 88 spisu)

5. Matka žalobkyně zemřela dne datum. Žalobkyně nabyla z důvodu zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců celou známou pozůstalost po své matce, mj. i nemovité věci zapsané na LV č. hodnota vedeném u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa pro obec adresa, k.ú. adresa, a to pozemek B, jehož součástí je stavba, objekt k bydlení č.p. 31 adresa na parc. č. hodnota, a dále pozemek C, zahrada. Žalobkyně je jediným potomkem svém matky (viz usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 6. 2019, č.j. spisová značka, na l.č.hodnota spisu, viz informace o pozemku na l.č. hodnota spisu a informace o pozemku na l.č. hodnota spisu).

6. V současné době jsou pozemky, konkrétně pozemek parcelní číslo C, o výměře 149 m2, veden v katastru nemovitostí jako zahrada, pozemek B, o výměře 102 m2, veden v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek A, o výměře 178 m2, veden v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití je uvedeno zbořeniště, oploceny plotem z dřevěných planěk. V zadní části pozemku se nachází pouze část bývalé kamenné zdi, poté na ni navazuje skalka. Na pozemcích se nacházejí vzrostlé stromy, uprostřed pozemků je vzrostlý ořech, okolo dřevěného plotu se nachází živý plot. Tyto pozemky užívá a pečuje o ně žalobkyně (viz protokol o místním šetřením na l.č. hodnota spisu, informace o pozemku na l.č. hodnota spisu, informace o pozemku na l.č. hodnota spisu, výpis z katastru nemovitostí na l.č. hodnota spisu, viz fotografie na l.č. hodnota-21 spisu a shodně fotografie na l.č. hodnota-46 spisu, viz výpověď jméno FO, výpověď jméno FO, výpověď jméno FO).

7. Soud neprovedl navržené důkazy, a to výslech jméno FO, když ta se nedostavila k nařízenému jednání a zástupce žalobkyně netrval na jejím výslechu, navíc pro nadbytečnost, když byly provedeny tři výslechy svědků, kteří shodně vypovídali k předmětné věci. Taktéž soud neprovedl důkaz fotografiemi založenými na l.č. hodnota spisu, když na těchto žalobkyně netrvala a tyto jsou nadbytečné, když došlo k ohledání předmětného pozemku (místní šetření) a k důkazům byly provedeny obdobné fotografie.

8. Co se týká výpovědí jednotlivých svědků, tyto soud hodnotí jako věrohodné, ač se jedná o známé žalobkyně či sousedy z obce adresa. Na otázky soudu jednotlivé osoby reagovali přirozeně, svými slovy, odpovědi na soud nepůsobili naučeně.

9. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen „noz“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

10. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník s účinností do 31. 12. 2013 (dále jen „o.z.“) držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle odst. 2 téhož ustanovení držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

11. Podle § 130 o.z. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

12. Podle § 134 o.z. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

13. Vzhledem k tomu, že předmětná žaloba je žalobou určovací, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je naplněna podmínka § 80 o.s.ř., tj. zda je na určení vlastnického práva dán naléhavý právní zájem. Soud dospěl k závěru, že tato podmínka je splněna, když se žalobkyně domáhá určení vlastnictví k nemovitosti, kdy vlastnické právo se zapisuje do veřejného rejstříku, a žalobkyně tímto způsobem chce dosáhnout shody mezi stavem faktickým a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, a to právě s odkazem na tvrzení žalobkyně, že vlastnické právo k nemovitosti bylo vydrženo její matkou, která zemřela. Na žalobkyni jakožto její dědičku by mělo přejít vlastnické právo v rámci pozůstalostního řízení, v jehož průběhu zjistila, že její matka není vedena jako vlastník předmětného pozemku A v katastru nemovitostí.

14. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimovaná k podání předmětné žaloby, když je dcerou zemřelé jméno FO, po níž nabyla dědictví představující celou známou pozůstalost z důvodů zákonného dědického práva dědičky v první dědické třídě, jakožto její jediná dědička.

