10 C 84/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Polachovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále částku ve výši [částka] s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částky, které jí žalovaný dluží na základě dvou smluv o půjčce, uzavřených žalovaným s právní předchůdkyní žalobkyně.

2. Podle žalobních tvrzení částka [částka] s příslušenstvím představuje nesplněnou platební povinnost žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] („ Smlouva 1“) mezi žalovanou a původním věřitelem, součástí byly smluvní podmínky. Příslušenství pohledávky dle žaloby sestává ze smluvního úroku ve výši [anonymizováno] ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do postoupení pohledávky dne [datum] kapitalizovaného částkou [částka]) a úroků z prodlení výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do postoupení pohledávky dne [datum] kapitalizovaných částkou [částka]). Ze žaloby se podává, že na základě Smlouvy 1 původní věřitel poskytl žalovanému částku [částka], kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se ji vrátit s úroky ve výši [anonymizováno] ročně z jistiny za dobu do sjednané doby poslední splátky kapitalizovanými částkou [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celková částka měla být splacena [anonymizováno] pravidelnými týdenními splátkami ve výši po [částka], poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, dne [datum] učinil poslední platbu, celkem uhradil pouze [částka]. Ode dne [datum] má tak původní věřitel právo na uhrazení celé dosud nezaplacené částky [částka], z toho jistina [částka] a dlužná část poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka].

3. Žalobkyně dále tvrdila, že částka [částka] s příslušenstvím představuje nesplněnou platební povinnost žalované ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] („ Smlouva 2“) mezi žalovanou a původním věřitelem ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jejímž právním nástupem se v důsledku fúze sloučením dne [datum] stala společnost [právnická osoba] - dnes pod názvem [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] – dále„ původní věřitel“), jejíž součástí byly smluvní podmínky. Příslušenství pohledávky dle žalobních tvrzení sestává ze smluvního úroku ve výši [anonymizováno] ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do postoupení pohledávky dne [datum] kapitalizovaného částkou [anonymizována dvě slova]) Kč a úroků z prodlení výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do postoupení pohledávky dne [datum] kapitalizovaných částkou [částka]). Ze žaloby se podává, že na základě Smlouvy 2 původní věřitel poskytl žalované částku [částka], kterou převzala v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázala se ji vrátit s úroky za dobu do sjednané doby poslední splátky kapitalizovanými částkou [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celková částka měla být splacena [anonymizováno] pravidelnými týdenními splátkami ve výši po [částka], poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, dne [datum] učinil poslední platbu, celkem uhradila [částka]. Ode dne [datum] žalovaný původnímu věřiteli dlužil dosud nezaplacenou jistinu [částka], část poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a část poplatku za administrativní činnost ve výši [částka].

4. Dále žalobkyně tvrdila k oběma smlouvám, že původní věřitel jako poskytovatel půjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. na základě zhodnocení informací od žalovaného, které tento původnímu věřiteli poskytl před uzavřením smluv o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádán od žalovaného. Dále poukázala na prohlášení žalovaného o pravdivosti jí poskytnutých údajů, obsažené ve smluvních dokumentech (čl. 7 smluvních podmínek) a v kartě zákazníka. Dle žalobních tvrzení původní věřitel postoupil žalobkyni pohledávky ze Smlouvy 1 a Smlouvy 2 smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobkyně.

5. Žalovaný se nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Ze smluv o půjčkách vzal soud za prokázané, že na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] („ Smlouva 1“), s jejímž obsahem její strany projevily souhlasnou vůli svými podpisy dne [datum] a jejíž přílohou byly smluvní podmínky, původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]) poskytl v den podpisu Smlouvy 1 žalovanému v hotovosti částku [částka], což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy 1. Žalovaný se ve Smlouvě 1 zavázal vrátit uvedenou částku v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši po [částka] a to s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] (celkem měl žalovaný vrátit [částka]). Následně původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku [částka] na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] („ Smlouva 2“), jejíž přílohou byly smluvní podmínky a s jejímž obsahem strany smlouvy projevily souhlasnou vůli svými podpisy dne [datum], přičemž žalovaný potvrdil převzetí částky podpisem Smlouvy 2. Žalovaný se ve Smlouvě 2 zavázal vrátit uvedenou částku v [anonymizováno] pravidelných týdenních splátkách ve výši po [částka] s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. První splátka dle každé ze smluv byla splatná 7. den po podpisu Smlouvy.

