12 C 128/2024

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A číslo Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A číslo Adresa žalobce A c) Jméno žalobce C, narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného číslo Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Určuje se, že ke dni smrti zůstavitele Jméno žalobce B, narozeného datum, ženatého, posledně bytem adresa číslo, zemřelého datum, bez zanechání závěti, náležela do společného jmění manželů zůstavitele Jméno žalobce B a jeho manželky žalobkyně a) Jméno žalobce A, nar. Datum narození žalobce A, nemovitá věc – stavba hospodářského stavení bez čp./ev., stojící na pozemku parc. č. st. číslo, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. číslo, a na pozemku parc. č. st. číslo, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. číslo, to vše v obci adresa a k. ú. adresa u adresa, zaměřených geometrickým plánem č. hodnota číslo vyhotoveným společností právnická osoba, sídlem adresa, přičemž rozhodnutí o dodatečném stavebním povolení a souhlas s užíváním stavby byly vydány Odborem výstavby a životního prostředí právnická osoba v adresa ze dne datum, č. j. číslo. Geometrický plán č. hodnota číslo vyhotovený společností právnická osoba, sídlem adresa, je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Jméno advokáta A.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa náhradu nákladů řízení (svědečné) ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou ze dne datum (změněnou podáním doručeným soudu dne datum) domáhají určení, že ke dni smrti zůstavitele Jméno žalobce B, nar. datum, zemřelého datum, náležela do společného jmění zůstavitele a jeho manželky - žalobkyně a) Jméno žalobce A, nemovitá věc v obci adresa, k. ú. adresa u adresa – stavba hospodářského stavení bez č. p./č. ev., ležící na pozemcích parc. č. St. číslo, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. číslo, a parc. č. st. číslo, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. číslo. V dané věci je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), jelikož mezi účastníky coby dědici po zemřelém zůstaviteli vznikl v řízení o dodatečném projednání dědictví spor o dědické právo, v důsledku čehož notář usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, řízení zastavil; navíc nadále trvá stav, kdy předmětná stavba na pozemcích parc. č. číslo a parc. č. číslo není zapsána v katastru nemovitostí. Žalobci tvrdí, že zůstavitel a žalobkyně a) za trvání manželství postavili vedle rodinného domu čp. číslo v obci adresa kůlnu – stavbu hospodářského stavení, která tu stojí minimálně od 70. let 20. století, přičemž v té době byly postaveny jak základy stavby a nosné konstrukce, tak bylo hotové i dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby a střecha, celou stavbu rovněž financovali oni. V 90. letech pak probíhala rekonstrukce této nemovité věci, nikoli její odstranění, na původní zeď byly přistavěny tři nové stěny, což na charakter stavby nemělo vliv a nejedná se o novou budovu, navíc na přístavbě se finančně i pracemi podíleli rodiče (žalobkyně a/ a zůstavitel) i žalobci b), c). Tato stavba byla postavena bez stavebního povolení, proto nechali žalobkyně a) a zůstavitel vyhotovit geometrický plán č. hodnota číslo od Geodézie a. s. adresa ze dne datum, na jehož základě došlo k zaměření stavby hospodářského stavení na pozemcích parc. č. číslo (dle tehdejšího měření rozlohou 55 m2) a parc. č. číslo (resp. číslo, dle tehdejšího měření rozlohou 53 m2). Tímto geometrickým plánem měly vzniknout dvě nové parcely č. St. číslo (oddělená z parc. č. číslo) a St. číslo (oddělená z parc. č. číslo, resp. z parc. č. číslo). Následně žalobkyně a) a zůstavitel v roce Anonymizováno požádali právnická osoba adresa o dodatečné povolení stavby hospodářského stavení, přičemž v této věci dali plnou moc žalovanému. Stavba byla dodatečně povolena rozhodnutím právnická osoba v adresa ze dne datum, č. j. číslo, a byl vydán souhlas s užíváním uvedené stavby. Liknavostí tehdejších vlastníků nebyla stavba zapsána do katastru nemovitostí a byla opomenuta i při projednání dědictví po zůstaviteli Jméno žalobce B. Předmětná stavba se stala věcí v právním smyslu již v 70. letech 20. století za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. v okamžiku, kdy byla vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřovaly již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci, a od té doby stavba sloužila ke svému nynějšímu účelu – sklad strojů, materiálu a plodin. Tato stavba se stala součástí společného jmění manželů zůstavitele Jméno žalobce B a žalobkyně a) a podle tehdejší právní úpravy měla ideální jednu polovinu stavby nabýt žalobkyně a) z titulu vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví a zbývající podíl o velikosti id 1/2 měl být předmětem pozůstalosti. Tento podíl pak měli nabýt rovným dílem zákonní dědici, tedy žalobkyně a), žalobce b), žalobce c) a žalovaný, každý s podílem id. 1/8. Protože není dána totožnost spoluvlastníků pozemků parc. č. číslo a parc. č. číslo a předmětné stavby ke dni datum, nestala se stavba hospodářského stavení ani k okamžiku nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., ani následnými majetkovými dispozicemi, součástí žádného pozemku, a je nadále samostatnou věcí. Tvrzení žalovaného, že se svojí manželkou jméno FO v 90. letech 20. století stavbu přebudoval či rekonstruoval, žalobci popírají, a i kdyby bylo pravdivé, na vlastnickém právu žalobců to ničeho nemění, neboť i kdyby přístavba vznikla, nedošlo k zániku původní stavby, tudíž se přistavěná místnost stala součástí stavby původní.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci nejsou spoluvlastníky stavby ležící na pozemcích parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa u adresa, jelikož stavba náležela do společného jmění manželů žalovaného a jeho bývalé manželky jméno FO, kteří dne datum společně podali k právnická osoba v adresa žádost o dodatečné povolení stavby. Dne datum vydal právnická osoba v adresa, Odbor výstavby a životního prostředí, pod č.j. číslo Oznámení o zahájení řízení o odstranění předmětné stavby, směřující vůči žalovanému a bývalé manželce jakožto vlastníkům stavby. Dne datum vydal právnická osoba v adresa dodatečné stavební povolení, přičemž jako vlastníci stavby byli uznáni právě žalovaný a jeho bývalá manželka. Stavba se tak nikdy nestala předmětem dědictví po zůstaviteli (otci žalovaného Jméno žalobce B), přičemž celá rodina po dobu více jak 30 let akceptovala vlastnictví žalovaného a jeho manželky. V listopadu 1993 žalovaný odkoupil pozemek parc. č. číslo a na přání rodičů (zůstavitele a žalobkyně a/) začal stavbu na vlastní náklady rekonstruovat, kdy zhotovil nové stropy, krytinu, trámy a podlahy, a tak vznikla samostatná nová stavba navazující na původní část, která je oddělena spárou, jsou zde i nové obvodové stěny, vazby a střešní krytina a také jiná šířka zdiva (45 cm, nikoli 30 cm). Nad rámec této přístavby žalovaný průběžně vyměnil v 80. letech část střešní krytiny na původní části směrem k dřevěnému plotu a silnici a v roce 1993 pořídil novou střešní krytinu nad přístavbou a v části původní stavby směrem do dvora. Již v roce Anonymizováno žalobci iniciovali jednání ve věci vyřešení vlastnických vztahů ke stavení prostřednictvím dokumentu „Souhlasné prohlášení bývalých manželů o zániku společného jmění manželů a o vzniku podílového spoluvlastnictví k pozemku“, v němž uznali spoluvlastnictví žalovaného a žalovaný jej podepsal, ze strany žalobců však již reagováno nebylo.

