11 C 107/2022

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení vlastnictví

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, zapsaných na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménemIII. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vůči žalovanému určení, že je vlastníkem pozemků p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Uvedl, že jako kupující uzavřel , Anonymizováno, s , jméno FO, , narozenou , datum, , a , jméno FO, , narozenou , datum, , jako prodávajícími kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemkům p.č.st. , Anonymizováno, p.č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, na žalobce za kupní cenu , částka, . Součástí funkčního hospodářského celku s těmito pozemky byly i zemědělské pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, (nyní p.č. , hodnota, ), žalobci a paní , jméno FO, však bylo notářem při převodu nemovitostí sděleno, že podle tehdy platných předpisů není prodej zemědělské půdy možný a že paní , jméno FO, nemůže tyto zemědělské pozemky žalobci prodat ani darovat. , jméno FO, však chtěla, aby žalobce tyto pozemky obhospodařoval, neboť neměla dědice a přála si zachovat funkční hospodářský celek, proto se se žalobcem dohodli, že kupní cena zahrnovala i tyto pozemky. Žalobce od té doby má pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, (nyní p.č. , hodnota, ) nepřetržitě v držení, v dobré víře, že po smrti paní , jméno FO, mu tyto pozemky připadnou do vlastnictví, pozemky také nahlásil jako obhospodařovávané v roce , Anonymizováno, podle příslušných právních předpisů obci a platil z nich daň z nemovitosti. Žalobce se až v roce , Anonymizováno, dozvěděl od svého bratra, že není zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník těchto pozemků, když zjistil, že uvedené pozemky má pronajaté od obce , tituly před jménem, , jméno FO, , který na nich hodlá hospodařit. Držba žalobce trvá po dobu více než 49 let, a žalobce vydržel vlastnické právo k nim podle § 1095 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Zákon zároveň nestanoví podmínku poctivé držby podle § 992 obč. zák., a žalobci nebyl prokázán nepoctivý úmysl.

2. Žalovaný uvedl, že žalobní nárok neuznává a navrhl žalobu zamítnout. V daném případě žalobce po celou dobu od počátku věděl, že mu vlastnické právo k předmětným pozemkům nenáleží, že ho od , jméno FO, nenabyl, protože to nebylo možné. Podle názoru žalovaného se pojmy „nepoctivý úmysl“ a „nepoctivá držba“ částečně překrývají, a nepoctivý úmysl lze dovodit již jen z toho, že držitel ví, že vykonává právo, které mu nenáleží. Vlastnické právo nemůže vydržet ten, kdo ví, že věc není jeho, a v daném případě se nejedná o situaci, kdy by si držitel myslel, že je vlastníkem na základě nějakého byť absolutně neplatného právního jednání, zde právně jednáno vůbec nebylo. , jméno FO, nesepsala ohledně pozemků ani závěť, proto přešly po její smrti jako odúmrť do vlastnictví státu, který se choval jako vlastník, když pozemky pronajal , tituly před jménem, , jméno FO, , a následně byla dokonce uzavřena smlouva i se žalobcem o bezplatném užívání těchto pozemků. Podle judikatury obecných soudů i Ústavního soudu (usnesení sp. zn. II. ÚS 2142/14 ze dne 23. 9. 2014) je poctivost držby imanentní podmínkou institutu mimořádného vydržení.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce je vlastníkem pozemků p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čp/če, a p.č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, u Boskovic, a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Tato kupní smlouva byla sepsána ve formě notářského zápisu u notáře , tituly za jménem, , jméno FO, , a bylo z ní zjištěno, že prodávající , jméno FO, , narozená , datum, a , jméno FO, , narozená , datum, , převedly touto smlouvou na žalobce vlastnické právo k pozemkům p.č. , hodnota, (s rodinným domkem č.p. 21), p.č. , hodnota, (se stodolou) a p.č. , hodnota, za kupní cenu určenou podle vyhl. č. 43/69 Sb. částkou , částka, . Rovněž bylo nesporné, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemků p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , a to na základě smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ze dne , datum, č. , hodnota, z vlastnictví státu (pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, ) a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (pozemek p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, původně p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2). Uvedené bylo zjištěno ze zápisu v katastru nemovitostí na LV č., hodnota, , z uvedené smlouvy ze dne , datum, a z rozhodnutí SPÚ ze dne , datum, , přičemž dále bylo z výpisu katastru nemovitostí ze dne , datum, zjištěno, že v tuto dobu je stále jako vlastník těchto pozemků zapsána , jméno FO, , která dle shodných tvrzení účastníků zemřela bez dědiců v roce 1982, pozemky poté přešly na stát. Nájemní smlouvou č. , spisová značka, ze dne , datum, včetně dodatků je prokázáno, že pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , a p.č. , hodnota, stát přenechal do užívání za účelem provozování zemědělské činnosti nájemci , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , na dobu neurčitou za nájemné , částka, ročně (od , datum, ve výši , částka, ročně a posléze , částka, ročně), nájemní vztah k pozemku p.č. , hodnota, zanikl v důsledku pozemkových úprav v roce 2016. Nájemní vztah k pozemkům p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, byl ukončen dohodou mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným ke dni , datum, . Ze sdělení Státního pozemkové úřadu, , Anonymizováno, kraj, ze dne , datum, bylo zjištěno, že nájemné bylo po dobu nájmu hrazeno z účtu vedeného na , jméno FO, . Sdělením Finančního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne , datum, je prokázáno, že žalobce podal v roce 1993 přiznání k dani z nemovitých věcí, v němž jsou mimo jiné uvedeny pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , z nichž přiznával a hradil daň z nemovitých věcí do roku 2017 včetně. Výpovědí svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo prokázáno, že asi půl roku nebo rok poté, co uzavřel se státem smlouvu o pronájmu předmětných pozemků za ním přišel žalobce s tím, že pozemky jsou jeho, a dohodli se, že na nich bude hospodařit žalobce, svědek z nich platil dál nájem státu. Výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, bylo prokázáno, že žalobce pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, od roku 1973 doposud užívá, obhospodařuje je. Všichni tři svědci byli věrohodní a soud nemá důvod pochybovat o jejich nestrannosti.

