11 C 353/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 301 721,53 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcia) částku 165 437,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 329,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 683,70 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 165 437,45 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % p.a., úrok ve výši 9,7 % ročně z částky 161 057,45 Kč od , datum, do zaplacení,b) částku 124 852,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 815,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 874,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 124 852,06 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % p.a., úrok ve výši 11,7 % ročně z částky 120 908,06 Kč od , datum, do zaplacení,c) částku 11 432,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 559,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 493,74 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 432,02 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % p.a., úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 10 704,02 Kč od , datum, do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 9. 202531. 12. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku celkem 301 721,53 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným tři smlouvy o úvěru dne , datum, , , datum, a , datum, , na základě nichž poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 266 000 Kč, 350 000 Kč a 47 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanou úrokovou sazbou. Žalovaný však své povinnosti řádně neplnil a úvěry pravidelně nesplácel, banka proto úvěry k , datum, a ke , datum, zesplatnila a žalovaný nyní dluží z titulu smlouvy uzavřené dne , datum, na jistině dluhu částku 120 908,06 Kč, smlouvy uzavřené dne , datum, na jistině dluhu částku 161 057, 45 Kč a smlouvy uzavřené dne , datum, na jistině dluhu částku 10 704,02 Kč, a dále poplatky a příslušenství. Všechny tři pohledávky za žalovaným byly na žalobce postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že všechny dluhy uhradil.

3. Mezi účastníky nebylo sporné a bylo prokázáno smlouvami o úvěru ze dne , datum, , , datum, a , datum, , výpisy z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , výpisy z úvěrového účtu žalovaného , Anonymizováno, , a platebními historiemi k jednotlivým smlouvám, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, ., dne , datum, , , datum, a , datum, smlouvy o úvěru, na základě nichž obdržel od banky finanční prostředky ve výši 266 000 Kč, 350 000 Kč a 47 000 Kč, přičemž na dluh ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (výše úvěru 266 000 Kč), který měl splácet spolu s pojištěním úvěru splátkami á 5 114,06 Kč, uhradil celkem částku 293 683,96 Kč, na dluh ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (výše úvěru 350 000 Kč), který měl splácet splátkami á 6 326,31 Kč, uhradil celkem částku 350 293,62 Kč, a na dluh ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (výše úvěru 47 000 Kč), který měl splácet splátkami á 1 074,21 Kč, uhradil celkem částku 62 777,01 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že všechny tři uvedené pohledávky byly bankou postoupeny na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

4. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, , žalovaný v žádosti o úvěr ze dne , datum, uvedl, že vlastní dům/byt, je svobodný, příjem má z pracovního poměru na dobu určitou u , právnická osoba, . jako dělník/řemeslník do , datum, ve výši , částka, (průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce), počet vyživovaných osob 0, srážky ze mzdy 0, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, , a předložil potvrzení o příjmu ze , datum, . Z vyjádření , právnická osoba, ., k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že banka kromě těchto údajů kalkulovala s dosavadní interní splátkou klienta 879,29 Kč, externími splátkami klienta 1 400 Kč, podílem klienta na nákladech na bydlení 73,89 %.

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru dne , datum, žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, příjem má z pracovního poměru na dobu určitou u , právnická osoba, . jako dělník/řemeslník do , datum, ve výši , částka, (průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce), počet vyživovaných osob 0, splátky mimo , právnická osoba, ., 0 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, . Z vyjádření , právnická osoba, ., k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že banka kromě těchto údajů kalkulovala s počtem zdrojů klienta 2, příjem ověřen z běžného účtu klienta, dosavadní interní splátkou klienta 5 481,48 Kč, externími splátkami klienta 1 400 Kč, podílem klienta na nákladech na bydlení 100 %.

6. Před uzavřením smlouvy o úvěru dne , datum, žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, příjem má z pracovního poměru na dobu určitou u , právnická osoba, . jako dělník/řemeslník do , datum, ve výši , částka, (průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce), počet vyživovaných osob 0, splátky mimo , právnická osoba, ., 0 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, . Z vyjádření , právnická osoba, ., k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že banka kromě těchto údajů kalkulovala s počtem zdrojů klienta 2, příjem ověřen z běžného účtu klienta, dosavadní interní splátkou klienta 11 229,74 Kč, externími splátkami klienta 1 400 Kč, podílem klienta na nákladech na bydlení 98,68 %. Žalovaný žádal o úvěru ve výši 75 000 Kč, banka schválila úvěr ve výši 47 000 Kč.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

11. Všechny tři pohledávky byly postoupeny ve smyslu ust. § 1879 o.z. žalobci jako novému věřiteli, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .

12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) nebyly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.

13. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází z předpokladu, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověřování úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru), pokud by i při naplnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr poskytnut.

16. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Povinnost odborné péče zahrnuje i povinnost věřitele si ověřit rozhodující informace, byť by mu byly sděleny spotřebitelem (rozsudek NS ČR sp.zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18.12.2014, C-449/13).

18. Soud v daném případě dospěl k závěru, že ačkoliv právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nečinil tak dostatečně a s odbornou péčí. Před uzavřením ani jedné ze smluv právní předchůdce žalobce kromě příjmu žalovaného neověřil žádný další konkrétní údaj uvedený žalovaným, výdajovou stránku neověřoval vůbec, ačkoliv žalovaný u všech tří smluv uvedl těžko uvěřitelný údaj o tom, že „ostatní nezbytné měsíční náklady“ činí 0 Kč. Právní předchůdce žalobce do výdajů započetl pouze zjištěné další závazky a odhadnutý procentuální podíl na nákladech na bydlení. Rovněž neověřoval „celkový měsíční příjem domácnosti“, který je uváděn u smluv z , datum, a , datum, vyšší než příjem žalovaného (u smlouvy z , datum, o více než o 10 000 Kč), ačkoliv není vůbec zřejmé, jaký by měl být další zdroj příjmu této domácnosti v situaci, kdy žalovaný je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Banka přesto z tohoto údaje vycházela. Právní předchůdce žalobce rovněž žádným způsobem nezohlednil, že příjem žalovaného plyne z pracovního poměru na dobu určitou, když žalovaný nejprve uvádí, že je zaměstnán do , datum, , posléze u dalších dvou smluv, že je zaměstnán do , datum, , přesto je mu ještě v říjnu, tedy 2 měsíce před skončením pracovního poměru, poskytnut další úvěr. Druh bydlení žalovaného a jeho náklady na bydlení rovněž nebyly bankou vůbec zjišťovány, a to ani u první smlouvy – vlastní dům/byt, či u dalších dvou smluv – u rodičů, a ani důvod, proč k této změně došlo a jaký to má dopad do majetkových poměrů žalovaného. U smluv z , datum, a , datum, pak banka uvádí, že zdroje příjmů žalovaného jsou 2, ačkoliv není vůbec zřejmé, jak k tomuto údaji dospěla. Za této situace soud tedy nemohl dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce ve všech třech případech nepostupoval s odbornou péčí, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací od spotřebitele, které s výjimkou potvrzení o výši příjmu žádným způsobem neověřil, neanalyzoval řádně výdaje žalovaného, nepožadoval aktuální údaje, čímž odbornou péči zcela zanedbal, přesto poskytl žalovanému v krátké době úvěry celkem ve výši 663 000 Kč, které měl nakonec celkem i se splátkami jiných závazků splácet měsíčně částkou 14 021,58 Kč.

19. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , , datum, a , datum, jsou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatné. Vzhledem ke skutečnosti, že soud shledal úvěrové smlouvy neplatné v důsledku porušení povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, již se dále nezabýval druhým namítaným důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy a to výší úrokové sazby sjednané v úvěrových smlouvách a jejím rozporem s dobrými mravy. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy představuje plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2 991 o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2 993 o.z. vzájemně vydat (a také dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), přičemž bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o.z. Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatných smluv o úvěru poskytl částky 266 000 Kč, 350 000 Kč a 47 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit, a protože žalovaný na splátkách v případě všech tří smluv uhradil více, než mu právní předchůdce žalobce poskytl (293 683,96 Kč, 350 293,62 Kč, a 62 777,01 Kč), vrátil poskytnutá plnění v plné výši. Žalobci proto v daném případě žádné právo na vydání případného bezdůvodného obohacení nevzniklo. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.