11 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci žalobce: název žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa pro zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 815 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 9 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do datum a z částky 9 185 Kč od datum do zaplacení, a částku 1 775 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to zasláním na bankovní účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 000 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne datum. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila částku 3 185 Kč. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které žalovaná vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobce. Smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, a to příjmení, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce má za to, že tento příjmení je tzv. prostým elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce pohlížet jako na smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemnou výzvou) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy). Eventuálně navrhl (v případě, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru), aby mu soud přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet žalobce dlužnou částku převedl.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobce již ve své žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo a musí k tomu uvést potřebné důkazy ve smyslu § 79 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.).

4. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; nejsou-li všechna potřebná tvrzení obsažená v žalobě (návrhu na zahájení řízení) nebo v písemném vyjádření k ní, uvedou je účastníci v průběhu řízení.

5. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

6. Povinností účastníků je tedy splnění důkazní povinnosti a dalších procesních povinností uložených jim zákonem nebo soudem, jakož i povinnost dbát pokynů soudu.

7. Z účasti u jednání konaného dne datum se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila bez omluvy, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu.

9. Žalobce v žalobě tvrdil, že uzavřel s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím svých internetových stránek – webová adresa) smlouvu o zápůjčce ze dne datum na částku 10 000 Kč, která byla dle tvrzení žalobce poskytnuta žalované bezhotovostně na její bankovní účet č. bankovní účet. Soud však tento závěr žalobce nesdílí. Má naopak za to, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, jakkoli to strana žalobce tvrdí. Žalobce uvedl, že zápůjčka byla poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostřednictvím webových stránek, na nichž si žalovaná přečetla návrhu na uzavření smlouvy o zápůjčce, nastavila parametry (splatnost a výši zápůjčky) a vyplanil formulář, v němž jsou obsaženy údaje o žalované včetně telefonního čísla a e-mailové schránky. Z tohoto však nelze dovozovat, že došlo k uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce nikterak nedoložil, že by došlo k uzavření smlouvy právě s žalovanou, o níž se jako o dlužníkovi (vydlužiteli) vyslovuje a jež by měla být v tomto sporu pasivně věcně legitimována. Ze žalobcem předložené smlouvy o zápůjčce je patrné, že v záhlaví smlouvy je uvedeno bydliště klienta, adresa, jeho rodné číslo, telefonní kontakt, e-mailová adresa a doručovací adresa. V závěru smlouvy (část podpisy smlouvy) je u klienta (žalované) uvedena informace„ příjmení kód: číslo“. Z této informace však zásadně nelze usuzovat, že by smlouvu o zápůjčce uzavřela žalovaná. Soud tedy nemá nad veškerou pochybnost za objasněné, že z důkazů předložených žalobcem by plynulo uzavření smlouvy právě žalovanou a nikoli snad osobou od ní odlišnou. Vzhledem k právním následkům, které se s eventuálním uzavřením smlouvy o zápůjčce standardně pojí (vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla zamýšlena jako smlouva úplatná), je podle názoru soudu nezbytné, aby bylo také jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že smlouvu uzavřela právě osoba, jež má vystupovat v tvrzeném postavení dlužníka. Taktomu však v posuzované věci zjevně není.

10. Současně je třeba zdůraznit, že soud nepovažuje za dostačující identifikaci provedenou žalobcem spočívající v zadání určitého ověřovacího kódu (PIN kód), jelikož z pohledu právní úpravy takové ověření není dostačující. Žalobce sice v žalobě tvrdí, že se podle jeho názoru jedná o tzv. prostý elektronický podpis splňující požadavky zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, soud však takový názor nesdílí. Uvedená právní úprava byla přijata v návaznosti na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2017, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (známé též jako nařízení eIDAS), v jeho rámci se však o tzv. elektronický podpis jednat nemůže. Elektronickým podpisem (viz čl. 3 bod 10 nařízení eIDAS) se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. V případě žalobcem zmiňovaného tzv. prostého elektronického podpisu se vyžaduje, aby data v elektronické podobě, jež byla užita, používala osoba k podepsání. Taktomu ovšem v posuzované věci není, jelikož žalobce netvrdil existenci např. určitých vztahů dlouhodobého charakteru a významu, jež by mohly nasvědčovat tomu, že se žalovaná prostřednictvím tohoto PIN kódu podepisuje a ověřuje se jím její identita. Naopak se jednalo o nahodilé jednání, u něhož právní následky závisely na vyplnění určitého PIN kódu.

11. Nad rámec vyslovených žalobních úvah soud uvádí, že neshledal podmínky ani pro závěr zachovávající platnost smlouvy o zápůjčce (z důvodu dodržení písemné formy smlouvy o zápůjčce) na podkladě provedené autentizace žalované, jež by osvědčila identitu jednajícího. V dané věci, jakkoli lze uvažovat o splnění první zákonné podmínky (jíž je existence právního jednání učiněného elektronickým prostředkem umožňujícím zachycení obsahu právního jednání), soud neshledal, že by byl splněn požadavek spočívající v určení jednající osoby. Realizovanou autentizaci PIN kódem proto nelze v kontextu řešené věci považovat za způsob, jenž by jednoznačným způsobem prokazoval, že smlouva o zápůjčce (právní jednání) byla uzavřena právě tou osobou, proti níž žalobce žalobu podal.

12. V návaznosti na uvedená zjištění proto soud neshledal, že by žalobci vzniklo právo na zaplacení žalobou požadované částky z titulu neuhrazení závazků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce.

13. Soud má však provedeným dokazováním za prokázané, že žalobce poskytl dne datum na bankovní účet žalované č. bankovní účet částku 10 000 Kč, když uvedené vyplývá z výpisu z běžného účtu žalobce č. bankovní účet, kde je bankovní účet č. bankovní účet, na nějž byla zaslána částka 10 000 Kč, identifikován majitelem účtu jméno příjmení. Protože dané plnění bylo žalované poskytnuto bez právního důvodu, je povinna vrátit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a jelikož již uhradila částku 3 185 Kč, nadále žalobci dluží částku 6 815 Kč (§ 2991 obč. zák.) včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I.) ode dne, kdy byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána. jelikož žalobce nedoložil doručení jakékoli z předžalobních výzev žalované, je tímto dnem den následující po doručení žaloby, tj. datum. Ve zbývající části – co se týká nároků vycházejících z neplatné smlouvy - soud požadovaný nárok zamítl (výrok II).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve sporu byla převážně úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly. Z tohoto důvodu soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.