4. Soud dále nechal v řízení na návrh žalobce vypracovat znalecký posudek na reálné rozdělení nemovitosti – pozemku p.č. , hodnota, , neboť v řízení bylo zjištěno, že se žalobce měl ujmout držby původní parcely p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, zatímco dnešní parcela p.č. , hodnota, má výměru , Anonymizováno, m2. Znalecký posudek vypracoval znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , který také vyhotovil geometrický plán č. , hodnota, -, Anonymizováno, na základě nějž byl pozemek p.č. , hodnota, rozdělen na pozemek p.č. , Anonymizováno, /1 o výměře , Anonymizováno, m2 (odpovídající původní parcele p.č. , hodnota, ) a pozemek p.č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2. S ohledem na to, že usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto, že částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobcem ohledně pozemku p.č. , Anonymizováno, není z důvodu nesouhlasu žalovaného účinné, a následně nebylo žalobě vyhověno, není tento geometrický plán nedílnou součástí tohoto rozsudku.

5. Podle ust. § 1095 obč. zák. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě se žalobce domáhá určení vlastnictví k pozemkům v katastrálním území , adresa, u Boskovic s tvrzením, že nabyl vlastnické právo k nim vydržením. Žalobce má naléhavý právní zájem na takovém určení podle § 80 o. s. ř., neboť takové tvrzené právo není zapsáno v katastru nemovitostí, a žalobce tvrdí rozpor mezi stavem skutečným a katastrálním.

7. Soud se nejprve zabýval posouzením, zda žalobce mohl vlastnické právo k pozemkům vydržet řádně, tj. do , datum, při splnění podmínek stanovených v ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zda tudíž nedošlo k uplynutí celé vydržecí doby před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Fyzické osoby mohly vydržet vlastnické právo k pozemkům podle zákona č. 40/1964 Sb. až po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od , datum, . Podmínkou vydržení podle tohoto zákona však byla tzv. oprávněná držba, která podle § 130 vyžadovala dobrou víru držitele o tom, že mu věc patří. V daném případě však žalobce od počátku věděl, že předmětné pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, mu nebyly převedeny ze strany tehdejší vlastnice , jméno FO, , neboť to podle tehdejší právní úpravy nebylo možné. Žalobce tedy z důvodu absence dobré víry o svém vlastnickém právu nebyl oprávněným držitelem a k vydržení podle zákona č. 40/1964 Sb. nemohlo dojít. Podmínkou řádného vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je rovněž mimo jiné tzv. „poctivá držba“ (§ 1089), která znamená, že držitel má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává (§ 992), taková držba se podobně jako „oprávněná držba“ dle zákona č. 40/1964 Sb., musí opírat o nějaký byť domnělý právní titul, na základě nějž se držitel držby chopí; v daném případě se však neuskutečnilo žádné právní jednání, na základě nějž by se žalobce mohl domnívat, že pozemky vlastní.

8. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobce mohl vydržet vlastnické právo k pozemkům p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, tzv. mimořádně, tj podle podmínek stanovených v ustanovení § 1095 obč. zák. Pokud jde o posouzení mimořádného vydržení, žalobci je třeba přisvědčit v tom, že není jednou z podmínek mimořádného vydržení, aby se držba zakládala na právním důvodu. Podmínkou mimořádného vydržení je kromě dvojnásobně dlouhé vydržecí doby to, aby držiteli nebyl prokázán „nepoctivý úmysl“, přičemž platí presumpce, že úmysl je poctivý, a nepoctivost úmyslu prokazuje žalovaný vlastník. Nepoctivý úmysl dále není totéž, co nepoctivá držba. Jak je shora uvedeno, podmínkou poctivé držby podle § 992 obč. zák. je přesvědčení držitele o tom, že mu právo náleží, posuzované z objektivního hlediska a založené byť na domnělém právním titulu. Poctivý držitel je v objektivně omluvitelném omylu o tom, že mu věc patří, poctivý držitel neví, že věc není jeho. Závěr, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale držba v nikoli nepoctivém úmyslu, uvádí Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a následně také např. v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud zde své závěry podrobně odůvodňuje a vysvětluje, a v současné době se jedná již o stálou rozhodovací praxi. Ústavní soud oproti tomu v žalovaným poukazovaném dřívějším usnesení sp. zn. II. ÚS 2142/14 ze dne 23. 9. 2014 pouze odkázal na odůvodnění napadaného usnesení Nejvyššího soudu a samotnou otázkou podmínek mimořádného vydržení se nezabýval. Soud proto posuzoval, zda v daném případě byl žalobci prokázán nepoctivý úmysl (neboť podmínka uplynutí dvojnásobně dlouhé vydržecí doby byla nepochybně splněna), kdy podle závěrů Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021) je nepoctivým úmyslem v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy, pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povolenou jen výprosou (§ 993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Držitel, který není v nepoctivém úmyslu, drží věc v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Rozhodným okamžikem, ke kterému se úmysl držitele posuzuje, je okamžik uchopení držby; to, že snad později držitel zjistí, že vlastníkem je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

9. Soud dospěl k závěru, že žalobci byl v daném případě prokázán nepoctivý úmysl. Je nesporné, že v době, kdy byla uzavřena kupní smlouva na pozemky s rodinným domem a stodolou, žalobce jako kupující, ale také , jméno FO, jako vlastník předmětných pozemků p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, věděli, že tyto pozemky nemohou být převedeny na žalobce, že k tomu podle platných právních předpisů nemůže dojít, a že žádným způsobem nemůže dojít k tomu, aby se žalobce stal jejich vlastníkem. Žalobce se chopil držby bez dalšího, snad na základě ústní dohody s vlastnicí , jméno FO, , která si měla přát, aby pozemky obhospodařoval, žalobce tudíž užíval pozemky v rámci nějaké ústní dohody o výprose. Žalobce za užívání pozemků ničeho nehradil a pokračoval v jejich užívání i poté, co , jméno FO, zemřela a vlastníkem pozemků se stal stát a následně žalovaný. V takovém případě má soud za to, že posouzení „nepoctivosti“ úmyslu zahrnuje i vědomí držitele o tom, zda mu věc či právo náleží, a je-li držitel naopak přesvědčen o tom, že mu vlastnické právo k věci nenáleží, a usiluje-li o to, aby proměnil v trvalé právo to, co mu bylo povolenou jen výprosou, nelze takovou držbu proměnit ve vlastnické právo z titulu mimořádného vydržení. I když závěry Nejvyššího soudu směřují k tomu, že chování držitele po nabytí držby, respektive posouzení poctivosti jeho úmyslu v dalším průběhu držby nemá mít na splnění podmínek vydržení vliv, soud se v daném případě domnívá, že je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobce vlastníkům pozemku za jejich užívání ničeho nehradil (bez ohledu na to, zda platil státu daň či nikoliv), následně užíval pozemky i v době, kdy nájemcem byla jiná osoba, která řádně hradila vlastníkovi nájem, a užíval je po celou dobu, i když věděl, že nejsou v jeho vlastnictví, a teprve po roce 2018, kdy se vlastníkem stal žalovaný, uzavřel o užívání pozemků smlouvu. Pouhé užívání nemovitosti bez svolení vlastníka, resp. užívání s vědomím o tom, že držitel není vlastníkem, je podle názoru soudu nepoctivým úmyslem, neboť užívá-li držitel věc s vědomím, že vlastníkem je někdo jiný, (a že věc užívá bez právního důvodu či na základě dohody s vlastníkem), musí být jeho úmysl věc užívat jako své vlastnictví nepoctivým.

