10 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Polachovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou [částka], a s úrokem ve výši 19 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou [částka], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) a žalovanou. Příslušenství, jehož se žalobkyně domáhala, sestávalo z úroků ve výši 19 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaných částkou [částka] a za dobu následující požadované v procentní sazbě z dlužné částky za toto období) a úroků z prodlení výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaných částkou [částka] a za dobu následující požadované v procentní sazbě z dlužné částky za toto období). Dle žaloby uvedenou smlouvou původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy částku [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit s „ poplatkem“ ve výši [částka] (představující součet kapitalizovaných úroků ve výši [částka] za dobu trvání smlouvy v sazbě 19 % p. a., odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]), které měla splatit 100 pravidelnými týdenními splátkami ve výši po [částka], když poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná dle žalobních tvrzení sjednané splátky nehradila řádně a včas, poslední splátku zaplatila dne [datum] a k [datum] dlužila na jistině [částka] a na poplatku [částka]; po uvedeném datu žalovaná již ničeho nezaplatila. Dlužná částka se dále úročí dle čl. 3 smlouvy sazbou 19 % ročně od uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, což dle žaloby bylo datum [datum]. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Pohledávka včetně příslušenství byla podle tvrzení žalobkyně dne [datum] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno; do postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem [částka] a na výzvy k zaplacení dlužných částek nereagovala.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila žalobní tvrzení tak, že poskytovatel půjčky splnil svou povinnost dle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., když zhodnotil informace od žalované, získané dotazováním se žalované před uzavřením smlouvy a zaznamenané do zákaznické karty, a to o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, přičemž informace byly ověřeny pomocí dokladů vyžádaných od žalované. Tvrdila, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o pravdivosti údajů sdělených žalovanou, k čemuž poukázala na možnou trestní odpovědnost za trestný čin úvěrového podvodu a na § 6 odst. 1 a 7 o. z., dle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, a na zásadu presumpce poctivého jednání v dobré víře.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila až u jednání, kdy se žalobou nesouhlasila. Namítla neplatnost smlouvy pro rozpor smlouvy a celkové výše žalobou uplatněných nároků s dobrými mravy. Dále namítla nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Vznesla námitku promlčení žalobního nároku. Učinila nesporným žalobní tvrzení o zaplacení částky [částka] v souvislosti s uvedenou smlouvou.

4. Po provedeném dokazování účastníci setrvali na svých stanoviscích, kdy žalobkyně měla za to, že původní věřitel řádně posoudil schopnost žalované splácet úvěr, zatímco žalovaná zopakovala své námitky s tím, že věřitel má ověřovat klientem sdělené údaje pomocí různých listin (k tomu poukázala na rozhodnutí III. ÚS 4129/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015). Žalovaná souhlasila s částkami, které dle evidence původního věřitele, předložené žalobkyní a provedené k důkazu, již zaplatila.

5. Mezi účastníky tak bylo nesporné, že žalovaná s původním věřitelem dne [datum] uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] („ smlouva“) a že žalovaná původnímu věřiteli již zaplatila celkem [částka]. Sporu mezi účastníky bylo o tom, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr a zda smlouva byla uzavřena platně. Z listinných důkazů byla učiněna následující pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění, která představují zjištěný skutkový stav.

6. Zákaznickou kartou bylo prokázáno, že žalovaná a původní věřitel jednali o poskytnutí půjčky ve výši [částka] žalované na neočekávané výdaje, kdy byl se žalovanou vyplněn předem připravený formulář původního věřitele, nazvaný Zákaznická karta. Dle uvedeného formuláře žalovaná uvedla, že žije s rodiči, již je zákazníkem [anonymizováno], nemá nezaopatřené děti, pracuje na částečný pracovní úvazek jako barmanka v herně, zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a příjem ve výši [částka] měsíčně z uvedeného pracovního poměru výplatními páskami, žalovaná má dále jiný příjem ve výši [částka]. K výdajům je uvedeno, že žalovaná platí měsíčně [částka] na nájem/inkaso, za telefon [částka], na splátkách [částka] a má půjčku i u jiné společnosti, výdaje na domácnost má ve výši [částka], a tedy použitelný měsíční příjem činí [částka]. Dle zákaznické karty žalovaná nemá kreditní kartu, bankovní účet má, majitel účtu nebyl ověřen.

