11 C 352/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci žalobce: Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 209 532,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 209 532,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 267,05 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 441,74 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 17,1 % ročně z částky 206 415,89 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 206 415,89 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % p.a., a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 43 193,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, .

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 209 532,89 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, ., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Společnost , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, . Banka uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 17,10 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Konečná výše úvěru byla poskytnuta dle výpisu z účtu ve výši 249 000 Kč. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, přistoupila banka v souladu s Produktovými podmínkami dne , datum, k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak získáním informací od spotřebitele, tak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 206 415,89 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 20 267,05 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 441,74 Kč a z dlužných poplatků ve výši 3 117 Kč.

2. Žalovaný ve věci podal podání označené jako „odpor“, v omluvě z jednání požádal o splátkový kalendář (ale svoji žádost nijak neodůvodnil ani nedoložil), a dále se ve věci nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Rámcovou smlouvou č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že ji uzavřel žalovaný s , právnická osoba, ., dne , datum, a jejím předmětem bylo poskytování bankovních služeb. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, ze dne , datum, a Akceptací návrhu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , dne , datum, smlouvo o úvěru, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 249 000 Kč za účelem předčasného splacení tří existujících konsolidovaných půjček žalovaného u společnosti , právnická osoba, ., se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 17,10 % p.a., poplatek za poskytnutí půjčky 458 414,61 Kč, na dobu 96 měsíců, celková měsíční splátka bez pojištění 4 777 Kč, s pojištěním schopnosti splácet půjčku splátka ve výši 5 151 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Produktové obchodní podmínky a Sazebník. Z listiny označené jako Potvrzení o změně osobních údajů z , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 30 500 Kč, je ženatý, bydlí v pronajatém domě/bytě, má středoškolské vzdělání, počet osob v domácnosti: 1, žádné vyživované děti, že splácí úvěry ve výši 6 500 Kč měsíčně, výdaje na živobytí činí 14 000 Kč, rodinné výdaje žádné. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka ověřila příjem žalovaného podle plateb připisovaných na jeho účet (výpis z běžného účtu žalovaného), jím deklarované výdaje navýšila, a po vyhodnocení všech kritérií dospěla k závěru, že je schopen půjčku splácet. Banka zjišťovala dále splátkové zatížení žalovaného z úvěrových registrů, započetla výdaje na bydlení a životní náklady. Potvrzeními o zavření úvěrových účtů ze dne , datum, a výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že banka úvěr dle smlouvy z , datum, poskytla a uzavřela konsolidované půjčky jako splacené. Přehledem zůstatků a výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. , hodnota, je prokázáno, že žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, už v květnu 2022 se dostal do prodlení s měsíční splátkou, nadále splátky řádně nehradil, banka proto dopisem z , datum, v souladu s čl. 12 písm. b) Produktových podmínek úvěr prohlásila za okamžitě splatný, a žalovaný dluží na jistině úvěru částku 206 415,89 Kč, na smluvním úroku částku 20 267,05 Kč, na úroku z prodlení částku 441,74 Kč a na poplatcích částku 3 117 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .

4. Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

5. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází z předpokladu, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Povinnost odborné péče zahrnuje i povinnost věřitele si ověřit rozhodující informace, byť by mu byly sděleny spotřebitelem (rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18.12.2014, C-449/13).

9. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně dodržel postupy a odbornou péči, a úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal, když vycházel jak z informací získaných od žalovaného, které ověřil, a dále rovněž nahlédl do databází umožňujících posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to vše řádně vyhodnotil, přičemž je nutno podle názoru soudu přihlédnout k tomu, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru dlouhodobým klientem banky, která mu rovněž vedla běžný účet a měla tudíž relevantní informace o příjmech a výdajích žalovaného, a i k tomu, že danou půjčkou byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného vůči bance. Provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 249 000 Kč, následně však žalovaný nesplnil svou povinnost poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané výši řádně a včas v dohodnutých splátkách vrátit. Žalobci byla ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. postoupením pohledávek postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Postoupená pohledávka se skládala z jistiny zápůjčky dle § 2390 o. z. ve výši 206 415,89, poplatků a příslušenství, žalovaný dluh doposud ani zčásti nezaplatil, přestože byl k plnění vyzván i předžalobní upomínkou, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl co do jistiny i příslušenství – zákonných úroků z prodlení uplatněných v souladu s ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Soud shledal, že tyto částky jsou správně vyčíslené a oprávněné, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. Soud neshledal důvod pro vyhovění žádosti žalovaného o umožnění splátek ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný tuto svoji žádost nijak neodůvodnil ani nedoložil.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve sporu plně úspěšný proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zastoupenému advokátem náhradu nákladů řízení ve výši 43 193,70 Kč, z čehož náhrada za zaplacený soudní poplatek činí 8 382 Kč; výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné ke dni poskytnutí právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepsání žaloby. Dle ust. § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 9 140 Kč, tj. za 3 úkony náleží žalobci mimosmluvní odměna celkem ve výši 27 420 Kč. Dle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za 3 uvedené úkony právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, a 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.