15. Soud v předmětné věci dospěl k závěru, že matka žalobkyně vydržela vlastnické právo k předmětnému pozemku. Danou věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník s účinností do 31. 12. 2013, ve spojení s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, když podle dosavadních předpisů se posuzují též podmínky vydržení, mělo-li k nabytí vlastnického práva v jeho důsledku dojít před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka nebo spisová značka). Ve smyslu § 129 o.z. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů, a to vůle s věcí nakládat jako s vlastní a faktické ovládání věci. Aby se držitel mohl stát vlastníkem nemovité věci ve smyslu § 134 o.z. musí jí nepřetržitě držet po dobu 10 let a musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu právo patří, tj. musí být oprávněným držitelem ve smyslu § 130 o.z. Právní předchůdkyně (matka) žalobkyně se chopila držby předmětného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 1978, jejímž předmětem byla koupě pozemku parc. č. St. Anonymizováno a rodinného domku čp. Anonymizováno. K tomuto pozemku byl připlocen i pozemek par. č. St. Anonymizováno. Pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části pozemku, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku (viz. rozhodnutí NS sp. zn. spisová značka). Výše uvedená kupní smlouva neobsahuje rozměr plochy pozemku, matka žalobkyně tedy nemohla s obvyklou opatrností zjistit, že nabývá víc, než jí náleží. Dále pozemek matka žalobkyně zakoupila oplocený. Plot byl ze strany od silnice v celé délce pozemku jednotný, stejného vzhledu, tedy ani z této skutečnosti s obvyklou opatrností nemohla usuzovat, že by nabyla více než na základě kupní smlouvy. Z druhé strany pozemku byl plot tvořen kamennou zdí, která navazovala na rodinný dům. Z této okolnosti taktéž nemohlo být matce žalobkyně patrno, že část pozemku nenabyla. Co se týká námitky žalovaného, že matka žalobkyně nemohla být v dobré víře o nabytí předmětného pozemku, když dne 26. 3. 1981 uzavřela s adresa národním výborem v adresa kupní smlouvu, jejímž předmětem byla část současného pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú., když je zde uvedeno, že z převáděné zahrady nemá prodávající žádný společenský užitek matka žalobkyně ji bude využívat společně se svým domkem č.p. 31, u něhož žádná zahrada není, k tomu soud uvádí, že tato námitka nevylučuje dobrou víru matky žalobkyně. Jak se podává z listu vlastnictví pozemku parc. č. St. 15 a pozemku č. St. 16, oba tyto pozemky jsou evidovány jako zastavěná plocha a nádvoří (u pozemku parc č. St. 16 je navíc jako způsob využití uvedeno zbořeniště), pozemek parc. číslo 26/4, je pak evidován jako zahrada. Obsah smlouvy tedy koliduje s označením pozemků, které je uvedeno v listech vlastnictví. Nad to nutno přisvědčit žalobkyni, že pokud by tato nebyla v dobré víře, že ji náleží i předmětný pozemek, nedávalo by zcela smysl, proč by chtěla kupovat část pozemku, ke kterému by neměla přístup, když by byla vlastníkem pouze pozemku parc. č. St. 15 bez pozemku parc. č. St.

16. Naopak tato skutečnost svědčí žalobkyni, že jako řádný vlastník (držitel) chtěla pečovat o pozemek, když chtěla předejít zřícení kamenné zdi (nacházející se na hranici pozemků) na její pozemek. Soud dále konstatuje, že stavební povolení průzkumového vrtu podzemních vod na pozemku B, k němuž žalobkyně uvedla, že povolení bylo vydáno na stavbu právě na pozemku B, ale reálně se nachází na pozemku A, podporuje skutečnost, že matka žalobkyně, nevěděla, že k pozemku A je připlocen i pozemek B.

16. V řízení bylo prokázáno, že matka žalobkyně po celou dobu držby o předmětné pozemky pečovala, obhospodařovala je (sekala trávu, sázela květiny atd.) a nakládala s nimi jako s vlastními. Po dobu držby nebyl veden spor o vlastnictví předmětného pozemku (jak potvrdili svědci v rámci svého výslechu). O tom, že předmětný pozemek je ve vlastnictví jiné osoby než matky žalobkyně se žalobkyně dozvěděla až v rámci pozůstalostního řízení matky žalobkyně, a to v roce 2018. Držba předmětných pozemků matky žalobkyně tedy trvala déle než deset let.