3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z oddacího listu vydaného Anonymizováno v Anonymizováno vyplývá, zůstavitel Jméno žalobce B, nar. datum a žalobkyně a) jméno FO, nar. Datum narození žalobce A, uzavřeli manželství dne datum.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí - LV č. hodnota pro k. ú. adresa u adresa ze dne datum soud zjistil, že jako spoluvlastníci pozemku parc. č. číslo jsou zapsáni žalovaný Jméno žalovaného (Anonymizováno/Anonymizováno), žalobce c) Jméno žalobce C (Anonymizováno/Anonymizováno) a žalobkyně a) Jméno žalobce A (Anonymizováno/Anonymizováno); žalobkyně a) nabyla svůj podíl kupní smlouvou ze dne datum, žalovaný Jméno žalovaného a žalobce c) Jméno žalobce C nabyli své spoluvlastnické podíly na základě usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. značka Anonymizováno Z výpisu z katastru nemovitostí - LV č. hodnota pro k. ú. adresa u adresa ze dne z datum vyplývá, že jako rovnodílní spoluvlastníci pozemku parc. č. číslo jsou zapsáni jméno FO a Jméno žalovaného, nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne datum.

5. Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. značka, soud zjistil, že bylo rozhodnuto o dědictví po Jméno žalobce B, nar. datum, zemřelém datum, bez zanechání závěti, jehož účastníky byli žalobkyně a) Jméno žalobce A, žalobce b) jméno FO, žalovaný Jméno žalovaného a žalobce c) Jméno žalobce C; soud výrokem III. usnesení schválil dohodu o vypořádání dědictví, přičemž předmětem tohoto řízení o dědictví nebyla žádná stavba hospodářského stavení.

6. Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, se podává, že dodatečné dědické řízení po Jméno žalobce B, nar. datum, zemřelém datum, jehož účastníky byli žalobci a), b), c) a žalovaný, bylo zastaveno, neboť se nepodařilo odstranit spor mezi dědici; z odůvodnění vyplývá, že předmětem dodatečného dědického řízení měla být nemovitost ve (spolu)vlastnictví zůstavitele, a to stavba – hospodářská budova bez čp/če (dosud nezapsaná v katastru nemovitostí) stojící nyní na části pozemku parc. č. číslo, zapsaného na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa u adresa, a na části pozemku parc. č. číslo, zapsaného na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa u adresa; v průběhu řízení vznikl mezi dědici spor o tom, kdo je vlastníkem předmětné budovy, přičemž pozůstalá manželka Jméno žalobce A a synové Jméno žalobce B a Jméno žalobce C (žalobci a, b, c) tvrdí, že spoluvlastníky této budovy v režimu společného jmění manželů jsou zůstavitel a jeho manželka, protože budovu počátkem 70. let 20. století postavili, oproti tomu pozůstalý syn Jméno žalovaného (žalovaný) tvrdí, že vlastníkem budovy je on a jeho bývalá manželka jméno FO (rovněž v režimu společného jmění manželů), protože budovu v 90. letech od základů a ze svých finančních prostředků přestavěli.

7. Spisovou dokumentací právnická osoba adresa, Odboru výstavby a životního prostředí, týkající se nezapsané stavby v k. ú. adresa u adresa, stojící na pozemku p. č. číslo a číslo, soud zjistil následující skutkový stav: Z listiny označené jako „Žádost o dodatečné povolení stavby hospodářského stavení“ ze dne datum podepsané Jméno žalobce B a „jméno FO“ jméno FO (žalobkyní a/) vyplývá, že tito vyjádřili souhlas, aby ve věci dodatečného povolení stavby hospodářského stavení na parcelách číslo a číslo v k. ú. adresa vyřizoval syn Jméno žalovaného (žalovaný). Z listiny označené jako „Žádost o dodatečné povolení stavby hospodářského stavení“ ze stejného dne datum, podepsané žalovaným a jméno FO, se podává, že obsahem byla žádost adresovaná právnická osoba v adresa o dodatečné povolení stavby hospodářského stavení na parc. č. číslo a číslo v k. ú. adresa, tato byla podána dne datum (viz podací razítko). Z listiny označené jako „Oznámení o zahájení řízení ve věci odstranění stavby“ se podává, že právnická osoba v adresa, odbor výstavby a životního prostředí, adresoval dne datum jméno FO a jméno FO, adresa číslo, oznámení o odstranění stavby hospodářského stavení na pozemku parc. č. číslo, číslo v k. ú. Horní poříčí, postaveného bez stavebního povolení, s poučením, že mohou uplatnit námitky nejpozději do 7 dnů. Z rozhodnutí Odboru výstavby a životního prostředí právnická osoba v adresa ze dne datum, č.j. číslo, adresovaného jméno FO (žalovanému) a jméno FO, soud zjistil, že byla dodatečně povolena stavba hospodářského stavení na parc. č. číslo a číslo v k. ú. adresa a byl udělen souhlas s jejím užíváním. Z geometrického plánu pro zaměření hospodářské budovy č. hodnota číslo ze dne datum, vyhotoveného právnická osoba, a. s., pracoviště adresa, soud zjistil, že hospodářská budova v obci a k. ú. adresa stojí na pozemcích parc. č. st. číslo, zastavěná plocha o výměře 55 m2 (odděleném z parc. č. číslo, louka) a parc. č. číslo, zastavěná plocha o výměře 53 m2 (odděleném z parc. č. číslo, louka). Součástí spisové dokumentace je i projektová dokumentace hospodářského stavení v adresa číslo vyhotovená zodpovědným projektantem tituly před jménem jméno FO v r. 1994 právnická osoba Jméno žalovaného.

8. Z odborného vyjádření tituly před jménem jméno FO ze dne datum, předloženého žalovaným, vyplývá, že hospodářské stavení se skládá ze dvou částí, a to části postavené v roce 1971 a části přístavby postavené v letech cca 1993 – 1995; projektová dokumentace neodpovídá realitě, nosné stěny po celé výšce jsou odděleny svislou průběžnou spárou bez vazby zdiva (zdivo z roku 1971 má tloušťku 30 cm, zdivo přístavby 45 cm), stropní konstrukce části z roku 1971 má trámový stop bez podhledu, strop v části přístavby je betonový.

9. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku a vyznačení obvodu budovy č. hodnota číslo vyhotoveného právnická osoba, sídlem adresa, ověřeného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště adresa dne datum, vyplývá, že hospodářská budova v obci adresa stojí na pozemku parc. č. st. číslo, zastavěná plocha o výměře 65 m2 (odděleném z parc. č. číslo, travní porost), a na pozemku parc. č. st. číslo, zastavěná plocha o výměře 46 m2 (odděleném z parc. č. číslo, travní porost).

