9 C 64/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 80 912 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 583,97 Kč a dále jdoucím ve výši 15 % ročně z částky 29 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 912 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 893,51 Kč a nadále běžícím ve výši 8 % ročně z částky 30 938,71 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 822,03 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 3 892,72 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 80 912 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne 23. 12. 2021 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 954 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 21 440 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 118 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku 66 912 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 17 měsíčních splátkách po 3 936 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 5. 2023. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 24. 2. 2022 ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně se proto domáhala úhrady částky 30 938,71 Kč na jistině, na dlužném úroku 1 954,01 Kč, na dlužné úhradě za poskytnutí úvěru 20 178,82 Kč, za dlužné úhradě za administrativní činnost 4 816,93 Kč, za dlužné úhradě za umožnění platit splátky v bydlišti 6 023,53 Kč, smluvní okuty ve výši 17 000 Kč, úroku za období od 24. 5. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 1 893,51 Kč a dále jdoucí ve výši 8% ročně z jistiny 30 938,71 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 32 892,72 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 7. 8. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou, avšak žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 23. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 32 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok ve výši 1 954 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 21 440 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 5 118 Kč a inkasní poplatek ve výši 6 400 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 66 912 Kč v 17 měsíčních splátkách po 3 936 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o úvěru ze dne 23. 12. 2021, včetně smluvních podmínek smlouvy o úvěru).

6. Z platebního přehledu má soud za prokázané, že ze strany žalovaného byly učiněny dvě úhrady, a to dne 25. 1. 2022 ve výši 1 000 Kč a dne 24. 2. 2022 ve výši 2 000 Kč.

7. Ze žádosti o úvěru zpracované pro žalovaného a jím podepsanou dne 23. 12. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán s příjmem 15 323 Kč (podloženo dvěma výplatními páskami za období 10/2021 a 11/2021 a pracovní smlouvou) a pobírá důchod ve výši 12 035 Kč (podloženo dvěma ústřižky pro příjemce ze září a prosince 2020). Žalovaný měl bydlet u rodičů, přičemž náklady na bydlení a energie měly činit 4 860 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady vydal 500 Kč měsíčně a za srážky ze mzdy či výživné 2 871 Kč. Jako měsíční splátky stávajících půjček uvedl 1 Kč. Žádné další příjmy ani výdaje žalovaný neuvedl. Neměl mít žádnou vyživovací povinnost.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 8. 2023.

9. Z výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu vyplněnou žádost o úvěr, poštovní poukázky, pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to zejména výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalovaného za celé měsíce) a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo.

22. Žalobkyně tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmů z pracovní smlouvy, výplatních pásek a poštovních poukázek, avšak poštovní poukázky jsou z období září a prosince 2020 (tedy cca rok před poskytnutím úvěru) a lze se tak spoléhat pouze na výplatní pásky, z nichž plyne příjem ve výši 15 495 Kč (tedy méně než je uvedeno na žádosti o úvěr, tj. 27 358 Kč). Tato skutečnost nebyla při zkoumání úvěruschopnosti nijak reflektována. Náklady na bydlení včetně energie žalovaný uvedl částkou 4 860 Kč a osobní výdaje včetně dopravy uvedl ve výši 500 Kč. Již tento údaj budí pochybnosti o své správnosti, a to jak s ohledem na průměrné náklady na bydlení v místě a čase uzavření smlouvy, tak zejména s ohledem na uváděnou částku na osobní výdaje pouze ve výši 500 Kč. Tato částka nepostačuje na výdaje na jídlo, nota bene na mobilní telefon, hygienu, koníčky, kulturu nebo dopravu do zaměstnání. Je prakticky nemožné, aby veškeré výše uvedené výdaje činily pouze 500 Kč. Ostatně jen pokud jde o výdaje na dopravu do zaměstnání, ani tyto by nemohly být saturovány tak minimální částkou, přihlédneme-li k vzdálenosti mezi bydlištěm žalovaného a sídlu jeho zaměstnavatele. I tato skutečnost měla být dále prošetřována. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je mu ze mzdy strhávána částka 2 871 Kč. Poskytovatelem úvěru však nebylo ani zjišťováno, jaké pohledávky se tato částka týká (zda se např. nejedná o exekuční vymáhání). Rovněž nebyla nikterak vysvětlena skutečnost, že žalovaný uvedl měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 Kč. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo nahlédnuto do exekučního či insolvenčního rejstříku či do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti. Jelikož soudu nebyly doloženy žádné listiny ověřující pravdivost tvrzení uvedených v žádosti o úvěr, a již samotné skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr budí pochybnosti o správnosti zde uvedených údajů, dospěl soud k závěru, že se právní předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti spoléhala pouze na tvrzení žalovaného, které nijak neověřovala, i když na první pohled bylo zřejmé, že údaje uvedené žalovaným nejsou pravdivé (viz shora stran výdajů na stravu a další ve výši 500 Kč). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, ani reálně nezhodnotila pravdivost žalovaným uvedených údajů, budící na první pohled pochybnost. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

23. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, který uzavřel, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

24. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

25. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 12. 2021 v hotovosti částku 32 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto půjčku před podáním žaloby uhradil celkem 3 000 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 29 000 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 583,97 Kč a nadále jdoucím ve výši 15 % ročně z částky 29 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

26. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků za poskytnutí úvěru, administrativní činnost, umožnění platit splátky v místě bydliště, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

27. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).