7. Ze dvou karet zákazníka vyplývá, že se jedná o původním věřitelem připravené formuláře, vyplněné obchodním zástupcem původního věřitele a podepsané žalovaným v den podpisu Smlouvy 1 a Smlouvy 2. K poměrům žalovaného je v obou kartách uvedeno, že je rozvedený, vzdělání středoškolské, bydlí v nájmu ve společné domácnosti s partnerkou, je zaměstnán ve [právnická osoba], [příjmení] [příjmení], jako lakýrník. V závěru karet je pod podpisem zákazníka obsaženo prohlášení o tom, že potvrzuje úplnost, přesnost a pravdivost údajů v kartě, nenachází se v úpadku, není předlužen, nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení a nejsou mu známy jakékoliv skutečnosti, pro které by uvedené řízení mělo být zahájeno (obdobné prohlášení je obsaženo ve smluvních podmínkách v čl. 7). V kartě podepsané dne [datum] jsou obsaženy dále tyto informace k poměrům žalovaného: žádná vyživovací povinnost k dětem, pracovní poměr je na částečný úvazek, mzda činí [částka] měsíčně, ostatní příjmy činí [částka] měsíčně – příjmy celkem [částka] měsíčně, běžné měsíční výdaje činí celkem [částka] měsíčně, z toho měsíčně nájem/inkaso [částka], výdaje na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], použitelný příjem [částka] – uvedené ověřeno z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy s tím, že je uvedena poznámka o tom, že byt je součástí pracovní smlouvy; výpisy z účtu a SIPO neověřeno, půjčky či úvěry u původního věřitele ani jinde nejsou. V kartě podepsané dne [datum] jsou obsaženy dále tyto informace k poměrům žalovaného: jedno nezaopatřené dítě, pracovní poměr je na hlavní úvazek na dobu určitou, mzda činí [částka] měsíčně, ostatní příjmy (které nejsou nijak specifikovány) činí [částka] měsíčně – příjmy celkem [částka] měsíčně, běžné měsíční výdaje činí celkem [částka] měsíčně, z toho měsíčně nájem/inkaso [částka], výdaje na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], splátky úvěrů [částka], ostatní náklady (alimenty a ostatní) činí [částka] měsíčně, použitelný příjem [částka] – uvedené ověřeno z výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Příjem žalovaného [částka] není specifikován a z karty nevyplývá, že a případně jak byl ověřen. V kartě podepsané dne [datum] je dále uvedeno, že žalovaný má u původního věřitele půjčku ve výši [částka] a splácí [částka] měsíčně, jiné půjčky nemá.

8. Původní věřitel postoupil pohledávky za žalovaným ze Smlouvy 1 a 2 včetně příslušenství žalobkyni (jejímž předmětem podnikání je dle výpisu z obchodního rejstříku poskytování spotřebitelských úvěrů) Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] (což bylo zjištěno z této smlouvy a částečného seznamu postoupených pohledávek), když původní věřitel sepsal žalovanému určené oznámení o postoupení pohledávek z obou smluv v den podpisu Smlouvy o postoupení pohledávky. Z oznámení bylo zjištěno, že je v něm obsažena výzva určená žalovanému k zaplacení částky [částka] jako dluhu ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] uzavřených s [právnická osoba] (jako pohledávky bez příslušenství k datu postoupení pohledávky) do 10 dnů od obdržení dopisu. Podle poštovního podacího lístku bylo oznámení dáno k poštovní přepravě dne [datum]. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu ze dne [datum] k zaplacení částky [částka] do [datum] jako dluhu ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] (zjištěno z uvedeného dopisu a podacího lístku). Ani u jednoho z dopisů odeslaných žalovanému nebylo prokázáno, zda a případně kdy si je žalovaný mohl vyzvednout u poskytovatele poštovních služeb.