10. Z notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno, sepsaného tituly před jménem jméno FO, notářem v Opavě, dne datum, se podává, že jméno FO, nar. datum, darovala spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. číslo zapsaném na LV č. hodnota pro k. ú. adresa u adresa (synovi) jméno FO. Spoluvlastnický podíl nabyla na základě Souhlasného prohlášení bývalých manželů o zániku společného jmění manželů a o vzniku podílového spoluvlastnictví k pozemku ze dne datum. Z darovací smlouvy ze dne datum vyplývá, že žalovaný Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného. číslo zapsaném na LV č. hodnota pro k. ú. adresa u adresa, (synovi) jméno FO, nar. datum.

11. Z dopisu advokáta Jméno advokáta A (zástupce žalobců), označeného jako „Věc: „Zápis vlastnického práva ke stodole, Návrh na podpis souhlasného prohlášení“, adresovaného dne datum žalovanému jméno FO, nar. Datum narození žalovaného, a (jeho synovi) jméno FO, nar. datum, soud zjistil, že v zastoupení klienta (rovněž syna žalovaného) jméno FO vyzval adresáty ve lhůtě do datum k podpisu připojeného souhlasného prohlášení týkajícího se vlastnického práva ke stavbě hospodářského stavení na pozemcích parc. č. číslo a číslo v k. ú. adresa u adresa, jejichž jsou spoluvlastníky. Toto prohlášení mělo být podkladem pro zápis předmětné stavby do katastru nemovitostí, přičemž jeho obsahem mělo být prohlášení žalovaného Jméno žalovaného a jméno FO, že tuto stavbu postavili za trvání manželství a v důsledku nastalé fikce vypořádání společného jmění manželů se stali spoluvlastníky, každý v rozsahu ½. Souhlasné prohlášení bylo podepsáno žalovaným jméno FO a jméno FO, nar. datum, oba podpisy byly úředně ověřeny, další smluvní strany (jméno FO, jméno FO a žalobkyně a/ Jméno žalobce A) souhlasné prohlášení nepodepsaly; stejně tak formulář „Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí“, určený Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálnímu pracovišti adresa, týkající se vlastnického práva ke stavbě hospodářského stavení na pozemcích parc. č. číslo a číslo v k. ú. adresa u adresa, byl podepsán pouze žalovaným a jméno FO, nar. datum.

12. Z obsahově shodných čestných prohlášení jméno FO, nar. datum, a jméno FO, nar. datum, ze dne datum vyplývá, že v době kolem roku 1993 byla prováděna v severní části parcely č. číslo a částečně parcely č. číslo v k. ú. adresa u adresa zděná stavba hospodářského stavení od základů až po střechu, jež navazuje na stávající v té době zrekonstruovanou stavbu; tuto skutečnost si oba pamatují, jelikož v této části obce bydleli a kolem vznikající stavby pravidelně chodili.

13. Z prohlášení ze dne datum soud zjistil, že jméno FO, nar. datum, bytem adresa, prohlásil, že hospodářské stavení na parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa u adresa bylo postaveno v 70. letech 20. století, přičemž stavbu prováděli manželé jméno FO a jméno FO (žalobkyně a/) jméno FO, kteří v té době vlastnili i přilehlý dům na parc. č. číslo.

14. Z prohlášení jméno FO, nar. datum, soud zjistil, že se v roce 1986 přestěhovala na adresu adresa číslo za tehdejším manželem jméno FO (žalovaným), hospodářské stavení na parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa u adresa bylo již několik let postaveno, tuto stavbu s žalovaným nestavěla. Ve svědecké výpovědi jméno FO doplnila, že se následně spravoval konec stodoly vzdálenější od vjezdu a přistavovalo se zde, byl tam původně přístřešek, který se dal pryč, z tvárnic se postavily bez základů 3 obvodové stěny a na tom střecha. Na původní zděné stavbě se nic nebouralo, zásadnější přestavbu stodoly si svědkyně nepamatuje. Na pracích se podílela ona, žalovaný a děda (zůstavitel) s babičkou (žalobkyně a/), která zde také pomáhala. O to, kdo rekonstrukci financoval, se svědkyně nezajímala, stejně tak neví, kdo dělal střechu na stodole, ani zda byla stavba řešena Stavebním úřadem v adresa, neřešila, komu stodola patří. Podpis na žádosti o dodatečné povolení stavby je její, ale toto nevyřizovala. Během manželství se žalovaným koupili pozemek, který je vzadu za koncem stodoly, za přístavbou, potom ho dala synovi jméno FO. S žalovaným v souvislosti s rozvodem vypořádávali společné jmění manželů, předmětem vypořádání však předmětné hospodářské stavení nebylo.