7. Smlouvou ze dne [datum], [číslo] bylo prokázáno, že její nedílnou součástí byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, smlouva byla uzavřena mezi žalovanou jako klientem a obchodní společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (právní předchůdce žalobkyně), která žalované jako zákazníkovi na základě uvedené smlouvy poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku [částka], což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázala poskytnutou částku s dalšími poplatky a úrokem splatit 100 týdenními splátkami ve výši po [částka] (tedy měsíčně [částka]). Ze závěrečné části smlouvy vyplývá, že„ zákazník potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Podle tabulky umoření žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně v součtu částku [částka], což odpovídá i nesporným skutkovým tvrzením účastníků.

8. Žalobkyně je obchodní společností založenou dle českého práva a jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (dle výpisu z obchodního rejstříku). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou včetně příslušenství žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] (což bylo zjištěno z této smlouvy a str. [číslo] seznamu postoupených pohledávek).

9. Z obchodních podmínek [anonymizována dvě slova], předžalobní výzvy a poštovního podacího lístku, oznámení ze dne [datum] o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

10. Z karty zákazníka nevyplývá, o jaký příjem se jedná v případě částky [částka] (z pracovního poměru, z brigády, důchod, výživné), a tedy ani to, zda (a jak) byl tento příjem ověřen. Z porovnání použitelné částky na splácení ([částka]) a měsíčních splátek dle smlouvy ([částka]) vyplývá, že žalované by poté zůstávalo asi [částka] měsíčně. S ohledem na to, že žalovaná žila s rodiči, částka uvedená jako nájemné a výdaje na domácnost se jeví jako přiměřené i bez bližšího zkoumání a ověřování. Žalobkyní označenými (a předloženými) důkazy však nebylo prokázáno, že by původní věřitel jakkoliv blíže zkoumal půjčky žalované jak u něj samotného, tak u jiných společností, zejména zda žalovaná splácí a částky v jaké měsíční výši, že by se zabýval její bonitou, případnými exekučními řízeními, že by provedl lustraci v registru SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku. Též nebylo prokázáno, že by původní věřitel ověřil existenci bankovního účtu žalované a pohyby na něm. Není tedy zřejmé, jaké měla žalovaná měsíční výdaje, pokud jde o splátky půjček, zda skutečně měla příjem i [částka], a tedy ani jaká byla měsíční částka použitelná pro splácení částky [částka] na základě smlouvy.

11. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.

12. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

13. Smlouva o půjčce byla uzavřena, resp. k poskytnutí finančních prostředků došlo dne [datum], soud proto v dalším aplikoval ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

14. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – tj. ke dni podpisu smlouvy - (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zák. spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

18. V § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru je věřiteli uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr před vznikem závazku, případně před jeho jakoukoliv jeho změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Uvedenou povinnost musí věřitel splnit s odbornou péčí.

19. Vymezení pojmu odborné péče se v zákoně o spotřebitelském úvěru nenachází, lze je však nalézt například v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". K významovému obsahu uvedeného pojmu se vyjádřil též Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, dle kterého„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. K závěru v jádru spočívajícím v tom, že za posouzení smluvní stranou uvedených skutečností s odbornou péčí nelze považovat situaci, kdy se druhá smluvní strana spokojí pouze s informacemi od smluvního partnera a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje, dospěl též Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006; v daném případě se sice v porovnání se skutkovým dějem projednávané věci jednalo o případ skutkově odlišný, nicméně výklad pojmu„ posouzení informace s odbornou péčí“ je dle názoru soudu aplikovatelný i na projednávanou věc.

20. Ze shora uvedeného je nutno dovozovat, že i přes skutečnost, že podle výslovného znění ustanovení § 9 odst. 1. zák. o spotřebitelském úvěru zdrojem informací pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr může být i samotný spotřebitel a podle ustanovení § 9 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", nelze za vyhovující požadavku postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí považovat ani tu situaci, kdy se věřitel spokojí pouze s informacemi od spotřebitele a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení pravidelných výdajů z jeho příjmů zůstane dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné analyzovat jak příjmy, tak i výdaje spotřebitele, a to při zohlednění jeho osobních poměrů (včetně počtu vyživovacích povinností a též počtu a vzájemné finanční závislosti osob ve společné domácnosti). V každém jednotlivém případě je nutno posuzovat učiněná zjištění individuálně dle konkrétní situace konkrétního spotřebitele a podmínek konkrétního spotřebitelského úvěru. V § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru je upravena domněnka, že povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr věřitel nesplnil, a tedy je na věřiteli, aby prokázal opak.

21. Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním podle shora citovaných a vyložených ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

22. Primární otázkou, jíž se soud v dané věci zabýval, bylo to, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem v postavení podnikatele) a žalovanou (v postavení spotřebitele, § 52 obč. zák.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjče podle § 657 obč. zák. a zák. č. 145/2010 Sb., kterou dle svého obsahu shora uvedená smlouva je.

23. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání toho, zda/že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak mu ukládalo ustanovení § 9 zák. o spotřebitelském úvěru. Nebylo řádně ověřeno, že žalovaná má další příjem a že v jí uvedené výši, dále nebylo ověřeno, jaké další závazky či dluhy žalovaná má, když původní věřitel se spokojil jen s tvrzeními žalované, ačkoliv tyto informace si mohl sám ověřit v různých rejstřících a databázích běžně používaných poskytovateli spotřebitelských úvěrů (evidence exekucí, NRKI, [příjmení], insolvenční rejstřík, vlastní vnitřní databáze, když žalovaná měla půjčky i u původního věřitele). V důsledku toho nelze mít za ověřené s odbornou péčí, že žalované na splácení [částka] měsíčně zbývalo [částka] měsíčně. Ani prohlášení žalované o splnění takové povinnosti věřitelem, jež bylo obsaženo v závěrečné části smlouvy, nezbavilo právního předchůdce žalobkyně uvedené povinnosti, a žalobkyně pak důkazního břemene prokázat řádné splnění uvedené povinnosti jejím právním předchůdcem (§ 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně důkazní břemeno neunesla ani po poučení soudem, a tak bylo rozhodnuto na základě zjištěného skutkového stavu, kdy nebylo prokázáno, že by původní věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, tedy že spotřebitelský úvěr (ve formě půjčky) byl poskytnut, aniž by bylo zřejmé, zda žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet.

24. Z uvedených důvodů soud učinil závěr spočívající v tom, že smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 39 obč. zák. absolutně neplatná, neboť povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka - spotřebitele splácet úvěr je uložena zákonem výslovně, a tudíž její nesplnění je přímým porušením zákona. Absolutní neplatnost právního úkonu nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Na absolutně neplatný právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

25. Plnění, které bylo žalované poskytnuto právním předchůdcem žalobkyně na základě neplatné smlouvy, je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 457 obč. zák. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy dostala. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované [částka] a žalovaná svému věřiteli vrátila [částka], tedy dokonce více, než kolik obdržela.

26. Z důvodů uvedených v předchozím odstavci, kdy žalovaná již nemá čeho vracet, soud shledal žalobou zcela nedůvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

27. Pokud žalovaná namítala rozpor smluvních ujednání o dalších platebních povinnostech žalované dle smlouvy (poplatky, úroky), s ohledem na důvody zamítnutí žaloby se touto námitkou soud již zabýval. Stejně tak se soud nezabýval námitkou promlčení, když nebylo prokázáno, že by žalobkyně vůči žalované měla právo na zaplacení nějaké částky, kdy teprve by bylo možno uvažovat o promlčení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení plně úspěšná, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částek po [částka] za 2 úkony dle § 11 odst. 1 písm. a), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne [datum]) a ve výši [částka] za 1 půlúkon dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. (účast na jednání dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 a. t., což je v součtu [částka]. Advokátovi dále náleží náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut na trase [obec] – [obec] a zpět (jedna cesta v jednom směru á 45 minut, 2 cesty k soudnímu jednání) ve výši [částka] podle § 14 a. t. podle § 14 a. t. Advokátovi dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (137 odst. 3 o s. ř.) počítaná z odměny a náhrad ([částka]), tedy výši [částka]. Celková částka [částka] je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám zástupce žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.