0 0/0

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o částka s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu a) částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, b) částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smluv o úvěru [číslo] ze dne [datum] (pohledávka ve výši [částka]) a smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (pohledávka ve výši [částka]). Smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce žalobce spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, žalobce poskytl žalovanému úvěr [částka], přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými týdenními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka], zbývá uhradit [částka] Smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku [částka], přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými týdenními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka], zbývá uhradit [částka].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Namítl, že úvěrové smlouvy mezi účastníky jsou absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost dle ustanovení §§ 15 odst. 2 písm. c), 75 a 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a neposoudil řádně s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet převzatý úvěr. Vedle toho žalovaný namítal nepřiměřenou výši úrokové sazby úvěru, která měla činit 23,72 % p.a., jedná se o sazbu nemravnou a tudíž způsobující absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou ze dne [datum] [číslo] právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) poskytl žalovanému úvěr [částka] a žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka] (jistina [částka] + poplatek za administrativní činnost [částka] + úrok [částka] + hotovostní inkaso splátek [částka]). Mezi účastníky nebylo sporné, že úvěr ve výši [částka] byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy, což vyplývá i ze smlouvy o úvěru. Dále nebylo sporné, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem částku [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobce se v rámci vyplnění tzv.„ karty zákazníka“ dotazoval žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo zaznamenáno do karty zákazníka z [datum], dle níž měsíční příjem žalovaného činí [částka], bydlí na základě nájemní smlouvy s manželkou, nemá jiný úvěr, výdaje na bydlení činí [částka], osobní výdaje [částka], tudíž použitelný příjem činí [částka]. Dle této karty zákazníka byla ověřena výše invalidního důchodu žalovaného dokladem o výměře důchodu, který žalobce předložil jako Potvrzení ČSSZ z [datum], podle nějž pobírá žalovaný invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši [částka] měsíčně. Podle karty zákazníka měly být tyto informace poskytnuté žlovaným ověřeny právním předchůdcem žalobce ještě nájemní smlouvou a dokladem SIPO, žalobce však přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k tomuto svému tvrzení žádné další důkazní návrhy neoznačil, a tudíž neunesl důkazní břemeno o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla těmito doklady skutečně ověřena.

4. Smlouvou ze dne [datum] [číslo] právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) poskytl žalovanému úvěr [částka] a žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednané zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % p.a. splatit 58 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka] tak, že celková částka, kterou měl žalovaný podle uzavřené smlouvy o úvěru uhradit měla činit [částka] (jistina [částka] + náklady spojené se spotřebitelským úvěrem [částka] + poplatek [částka] + hotovostní inkaso splátek [částka]). Mezi účastníky nebylo sporné, že úvěr ve výši [částka] byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy, což vyplývá i ze smlouvy o úvěru. Dále nebylo sporné, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem částku [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobce se v rámci vyplnění tzv.„ karty zákazníka“ dotazoval žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo zaznamenáno do karty zákazníka z [datum], dle níž měsíční příjem žalovaného činí [částka], bydlí na základě nájemní smlouvy s manželkou, hradí SIPO, má již zápůjčku u [příjmení] [jméno] ve výši [částka] s celkovou měsíční splátkou [částka], výdaje na bydlení činí [částka], osobní výdaje [částka], splátky úvěrů [částka], tudíž použitelný příjem činí [částka]. Dle karty zákazníka z [datum] byla ověřena výše invalidního důchodu žalovaného dokladem o výměře důchodu, který žalobce předložil jako Potvrzení ČSSZ z [datum].

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly obě shora uvedené pohledávky postoupeny ze strany [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalobci jako novému věřiteli, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne [datum], v němž byla zároveň obsažena výzva k úhradě částky [částka] do 10 dní, dle podacího lístku byla tato zásilka podána k poštovní přepravě dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl opět žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dlužných částek.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) nebyly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.

11. Smlouva uzavřená dne [datum] byla sjednána v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva uzavřená dne [datum] v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obě pohledávky byly postoupeny ve smyslu ust. § 1879 o.z. žalobci jako novému věřiteli, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Oba zákony o spotřebitelském úvěru vychází z předpokladu, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověřování úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru), pokud by i při naplnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr poskytnut.

16. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. i § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládají, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Povinnost odborné péče zahrnuje i povinnost věřitele si ověřit rozhodující informace, byť by mu byly sděleny spotřebitelem (rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], C [číslo]).

18. V daném případě soud uznal námitku neplatnosti smluv o úvěru vnesenou žalovaným za důvodnou. Soud má za prokázané, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce), ačkoliv zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, řádně nedodržel postupy a odbornou péči, neboť žalovanému neměly být spotřebitelské úvěry ve výši [částka] a [částka] vůbec poskytnuty.

19. V případě smlouvy z [datum] bylo v řízení prokázáno, že si právní předchůdce žalobce vyžádal od žalovaného údaj o výši jeho příjmu, o druhu bydlení, s kým žije v domácnosti, výši nájmu a výdaje domácnosti, splátky jiných úvěrů, přičemž jediný údaj, který si ověřil, byla výše invalidního důchodu žalovaného. Z údajů od žalovaného vypočetl použitelný příjem [částka] a poskytl mu úvěr se splátkou [částka] měsíčně (4 týdny).

20. V případě smlouvy z [datum] bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce vyžádal u žalovaného tytéž údaje jako v případě první smlouvy, nadto přibyla splátka prvního úvěru [částka], použitelný příjem byl vypočten částkou [částka], a byl poskytnut úvěr se splátkou [částka] měsíčně. V tomto případě dle karty zákazníka měly být údaje ověřeny pouze výší invalidního důchodu žalovaného, ale s ohledem na to, že Potvrzení [obec] zprávy sociálního zabezpečení je datováno dnem [datum], je zřejmé, že toto bylo předloženo již při poskytnutí prvního úvěru.

21. Právní předchůdce žalobce tudíž v obou případech nepostupoval s odbornou péčí, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací od spotřebitele, které s výjimkou potvrzení o výši invalidního důchodu u první smlouvy žádným způsobem neověřil, neanalyzoval řádně výdaje žalovaného, nepožadoval aktuální údaje, čímž odbornou péči zcela zanedbal, přesto poskytl žalovanému úvěry celkem ve výši [částka], které měl splácet splátkami celkem ve výši [částka] měsíčně, ačkoliv sám žalovaný uvedl, že mu z invalidního důchodu zbývá [částka] měsíčně.

22. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a [datum] jsou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatné (přičemž s ohledem na to, že žalovaný namítl neplatnost obou smluv, je nadbytečné zabývat se právním posouzením toho, zda jde o neplatnost absolutní či relativní). Vzhledem ke skutečnosti, že soud shledal úvěrové smlouvy neplatné v důsledku porušení povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, již se dále nezabýval druhým namítaným důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy a to výší úrokové sazby sjednané v úvěrových smlouvách a jejím rozporem s dobrými mravy. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy představuje plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2 991 o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2 993 o.z. vzájemně vydat (a také dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), přičemž bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o.z. Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částky [částka] a [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od doby, kdy byl k vrácení bezdůvodného obohacení vyzván, k čemuž v daném případě došlo v rámci oznámení o postoupení pohledávky, jež bylo podáno k poštovní přepravě dne [datum]. Protože žalovaný v případě smlouvy z [datum] na jistinu úvěru ve výši [částka] uhradil celkem [částka], a v případě smlouvy z [datum] na jistinu úvěru ve výši [částka] uhradil celkem [částka], vrátil v daném případě obě jistiny v celé výši, a to včetně úroků z prodlení běžících nejdříve od [datum]. Žalobci proto v daném případě žádné právo na vydání případného bezdůvodného obohacení nevzniklo. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalobci, aby žalovanému, který byl zastoupen advokátem, zaplatil náklady řízení v částce [částka]. Zástupce žalovaného učinil ve věci 4 úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, odpor, písemné vyjádření z [datum], účast u jednání), přičemž dle ust. § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí [částka], celkem tedy za 4 úkony právní služby náleží žalobci částka [částka]. Dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů za 4 výše uvedené úkony právní služby po [částka], tj. celkem [částka] Náklady žalovaného dále sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem za 5 půlhodin, tj. [částka], cestovného k jednání soudu ([obec] – [obec] a zpět, tj. 62 km) osobním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] při průměrné spotřebě 6,8 litrů na 100 km při ceně benzinu [částka] za litr dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., kdy cestovné činí [částka], a jelikož zástupce žalovaného je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů a cestovného v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH.