10 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Polachovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávka, sestávající z pohledávek ze dvou úvěrových smluv, jí byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela s původním věřitelem – společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“).

2. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] nejprve smlouvu o úvěru, k němuž byl veden úvěrový účet č. [bankovní účet] („ Smlouva 1“), na základě které původní věřitel poskytl dne [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka] na účet žalovaného č. [bankovní účet] („ Úvěr 1“). Úvěr 1 se žalovaný dle žaloby zavázal splatit pravidelnými 95 měsíčními splátkami po [částka] vždy k 15. dni v měsíci, poslední splátka ve výši [částka] měla být zaplacena dne [datum]. Úvěr 1 měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně a s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou s tím, že úroky i poplatky budou přirůstat k jistině k poslednímu dni každého měsíce. Žalovaný svůj závazek podle žalobních tvrzení porušil, když do [datum] zaplatil jen [částka], čehož původní věřitel započetl [částka] na poplatky za správu účtu spojené s prodlením žalovaného, částku [částka] započetl na řádný úrok a částku [částka] na nesplacený zůstatek Úvěru 1. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami splatnými ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], proto původní věřitel dle čl. 8 odst. 8.1 písm. a) a čl. 8 písm. b) Smlouvy 1 zesplatnil zůstatek Úvěru 1 ke dni [datum]. Jistina k uvedenému dni podle žaloby činila [částka] a sestávala z nesplaceného zůstatku Úvěru 1 ve výši [částka] a úroků kapitalizovaných do dne [datum] částkou [částka]. Žalobkyně dále tvrdila, že ode dne po zesplatnění ([datum]) původnímu věřiteli vznikalo právo též na úrok ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z téže částky do zaplacení.

3. Dále žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] další smlouvu o úvěru, k němuž byl veden úvěrový účet č. [bankovní účet] („ Smlouva 2“). Na základě Smlouvy 2 původní věřitel poskytl dne [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka] na účet žalovaného č. [bankovní účet] („ Úvěr 2“). Úvěr 2 se žalovaný dle žaloby zavázal splatit pravidelnými 72 měsíčními splátkami po [částka] vždy k 15. dni v měsíci, poslední splátka ve výši [částka] měla být zaplacena dne [datum]. Úvěr 2 měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně a s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou s tím, že úroky i poplatky budou přirůstat k jistině k poslednímu dni každého měsíce. Žalovaný svůj závazek podle žaloby porušil, když do dne [datum] zaplatil jen [částka], z čehož původní věřitel započetl částku [částka] na poplatky spojené se správou účtu klienta v prodlení a částku [částka] na nesplacený zůstatek Úvěru 2. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami splatnými ve dnech [datum], [datum], [datum] a dne [datum], se splácením, v důsledku kterého původní věřitel zůstatek úvěru ke dni [datum] zesplatnil. Jistina k uvedenému dni podle žaloby činila [částka] a sestávala z nesplaceného zůstatku Úvěru 2 ve výši [částka] a úroků kapitalizovaných do dne [datum] částkou [částka]. Žalobkyně dále tvrdila, že ode dne po zesplatnění ([datum]) původnímu věřiteli vznikalo právo též na úrok ve výši 15,9 % ročně z částky [částka] do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z téže částky do zaplacení.

4. K posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že původní věřitel před schválením úvěru prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, prověřením platnosti občanského průkazu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, získáním informací přímo od žalovaného (kdy uvedl, že měsíčně pobírá starobní důchod ve výši [částka], nemá vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním domě, nejsou mu prováděny srážky z příjmu či účtu, nesplácí jiný úvěr, výživné, nájem, nemá jiné povinné výdaje, ani na léky), dále prověřováním příjmů dle výplatních dokladů za červenec až září 2019 (dle nich pobíral starobní důchod ve výši [částka]).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Provedeným dokazováním byly zjištěny dále uvedené skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, které představují zjištěný skutkový stav.