9. Z ani jedné z Karet zákazníka není jasné, z čeho měl žalovaný jiný příjem [částka], resp. [částka], a jakým způsobem byl ověřen. V případě odpočítání uvedeného ostatního příjmu by bylo zjevné, že žalovaný nemá dostatek prostředků na to, aby dle Smlouvy 1 splácel. Výše půjčky uvedená v Kartě zákazníka podepsané dne [datum] neodpovídá výši půjčky dle Smlouvy 1 za předpokladu, že žalovaný v době podpisu Smlouvy 2 měl již dva měsíce splácet [částka] týdně (tedy od [datum], kdy byla splatná první splátka dle Smlouvy 1, do [datum], což je [anonymizováno] dnů, tedy [anonymizováno] celých týdnů), a měl tedy mít splaceno 10 x [částka] ([částka]) z celkových [částka]; dluh ze Smlouvy 1 by měl činit [částka], a nikoliv [částka]. Stejně tak neodpovídá výše měsíční splátky. Údaje o výši splátek a výši dluhu v době podpisu Smlouvy 2, ev. v době podpisu Smlouvy 1, jsou tak nevěrohodné. Vzhledem k uvedenému a k tomu, že nebyl ověřen další příjem žalovaného pro účely poskytnutí prostředků dle Smlouvy 2, nelze z důvodu nedostatečného ověření příjmů a výdajů žalovaného konstatovat, zda v době uzavření Smlouvy 2 zjevně byl, či zjevně nebyl schopen dluh splácet, resp. zda původní věřitel mohl, či nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude, či nebude schopen splácet. Nadto z provedených důkazů nevyplynulo, že (a případně jak) původní věřitel ověřil půjčky či úvěry žalovaného v obou případech, zda a případně jak ověřil jeho platební morálku, zda není v insolvenci, zda proti němu nejsou vedeny exekuce.

10. Zjištěný skutkový stav popsaný shora soud posoudil dle níže uvedených zákonných ustanovení.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – tj. ke dni uzavření obou smluv o zápůjčce - (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“) věřitel je před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zák. spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. V § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru je věřiteli uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr před vznikem závazku, případně před jeho jakoukoliv jeho změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Uvedenou povinnost musí věřitel splnit s odbornou péčí.

17. Vymezení pojmu odborné péče se v zákoně o spotřebitelském úvěru nenachází, lze je však nalézt například v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". K významovému obsahu uvedeného pojmu se vyjádřil též Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, dle kterého„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. K závěru v jádru spočívajícím v tom, že za posouzení smluvní stranou uvedených skutečností s odbornou péčí nelze považovat situaci, kdy se druhá smluvní strana spokojí pouze s informacemi od smluvního partnera a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje, dospěl též Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006; v daném případě se sice v porovnání se skutkovým dějem projednávané věci jednalo o případ skutkově odlišný, nicméně výklad pojmu„ posouzení informace s odbornou péčí“ je dle názoru soudu aplikovatelný i na projednávanou věc.

18. Ze shora uvedeného je nutno dovozovat, že i přes skutečnost, že podle výslovného znění ustanovení § 9 odst. 1. zák. o spotřebitelském úvěru zdrojem informací pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr může být i samotný spotřebitel a podle ustanovení § 9 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", nelze za vyhovující požadavku postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí považovat ani tu situaci, kdy se věřitel spokojí pouze s informacemi od spotřebitele a tyto se nepokusí ověřit z nezávislého zdroje. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení pravidelných výdajů z jeho příjmů zůstane dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné analyzovat jak příjmy, tak i výdaje spotřebitele, a to při zohlednění jeho osobních poměrů (včetně počtu vyživovacích povinností a též počtu a vzájemné finanční závislosti osob ve společné domácnosti). V každém jednotlivém případě je nutno posuzovat učiněná zjištění individuálně dle konkrétní situace konkrétního spotřebitele a podmínek konkrétního spotřebitelského úvěru. V § 22 odst. 5 zák. o spotřebitelském úvěru je upravena domněnka, že povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr věřitel nesplnil, a tedy je na věřiteli, aby prokázal opak.

19. Ustanovení § 9 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru jako sankci za nedodržení povinnosti posoudit schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr výslovně stanoví neplatnost smlouvy. Uvedený následek je normován výslovně, na ochranu spotřebitele, když přílišné zadlužování jednotlivců v důsledcích zatěžuje celou společnost. Smysl a účel zákona o spotřebitelském úvěru zjevně vyžaduje dodržení jím stanovených podmínek jako předpoklad platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Neposouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr s odbornou péčí ještě před uzavřením smlouvy odporuje zákonu (§ 580 o. z.) a současně s ohledem na slabší postavení spotřebitele a důraz na dodržení shora uvedeného požadavku, kladený zákonodárcem, narušuje veřejný pořádek. Následkem neřádného posouzení nebo neposouzení úvěruschopnosti dlužníka je tak absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 o. z., k němuž soud přihlíží i bez návrhu.

20. Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním podle shora citovaných a vyložených ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti.

21. V projednávané věci původní věřitel jako zapůjčitel přenechal žalovanému jako vydlužiteli dvěma smlouvami zastupitelnou věc – částku ve výši [částka] a ve výši [částka] - tak, aby je užil podle libosti a v dohodné době vrátil věc stejného druhu, a to uvedenou částku s dohodnutým příslušenstvím a poplatky, čímž došlo k uzavření smluv o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaný uzavřel smlouvy mimo rámec podnikání a s podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) jako spotřebitel (§ 419 o. z.), a tedy jednalo o spotřebitelský úvěr podle zák. o spotřebitelském úvěru.

22. Pro posouzení platnosti Smlouvy 1 a Smlouvy 2 tak bylo nutno zabývat se tím, zda původní věřitel před uzavřením obou smluv s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud vyšel z toho, že bezdlužnost, resp. výše dluhu a splátek u Smlouvy 2 nebyla ověřena řádně, stejně jako výše příjmu (nebyl upřesněn a ověřen ostatní příjem). Původní věřitel se nezabýval ověřením z dalších zdrojů, odlišných od žalovaného, ačkoliv takový postup je u poskytovatelů spotřebitelských úvěrů zcela běžný (např. z NRKI, centrální evidence exekucí, SOLUS, insolvenčního rejstříku atd.). Nebylo tak možno vycházet z výše disponibilní měsíční částky uvedené v Kartách zákazníka, a tedy není zřejmé, že žalovanému skutečně zůstávaly prostředky pro splácení poskytnutých finančních prostředků, zejména v případě Smlouvy 1. Soud tak v tomto případě vyhodnotil, že k ověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů bylo provedeno v kvalitě nedostatečné.

23. Pokud za popsané situace původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku [částka] (Smlouva 1) a [částka] (Smlouva 2), plnil bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vydat věřiteli vše, co nabyl bezdůvodným obohacením (§ [číslo] odst. 1, § 3000 o. z.).

24. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

25. Žalobkyni byla dle §§ 1879 a 1880 o. z. postoupena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy 1 a Smlouvy 2 včetně příslušenství, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována jako věřitel žalovaného.

26. Žalobkyně jako věřitelka žalovaného nežádala zaplatit částku [částka] z titulu dluhu ze Smlouvy 1 s tím, že žalovaný ji již uhradil. Na základě Smlouvy 1 mu bylo poskytnuto [částka], a tedy zbývá zaplatit [částka]. Z titulu dluhu ze Smlouvy 2 pak žalobkyně ze shodného důvodu nežádala částku [částka]; když žalovanému bylo poskytnuto [částka], dluží rozdíl mezi uvedenými částkami, což je [částka]. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni uvedené částky (I. výrok).

27. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, pohledávka se tak stává splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení a nebo předžalobní výzvy do dispoziční sféry žalovaného nebylo prokázáno, proto za první takovou výzvu soud pokládá až zásilku obsahující žalobu, kterou si žalovaný mohl vyzvednout na poště v místě trvalého pobytu dne [datum], kdy pro nezdařené doručení byla uložena u poskytovatele poštovních služeb. Žalovaný byl povinen plnit ihned (neprodleně), tedy do 5 dnů (§ 1959 písm. e/ o. z.), tj. do [datum], který lze pokládat za den splatnosti. Dne následujícího ([datum]) se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1968 věta první, § 1970 o. z. tak žalobkyni náleží úroky z prodlení z dlužných částek ode dne [datum] do zaplacení; náležely by jí ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 % ročně), avšak žalobkyně požadovala méně (8,05 % ročně), čímž byl soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

29. Z výše vysvětlených důvodů soud žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném v I. výroku tohoto rozsudku.

30. Poněvadž v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byly smlouvy uzavřeny platně, nemohly žalovanému z předmětných smluv vzniknout žádné povinnosti. Žalobkyni tak nemůže náležet vyšší částka než poskytnutá jistina (tedy poplatky a kapitalizované či za pozdější období požadované úroky) a úroky z prodlení z částek vyšších, než jí přísluší dle I. výroku, a za dobu dřívější, než je den splatnosti. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve II. výroku.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok) proto, že žalovaný byl ve věci procesně úspěšnější a náležela by mu poměrná náhrada nákladů jím v řízení účelně vynaložených, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.