11 C 257/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 64 984,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 035,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 035,96 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 30 948,89 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 44 150,38 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 44 150,38 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,75 % ročně, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 114,42 Kč od , datum, do zaplacení., a s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 34 035,96 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 64 984,85 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce - , právnická osoba, , akciová společnost, reg.č. , tel. číslo, , uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru na základě žádosti č. , hodnota, , č. úvěrového účtu , Anonymizováno, , na základě níž poskytl žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až 50 000 Kč k přímému čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Datum splatnosti jednotlivých splátek bylo sjednáno k 17. dni v měsíci s tím, že splatnost první splátky nastala v měsíci bezprostředně následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru, tj. , datum, . V rámci splátek byla vždy hrazena jistina úvěru a přirůstající úrok v sazbě 26,28 % p.a. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalované, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr, které následně ověřil a doplnil. Žalovaná úvěr čerpala průběžně do výše limitu a vyčerpanou částku průběžně splácela, zpočátku řádně, později se její platební morálka zhoršila. O zaplacení pohledávek po splatnosti byla žalovaná opakovaně upomínána. Žalovaná čerpala celkem 50 051,58 Kč a uhradila 21 015,62 Kč. Dne , datum, byla žalované zaslána poslední výzva k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy, částka po splatnosti již činila 10 660 Kč. Dlužná částka k datu , datum, činila 47 249 Kč. Žalobce proto využil svého práva a v souladu s bodem č., hodnota, písm. a) Všeobecné obchodní podmínek od úvěrové smlouvy odstoupil s účinností ke dni , datum, , neboť žalovaná byla v prodlení s více jak 2 splátkami. Na základě této skutečnosti se úvěr stal splatný dnem , datum, . Žalovaná žalobci nadále dluží částku ve výši 64 984,85 Kč sestávající se z jistiny ve výši 44 150,38 Kč, úroku 12 133,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 7 868,16 Kč a poplatků ve výši 832,50 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, , což bylo žalované písemně oznámeno.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , akciová společnost, reg.č. , tel. číslo, ,) poskytl žalované reevolvingový spotřebitelský úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet včetně úroku ve výši 26,28 % p.a. pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Dle bodu č. 3. 2 písmeno a) Všeobecných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, bylo mezi stranami sjednáno právo věřitele, odstoupit od úvěrové smlouvy mimo jiné za situace, kdy se dlužník dostane do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Jak vyplývá z listin Transakční historie a Podklady pre súdne konanie žalovaná úvěr čerpala celkem ve výši 55 051,58 Kč, zpočátku řádně hradila splátky, následně se však dostala do prodlení, celkem splatila 21 015,62 Kč. Věřitel pro prodlení žalované s účinností k , datum, od smlouvy odstoupil. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobci postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku; žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován.

4. Ze žádosti o revolvingový úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná v této žádosti uvedla, že je svobodná, nemá žádné vyživované děti, je majitelkou domu, bytu, je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, , celkové náklady její domácnosti činí 0 Kč a nemá žádné finanční závazky.

5. Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

6. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; ust. § 1810 občanského zákoníku) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku.

8. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází z předpokladu, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověřování úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru), pokud by i při naplnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr poskytnut.

11. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

12. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Povinnost odborné péče zahrnuje i povinnost věřitele si ověřit rozhodující informace, byť by mu byly sděleny spotřebitelem (rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18.12.2014, C-449/13).

13. V daném případě žalobce (resp. jeho právní předchůdce) řádně nedodržel postupy a odbornou péči, a úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal. Žalobce soudu předložil pouze žádost o poskytnutí úvěru, v níž žalovaná uvedla některé údaje, avšak ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by si právní předchůdce žalobce žalovanou uvedené údaje jakkoliv ověřoval, a to ani příjmy, ani výdaje, kdy navíc žalovaná uvedla nereálný údaj o svých nulových výdajích. S ohledem na to, že žalobce se z jednání dne , datum, omluvil, nemohl být soudem poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kdy toto poučení soud poskytuje pouze účastníkům přítomným u jednání. Soud proto nemohl dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, neboť fakticky nezkoumal úvěruschopnost žalované vůbec, proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná.

14. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy představuje plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2 991 o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2 993 o.z. vzájemně vydat (a také dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), přičemž bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o.z. Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částku 55 051,58 Kč, a žalovaná uhradila 21 015,62 Kč, je žalovaná povinna takové plnění v částce 34 035,96 Kč vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od doby, kdy byla k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána. Jelikož žalobce žádným způsobem nedoložil, že žalované odeslal výzvu k plnění (a takový důkaz ani v žalobě ani jindy neoznačil), vycházel soud z toho, že žalovaná byla poprvé vyzvána k zaplacené bezdůvodného obohacení až doručením žaloby dne , datum, (o neunesení důkazního břemene ve vztahu k odeslání výzvy žalované soud s ohledem na nepřítomnost žalobce u jednání nemohl žalobce podle § 118a odst. 3 o.s.ř. poučit). Soud proto žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku 34 035,96 Kč s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku. Další nároky uplatněné žalobcem však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by v řízení převážně úspěšná žalovaná vynaložila nějaké náklady řízení.