12 C 146/2022

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 419,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 419,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 999,9 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním doručeným soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 6 419,90 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku Smlouvu k službě [anonymizována dvě slova] – Smlouvu o nákupním účtu, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro Zákazníky platné ke dni uzavření Smlouvy a Ceník platný ke dni uzavření Smlouvy Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná prostřednictvím těchto prostředků požádala elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto Návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalované zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobkyně. Elektronické podpisy stran byly učiněny v souladu se zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Žalobkyně je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku služby žalobkyně lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Žalobkyně má s vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobkyni kupní cenu. Žalovaná zároveň využila i služby„ [anonymizována dvě slova]“ objednanou prostřednictvím [anonymizována dvě slova] za podmínek daných obchodními podmínkami [anonymizována dvě slova]. Karta je platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím Účtu. Celkový limit pro platby Kartou je dán zůstatkem na Účtu. Smlouva o [anonymizována dvě slova] se považuje za uzavřenou nejpozději aktivací Karty. Karta se aktivuje prostřednictvím Účtu. Částka, kterou zákazník prostřednictvím Karty zaplatí, je připsána do jeho měsíčního vyúčtování a zákazník má povinnost je uhradit v souladu s obchodními podmínkami [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně zaslala žalované Kartu zásilkou prostřednictvím kvalifikované kurýrní služby, žalovaná podepsala potvrzení o převzetí Karty. Na základě Smlouvy o nákupním účtu byla žalované zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet, přičemž dle čl. 1 Smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až 5 000 Kč. Žalovaná využila služeb v celkové výši 4 999,90 Kč, přičemž v rozsahu 4 080,90 Kč prostřednictvím Karty, jak vyplývá z přiloženého vyúčtování. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka činí 6 419,90 Kč s příslušenstvím, když žalovaná dle vyúčtování neuhradila ničeho. Žalovaná vzala na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: - uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování: 150 Kč, - uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování: 250 Kč, - uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování: 350 Kč, - uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování: 450 Kč, - uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování: 550 Kč, - uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování: 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Dle Obchodních podmínek vzala žalovaná dále na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti mu bude vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Přesnou výši poplatku za odložení splatnosti a způsob výpočtu stanovuje ceník. Žalobkyně požaduje na poplatcích z prodlení celkem částku 1 420 Kč, celkem jí tak vznikla pohledávka ze Smlouvy se splatností [datum], která byla vyčíslena celkem na 6 419,90 Kč a zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 4 999,90 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 420 Kč. Příslušenství pak dále představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 8. 25 % p. a. z jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastnice, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu„ Smlouvu k službě [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum] ve formě elektronického dokumentu ve formátu PDF. Ze Smlouvy o účtu ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně umožnit žalované využít služby odložené platby, ať už nákupem z e-shopu, či prostřednictvím karty - tedy že ze strany žalobkyně bude za žalovanou plněno s tím, že žalovaná následně čerpané prostředky uhradí dle sjednaných podmínek na základě vyúčtování. V textu smlouvy je jako„ společnost“ uvedena žalobkyně a jako„ zákazník“ žalovaná, přičemž dokument obsahuje pouze podpis za žalobkyni.

5. Dále žalobkyně předložila výstup z interního systému žalobkyně, kde je zaznamenáno, že dne [datum] byla odeslána SMS zpráva na tel. č. [tel. číslo]. Dále žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované a fotografií žalobkyně. Z provedených důkazů však nevyplývá, že by žalovaná zadala autorizační kód na stránkách žalobkyně. Žalobkyně také nenavrhla žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že telefonní [číslo] patří žalované. Toto telefonní číslo je uváděno ve smlouvě, která však neobsahuje podpis žalované. Ani zaslanou kopii občanského průkazu ve spojení s fotografií žalobkyně nelze podle názoru soudu považovat za dostatečný důkaz o tom, že to byla právě žalovaná, kdo projevila svou vůli být vázána předmětnou smlouvou.

