9 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 435,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 520 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 406,27 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 2 520 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 4 251,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 194,80 Kč a dále jdoucí z částky 1 157,16 Kč ve výši 8,05 % ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 463,31 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 3 677,16 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 565,51 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 9 900 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 7 764,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 21,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 456,30 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 9 900 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 24 435,96 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o zápůjčce. První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřela se žalovanou dne 26. 6. 2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 759 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 8. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila poslední splátku dne 30. 6. 2017 Celkem na dlužnou částku uhradila 1 100 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 9 900 Kč na jistině, na dlužném poplatku 7 764,40 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 456,30 Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 9 900 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 587,26 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 9 900 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Druhou smlouvu o zápůjčce právní předchůdkyně se žalovanou uzavřela dne 6. 4. 2017, a to smlouvu číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 2. 2018. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dlužnou částku uhradila poslední splátku dne 16. 6. 2017 Celkem na dlužnou částku uhradila 3 480 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 3 677,16 Kč na jistině, na dlužném poplatku 3 094,40 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 463,31Kč a nadále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 3 677,16 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 601,07 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 3 677,16 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo dne 6. 4. 2017, na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 4 640 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 640 Kč v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 6. 4. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila celkem 3 480 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 16. 6. 2017.

5. Již po 2 měsících od uzavření první smlouvy uzavřela dne 26. 6. 2017 žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 11 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 9 759 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 20 759 Kč v 60 týdenních splátkách po 346 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o zápůjčce ze dne 26. 6. 2017, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na předmětnou zápůjčku uhradila pouze 1 100 Kč, a to dne 30. 6. 2017.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 6. 4. 2017, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 20 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že pracuje jako uklízečka s příjmem 15 866 Kč, jako další příjem uvedla částku 11 000 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu předložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou (která neobsahuje podpis žalované ani ujednání o mzdě) a 3 jednoduché příjmové podkladní doklady z ledna, února a března 2017 na částku 15 750 Kč. Měla bydlet formou spolubydlení, byla svobodná a jako důvod zápůjčky uvedla běžné výdaje domácnosti. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 6 000 Kč měsíčně.

7. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 26. 6. 2017, kdy požadovaná výše zápůjčky byla 11 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že pracuje jako uklízečka s příjmem 14 666 Kč. K dotvrzení výši svého příjmu měla předložit pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, toto však soudu předloženo nebylo. Měla bydlet formou spolubydlení, byla svobodná a jako důvod zápůjčky uvedla rodinné události. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 5 000 Kč měsíčně a dále uvedla interní splátky ve výši 1 066 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni obě pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 24. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 24. 6. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019.

9. Z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o zápůjčce číslo číslo uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením každé ze dvou smluv o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovanou. Z těchto zákaznických karet má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

25. Žalobkyně tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu z přiložené pracovní smlouvy (která však neobsahuje ani podpis žalované či ujednání o výši mzdy) a ž předložených výplatních pásek. Z těchto vyplývá, že žalovaná měsíčně obdržela částku cca 15 750 Kč. Co se týče zákaznické karty vyplněné ke smlouvě o zápůjčce dne 6. 4. 2017, v této žalovaná kromě uvedeného příjmu uvedla i další příjem ve výši 11 000 Kč, přičemž ze zákaznické karty není patrné, o jaký příjem se jedná, a zda žalovaná může s tímto nakládat. Uvedený příjem už není uveden v zákaznické kartě vyplněné ke smlouvě o zápůjčce ze dne 26. 6. 2017 Ani z jedné zákaznické karty rovněž nevyplývá, čím jsou tvořeny měsíční výdaje žalované, které v první zákaznické kartě uvedla ve výši 6 000 Kč, a v druhé poté ve výši 5 000 Kč. Co se týče zákaznické karty ke smlouvě ze dne 6. 4. 2017, tvrdila žalovaná, že její celkový příjem činí celkem 26 866 Kč a její běžné měsíční výdaje částku 6 000 Kč, přičemž jako důvod zápůjčky uvedla ‘‘běžné výdaje domácnosti‘‘. V situaci, kdy by po odečtení výdajů žalované z příjmu zbyla celkem částka 20 866 Kč, lze si těžko představit, že by si z důvodu úhrady běžných výdajů domácnosti půjčovala 6 000 Kč, které by jí, za situace kdy by byly informace v zákaznické kartě pravdivé, měly s jistotou z jejího tvrzeného měsíčního příjmu zbýt. Nad to má soud za to, že uvedené měsíční výdaje 6 000 Kč neodpovídají reálným výdajům na život v době uzavření smlouvy, když žalovaná uvedla formu bydlení spolubydlení, kde zřejmě tedy hradila nějaký nájem, energie a další služby, a k tomu další běžné měsíční výdaje na stravu, ošacení, obutí a dopravu do práce. Při vyplnění druhé karty zákazníka při uzavření smlouvy o zápůjčce dne 26. 6. 2017 pak žalovaná již další příjem ve výši 11 000 Kč neuvedla, jinak se ale údaje neměnily (stále uváděla formu spolubydlení, stejné zaměstnání, tentokrát ale s nižším příjmem – 14 666 Kč). K dotvrzení příjmu už tentokrát nebyly soudu doloženy výplatní pásky uváděné v zákaznické kartě. Pokud byla příjmová situace žalované na tak dobré úrovni, jak tvrdila v první zákaznické kartě, je na místě uvažovat o důvodu, proč žalovaná žádala o další zápůjčku pouhé dva měsíce od uzavření té první. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny její příjmy a zejména její výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v zákaznické kartě ohledně výdajů). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjček dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 6. 4. 2017 a Smlouva o zápůjčce ze dne 26. 6. 2017 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 6. 4. 2017 v hotovosti částku 6 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila celkem částku 3 480 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 2 520 Kč. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 26. 6. 2017 v hotovosti částku 11 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 1 100 Kč a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 9 900 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud, co se týče smlouvy ze dne 6. 4. 2017, uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 406,27 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou jak požadovala žalobkyně, tj. od 24. 6. 2017 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 2 520 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Co se týče smlouvy ze dne 26. 6. 2017, uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 565,51 Kč (za dobu ode dne uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, tj. od 8. 7. 2017 do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 9 900 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

32. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. a IV. tohoto rozsudku).

33. Výrokem pod bodem V. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze nepatrně, a to pouze ve výši 1,65 % úspěšnosti. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).