5 C 118/2016

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa, obec b) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa, obec oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení, příjmení sídlem adresa o zřízení služebnosti cesty

I. Řízení se zastavuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 103,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalované příjmení jméno příjmení, příjmení.

III. Po právní moci tohoto usnesení bude žalobcům z účtu České republiky Okresního soudu v Berouně vrácena část soudního poplatku zaplaceného za návrh na zahájení řízení ve výši 4 000 Kč.

1. Žalobci se domáhali zřízení služebnosti cesty. Uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. číslo o výměře 6 835 m2, druh pozemku - orná půda, na listu vlastnictví číslo, v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, a to každý ve výši ½ (dále také jen„ pozemek žalobců“). Žalované svědčí právo hospodařit na pozemcích ve vlastnictví České republiky parc. číslo o výměře 133 m2, druh pozemku - lesní pozemek a parc. číslo o výměře 10 537 m2, druh pozemku – lesní pozemek, oba zapsány u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun (dále také jen„ pozemky žalované“). Žalobci tvrdili, že jedinou možností přístupu na pozemek žalobců je přes pozemky žalované. Nadto uváděli, že pozemek parc. číslo byl vždy využíván jako přístupová cesta k pozemku parc číslo když byl historicky v pozemkových knihách jako cesta anonymizována dvě slova evidován.

2. V průběhu řízení, avšak ještě před zahájením jednání, které se zahajuje přednesem žaloby, vzali žalobci svůj návrh v celém rozsahu zpět, a sice podáním ze dne 7. 1. 2022. Navrhli, aby soud řízení zastavil a zároveň, aby bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1727/2014 z důvodu, že žalovaná disponuje širokým právním aparátem, samostatným právním oddělením a proto jí nemá být právo na náhradu nákladů přiznáno.

3. Žalovaná v podání doručeném soudu dne 19. 1. 2022 uvedla, že hlavní činností žalované je obhospodařování většiny lesních pozemků ve vlastnictví státu, a je vybavena příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu. Spor o zřízení služebnosti cesty vedený s žalobci ovšem není pro žalovanou běžným sporem, a svojí podstatou netvoří problematiku, kterou žalovaná řeší v rámci své každodenní činnosti. Žalovaná zdůraznila, že to byli žalobci a jejich rodina, kdo složitost sporu svým protiprávním jednáním zavinili, a následně se snažili nezákonně zřízený stav zlegalizovat. Uzavřela, že byla nucena vzhledem ke složitosti a specifičnosti sporu vynaložit nemalé finanční prostředky na právní zastoupení externí advokátní kanceláří, která se specializuje na právo nemovitostí. Navrhla, aby soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení, neboť zastavení řízení nezavinila.

4. Dle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

5. Dle § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

7. Nakonec, dle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

8. Jelikož žalobci vzali žalobu zpět dříve, než začalo jednání (tj. jednání ve věci samé, které se zahajuje přednesem žaloby), postupoval soud dle ustanovení § 96 odst. 2 věta první ve spojení s ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. a řízení zastavil (výrok I. tohoto usnesení).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť to byli žalobci, kdo zavinili, že řízení muselo být z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno a jsou tak povinni hradit žalované náklady řízení. Soudu je znám názor Ústavního soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1727/2014, na který odkazovali žalobci. Soud uvádí, že Ústavní soud svoji tezi o tom, že zastoupení advokátem při hájení zájmů státu by mělo být krajním a podpůrným řešením, dále rozvinul v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2855/10 ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. II. ÚS 1215/10 ze dne 9. 12. 2010 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 161/11 ze dne 30. 1. 2013), kde uvedl, že tato skutečnost neplatí bezvýjimečně, a za určitých podmínek lze i náhradu nákladů v případě zastupování státu advokátem připustit a takto vynaložené náklady považovat za účelně vynaložené. Jde zejména o případy, kdy předmětem sporu je problematika, která přímo nesouvisí s působností orgánu státní správy, nebo problematika specializovaná či obtížná. V projednávané věci byla předmětem sporu problematika zřízení práva nezbytné cesty, která vzhledem k působnosti žalované (mimo jiné výkon práva hospodařit k lesům, jež jsou ve vlastnictví státu, k nimž mají Lesy ČR, s.p. právo hospodařit, výkon práva hospodařit k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví státu, činnost odborného lesního hospodáře a výkon ochranné služby v lesích) není její běžnou a standardní agendou, ale naopak agendou jdoucí nad rámec její působnosti. Navíc, šlo o právní problematiku ryze specializovanou a poměrně obtížnou. Za dané situace se tak žalované nelze divit, že využila odborné pomoci v podobě svého zastoupení externím advokátem. Výdaje související se zastupováním žalované tak v daném případě soud posoudil z hlediska jejich potřebnosti k účelnému uplatňování nebo bránění práva a reflektujíc judikaturu Ústavního soudu zhodnotil, že jejich úhradu lze po žalobcích spravedlivě žádat. Soud proto výrokem pod bodem II. tohoto usnesení přiznal žalované ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 23 103,50 Kč, a to dle obsahu spisu, jelikož zástupce žalované své náklady řízení na výzvu soudu nevyčíslil. Tyto náklady sestávají jednak z paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za každý ze tří úkonů po 300 Kč (vyjádření žalované k žalobě ze dne 4. 11. 2016, příprava účasti na jednání a za účast na jednání před soudem prvního stupně dne 5. 3. 2019), dohromady částku ve výši 900 Kč. Dále přiznané náklady tvoří náklady právního zastoupení ve výši 22 203,50 Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 16 250 Kč stanovené dle § 9 odst. 3 písm. c), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT) za každý ze šesti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) AT (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření žalované ze dne 15. 7. 2020, účast na jednání soudu dne 17. 7. 2020, účast na místním šetření dne 7. 9. 2020, účast na jednání soudu dne 11. 5. 2021, vyjádření žalované ze dne 19. 1. 2022) – jeden úkon právní služby po 2 500 Kč, dále za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 11 odst. 3 AT (návrh na pokračování v řízení ze dne 13. 10. 2021) – jeden úkon ve výši 1 250 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 2 100 Kč za sedm úkonů právních služeb po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 AT. Soud zástupci žalované přiznal i náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 3 853,50 Kč, jelikož z veřejně přístupného registru zjistil, že advokát je plátcem DPH. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované jako advokáta, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

10. O vrácení soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), podle kterého soud vrátí z účtu zaplacený poplatek za řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Usnesením ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 C 118/2016 – 15 byli žalobci vyzváni, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek za žalobní návrh dle položky č. 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve výši 5 000 Kč. Uvedená částka byla žalobci složena na účet soudu dne 16. 9. 2016. Soud tak rozhodl o vrácení zaplaceného poplatku sníženého o 1 000 Kč, ve smyslu ust. § 10 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, jak se podává ve výroku pod bodem III. tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.