15. Z prohlášení jméno FO, nar. datum, ze dne datum, soud zjistil, že tento bydlí v obci adresa od narození, přičemž hospodářské stavení na parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa u adresa bylo postaveno v 70. letech 20. století, kdy stavbu prováděli manželé jméno FO a jméno FO (žalobkyně a/) jméno FO. Ve svědecké výpovědi jméno FO doplnil, že za Jméno žalobce B (manželem žalobkyně a/) chodíval pravidelně, pamatuje si, že společně s žalobkyní a) stavěli garáž i přístavek, který dodnes vypadá stejně, přičemž betonové tvárnice si dělali sami. Není mu známo, že by se tam od 70. let, kdy stavba hospodářského stavení vznikla, něco bouralo, ani že by na něm žalovaný jako dospělý pracoval.

16. Z prohlášení jméno FO, nar. datum, se podává, že hospodářské stavení na pozemcích parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa u adresa bylo postaveno v 70. letech 20. století, kdy stavbu prováděli manželé jméno FO a jméno FO (žalobkyně a/) jméno FO. Ve svědecké výpovědi jméno FO uvedl, že v adresa bydlí od roku 1953, přičemž stodola vypadala po celou dobu stejně, později byla možná dělaná přístavba, kterou určitě dělal Jméno žalobce B (zůstavitel), jehož znal a věděl, že on a jeho manželka (žalobkyně a/) ji stavěli, měli míchačku, vídával je přes plot, žalovaného stavět stodolu neviděl. Žádné bourání na stodole ani výměnu střešní krytiny si nepamatuje.

17. Z prohlášení jméno FO, nar. datum (sestry žalobkyně a/), soud zjistil, že hospodářské stavení na pozemcích parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa u adresa bylo postaveno v 70. letech 20. století, kdy stavbu prováděli manželé jméno FO a jméno FO (žalobkyně a/) jméno FO; svědkyně v adresa vlastnila dům a s jméno FO se často stýkala. Ve svědecké výpovědi jméno FO doplnila, že hospodářské stavení postavila sestra se švagrem v letech 1971 - 1973, tehdy jim svědkyně s manželem pomáhali, stavba vypadá dodnes úplně stejně, nic se tam neměnilo, nebouralo ani nepřistavovalo, ani střecha, všechno je od roku 1973 stejné, žalovaného nikdy neviděla dělat na kůlně žádné práce.

18. Z čestného prohlášení a svědecké výpovědi jméno FO, nar. datum, se podává, že svědek byl v letech 1973 – 2005 zaměstnán v JZD adresa, žalovaný byl jeho kolegou. V roce 2024 za ním žalovaný přišel s prohlášením týkajícím se střešních tašek, které svědek podepsal, jeho obsah byl pravdivý. V roce 1995 svědek se žalovaným zakoupili v právnická osoba střešní tašky typu Varia, každý v množství kolem 3 000 kusů. Tašky byly dopraveny družstevním vozidlem (trambusem) s řidičem a vlekem, přičemž vlek žalovaného odpřáhli v adresa naproti horní zastávce autobusu před mostem na odstavné ploše vlevo, tedy jinde, než byl dům jméno FO, a svědek pokračoval se svým nákladem domů. Domnívá se, že tašky mohl žalovaný odvézt vysokozdvižným vozíkem, neboť byly na paletách, neví, na co je žalovaný použil, už se o tom nikdy nebavili. K předloženým fotografiím uvedl, že nedokáže potvrdit, zda zachycují stejný typ tašek, které tehdy převáželi, pouze rub tašky na fotografii č. hodnota podle něj odpovídal označení „Varia adresa“.

19. Dne datum soud provedl místní šetření v k. ú. adresa u adresa a pořídil zde barevné fotografie předmětné stavby hospodářského stavení na pozemcích parc. č. číslo a číslo, z nichž vyplývá její dlouhodobé neměnné umístění i stav, který koresponduje i s geometrickými plány, grafickými přílohami, leteckými snímky z roku 1973, 1991 a 2020 a fotografiemi předloženými žalobci. U hospodářského stavení - vstupu do bývalého chléva je na zemi vyryto číslo hodnota, u vjezdu do garáže pak číslo hodnota, část střešních tašek má na sobě nápis „adresa Varia“. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 24 Cdo 2680/2022-189, vyplývá, že dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s, a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem z. ř. s.). Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů (§ 162 odst. 2 věty druhé z. ř. s.). Podání žaloby a vedení řízení o určení, že sporná aktiva pozůstalosti náležela ke dni smrti zůstaviteli (popř. že byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti) není důvodem k přerušení pozůstalostního řízení.“. Spor o to, zda součástí pozůstalosti je určitá věc, je nutno řešit žalobou na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem takové věci. Soud ve sporném řízení v takovém případě pouze deklaruje stav, který zde byl v okamžiku zůstavitelovy smrti.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce c) podal dne datum návrh na zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví po Jméno žalobce B, nar. datum, zemř. datum (manželovi žalobkyně a/ a otci žalobců b/, c/ a žalovaného) bez zanechání závěti, řízení bylo vedeno Okresním soudem v adresa, pověřeným notářem tituly před jménem jméno FO, notářem v Boskovicích, pod sp. zn. spisová značka; zde mezi zákonnými dědici vznikl spor o dědické právo, proto bylo řízení usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, pravomocně zastaveno, a bez určení vlastnictví k předmětné stavbě hospodářského stavení a jejího zápisu do katastru nemovitostí nelze dědictví po zemřelém Jméno žalobce B dodatečně projednat. Určovací žaloba je tak v posuzované věci způsobilým procesním prostředkem k odstranění stavu právní nejistoty mezi účastníky, neboť bez požadovaného určení by nebylo postaveno najisto, zda předmětná stavba hospodářského stavení ke dni smrti zůstavitele náležela do společného jmění manželů zůstavitele a žalobkyně a), či nikoli.

