9 C 251/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 048 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 048 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 432,01 Kč a nadále běžícím ve výši 20,98 % ročně z částky 836,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 164,45 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 836,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 1 048 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne 29. 8. 2016 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 2 955 Kč a zároveň doplňkovou službu životního pojištění ve výši 129 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 13. 11. 2018, přičemž celkem na pohledávku uhradil 7 036 Kč. Žalobkyně se proto domáhala úhrady částky 836,68 Kč na jistině, na dlužném poplatku 194,60 Kč, na dlužném popletku za životní pojištění 46,72 Kč, částky kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 432,01 Kč a nadále běžícího ve výši 20,98% ročně z částky 836,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 164,45 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 836,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 29. 8. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 2 955 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 129 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 8 089 Kč v 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 29. 8. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a jím podepsanou dne 29. 8. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako prodejce s příjmem 28 000 Kč. Žalovaný měl bydle v nájmu, byl ženatý a společnou domácnost sdílel s manželkou. Náklady na nájem a inkaso měly činit 4 500 Kč, výdaje na domácnost činí 4 500 Kč a ostatní náklady 1 000 Kč. Žádné další příjmy ani výdaje žalovaný neuvedl. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího archu ze dne 13. 12. 2019. Z výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

6. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

10. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

14. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu zákazníka podepsanou žalovaným. Z této karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

16. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z pracovní smlouvy (viz. Karta zákazníka), avšak soudu tuto nedoložila. Shodně jako nedoložila ani doklady z nichž měly být ověřeny výdaje žalovaného, když tyto měla ověřovat nájemní smlouvou. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá tyto doklady k dispozici ani ona, ani její právní předchůdkyně. Žalovaný měl pracovat na hlavní pracovní poměr jako prodejce, kdy jeho příjem činil částku ve výši 28 000 Kč Náklady na nájemné a výdaje domácnosti uvedl ve výši 4 500 Kč, výdaje domácnosti na částku 4 500 Kč a ostatní náklady uvedl ve výši 1 000 Kč. Žalovaný měl bydlet v nájmu společně s manželkou, přičemž jím uvedená částka na úhradu nájemného a inkasa pouze ve výši 4 500 Kč již budí pochybnost o pravdivosti jeho tvrzení, neboť tato výše dle názoru soudu neodpovídá běžným výdajům určených na nájem a inkasa v době uzavření smlouvy. Další vyčíslené náklady pak nejsou nijak konkretizovány. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nahlédla do exekučního či insolvenčního rejstříku či do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím půjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o půjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

17. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 8. 2016 v hotovosti částku 5 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto půjčku před podáním žaloby uhradil celkem 7 036 Kč, tj. v tomto případě bezdůvodné obohacení na straně žalovaného již bylo v celé části uhrazeno, když žalovaný na půjčku uhradil více, než mu bylo na základě neplatné smlouvy poskytnuto.

18. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

19. Výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).