4 C 76/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 485 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 092,15 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 000 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 496 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 17. 10. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru číslo. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě podepsané smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit finanční částku v celkové výši 10 144 Kč spolu s příslušenstvím do 17. 11. 2016. Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě, když žalovaný zažádal online na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí úvěru, kde mu byl po řádně provedené registraci založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaný vyplnil své osobní a kontaktní údaje, dále pak číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, ve které vyplnil požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti úvěru, kdy se žalovanému automaticky zobrazil i vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu a následně smlouvu spolu s ostatní dokumentací zaslal v rámci uživatelského účtu právní předchůdkyni žalobkyně. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kdy následně byly žalovanému na jím sdělený bankovní účet poskytnuty požadované finanční prostředky. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 17. 11. 2016. Žalovaný neuhradil na uvedenou částku ničeho. Žalovaný se ocitnul v prodlení s úhradou částky ve výši 10 144 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru 8 000 Kč a nedoplatek poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 144 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. 5 odst. 5.2 smlouvy i právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Následně došlo na základě smlouvy k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný ani poté ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn. Žalobkyně se tak domáhá úhrady poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 485 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 092,15 Kč (tj. za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 18. 11. 2016, do 29. 7. 2018, počítaného z částky 8 000 Kč) a dále zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 23. 6. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 485 Kč zpět s tím, že požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. S ohledem na uvedené částečné zpětvzetí žaloby soud co do této částky řízení v souladu s § 96 odst. 1-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ze smlouvy o úvěru číslo zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena uvedená smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 10 144 Kč, a to do 17. 11. 2016.

6. Z výpisu z bankovního účtu a z informací o klientech ze dne 2. 7. 2021 bylo zjištěno, že dne 17. 10. 2015 přišla na účet číslo bankovní účet částka ve výši 8 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně. Vlastníkem výše uvedeného účtu je žalovaný.

7. Z platební bilance žalovaného bylo zjištěno, že na poskytnutou částku nebylo ničeho hrazeno.

8. Z upomínky ze dne 30. 3. 2016, z opakované výzvy ze dne 8. 4. 2016, 21. 6. 2016, 30. 6. 2016, 9. 7. 2016, 26. 11. 2016, 5. 12. 2016, 14. 12. 2016 a ze dne 23. 12. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně několikrát vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 8. 2018 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2018 bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a o této skutečnosti byl žalovaný informován.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 2. 2021 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalovaný byl předžalobně upomenut.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný na uvedený dluh ničeho do 17. 11. 2016 neuhradil a dostal se do prodlení.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

19. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

20. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně na výzvu soudu nepředložila žádný důkaz k prokázání toho, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, ač k tomu ze strany soudu byla vyzvána. Soud má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala příjmy ani výdaji žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 14. 6. 2021, č.j. 4 C 76/2021-10, mj. k tomu, nechť prokáže, že právní předchůdkyně splnila svoji zákonnou povinnost a posuzovala úvěryschopnost žalovaného ještě před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně na uvedenou výzvu ničeho soudu nedoložila. Na místo toho vzala svoji žalobu zpět co do požadovaného kapitalizovaného úroku a požadovala pouze jistinu a k ní náležející zákonný úrok z prodlení.

23. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěryschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech.

24. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet žalovaného částku 8 000 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2016, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto po částečném zpětvzetí žaloby vyhověl požadavku žalobkyně na úhradu částky ve výši 8 000 Kč a žalobkyni přiznal rovněž příslušenství pohledávky, a to kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 092,15 Kč (za období od 18. 11. 2016, tj. po splatnosti úvěru, do 29. 7. 2018, tj. účinnosti postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni) a úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 000 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, a to dle § 1970 o.z. a ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce trvání 3 dnů, neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší než-li zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci úspěch pouze částečný, přiznal náhradu nákladů v poměru jejího úspěchu vůči neúspěchu – když žalobkyně byla úspěšná v částce 8000 Kč spolu s příslušenstvím a neúspěšná v částce 4 485 Kč, resp. v této částce vzala žalobu zpět (viz výrok I. tohoto rozsudku). Žalobkyně byla úspěšná ve 2/3 nároku, neúspěšná v 1/3, z tohoto důvodu jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 1/3 těchto nákladů. Celkové náklady žalobkyně činí částku 1 489 Kč, která je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Poměrná část nákladů představující jejich 1/3 činí 496 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Proti výroku I. lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze, a to do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Proti tomuto rozhodnutí ve výrocích II. a III. není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).