9 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, z titulu nezaplacených nákladů za ošetření a pobyt žalovaného v Protialkoholní záchytné stanici ulice dne 13. 12. 2019. Celková výše dlužného poplatku 3 000 Kč sestává z nákladů za ošetření (vyšetření lékařem, biochemie, 2 x alkotest, zdravotnický materiál, pití, mycí a desinfekční prostředky) a nákladů za ubytování. Žalovaný svůj dluh uznal dne 13. 12. 2019, ale ani přesto uvedenou pohledávku neuhradil, k čemuž byl žalobkyní dodatečně vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Daňovým dokladem číslo ze dne 13. 12. 2019 bylo doloženo, že žalovanému byl vyúčtován poplatek za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici, ulice, obec a číslo, jejímž provozovatelem je žalobkyně (viz. Daňový doklad číslo ze dne 12. 12. 2019). Žalovaný dluh v celé výši písemně uznal dne 13. 12. 2019 s tím, že dluh uhradí do 12. 1. 2020 (viz Uznání dluhu ze dne 13. 12. 2019), avšak k jeho úhradě nedošlo, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně (viz Předžalobní upomínka ze dne 26. 8. 2020 s podacím lístkem).

5. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné pojistné smlouvy.

7. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba.

8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

1. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalovaný byl dne 13. 12. 2019 ošetřen v zařízení provozovaném žalobkyní, přičemž v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. mu vznikla povinnost toto ošetření a pobyt žalobkyni uhradit, neboť u něho byla prokázána přítomnost alkoholu. Žalovaný dluh ve smyslu § 2053 o.z. písemně uznal. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve výši žalované částky, žalobkyni vzniklo dle § 1970 o.z. právo požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.