11 C 119/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci žalobce: název žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka], a částku [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to zasláním na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina i poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne [datum]. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaná vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobce. Smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce pohlížet jako na smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemnou výzvou) v celkové výši [částka] (čl. 2 Smlouvy). Eventuálně navrhl (v případě, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru), aby mu soud přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet žalobce dlužnou částku převedl.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobce již ve své žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo a musí k tomu uvést potřebné důkazy ve smyslu § 79 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.).

4. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; nejsou-li všechna potřebná tvrzení obsažená v žalobě (návrhu na zahájení řízení) nebo v písemném vyjádření k ní, uvedou je účastníci v průběhu řízení.

5. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

6. Povinností účastníků je tedy splnění důkazní povinnosti a dalších procesních povinností uložených jim zákonem nebo soudem, jakož i povinnost dbát pokynů soudu.

7. Z účasti u jednání konaného dne [datum] se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila bez omluvy, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu.

9. Žalobce v žalobě tvrdil, že uzavřel s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím svých internetových stránek – [webová adresa]) smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] na částku [částka], která byla dle tvrzení žalobce poskytnuta žalované bezhotovostně na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Soud však tento závěr žalobce nesdílí. Má naopak za to, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, jakkoli to strana žalobce tvrdí. Žalobce uvedl, že zápůjčka byla poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostřednictvím webových stránek, na nichž si žalovaná přečetla návrhu na uzavření smlouvy o zápůjčce, nastavila parametry (splatnost a výši zápůjčky) a vyplanil formulář, v němž jsou obsaženy údaje o žalované včetně telefonního čísla a e-mailové schránky. Z tohoto však nelze dovozovat, že došlo k uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce nikterak nedoložil, že by došlo k uzavření smlouvy právě s žalovanou, o níž se jako o dlužníkovi (vydlužiteli) vyslovuje a jež by měla být v tomto sporu pasivně věcně legitimována. Z žalobcem předložené smlouvy o zápůjčce je patrné, že v záhlaví smlouvy je uvedeno bydliště klienta, adresa, jeho rodné číslo, telefonní kontakt, e-mailová adresa a doručovací adresa. V závěru smlouvy (část podpisy smlouvy) je u klienta (žalované) uvedena informace„ PIN kód: [číslo]“. Z této informace však zásadně nelze usuzovat, že by smlouvu o zápůjčce uzavřela žalovaná. Soud tedy nemá nad veškerou pochybnost za objasněné, že z důkazů předložených žalobcem by plynulo uzavření smlouvy právě žalovanou a nikoli snad osobou od ní odlišnou. Vzhledem k právním následkům, které se s eventuálním uzavřením smlouvy o zápůjčce standardně pojí (vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla zamýšlena jako smlouva úplatná), je podle názoru soudu nezbytné, aby bylo také jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že smlouvu uzavřela právě osoba, jež má vystupovat v tvrzeném postavení dlužníka. Taktomu však v posuzované věci zjevně není.

10. Současně je třeba zdůraznit, že soud nepovažuje za dostačující identifikaci provedenou žalobcem spočívající v zadání určitého ověřovacího kódu (PIN kód), jelikož z pohledu právní úpravy takové ověření není dostačující. Žalobce sice v žalobě tvrdí, že se podle jeho názoru jedná o tzv. prostý elektronický podpis splňující požadavky zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, soud však takový názor nesdílí. Uvedená právní úprava byla přijata v návaznosti na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2017, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/ (známé též jako nařízení eIDAS), v jeho rámci se však o tzv. elektronický podpis jednat nemůže. Elektronickým podpisem (viz čl. 3 bod 10 nařízení eIDAS) se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. V případě žalobcem zmiňovaného tzv. prostého elektronického podpisu se vyžaduje, aby data v elektronické podobě, jež byla užita, používala osoba k podepsání. Taktomu ovšem v posuzované věci není, jelikož žalobce netvrdil existenci např. určitých vztahů dlouhodobého charakteru a významu, jež by mohly nasvědčovat tomu, že se žalovaná prostřednictvím tohoto PIN kódu podepisuje a ověřuje se jím její identita. Naopak se jednalo o nahodilé jednání, u něhož právní následky závisely na vyplnění určitého PIN kódu.

11. Nad rámec vyslovených žalobních úvah soud uvádí, že neshledal podmínky ani pro závěr zachovávající platnost smlouvy o zápůjčce (z důvodu dodržení písemné formy smlouvy o zápůjčce) na podkladě provedené autentizace žalované, jež by osvědčila identitu jednajícího. V dané věci, jakkoli lze uvažovat o splnění první zákonné podmínky (jíž je existence právního jednání učiněného elektronickým prostředkem umožňujícím zachycení obsahu právního jednání), soud neshledal, že by byl splněn požadavek spočívající v určení jednající osoby. Realizovanou autentizaci PIN kódem proto nelze v kontextu řešené věci považovat za způsob, jenž by jednoznačným způsobem prokazoval, že smlouva o zápůjčce (právní jednání) byla uzavřena právě tou osobou, proti níž žalobce žalobu podal.

12. V návaznosti na uvedená zjištění proto soud neshledal, že by žalobci vzniklo právo na zaplacení žalobou požadované částky z titulu neuhrazení závazků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce.

13. Soud nedospěl ani k závěru, že by došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce sice doložil listinu, z níž má plynout provedení platby ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], informace uvedená na listině však zjevně neprokazuje, o jakou listinu se jedná, např. určitý výpis z bankovního účtu, jenž by odrážel reálný průběh provedených plateb a pohybů na takovém účtu, mimo jiné tedy i platbu ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet]. I kdyby však soud přijal, že jde o výpis z bankovního účtu (jakkoli to z předložené listiny dovozovat nelze), žalobce neoznačil a nepředložil soudu žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, že žalovaná je či byla v době zaslání bezhotovostní platby majitelkou účtu č. [bankovní účet]. V návaznosti na shora uvedené toliko plyne, že číslo účtu bylo uvedeno toliko ve smlouvě o zápůjčce, zda však jde o bankovní účet žalované, z této informace dovodit nelze. Uvedená zjištění by soud zjevně nemohl učinit ani na základě realizace důkazního návrhu žalobce, jenž se domáhal toho, aby soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů o tom, že byl úvěr poskytnut. Eventuálním zjištění plynoucím z takové informace, by mohlo být toliko to, zda byla poskytnuta částka úvěrové jistiny ve prospěch bankovního účtu č. č. [bankovní účet]. Nutno však podotknout, že by ve své podstatě šlo o informaci, kterou žalobce prokazuje na základě nijak označené listiny, o jejímž charakteru se soud vyslovil výše. Jinak vyjádřeno, ani tehdy, pokud by soud vyžádal informaci požadovanou žalobcem, neměla by taková informace potenci k prokázání toho, zda osoba v procesním postavení žalované je či není majitelkou uvedeného bankovního účtu.

15. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že poskytl dne [datum] na účet žalované zápůjčku ve výši [částka], případně že došlo k bezdůvodnému obohacení žalované v této výši na úkor žalobce, a že tedy vůbec existuje pohledávka žalobce za žalovanou, jejíhož zaplacení se žalobce touto žalobou domáhá. Soudu proto nezbylo, než žalobu z důvodu neunesení břemene důkazního žalobcem (který se z účasti u jednání soudu omluvil a zbavil se tím možnosti být soudem poučen dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř.) v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve sporu byla plně úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly. Z tohoto důvodu soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.