7. Žalovaný dne [datum] prostřednictvím Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, která je formulářovým vzorem původního věřitele, požádal původního věřitele jako poskytovatele spotřebitelských úvěrů o bezúčelový úvěr ve výši [částka]. Uvedeného dne žalovaný svým podpisem potvrdil, že je vdovec, má vlastní byt či dům bez zástavy, je důchodce se základním vzděláním, pobírá důchod ve výši [částka] měsíčně, nesplácí původnímu věřiteli ani jinému věřiteli žádné úvěry nebo půjčky, neplatí žádný nájem, ani jiné splátky jako například výživné, srážky ze mzdy, léky a podobně. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z formuláře Žádost o poskytnutí úvěrového produktu. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem (což bylo zjištěno z výpisu z uvedeného rejstříku). Podle výplatních dokladů byl žalovanému v roce 2019 v měsících červenec, srpen a září vyplácen starobní a vdovecký důchod ve výši [částka] měsíčně. Z žádných žalobkyní navržených důkazů nevyplynulo, že by kromě prověření v insolvenčním rejstříku původní věřitel z jiných zdrojů než od žalovaného ověřoval bezdlužnost žalovaného, výši jeho běžných pravidelných výdajů (například náklady na energie - SIPO, stravování) a že žalovaný vlastní byt či dům (což v době žádosti o poskytnutí úvěru bylo možno ověřit za součinnosti žalovaného nahlédnutím do veřejně dostupné databáze katastru nemovitostí). Dle prokázaného skutkového stavu původní věřitel ověřoval platební schopnost žalovaného pouze ve vztahu k Úvěru 2, žalobkyně u jednání tvrdila, že takové ověření prokazuje dostatečné ověření i pro Úvěr 1. S ohledem na časový rozptyl obou úvěrů (1 den – viz níže) lze sice mít za to, že poměry žalovaného byly před poskytnutím obou úvěrů shodné. Avšak původním věřitelem získané shora uvedené informace a jeho postup při jejich získávání mají původ v nedostatečných podkladech a představují nedostatečnou obezřetnost původního věřitele při ověření informací od žalovaného. Pokud bylo prokázáno pouze takové ověření ve vztahu k Úvěru 2, nelze dospět k závěru, že by si původní věřitel před poskytnutím Úvěru 1 (nadto šestinásobně vyšším, než kolik měl činit Úvěr 2) počínal obezřetněji.

8. Smlouvou o úvěru č. [bankovní účet] („ Smlouva 1“) bylo dále prokázáno, že žalovaný a původní věřitel s jejím obsahem vyjádřili souhlasnou vůli svými podpisy dne [datum] a původní věřitel se v ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] („ Úvěr 1“) a k úvěru vést úvěrový účet č. [bankovní účet] (čl. 1). Smlouvou o úvěru č. [bankovní účet] („ Smlouva 2“) bylo dále prokázáno, že žalovaný a původní věřitel s jejím obsahem vyjádřili souhlasnou vůli svými podpisy dne [datum] a původní věřitel se v ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] („ Úvěr 2“) a k úvěru vést úvěrový účet č. [bankovní účet] (čl. 1). Podle výpis z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] vyplývá, že dne [datum] byla na uvedený účet připsána částka [částka] z úvěrového účtu vedeného k Úvěru 1 dle Smlouvy 1 a dne [datum] byla připsána částka [částka] z úvěrového účtu vedeného k Úvěru 2 dle Smlouvy 2; jedná o částečný výpis, a to pouze jednu ze dvou stran, kde jsou dále patrny výběry hotovosti z účtu v den připsání úvěrů, stržení [částka] za vyřízení účtu a [částka] za mimořádnou splátku ve prospěch úvěrového účtu vedeného k Úvěru 2 a dále stržení [částka] za výběr hotovosti, žádné další peněžní toky (např. platby inkasa) zřejmé nejsou. Podle dvou dopisů označených jako Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu původní věřitel ke dni [datum] rozhodl o tom, že od uvedeného dne je splatná celá zbývající částka Úvěru 1 ve výši [částka] a Úvěru 2 ve výši [částka], o čemž původní věřitel odeslal žalovanému dne [datum] dopis (zjištěno z poštovního podacího archu). Součástí Smlouvy 1 a Smlouvy 2 byly Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, z nichž nebyla učiněna žádná zjištění, která by měla význam pro rozhodnutí ve věci.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že s jejím obsahem vyjádřili svými podpisy souhlasnou vůli původní věřitel jako postupitel dne [datum] a žalobkyně jako postupník dne [datum]. Uvedenou smlouvou původní věřitel úplatně (čl. III) postoupil žalobkyni ke dni [datum] pohledávky specifikované v Seznamu pohledávek, který tvořil přílohu [číslo] nedílnou součást uvedené smlouvy (čl. II. odst. 1.), úplata byla uhrazena (podle potvrzení o zaplacení kupní ceny). Pohledávky byly postoupeny spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými (čl. II. odst. 2.). Dle přílohy [číslo] – Seznam pohledávek ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pod [anonymizována dvě slova] postoupena pohledávka za žalovaným z hotovostního úvěru s číslem účtu [číslo] se zůstatkem [částka], celkem [částka] (tedy pohledávka ze Smlouvy 2) a úvěru s číslem účtu [číslo] se zůstatkem [částka], celkem [částka] (tedy pohledávka ze Smlouvy 1). Původní věřitel dne [datum] sepsal žalovanému dva dopisy s vyrozuměním o postoupením pohledávek z obou smluv, jež byly v dopisech vyčísleny, a adresát byl vyzván k jejich úhradě. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dvěma samostatnými dopisy ze dne [datum], označenými za předžalobní upomínky, jež byly [datum] uloženy poště (dle výpisu sledování zásilek), vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze Smlouvy 1 a ze Smlouvy 2 do [datum] (jak bylo zjištěno z uvedených dopisů). Podle obsahu spisu, dle doručenky u usnesení z dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalovanému dne [datum] doručována zásilka obsahující uvedené usnesení a žalobu. Protože adresát zastižen nebyl, byla zásilka uložena na poště a připravena od uvedeného dne k vyzvednutí, o čemž byla žalovanému zanechána výzva k vyzvednutí.

