11 C 280/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 18 907 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4 552 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 4 552 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 4 552 Kč od , datum, do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 4 552 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 10 798 Kč, částku 992 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč, částku 768 Kč, úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 15 350 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 10 798 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12 % ročně z částky 10 798 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 350 Kč od , datum, do , datum, ve výši 12 % p.a., a zákonný úrok z prodlení z částky 10 798 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % p.a., zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3 139,26 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, .

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 907 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě které se žalované zavázal poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převede na účet zákazníka, čímž mělo dojít k čerpání úvěru ze strany žalované, a zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč převedl žalobce na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Ve smlouvě dále bylo dohodnuto, že poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uhradí žalovaná žalobci v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, žalobce proto úvěr dopisem ze dne , datum, zesplatnil, žalovaná k datu podání žaloby dluží žalobci na neuhrazené jistině dluhu částku 15 350 Kč, na úrocích částku 992 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč (100 Kč za každou odeslanou upomínku), na smluvní pokutě podle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy částku 1 497 Kč, a na smluvní pokutě podle čl. IV. bod 2. písm. b) smlouvy částku 768 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalované, kdy si vyžádal výplatní pásky žalované za kalendářní měsíce 09/2023, 10/2023, 11/2023, žalovanou prověřil v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, databáze katastru nemovitostí. Dále zjistil, že žalovaná je ideálním spoluvlastníkem byt. jednotky č. , Anonymizováno, v kat. území , adresa, a že má vyživovací povinnost, vycházel z normativních nákladů na bydlení, kdy dle § 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v roce 2024 v obci , adresa, byly normativní náklady na bydlení jedné osoby dány částkou 8 932 Kč, a z výše existenčního a životního minima na jednotlivce. Žalobce dospěl k závěru, že celkovou výši spotřebitelského úvěru v částce 30 000 Kč při dohodnuté měsíční splátce 1 600 Kč je možné žalované poskytnout, neboť po odečtení běžných výdajů (životního minima vč. vyživ. osob 8 510 Kč a nákladů na bydlení výši 3 500 Kč) zbude částka 12 290 Kč měsíčně (tj. , Anonymizováno, ), ze které je žalovaná schopna hradit žalobci měsíčně splátku 1 600 Kč, a zároveň je i schopna hradit splátku úvěru 4 000 Kč, kdy jí zbude částka 6 690 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedla, že je pravdou, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 27 500 Kč. Tato smlouva je absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované jakožto spotřebitele a dále z důvodu sjednání nepřiměřeně vysoké odměny za poskytnutí úvěru v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se namísto zjištění a ověření konkrétní výše výdajů žalované omezil na použití obecných údajů a hodnot v podobě normativních nákladů na bydlení, částky životního minima či nezabavitelné částky, nevěnoval pozornost konkrétním běžným výdajům žalované na domácnost či na případné zabezpečení jiných osob sdílejících s ní rodinnou domácnost, nezvážil například nepravidelné výdaje žalované, stejně jako určitou rezervu na možné neplánované výdaje potencionálně nutné k životu žalované. Nadto žalobce ani netvrdí, že by si před uzavřením smlouvy vyžádal od žalované pracovní smlouvu, aby ověřil stálost příjmů žalované do budoucna. V době uzavření smlouvy nadto již byla žalovaná výrazně a dlouhodobě úvěrově zatížena, kdy v krátkém období před uzavřením smlouvy se žalobcem uzavřela a čerpala dalších 6 úvěrů (dva dokonce den před tím), žalobce nic takového nezjistil, nevyžádal si např. výpis z účtu žalované, nenahlédl do úvěrových registrů. Co se týká rozporu ujednání o nákladech a odměně za poskytnutí úvěru s dobrými mravy, úrokové sazby se v době uzavření smlouvy pohybovaly ve výši okolo 5 až 10 % p.a., úrok stanovený žalobkyní ve smlouvě ve výši 28,17 % p.a. tyto úrokové sazby uplatňované bankami výrazně přesahuje. Nadto výše RPSN byla ve smlouvě stanovena ve výši 44,5 %. Takové právní jednání se zjevně příčí dobrým mravům, a je tudíž v celém rozsahu neplatné. Protože na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl žalobce žalované částku ve výši 27 500 Kč, a žalovaná uhradila žalobci celkem částku ve výši 38 349 Kč, je třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku částečně zpět, protože žalovaná po podání žaloby dne , datum, uhradila žalobci částku 15 350 Kč. Soud proto řízení v této části podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil.

4. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to 27 500 Kč na účet žalované a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele smlouvy, což také učinil, žalovaná se zavázala úvěr spolu se sjednaným úrokem splácet měsíčními splátkami po 1 600 Kč. Rovněž nebylo sporné a vyplývá i z listiny označené jako „Bonita smlouvy“ a dále z přehledu příchozích a odchozích plateb z účtu žalované, že žalovaná uhradila žalobci nejméně celkem 37 750 Kč (dne , datum, podle „Bonita smlouvy“ platba ve výši 1 199 Kč, podle přehledu odchozích plateb 1 798 Kč).

5. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ bylo zjištěno, že žalobce dne , datum, ke smlouvě č. , hodnota, zjistil, že žalovaná má manžela, ani ona ani on nejsou v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí, bydlí ve vlastním , Anonymizováno, má příjem z pracovního poměru , částka, (ověřeno výplatními páskami za září, říjen a listopad 2023), její normativní náklady na bydlení (podle počtu obyvatel v obci , adresa, ) činí 8 932 Kč, životní minimum 8 510 Kč, nezabavitelná částka 11 494 Kč, žalovaná hradí jiný úvěr ve výši 4 000 Kč měsíčně, rozdíl příjmy a výdaje činí 11 400 Kč. V listině označené jako „Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“ žalovaná dne , datum, uvedla, že nemá více věřitelů a nemá peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a je schopna závazky plnit, v listině „Výdaje spotřebitele – čestné prohlášení, Příjmy spotřebitele – čestné prohlášení“ ze dne , datum, uvedla, že má výdaje na bydlení 3 500 Kč měsíčně, splácí úvěr 4 000 Kč měsíčně, je svobodná, a má příjem , částka, ; tato listina není žalovanou podepsána.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., a přehledu čerpaných částek bylo zjištěno, že žalovaná čerpala postupně před uzavřením smlouvy se žalobcem celkem úvěr ve výši 43 660 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí jednorázového a bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 7 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 700 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč; s touto společností uzavřela žalovaná ještě také , datum, další smlouvu na úvěr ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 700 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí jednorázového a bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 7 000 Kč.

7. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; ust. § 1810 občanského zákoníku) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku.

10. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází z předpokladu, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověřování úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru), pokud by i při naplnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr poskytnut.

13. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Povinnost odborné péče zahrnuje i povinnost věřitele si ověřit rozhodující informace, byť by mu byly sděleny spotřebitelem (rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18.12.2014, C-449/13).

15. V daném případě žalobce řádně nedodržel postupy a odbornou péči, a úvěruschopnost žalované řádně nezkoumal. Co se týká konkrétních majetkových poměrů žalované, žalobce ověřil pouze příjmovou stránku, a to pouze třemi výplatními páskami a informací z katastru nemovitostí, nadto až den po uzavření smlouvy (i na Posouzení úvěruschopnosti i na Informaci o jednotce je uvedeno datum , datum, ). Konkrétní výdaje žalované neověřoval vůbec, vycházel pouze z neověřených údajů sdělených žalovanou, z informací z veřejně dostupných rejstříků, a ze statistických údajů. Přitom údaje sdělené žalovanou zcela očividně nekorespondovaly se skutečným stavem, kdy bylo v žalovanou nepodepsaném dokumentu (čestném prohlášení) uvedeno, že je svobodná. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti (které zřejmě učinil až po uzavření smlouvy) nezjistil, že žalovaná má řadu dalších závazků uzavřených v rozsahu pár měsíců, a dokonce i den před uzavřením smlouvy se žalobcem, nezjišťoval, zda je řádně splácí a jakými částkami, kolik nadále dluží, a kolik jí tedy skutečně zbývá z jejího příjmu na výdaje, a to nejen na bydlení, ale i na další běžné výdaje, s případnou rezervou na náhlé výdaje. Tyto údaje nezjišťoval ani u úvěru, který žalovaná uvedla. Žalobce tudíž nepostupoval s odbornou péčí, proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Z toho důvodu se soud již nezabýval dalším důvodem tvrzené neplatnosti smlouvy o úvěru, a to rozporu ujednání s dobrými mravy.

16. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy představuje plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat (a také dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částku 27 500 Kč, a žalovaná uhradila nejméně 37 500 Kč, je žaloba ve zbývající části nedůvodná, a soud proto žalobu v této části zamítl (výrok I).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal v řízení převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu v řízení v části v níž bylo řízení zastaveno (v rozsahu výroku II.) soud vychází ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. pouze z procesní stránky věci, a procesní zavinění na zastavení řízení spočívá výhradně na žalované, která dluh v tomto rozsahu plnila až po podání žaloby, a řízení tak bylo zastaveno pro chování žalované. Rozsah procesního úspěchu žalobce (10 798 Kč + 992 Kč + 300 Kč + 1 497 Kč + 768 Kč, úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 15 350 Kč od , datum, do , datum, = 710,81 Kč, úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 10 798 Kč od , datum, do , datum, = 258,34 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 10 798 Kč od , datum, do , datum, (datum vyhlášení rozhodnutí) = 468,60 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 350 Kč od , datum, do , datum, ve výši 12 % p.a. = 459,23 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 10 798 Kč od , datum, do , datum, (datum vyhlášení rozhodnutí) ve výši 12 % p.a. = 468,60 Kč) činí celkem částku 16 720,58 Kč, což je 78 % celého žalobního nároku (který činí včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení k datu vyhlášení rozhodnutí částku 21 409,33 Kč), neúspěch žalobce tak činí 22 % (výrok I.), žalobce má proto právo na 56 % náhrady nákladů řízení (78 % -22 %). Zástupce žalobce učinil ve věci 4 úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, písemné vyjádření z , datum, ), přičemž dle ust. § 14b vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za první tři úkony právní služby činí 400 Kč, za úkon písemné vyjádření z , datum, činí dle § 7 částku 1 862 Kč, celkem tedy za 4 úkony právní služby náleží žalobci částka 4 862 Kč. V řízení byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (u Okresního soudu v Blansku např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota, která nepřevyšovala částku 50 000 Kč. Dle § 14b, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za 4 výše uvedené úkony právní služby po 3 x 100 Kč, 1 x 450 Kč, tj. celkem 750 Kč, a jelikož zástupce žalobce je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení žalobce činí celkem částku 5 412,52 Kč, z toho 58 % činí 3 139,26 Kč.