10. Soud má ale rovněž v daném případě za to, že nebyla splněna základní podmínka řádného i mimořádného vydržení podle obou zákonů, a to držba vlastnického práva. Držba práva odpovídajícího vlastnickému právu totiž znamená, že držitel vykonává tuto držbu jako vlastnické právo, tzn. že je z nějakého důvodu přesvědčen o tom, že užívá pozemky na základě vlastnického práva. Podle názoru soudu totiž nestačí jakékoli chování, které by mohlo odpovídat vlastnickému právu, držitel musí být držitelem vlastnického práva ve vztahu k pozemkům, a užívá-li je na základě jiného právního důvodu (nájem, výprosa, obligace) či bez právního důvodu, neužívá je jako vlastník, a takové chování nemůže být kvalifikováno jako držba vlastnického práva a nemůže vést k vydržení. Užíval-li žalobce pozemky od počátku s vědomím, že vlastníkem pozemků je , jméno FO, , nedržel právo odpovídající právu vlastnickému. V tomto směru je třeba upozornit i na ustanovení § 989 odst. 1 obč. zák., které výslovně uvádí, že vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

11. Soud proto ze všech shora uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalobci, aby žalovanému, který byl zastoupen advokátem, zaplatil náklady řízení v částce , částka, . Zástupce žalovaného učinil ve věci 7 úkonů právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, písemné vyjádření z , datum, a z , datum, , písemný závěrečný návrh, účast u jednání soudu dne , datum, , , datum, a , datum, ), přičemž podle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby za řízení o určení vlastnictví k nemovitosti částku , částka, , celkem za 7 úkonů činí částku , částka, . Odměnu za úkony „nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby“ a „reakce na předžalobní výzvu“ soud žalovanému nepřiznal, neboť nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby byl žalovaným učiněn ústně při jednání soudu dne , datum, a reakce na předžalobní výzvu nebyla žalovaným doložena. Podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů za 7 výše uvedených úkonů právní služby po , částka, , tj. celkem , částka, . Náklady žalovaného dále sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednáním soudu dne , datum, , , datum, a , datum, dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem za 6 půlhodin, tj. , částka, , cestovného k jednáním soudu dne , datum, , , datum, a , datum, (, adresa, a zpět, tj. 40 km) osobním vozidlem , Anonymizováno, RZ , SPZ, při spotřebě 9,5 litru na 100 km, kdy za cestu dne , datum, při ceně benzinu , částka, za litr dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. cestovné činí , částka, , za cestu dne , datum, při ceně benzinu , částka, za litr dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. cestovné činí , částka, , a za cestu dne , datum, při ceně benzinu , částka, za litr dle vyhlášky č. 191/2023 Sb. cestovné činí , částka, , cestovné celkem činí částku , částka, . Jelikož zástupce žalovaného je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů a cestovného v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH.

13. Výrok III. o náhradě nákladů státu je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát má vůči plně neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Státu vznikly náklady spočívající ve znalečném v celkové výši , částka, , u žalobce nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, žalobce uhradil zálohu na znalecký posudek ve výši , částka, , proto mu byla uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši , částka, .