10. Žalobkyně předložila jako důkaz listiny označené jako Podklady pro súdne konanie s tím, že se jedná o výpis dokládající to, jak žalovaný splácel. Dle obsahu uvedených listin měl žalovaný zaplatit na Úvěr 1 částku [částka] a na Úvěr 2 částku [částka]. Uvedené listiny představují sestavu pohybu peněžních prostředků k určitým datům, když se má jednat o podklady k úvěrům označeným čísly úvěrových účtů ke Smlouvě 1 a Smlouvě 2. Nejedná se však o standardní výpisy z úvěrového účtu banky, které by prokazovaly skutečné pohyby na úvěrových účtech. Soud proto z uvedených listin nevycházel, pokud jde o prokázání toho, kdy a částky v jaké výši žalovaný vrátil.

11. Po právní stránce byl skutkový stav popsaný shora posouzen podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) a vzhledem k datu zavření smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. V projednávané věci soud po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít povinnost původního věřitele jako poskytovatele spotřebitelského úvěru žalovanému, jenž vystupoval v postavení spotřebitele, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací za splněnou řádně (s odbornou péčí). Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli to pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní (srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie se ve věci poskytovatele úvěrů OPR Finance, vedené pod sp. zn. C -679/18, z něhož vyplývá, že je třeba, aby důsledkem nesplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla nikoliv jen relativní neplatnost, závisející na námitce dlužníka.). Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To původní věřitel nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

19. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Bez možnosti soudu sám ex offo přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená nerealizovatelná.

20. V posuzované věci původní věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil, když si od žalovaného vyžádal informace a zejména doklady týkající se pouze jeho příjmů, podstatné výdaje neověřoval a blíže nezjišťoval. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele (a ev. způsobu plnění dosavadních dluhů). K tomuto porovnání vzhledem k nedostatku podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít, a to v případě obou úvěrů.

21. Obezřetnost a důslednost původního věřitele při daném posuzování byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným žalovaným. U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima (určené především na nutné výdaje na potraviny), výdaj určený bydlení by měl alespoň rámce odpovídat obvyklým výdajům na bydlení v České republice v dané době, a přesto nebyl nijak prověřován, v žádosti o poskytnutí úvěru nebylo kalkulováno s jakýmikoliv výdaji žalovaného, a to ani v podobě životního minima nebo za pomoci nějakého matematického modelu vycházejícího ze statistických dat Českého statistického úřadu, který bankovní ústavy při poskytování úvěrů používají (jak je soudu znáno z úřední činnosti). Také nebylo prokázáno ověření bezdlužnosti žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, toliko bylo ověřeno, že proti němu není vedeno insolvenční řízení. Původní věřitel též neověřoval, že žalovaný vlastní byt či dům, ač tak v kontextu ověřování výše výdajů na bydlení učinit mohl. Podle skutkového stavu, jak byl prokázán, tak původní věřitel neprovedl posouzení úvěruschopnosti řádně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost Smlouvy 1 a Smlouvy 2 a nárok věřitele vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru jakožto plnění poskytnutého bez platného právního důvodu podle §§ 2991, 2293 o. z., které je třeba poskytnout„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného) ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Věřiteli tak náleží rozdíl mezi poskytnutými Úvěry 1 a 2 (částky [částka] a [částka] v tomto pořadí) a částkami, které žalovaný věřiteli vrátil.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Po právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti.

25. Původní věřitel dle § 1879 o. z. úplatně postoupil pohledávku ze Smlouvy 1 i ze Smlouvy 2 žalobkyni, s postoupenými pohledávkami přešla i jejich příslušenství a všechna práva s nimi spojená (§ 1880 odst. 1 o. z.). Žalobkyně tak je ve věci jako věřitel žalovaného aktivně legitimována.