23. Soud proto dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobců a), b) a c) na určení, že Jméno žalobce B měl k datu svého úmrtí (datum) s žalobkyní a) Jméno žalobce A ve společném jmění manželů stavbu hospodářského stavení na pozemcích parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa u adresa, obci adresa, je dán.

24. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

25. Podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1991 (obč. zák.), v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů.

26. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 7. 1998, v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

27. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., ve znění účinném od 1. 8. 1998 do 31. 12. 2013, společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

28. Podle § 120 odst. 1, odst. 2 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Stavba není součást pozemku.

29. Podle § 3055 odst. 1 o. z., stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

30. Mezi účastníky přitom bylo sporné, zda předmětná stavba hospodářského stavení bez čp./ev. stojící na pozemcích parc. č. st. číslo (odděleném geometrickým plánem pro rozdělení pozemku a vyznačení obvodu budovy č. hodnota číslo z parc. č. číslo, travní porost), a parc. č. st. číslo (odděleném z parc. č. číslo, travní porost) v k. ú. adresa u adresa patřila ke dni smrti zůstavitele (datum) Jméno žalobce B do společného jmění manželů jeho a žalobkyně a), či do společného jmění manželů žalovaného a jméno FO (jak tvrdil žalovaný). Dále je pro právní posouzení věci podstatné, zda žalovaným tvrzená nově přistavěná část původní stavby hospodářského stavení mohla být samostatnou věcí, či zda se stala součástí věci hlavní. Tyto otázky mají zásadní význam pro určení rozsahu předmětu řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli Jméno žalobce B.

31. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2849/2024, je judikatura Nejvyššího soudu ustálena na následujících závěrech: Pokud byla stavba postavena svépomocně, nabývá vlastnictví k nově zhotovené stavbě ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník ve smyslu občanského práva).

32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1191/2000, uvedl, že nezanikla-li původní stavba při stavebních úpravách, potom logicky platí, že vše, co k ní v důsledku těchto úprav přiroste, a jinak splňuje podmínky ustanovení § 120 obč. zák. („přístavba“, „nadstavba“, „vestavba“), se stává součástí původní stavby, přičemž není rozhodné, jaká byla cena provedených stavebních úprav, z jakých zdrojů byla hrazena a v jakém rozsahu tyto úpravy kvantitativně či kvalitativně původní stavbu rozšířily, resp. změnily. Rozsah a úroveň stavební obměny při přestavbě, a to právě proto, že původní stavba jako věc nezanikla, nemá vliv na trvání její existence coby věci v právním smyslu; stavba existuje kontinuálně, byť posléze jako věc změněné povahy (srovnej rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 755/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 460/96, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2394/99). Jinak řečeno, ke stavbě nelze nabýt vlastnictví její přestavbou neboli zpracováním (§ 135b obč. zák.), ledaže by původní stavba zcela zanikla (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 761/2001). Jde-li proto o přestavbu původní stavby a nebylo-li mezi jejím vlastníkem a stavebníkem dohodnuto něco jiného, je třeba při posuzování vlastnického vztahu k takové nemovitosti zpravidla vycházet z toho, že to, co přirostlo k původní (neodstraněné) stavbě, náleží vlastníku této původní stavby.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3732/2013, doplnil, že nová stavba postavená před 1. 1. 2014 na místě odstraněné části jiné stavby se stala součástí původní stavby jen v případě, že byla stavebně funkčně propojena s původní stavbou, která jako věc nezanikla. Může-li jak zbytek původní stavby, tak i nová stavba plnit samostatně svou funkci, a také samostatně existovat, jde o dvě samostatné stavby jako věci v právním smyslu.

34. Z hlediska posouzení zániku původní stavby přitom není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudovaná konstrukce tvoří součást stavby nové, nebo nezanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Pro posouzení zániku stavby původní je tedy v těchto případech významné to, co bylo odstraněno, nikoli to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001). Vlastnictví ke stavbě se nemůže měnit jejím přepracováním. Pokud již v době, kdy byly zahájeny stavební práce směřující k dokončení (nebo „přepracování“) stavby, byla tato věcí, která může být samostatným předmětem právních vztahů, nemůže v důsledku přepracování dojít ke vzniku nové věci. Jestliže stávající stavba nezanikne, je vše, co bylo přidáno, jen přírůstkem k dosavadní stavbě, bez ohledu na poměr toho, co již bylo zhotoveno, k nově přidanému (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2617/2008).

35. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědí svědků jméno FO, adresa jméno FO a jméno FO, které soud hodnotí jako pravdivé, věrohodné, tvořící logický a navzájem souladný celek, má soud za prokázané, že žalobkyně a) společně se svým manželem Jméno žalobce B postavili v 70. letech 20. století svépomocí stavbu předmětného hospodářského stavení, které financovali z prostředků jejich bezpodílového spoluvlastnictví, přičemž hodlali toto stavení nadále využívat pro sebe a svou rodinu. I pokud by žalovaný následně v 90. letech 20. století učinil rekonstrukci předmětného stavení (ačkoli toto v řízení prokázáno nebylo), ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplynulo, že k (úplnému) zániku stavby hospodářského stavení v průběhu tvrzené rekonstrukce nedošlo, a proto by vše, co bylo přidáno, bylo jen přírůstkem k dosavadní stavbě a stalo se součástí věci hlavní; nová samostatná nemovitost (stavba) by tedy nevznikla. Žalovaným předložené odborné vyjádření tituly před jménem jméno FO tak soud považuje výhradně za hodnocení stavebně-technického stavu nemovitosti, a z něj vyplývající zjištění sama o sobě nejsou podstatná pro právní závěr, zda se jedná o novou samostatnou věc v právním smyslu či součást věci hlavní. Pouhá písemná čestná prohlášení jméno FO a jméno FO, kteří nebyli slyšeni jako svědci a obsah jejich prohlášení má proto nižší relevanci, soud hodnotí jako nepravdivá a nevěrohodná, vedená snahou napomoci v tomto sporu žalovanému. Ze svědecké výpovědi jméno FO pak nevyplynuly žádné skutečnosti relevantní pro posouzení vlastnického práva k předmětné stavbě hospodářského stavení.

36. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že stavbu hospodářského stavení postavili svépomocí v 70. letech 20. století žalobkyně a) a Jméno žalobce B za trvání jejich manželství, uzavřeného dne datum, s úmyslem mít ji pro sebe, tj. originárním způsobem (výstavbou) nabyli vlastnické právo k nově zhotovené stavbě, která se stala podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví a následně s účinností od datum součástí jejich společného jmění. Zůstavitel Jméno žalobce B zemřel dne datum a ke dni jeho úmrtí byla předmětná stavba hospodářského stavení samostatnou nemovitou věcí v občanskoprávním smyslu.

37. Pokud žalovaný namítal, že stavba hospodářského stavení se v 90. letech 20. století stala součástí společného jmění manželů jeho a svědkyně jméno FO (správně „bezpodílového spoluvlastnictví“), což mělo vyplývat z Oznámení právnická osoba v adresa, Odboru výstavby a životního prostředí, ze dne datum (o zahájení řízení o odstranění předmětné stavby) a z navazujícího Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a souhlasu s užíváním ze dne datum, jejichž adresáty jsou žalovaný a jeho bývalá manželka jméno FO, soud dospěl k závěru, že tato skutková verze žalovaného v řízení prokázána nebyla.

38. Z obsahu spisové dokumentace právnická osoba adresa, Odboru výstavby a životního prostředí, totiž především vyplývá, že (zůstavitel) Jméno žalobce B a žalobkyně a) (zde) jméno FO nejprve udělili dne datum písemný souhlas, aby věc dodatečného povolení stavby hospodářského stavení na parcelách číslo a číslo v k. ú. adresa vyřizoval syn Jméno žalovaného (žalovaný), což je po právní stránce nutno posoudit jako zmocnění podle § 17 odst. 1, 2, 5 zák. č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění účinném od datum do datum; stejného dne žalovaný vyhotovil žádost o dodatečné povolení stavby na parcelách č. číslo a číslo v k. ú. adresa (podepsané jím a v rozporu se zmocněním i manželkou jméno FO), tuto žádost pak podal dne datum. Ze strany právnická osoba v adresa, Odboru výstavby a životního prostředí, dle názoru soudu následně došlo k pochybení, když adresoval (jakožto účastníkům stavebního řízení) dne datum oznámení o zahájení řízení ve věci odstranění předmětné stavby a poté dne datum rozhodnutí o dodatečném povolení a souhlas s užíváním předmětné stavby hospodářského stavení žalovanému (a jméno FO) podepsaným na žádosti, aniž by žalovaného v souladu s písemnou procesní plnou mocí označil jako zástupce účastníků (stavebníků), neboť z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný Jméno žalovaného jednal ve stavebním řízení jakožto zmocněnec žalobkyně a) a Jméno žalobce B, nikoli vlastním jménem; k pochybení zřejmě přispěla i skutečnost, že žalovaný a jméno FO byli vlastníky pozemku parc. č. číslo, na jehož části se předmětná stavba hospodářského stavení nacházela.

39. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4053/2011, z něhož vyplývá, že není samo o sobě rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení, resp. obdobný akt podle stavebního zákona. Sama skutečnost, že právnická osoba v adresa nesprávně adresoval přímo žalovanému a jeho manželce jak zahájení řízení o odstranění předmětné stavby, tak následné rozhodnutí o dodatečném stavebním povolení (jako by byli účastníky stavebního řízení oni sami, a nikoli rodiče žalovaného, jejichž byl žalovaný zmocněncem), vlastnické právo k dané nemovitosti založit nemůže.

40. Soud dále nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že dokumentem označeným jako „Souhlasné prohlášení bývalých manželů o zániku společného jmění manželů a vzniku podílového spoluvlastnictví a souhlasné prohlášení vlastníků pozemků, že stavba se nestala součástí pozemku a o uznání vlastnického práva ke stavbě“ došlo ze strany žalobců k uznání, že předmětné stavení spadá do společného jmění manželů žalovaného a jméno FO, jelikož tato listina nebyla žádným z žalobců podepsána a jednalo se pouze o návrh žalobců na smírné vyřešení sporu před podáním žaloby, k němuž nakonec nedošlo. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný a jméno FO v souvislosti s rozvodem jejich manželství v roce 2010 předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů žádnou stavbu hospodářského stavení neučinili.

41. Pokud žalovaný tvrdil, že budovu rekonstruoval a v důsledku provedených prací jde o jeho vlastnictví, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by původní stavba byla odstraněna nebo že by došlo k tak rozsáhlým stavebním zásahům, v jejichž důsledku by původní stavba zanikla jako věc v právním smyslu (tedy že došlo k takové destrukci původní stavby, v jejímž důsledku již nebylo možno identifikovat její dispoziční řešení, případně že byla zcela zbourána), a že na jejím místě byla následně vybudována stavba nová. Soud proto uzavřel, že i po žalovaným tvrzených stavebních úpravách šlo stále o tutéž stavbu, nikoli o nově vzniklou samostatnou věc.

42. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil, že předmětná stavba hospodářského stavení ke dni smrti zůstavitele Jméno žalobce B, zemřelého datum, náležela do společného jmění manželů zůstavitele a žalobkyně a) (výrok I.).

43. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, společně a nerozdílně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty určené dle § 8 odst. 1 a. t. ve znění účinném do datum, ve výši částka (dle odhadu znalce tituly před jménem jméno FO ze dne datum, předloženého žalobci), sestávající z částky částka za 4 úkony dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby, 2 x účast na jednání soudu dne datum) včetně 4 paušálních náhrad ve výši částka dle § 13 odst. 4 a. t. Dále soud přiznal odměnu za úkony učiněné po nabytí účinnosti novely č. 258/2024 Sb., za které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 ve spojení s § 12 odst. 4 a. t. z tarifní hodnoty určené dle § 9a odst. 1 písm. d) a. t. ve výši částka sestávající z částky částka za 6 úkonů dle § 11 odst. 1 a.t. (2 x účast na jednání soudu dne datum, účast na místním šetření dne datum, 2x účast na jednání u soudu dne datum, sepsání závěrečného návrhu ze dne datum) a za jeden půlúkon ve výši částka za účast u jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí podle § 11 odst. 2 a. t., včetně 7 paušálních náhrad ve výši částka dle § 13 odst. 4 a. t. Dále soud přiznal žalobcům náhradu cestovného dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v souvislosti s cestou na místní šetření dne datum osobním automobilem tov. zn. Opel právnická osoba, RZ SPZ, na trase adresa a zpět, celkem ujeto 2 x 34 km, při ceně benzínu Natural 95 ve výši částka/l dle vyhl. č. 573/2025 Sb. a průměrné spotřebě 6,5 l/100 km), základní sazba částka/km, tj. náhrada cestovného činí částka, a náhrada za čas promeškaný cestou na místní šetření a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 4 započaté půlhodiny po částka, tj. částka.

44. Soud naopak žalobcům nepřiznal odměnu za účtovaný úkon – podání ze dne datum, jímž žalobci navrhli změnu žalobního petitu tak, aby byl souladný s judikaturou platnou už v době podání žaloby; dle názoru soudu se však nejedná o účelně uplatněný úkon k uplatnění práv žalobců, neboť mohli správný petit uvést již v žalobě.

45. Výrok III. o náhradě nákladů státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., když stát má vůči plně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a tyto sestávají ze svědečného zaplaceného svědkyni jméno FO ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, můžou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce) u soudu.