6. Z vyúčtování za leden 2021 vyhotoveného žalobkyní pro žalovanou soud zjistil, že od [webová adresa] byly vystaveny objednávka dne [datum] na částku 170 Kč, dne [datum] na částku 328 Kč a dne [datum] na částku 421 Kč, dne [datum] byla vystavena objednávka od Dr. Maxe za 39 Kč, od Kauflandu za 1 685,90 Kč, od Pepco za 1 640 Kč, od TPH Market za 42 Kč, žalobkyně dále vyúčtovala žalované dne [datum] smluvní pokutu ve výši 2 178,84 Kč, dne [datum] poplatek z prodlení 150 Kč, dne [datum], [datum], [datum] a [datum] 4 x poplatek z prodlení á 100 Kč a dne [datum] poplatek z prodlení 533 Kč, celkem tak žalobkyně vyúčtovala žalované za leden 2021 částku 7 587,74 Kč a vyzvala žalovanou k zaplacení této částky do [datum]. Nebylo však tvrzeno a nebyly navrženy žádné důkazy, které by umožňovaly učinit závěr, že předmětné platby dle objednávek byly žalobkyní vůbec provedeny, a to na žádost žalované a v její prospěch.

7. Z výzvy k úhradě dluhu (předžalobní upomínky) ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě celého dluhu ve výši 8 172,62 Kč nejpozději do 7 dnů od datace výzvy.

8. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svého tvrzení, že mezi účastnicemi byla uzavřena tvrzená smlouva, neboť nebylo zejména prokázáno, že by žalovaná zadala autorizační kód na stránkách žalobkyně. K této tvrzené skutečnosti žalobkyně nenavrhla důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že k takovému průběhu událostí opravdu došlo. Mohl by např. být navržen důkaz počítačovým systémem, který obsahuje záznamy údajů o právních jednáních. Pokud by zároveň bylo prokázáno, že se záznamy provádějí se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám, mohla by se uplatnit vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 562 odst. 2 o. z., že záznamy v takovém elektronickém systému jsou spolehlivé. Důkaz počítačovým systémem však navržen nebyl a z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, nevyplývá, že by žalovaná (elektronickým) podpisem vyjádřila svůj souhlas se smlouvou. Žalobkyně také nenavrhla důkazy k prokázání svého tvrzení, že telefonní [číslo] patří žalované. Nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované, zejména její příjmy a výdaje. Nebyly dále navrženy ani důkazy, které by umožnily usoudit, že objednávky učiněné u subjektů uvedených ve vyúčtování byly žalobkyní zaplaceny a platby žalobkyněínásledně poukázány ve prospěch žalované.

9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

10. Žalobkyně se však svou omluvenou neúčastí u jednání současně vzdala možnosti být soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o procesní povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti označit a předložit ke skutkovým tvrzením relevantní důkazy, přičemž toto poučení zákon váže výlučně na přítomnost stran u jednání.

11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalované a že provedené platby byly uskutečněny žalobkyní a ve prospěch žalované.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Podle § 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

17. Podle § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

18. Písemná forma je v souladu s § 562 občanského zákoníku zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Ustanovení § 562 odst. 2 NOZ navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

19. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

20. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

21. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

22. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaná smlouvu podepsala, tedy k ní připojila svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení nějaké formy elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaná ke smlouvě připojila svůj podpis. Proto není možné uzavřít, že by žalovaná byla smlouvou vázána, a účastníkům nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti. (Nad rámec uvedeného soud podotýká, že žalobkyně v řízení ani neprokázala, že by při uzavření předmětných smluv řádně prověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytla spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit, což je sankcionováno neplatností smlouvy.)

23. Nebylo ani prokázáno, že by žalované bylo poskytnuto nějaké plnění (objednávky uvedené ve vyúčtování nemohly být nijak spojeny s žalovanou, ani nebylo prokázáno, že by žalobkyně za žalovanou cokoli dle objednávek hradila).

24. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva k službě [anonymizována dvě slova], ani že by žalobkyně ve prospěch žalované poskytla jakékoli částky, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž ze spisu nevyplývá, že by plně úspěšné žalované vznikly nějaké náklady, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.