11 C 287/2024

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 61 537 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcia) částku 10 246 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 10 246 Kč od , datum, do zaplacení,b) částku 12 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 12 760 Kč od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mua) částku 11 704 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9 795,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 654,43 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 11 955,34 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 11 955,34 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 709,34 Kč od , datum, do zaplacení,b) částku 21 736 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 394,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 42 371,58 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 18 788,67 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 18 788,67 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6 028,67 Kč od , datum, do zaplacení,c) částku 5 091 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 418,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 755,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 951,13 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 2 951,13 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení celkem částky 61 537 Kč. Uvedl, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) uzavřel se žalovanou tři smlouvy o půjčce, a to dne , datum, č. , hodnota, na částku 10 000 Kč, na níž žalovaná uhradila částku 12 160 Kč, a doposud dluží jistinu 2 951,13 Kč a souhrnný poplatek ve výši 2 139,87 Kč, dne , datum, č. , hodnota, na částku 26 000 Kč, na níž žalovaná uhradila částku 13 240 Kč, a doposud dluží jistinu 18 788,67 Kč a souhrnný poplatek ve výši 15 707,33 Kč, a dne , datum, č. , hodnota, na částku 14 000 Kč, na níž žalovaná uhradila částku 3 754 Kč, a doposud dluží jistinu 11 955,34 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 994,66 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, žalobci.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, Anonymizováno3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Na základě smlouvy ze dne , datum, právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 7 251 Kč splatit 45 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 384 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty z téhož dne bylo zjištěno, , text, Na tuto půjčku žalovaná uhradila částku 12 160 Kč. Na základě smlouvy ze dne , datum, právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) poskytl žalované půjčku ve výši 26 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 21 736 Kč splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 796 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaná je spoluvlastníkem svého bydlení, je stávajícím zákazníkem věřitele, už , text, . Na tuto půjčku žalovaná uhradila částku 13 240 Kč. Na základě smlouvy ze dne , datum, právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) poskytl žalované půjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 11 704 Kč splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 429 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaná je spoluvlastníkem svého bydlení, je stávajícím zákazníkem věřitele, už má u něj půjčku, , text, Na tuto půjčku žalovaná uhradila částku 3 754 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, žalobci.

4. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobci postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku; žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován.

5. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

6. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem bylo v době počátku prodlení nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle jehož ust. § 1 (účinného od , datum, ) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

9. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel) nebyly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o půjčce podle § 657 obč. zák.

10. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky (do , datum, ) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

12. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

13. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

14. V daném případě je třeba dát žalobci za pravdu v tom, že zákon č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 v ustanovení § 9 odst. 1 výslovně nestanovil jako následek řádného neposouzení úvěruschopnosti dlužníka před uzavřením smlouvy neplatnost této smlouvy. Nejvyšší soud však v rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 dospěl k jednoznačnému závěru, že: „I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.“. Soud proto zkoumal, zda věřitel před uzavřením smluv se žalovanou řádně zkoumal její úvěruschopnosti či nikoliv a dospěl k závěru, že věřitel svoji povinnost nesplnil a proto jsou všechny tři smlouvy o půjčce absolutně neplatné.

15. V daném případě právní předchůdce žalobce před uzavřením první smlouvy dne , datum, zjistil, že jediným příjmem žalované je její invalidní důchod, uvedl nespecifikované a neověřené „další příjmy domácnosti“ ve výši , částka, , bez nichž by příjem žalované byl nižší než její (opět vyjma SIPa neověřené) výdaje, a dospěl k naprosto nereálnému závěru o použitelném příjmu žalované ve výši , částka, , přičemž dle jeho výpočtů by žalované na měsíc měla na všechny ostatní výdaje stačit částka , částka, . Tak tomu bylo i v případě dalších dvou smluv uzavřených dne , datum, a , datum, (kdy je mimo jiné zvláštní že v případě druhé uzavřené smlouvy byl příjem žalované ze starobního důchodu, a následně opět z invalidního), všechny tři ve velmi krátkém časovém rozmezí, se zvyšujícími se výdaji v souvislosti s dříve uzavřenými smlouvami o půjčkách, s neověřenými dalšími příjmy a výdaji. Soud proto dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla ani v jednom případě věřitelem řádně ověřena.

16. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, , , datum, a , datum, jsou neplatné (§ 39 o. z). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smluv o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 občanského zákoníku, které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 téhož zákona („Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“) vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne , datum, poskytl částku 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 12 160 Kč, uhradila ji v celé výši včetně případných zákonných úroků z prodlení; soud proto žalobu v této části v plném rozsahu zamítl. Pokud dále věřitel poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne , datum, částku 26 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 13 240 Kč, a na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne , datum, částku 14 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 3 754 Kč, je žalovaná povinna rozdíl v těchto plněních žalobci uhradit, soud jí proto tuto povinnost uložil ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně úroků z prodlení ode , datum, (první den následující po uplynutí lhůty stanovené k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, zaslané žalované dne , datum, ). Další nároky uplatněné žalobcem však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatných smluv. Proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnější žalovaná vynaložila nějaké náklady řízení.