11 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci žalobce: název žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa pro zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 815 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 9 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 9 185 Kč od [datum] do zaplacení, a částku 1 775 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to zasláním na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 000 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila částku 3 185 Kč. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaná vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobce. Smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce má za to, že tento [příjmení] je tzv. prostým elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce pohlížet jako na smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemnou výzvou) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy). Eventuálně navrhl (v případě, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru), aby mu soud přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet žalobce dlužnou částku převedl.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobce již ve své žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo a musí k tomu uvést potřebné důkazy ve smyslu § 79 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.).

4. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; nejsou-li všechna potřebná tvrzení obsažená v žalobě (návrhu na zahájení řízení) nebo v písemném vyjádření k ní, uvedou je účastníci v průběhu řízení.

5. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

6. Povinností účastníků je tedy splnění důkazní povinnosti a dalších procesních povinností uložených jim zákonem nebo soudem, jakož i povinnost dbát pokynů soudu.

7. Z účasti u jednání konaného dne [datum] se žalobce omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila bez omluvy, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu.

9. Žalobce v žalobě tvrdil, že uzavřel s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím svých internetových stránek – [webová adresa]) smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] na částku 10 000 Kč, která byla dle tvrzení žalobce poskytnuta žalované bezhotovostně na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Soud však tento závěr žalobce nesdílí. Má naopak za to, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, jakkoli to strana žalobce tvrdí. Žalobce uvedl, že zápůjčka byla poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostřednictvím webových stránek, na nichž si žalovaná přečetla návrhu na uzavření smlouvy o zápůjčce, nastavila parametry (splatnost a výši zápůjčky) a vyplanil formulář, v němž jsou obsaženy údaje o žalované včetně telefonního čísla a e-mailové schránky. Z tohoto však nelze dovozovat, že došlo k uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce nikterak nedoložil, že by došlo k uzavření smlouvy právě s žalovanou, o níž se jako o dlužníkovi (vydlužiteli) vyslovuje a jež by měla být v tomto sporu pasivně věcně legitimována. Ze žalobcem předložené smlouvy o zápůjčce je patrné, že v záhlaví smlouvy je uvedeno bydliště klienta, adresa, jeho rodné číslo, telefonní kontakt, e-mailová adresa a doručovací adresa. V závěru smlouvy (část podpisy smlouvy) je u klienta (žalované) uvedena informace„ [příjmení] kód: [číslo]“. Z této informace však zásadně nelze usuzovat, že by smlouvu o zápůjčce uzavřela žalovaná. Soud tedy nemá nad veškerou pochybnost za objasněné, že z důkazů předložených žalobcem by plynulo uzavření smlouvy právě žalovanou a nikoli snad osobou od ní odlišnou. Vzhledem k právním následkům, které se s eventuálním uzavřením smlouvy o zápůjčce standardně pojí (vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla zamýšlena jako smlouva úplatná), je podle názoru soudu nezbytné, aby bylo také jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že smlouvu uzavřela právě osoba, jež má vystupovat v tvrzeném postavení dlužníka. Taktomu však v posuzované věci zjevně není.

10. Současně je třeba zdůraznit, že soud nepovažuje za dostačující identifikaci provedenou žalobcem spočívající v zadání určitého ověřovacího kódu (PIN kód), jelikož z pohledu právní úpravy takové ověření není dostačující. Žalobce sice v žalobě tvrdí, že se podle jeho názoru jedná o tzv. prostý elektronický podpis splňující požadavky zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, soud však takový názor nesdílí. Uvedená právní úprava byla přijata v návaznosti na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2017, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (známé též jako nařízení eIDAS), v jeho rámci se však o tzv. elektronický podpis jednat nemůže. Elektronickým podpisem (viz čl. 3 bod 10 nařízení eIDAS) se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. V případě žalobcem zmiňovaného tzv. prostého elektronického podpisu se vyžaduje, aby data v elektronické podobě, jež byla užita, používala osoba k podepsání. Taktomu ovšem v posuzované věci není, jelikož žalobce netvrdil existenci např. určitých vztahů dlouhodobého charakteru a významu, jež by mohly nasvědčovat tomu, že se žalovaná prostřednictvím tohoto PIN kódu podepisuje a ověřuje se jím její identita. Naopak se jednalo o nahodilé jednání, u něhož právní následky závisely na vyplnění určitého PIN kódu.

11. Nad rámec vyslovených žalobních úvah soud uvádí, že neshledal podmínky ani pro závěr zachovávající platnost smlouvy o zápůjčce (z důvodu dodržení písemné formy smlouvy o zápůjčce) na podkladě provedené autentizace žalované, jež by osvědčila identitu jednajícího. V dané věci, jakkoli lze uvažovat o splnění první zákonné podmínky (jíž je existence právního jednání učiněného elektronickým prostředkem umožňujícím zachycení obsahu právního jednání), soud neshledal, že by byl splněn požadavek spočívající v určení jednající osoby. Realizovanou autentizaci PIN kódem proto nelze v kontextu řešené věci považovat za způsob, jenž by jednoznačným způsobem prokazoval, že smlouva o zápůjčce (právní jednání) byla uzavřena právě tou osobou, proti níž žalobce žalobu podal.

12. V návaznosti na uvedená zjištění proto soud neshledal, že by žalobci vzniklo právo na zaplacení žalobou požadované částky z titulu neuhrazení závazků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce.

13. Soud má však provedeným dokazováním za prokázané, že žalobce poskytl dne [datum] na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč, když uvedené vyplývá z výpisu z běžného účtu žalobce č. [bankovní účet], kde je bankovní účet č. [bankovní účet], na nějž byla zaslána částka 10 000 Kč, identifikován majitelem účtu [jméno] [příjmení]. Protože dané plnění bylo žalované poskytnuto bez právního důvodu, je povinna vrátit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a jelikož již uhradila částku 3 185 Kč, nadále žalobci dluží částku 6 815 Kč (§ 2991 obč. zák.) včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I.) ode dne, kdy byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána. jelikož žalobce nedoložil doručení jakékoli z předžalobních výzev žalované, je tímto dnem den následující po doručení žaloby, tj. [datum]. Ve zbývající části – co se týká nároků vycházejících z neplatné smlouvy - soud požadovaný nárok zamítl (výrok II).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve sporu byla převážně úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly. Z tohoto důvodu soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.