17. Vzhledem k tomu, že byly splněny veškeré podmínky pro vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku ve smyslu § 134 o.z., když matka žalobkyně byla oprávněnou držitelkou ve smyslu § 129 a 130 o.z. a nerušeně držela předmětný pozemek více než 10 let, soud žalobě vyhověl v celém rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 963,43 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, které náleží dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, za čtyři úkony právní služby - příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne 2. 10. 2024 a účast na ohledání místa dne 6. 11. 2024 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) za 3 100 Kč za úkon, tj. celkem 12 400 Kč a náhradu hotových výdajů za 4 úkony ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu v účinném znění do 31. 12. 2024, tj. celkem 1 200 Kč (4x 300 Kč). Dále soud přiznal náklady ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do ve znění účinném od 1. 1. 2025, za čtyři úkony právní služby - účast na jednání před soudem dne 8. 1. 2025 (jednání v délce přes 2 hodiny), vyjádření žalobkyně ze dne 27. 2. 2025 a účast na jednání před soudem dne 5. 3. 2025 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a g) 5 620 Kč za úkon, tj. celkem 22 480 Kč a náhradu hotových výdajů za 4 úkony ve výši 450 Kč za úkon, tj. celkem 1 800 Kč, dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu v účinném znění od 1. 1. 2025. Dále cestovného ve výši 596,60 Kč za cestu k jednání konaného dne 2. 10. 2024 osobním automobilem Anonymizováno, RZ SPZ, spotřeba dle TP 4,8 l/100 km, palivo nafta motorová, cena 38,70 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,60 Kč/1km, počet km 80 dle vyhlášky 398/2023 Sb.) a taktéž náhradu za promeškaný čas ve smyslu 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to celkem za 4 půlhodiny á 100 Kč strávené na cestě k jednání soudu a zpět, tj. celkem 400 Kč. Dále cestovného ve výši 447,45 Kč za cestu na ohledání místa (předmětné pozemky v adresa) dne 6. 11. 2024 osobním automobilem Anonymizováno, RZ SPZ, spotřeba dle TP 4,8 l/100 km, palivo nafta motorová, cena 38,70 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,60 Kč/1km, počet km 60 dle vyhlášky 398/2023 Sb.) a taktéž náhradu za promeškaný čas ve smyslu 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to celkem za 4 půlhodiny á 100 Kč strávené na cestě na místní ohledání a zpět, tj. celkem 400 Kč. Dále cestovného v celkové výši 1 194,48 Kč za cestu k jednání u soudu dne 8. 1. 2025 a 5. 3. 2025 a zpět osobním automobilem Anonymizováno, RZ SPZ, spotřeba dle TP 4,8 l/100 km, palivo nafta motorová, cena 34,70 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,80 Kč/1km, počet km jedna cesta tam a zpět 80 km, tj. celkem hodnota Km dle vyhlášky 475/2024 Sb.) a taktéž náhradu za promeškaný čas ve smyslu 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to celkem za 2 krát 4 půlhodiny á 150 Kč strávené na cestě na jednání soudu a zpět, tj. celkem 1 200 Kč. Nad to soud podotýká, že přiznal žalobkyni pouze náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáním u soudu dne 2. 10. 2024 ve výši čtyř půlhodin po 100 Kč, tj. ve výši 400 Kč, ač žalobkyně v tomto případě požadovala dvakrát 4 půlhodiny po 100 Kč, když u dalších dvou náhrad za promeškaný čas v souvislosti s cestou ke zdejšímu soudu k jednání dne 8. 1. 2025 a 5. 3. 2025 za každou z cest a tam a zpět požadovala pouze 4 půlhodiny, aniž by zdůvodnila, proč požaduje dvojnásobek promeškaného času než při výše uvedených jednání. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejíž je její zástupce plátce, a to ve výši 8 844,90 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činily 55 963,43 Kč a tyto soud uložil žalovanému uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř) a na zákonné místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dní ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).