26. Žalovanému bylo poskytnuto celkem [částka], žalobkyně výslovně nepožadovala vrácení částek [částka] a [částka] (zjevně vycházeje z listin Podklady pro súdne konanie), tedy celkem [částka], z čehož soud vyšel. Rozdíl mezi uvedeným součtem a poskytnutou částkou činí [částka], což představuje částku, na kterou má žalobkyně nárok z titulu bezdůvodného obohacení se žalovaným (plněním bez platného právního důvodu podle §§ 2991, 2293 o. z.). Pokud jde o splatnost, neplatností smlouvy je dotčen i dohodnutý způsob splácení a v důsledku toho není mezi účastníky dohoda o splatnosti. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vycházet z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Za první prokazatelně žalovanému dostupnou výzvu k plnění soud pokládá až zásilku obsahující žalobu, k jejímuž převzetí byl žalovaný vyzván dne [datum], kdy měl plnit bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději do 5 dnů, co je do [datum], kdy se dostal do prodlení (§ 1968 věta první o. z.) se splněním povinnosti vrátit žalobkyni částku představující bezdůvodné obohacení. Od uvedeného dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z částky 343 316 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při určení lhůty k plnění tak soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

27. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v části specifikované v I. výroku tohoto rozsudku.

28. Odůvodnění II. výroku vyplývá ze shora vysvětlené absolutní neplatnosti Smlouvy 1 a Smlouvy 2 a výše částky, kterou žalobkyně nepožadovala s tím, že byla uhrazena. Žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení částky přesahující částku přisouzenou jí v I. výroku tohoto rozsudku (ať už jde o jistinu, úroky nebo smluvní pokuty) a úrok z prodlení z této částky. Důvody nepřiznání úroku z prodlení za dobu dřívější nebo úroku z prodlení vyššího, než jak je uvedeno v I. výroku rozsudku (tedy než jak žalobkyně požadovala), byly vyloženy v předchozím odstavci tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení (III. výrok) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (§ 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně (a žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění), právo poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši [částka].

30. Žalobkyní účelně vynaložené náklady sestávají celkově z částky [částka], kdy se jedná o součet‬ zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem (viz dále). Na právním zastoupení náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a. t. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, účast u jednání dne [datum] a dne [datum]) v celkové výši [částka]. Ke každému z pěti uvedených úkonů náleží paušální náhrada výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 a. t. ([částka]). Na odměně a náhradách tak náleží celkem částka [anonymizována tři slova]. V souvislosti s cestami realizovanými k soudním jednáním ve dnech [datum] a [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět (po 30 km jedna jízda v jednom směru) [značka automobilu], [registrační značka], dále advokátovi náleží náhrada cestovného v celkové výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. za 120 ujetých km, a to ve výši [částka] na pohonných hmotách (při průměrné spotřebě [anonymizována dvě slova] [číslo] km a náhradě [částka] za litr paliva dle § 1 písm. a/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a ve výši [částka] na náhradě za opotřebení vozidla (4,40 Kč/km podle § 4 písm. b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.) Podle § 14 odst. 1 písm. b) a. t. dále advokátovi náleží náhrada za ztrátu času na každé z výše uvedených cest v jednom směru v rozsahu 2 i jen započatých půlhodin, tj. celkem 8 × 30 minut ve výši 100 Kč/započa půlhodina, celkem ve výši [částka] Náklady na právní zastoupení tak představují částku [částka] ([anonymizována dvě slova]). Uvedenou částku je dle § 137 odst. 3 o. s. ř. třeba navýšit o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z částky [částka], když advokát je plátcem DPH, tedy o částku [částka].

31. Pro účely výpočtu poměrné části úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení ke dni vyhlášení rozhodnutí, kdy k uvedenému dni kapitalizoval úroky a úroky z prodlení, tj. z částky [částka]. Ta sestává z částky [částka] (jistina), [částka] (úrok ve výši 12,9 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum]), [částka] (úrok ve výši 159 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum]), [částka] (10 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum]). Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] (součet jistiny [částka] a úroků z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do [datum], tj. [částka]), což je [anonymizováno] z celku. Ve zbytku, tedy [částka] ([anonymizováno] z celku), byl úspěšný žalovaný. Poměrný procesní úspěch žalobkyně je tak představován [anonymizována dvě slova] mínus [anonymizováno]) z částky [částka], což je [částka]. Náhradu nákladů řízení v uvedené částce je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).