9 C 25/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 571 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 554 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 193,27 Kč a dále jdoucím z částky 1 087,18 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 669,85 Kč a nadále běžícím ve výši 20,50 % ročně z částky 1 087,18 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 870 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 379,89 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 7 870 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 16 870 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 999,90 Kč a dále jdoucí z částky 5 516,84 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 698,70 Kč a nadále běžícím ve výši 25 % ročně z částky 13 386,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 435 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 303,62 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 7 435 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 12 842 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 817,98 Kč a dále jdoucí z částky 4 499,49 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 7 554,53 Kč a nadále běžícím ve výši 27 % ročně z částky 11 934,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 46 571 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. II. a III. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně tři smlouvy o zápůjčce. První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 12 842 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 465 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 9. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 9. 11. 2017 Celkem na dlužnou částku žalovaný uhradil 7 565 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 11 934,49 Kč na jistině, na dlužném poplatku 8 342,51 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 7 554,53 Kč a nadále běžícího ve výši 27 % ročně z částky 11 934,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 121,60 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 11 934,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Druhou smlouvu o zápůjčce právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela dne 16. 6. 2016, a to smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 870 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 100 týdenních splátkách po 329 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2018. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 9. 11. 2017 Celkem na dlužnou částku uhradil 8 130 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 13 386,84 Kč na jistině, na dlužném poplatku 11 353,16 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 5 698,70 Kč a nadále běžícího ve výši 25 % ročně z částky 13 386,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 379,79 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 13 386,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Třetí smlouvu o zápůjčce právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela dne 10. 12. 2015, a to smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na dlužnou částku uhradil poslední splátku dne 9. 11. 2017 Celkem na dlužnou částku uhradil 16 807 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 1 087,18 Kč na jistině, na dlužném poplatku 466,82 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 669,85 Kč a nadále běžícího ve výši 20,50 % ročně z částky 1 087,18 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 193,27 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 1 087,18 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení třech shora specifikovaných pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo dne 10. 12. 2015, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 8 361 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 361 Kč v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 10. 12. 2015, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil celkem 16 807 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 9. 11. 2017.

5. Po 6 měsících od uzavření první smlouvy uzavřel dne 16. 6. 2016 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 16 870 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 32 870 Kč v 100 týdenních splátkách po 329 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 16. 6. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil 8 130 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 9. 11. 2017.

6. Po dalších 2 měsících od uzavření druhé smlouvy uzavřel dne 4. 8. 2016 žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 12 842 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 842 Kč v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 4. 8. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil 7 565 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 9. 11. 2017.

7. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 16. 6. 2016, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 16 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako pekař s příjmem 12 000 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl předložit pracovní smlouvu, tato však soudu doložena nebyla. Jako další příjem uvedl částku 4 700 Kč, u které však není patrné, z čeho žalovanému plyne. Měl bydlet na ubytovně, byl svobodný a jako důvod zápůjčky uvedl ‘‘neočekávané výdaje‘‘. Nájem/inkaso žalovaného měl činit 2 000 Kč měsíčně, telefon hradil částkou 400 Kč měsíčně a dále hradil interní splátky ve výši 4 000 Kč a externí splátky zápůjček ve výši 5 394 Kč. Výdaje na domácnost pak uvedl částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 4. 8. 2016, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 15 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako pekař s příjmem 11 500 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měl opět předložit pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, toto však soudu předloženo nebylo. Opětovně uváděl další příjem ve výši 4 700 Kč nejasného původu. Tentokrát uvedl, že bydlí jako nájemník a jako důvod zápůjčky uvedl opravy/rekonstrukce. Nájem/inkaso žalovaného měl činit 2 000 Kč měsíčně, telefon hradil částkou 400 Kč měsíčně a dále hradil interní splátky ve výši 4 000 Kč a externí splátky zápůjček ve výši 5 394 Kč. Výdaje na domácnost pak uvedl částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni všechny tři pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020.

10. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku ze dne 24. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

15. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o zápůjčce ze dne 10. 12. 2015, 16. 6. 2016 a 4. 8. 2016 uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

21. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením každé ze dvou smluv o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

22. Předně soud uvádí, že ke smlouvě uzavřené dne 10. 12. 2015 nebyla soudu doložena zákaznická karta, kterou měla být ověřena úvěruschopnost žalovaného. U dalších dvou uzavřených smluv žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu z pracovní smlouvy a výplatních pásek, ani jedna z listin však soudu nebyla doložena. Co se týče zákaznické karty vyplněné ke smlouvě o zápůjčce dne 16. 6. 2016, v této žalovaný uvádí svůj příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně s tím, že pracuje na plný pracovní úvazek. Dále zde uvedl další příjmy ve výši 4 700 Kč, kdy by se zřejmě mělo jednat o invalidní důchod žalovaného, přičemž právní předchůdkyně ani neověřovala pravdivost tohoto tvrzení (nepožadovala žádnou příslušnou listinu). Uvedl, že bydlí na ubytovně, kde hradí nájem/inkaso částkou ve výši 2 000 Kč, u které má soud za to, že tato částka neodpovídá běžně hrazené částce za ubytovnu. Telefon měl hradit částkou 400 Kč, interní splátky uvedl ve výši 4 000 Kč (tedy zřejmě měl u právní předchůdkyně více pohledávek, když splátka prvně uzavřené smlouvy o zápůjčce činila 1 228 Kč měsíčně). Externí splátky činily 5 394 Kč, tzn., že žalovaný měl minimálně jednu další pohledávku u jiné společnosti (navíc z karty vyplývá, že žalovaný tvrdil výši externích splátek ve výši 0 Kč a uvedená částka byla zjištěna z příslušných registrů). Jako své běžné výdaje na domácnost uvedl částku ve výši 7 000 Kč měsíčně, přičemž ze zákaznické karty není vůbec patrné, z čeho se tyto běžné měsíční výdaje skládají. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně do celkových výdajů z neznámých důvodů nezapočítala externí splátky zápůjček, tedy vůbec k těmto nepřihlížela. I kdyby právní předchůdkyně spoléhala bez jakéhokoli ověření na to, že žalovaný má další příjem ve výši 4 700 Kč a z oprávněného důvodu nepřihlížela k externím splátkám dalších zápůjček, tak by mu po odečtu jeho výdajů včetně splátek této zápůjčky zbývalo k úhradě jeho dalších potřeb pouze 1 984 Kč (kultura, věci osobní potřeby, sport, či jiné běžné výdaje), což je částka naprosto nedostačující, a lze tak pochybovat o schopnosti žalovaného řádně pohledávku splácet. Co se týče zákaznické karty ke smlouvě ze dne 4. 8. 2016, tvrdil žalovaný, že jeho příjem činí celkem 11 500 Kč (u stejného zaměstnavatele) nájem měl hradit stále částkou ve výši 2 000 Kč (přičemž tentokrát měl již bydlet v nájmu, nikoli na ubytovně), která absolutně neodpovídá běžně hrazenému nájemnému, interní splátky uvedl opět ve výši 4 000 Kč, externí splátky uvedl neuvedl v žádné výši, ale dle registrů činily 5 394 Kč, telefon hradil částkou 400 Kč a výdaje na domácnost tentokrát uvedl v nižší výši 5 000 Kč, což se za situace, kdy se měl přestěhovat do nájmu a zápůjčku si brát na rekonstrukci a opravy zdá nepravděpodobné. Žalobkyně opětovně nereflektovala zjištěné externí splátky zápůjček a k těmto vůbec nepřihlížela, přičemž kdyby tak udělala, bylo naprosto zřejmé, že žalovaný není schopen další pohledávku splácet. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a jeho výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v zákaznické kartě a ni uvedená tvrzení budí oprávněnou pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjček, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjček dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o zápůjčkách jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné 23. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčkách neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

24. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 12. 2015 v hotovosti částku 10 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 16 807 Kč, zde tedy bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo, neboť žalobkyni uhradil více, než mu tato na základě neplatné smlouvy poskytla, a zároveň není nárok žalobkyně oprávněný ani v části příslušenství, když měl žalovaný svoji pohledávku ve výši 10 000 Kč uhrazenou již ke dni poslední splátky 9. 11. 2017 (v celkové výši 16 807 Kč). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 6. 2016 v hotovosti částku 16 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 8 130 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 7 870 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 379,89 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným jak požadovala žalobkyně, tj. od 17. 11. 2017 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 7 870 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok II.). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 8. 2016 v hotovosti částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 7 565 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 7 435 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 303,62 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným jak požadovala žalobkyně, tj. od 17. 11. 2017 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 7 435 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok IV.).

25. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení ke smlouvám) žalobu zamítl (výrok pod body I. III. a V. tohoto rozsudku).

26. Výrokem VI. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).