4 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa o zaplacení 132 125 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 125,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 121 481 Kč od 19. 11. 2025 do 16. 2. 2026 zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 481 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení úrokem ve výši 73,37 % ročně z částky 100 000 Kč od 19. 11. 2025 do 12. 12. 2025 ve výši 4 686,96 Kč a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 11. 2025 dosáhne částky 373 824 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v rozsahu 50 % ve výši 20 947 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 607 Kč, a to po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 132 125 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu dne 29. 7. 2025 poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, a to výplatou na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit spolu s úrokem 73,37 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 7 396 Kč, splatných vždy ke 13. dni každého kalendářního měsíce. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě dokladů a informací od něho získaných, dále ověřením jeho předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, a vnitřním skóringem žalobkyně, tzv. hodnocením klienta. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně dne 17. 11. 2025 úvěr zesplatnila, neboť žalovaný se dostal do prodlení delšího než 65 dní se splátkou č. 1 splatnou 13. 9. 2025. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak žalobou domáhala úhrady dlužné jistiny 100 000 Kč s příslušenstvím, částky ve výši 998 Kč sestávající z dvou smluvních pokut ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky č. 1. a 2 po dobu delší 30 dní. Rovněž pak požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 400 Kč, a to 200 Kč za každou z upomínek ohledně dlužných splátek č. 1. a 2 s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 644,30 Kč a dlužného obchodního úroku. V neposlední řadě žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, na niž však žalovaný nijak nereagoval, a svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání, k němuž byl žalovaný řádně obeslán, se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27. 7. 2025 soud zjistil, že uvedeným návrhem měl žalovaný dne 27. 7. 2025 požádat o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč a zavázat se žalobkyni vrátit částku ve výši 311 520 Kč v 48 měsíčních splátkách po 7 396 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 29. 7. 2025 v 15:16:15 prostým elektronickým podpisem.

6. Z oznámení ze dne 17. 11. 2025 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 121 481 Kč.

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele jméno FO, sídlem adresa. Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou ze splátek.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. hodnota bylo soudem zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27. 7. 2025 ve znění dodatku č.

1. Doručením tohoto oznámení o schválení úvěru žalovanému mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota ve znění dodatku č. 1, přičemž přílohou tohoto oznámení je splátkový kalendář vztahující se k uzavřené smlouvě a jedno vyhotovení smlouvy a jedno vyhotovení dodatku č. 1, a zároveň sděleno číslo bankovního účtu pro úhrady splátek úvěru.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 1. 2026 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby předžalobní upomínku, ve které žalovaného vyzvala k úhradě všech jeho závazků do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení.

10. Z hodnocení klienta ze dne 27. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný měl jedinečným kódem podepsat vyplněný formulář, v němž je uvedeno, že je od 1. 7. 2020 na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou zaměstnán u u zaměstnavatele jméno FO, sídlem adresa s měsíčním příjmem 25 000 Kč. Jeho nejvyšší dosažené vzdělání je vysoká škola. Dále je žalovaný svobodný a u formy bydlení uvedl – vlastní. Jeho celkové měsíční výdaje mají činit 9 794 Kč, když k této částce zaměstnanec žalobkyně/zprostředkovatel úvěru dospěl na základě úvahy, že životní minimum činí 4 860 Kč, rezerva 1 000 Kč a výdaje na bydlení 4 934 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádné ostatní výdaje na dopravu, kurzy, záliby, apod.

11. Z předsmluvního formuláře ze dne 27. 7. 2025 soud zjistil, že současně s tvrzeným podpisem návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dne 27. 7. 2025.

12. Z výpisu záznamu z registru Solus ze dne 27. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalovaného nejsou evidovány žádné úvěry, žádné dluhy.

13. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 8. 8. 2017 bylo soudem zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je právě žalovaný.

14. Z dokladu o vyplacení úvěru na bankovní účet vedený na jméno žalovaného č. č. účtu bylo soudem zjištěno, že dne 29. 7. 2022 byla na tento bankovní účet odeslána částka ve výši 100 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

15. Z prohlášení klienta ze dne 27. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný měl podpisem tohoto dokumentu prohlásit a potvrdit, že se mimo jiné seznámil s veškerými informacemi o spotřebitelském úvěru, že se seznámil se zněním dokumentů, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku.

16. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo soudem zjištěn, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici doklad osvědčující osobní údaje žalovaného a jeho totožnost.

17. Z potvrzení o transakci bylo soudem zjištěno, že čistá mzda žalovaného činila v dubnu 2025 částku 32 829 Kč a v květnu 2025 částku 28 500 Kč.

18. Z výplatní pásky soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila v červnu 2025 částku 24 500 Kč.

19. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný měl vyjádřit souhlas se všemi dokumenty vloženými do klientské zóny žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně, tedy i s návrhem smlouvy. Jedinečný kód vygenerovala žalobkyně a zaslala jej na bankovní účet žalovaného jako variabilní symbol platby 1 Kč, kterou zaslala na účet žalovaného v průběhu ověřování jeho osobních údajů. Žalovaný měl požádat o uzavření smlouvy popsaným způsobem, přičemž veškeré dokumenty, tedy i tento dodatek měl být odsouhlasen jedinou SMS zprávou.

20. Ze základní informace o klientovi soud zjistil, že žalovaný měl požádat o úvěr dne 27. 7. 2025, smlouvu o úvěru č. hodnota podepsat dne 27. 7. 2025 a dne 29. 7. 2025 byl úvěr vyplacen na bankovní účet č. č. účtu.

21. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné okolnosti, které by měly vliv na posouzení věci.

22. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, která mu byla připsána na účet č. č. účtu dne 29. 7. 2025. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil., a to i přes zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

23. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

25. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

26. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

28. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

29. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 30. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

32. Soud ve smyslu § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

35. Žalobkyně při jednání dne 13. 7. 2026 ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobu zpět (nebylo tedy potřeba souhlasu žalovaného) co do částky převyšující bezdůvodné obohacení ve výši 100 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, soud proto podle § 96 odst. 1-4 o. s. ř. výrokem I rozhodl o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí.

36. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 7. 2025 částku 100 000 Kč, jež byla převedena na jeho bankovní účet, na kterou žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil a dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně podle § 1970 o. z., vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 17. 2. 2026. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 947 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 607 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 125 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 7. 2026 náhrada 1 683 Kč za 105 ujetých km v částce 933 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 163 Kč ve výši 6 124 Kč (výrok pod bodem III tohoto rozsudku).

38. Jelikož řízení bylo částečně zastaveno, rozhodl soud výrokem IV o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.