12 C 193/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na ochranu rušené držby

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zpřístupnit veškeré místnosti rodinného domu a zahrady na adrese adresa číslo domu, katastrální uzemí, územní celek, sdělit žalobkyni přístupové kódy všech prostor v rodinném domě na adrese adresa číslo domu, katastrální uzemí, územní celek, a zdržet se zásahů do užívacího práva žalobkyně a rušení držby užívacího práva žalobkyně znemožňováním nebo ztěžováním vstupu žalobkyně k rodinnému domu nebo zahradě na adrese adresa číslo domu, katastrální uzemí, územní celek, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného příjmení jméno příjmení. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni nerušenou držbu užívacího práva k rodinnému domu a zahradě na adrese část obce a číslo, a to odemčením všech místností a sdělení přístupových kódů k těmto částem domu a zdržet se rušení držby žalobkyně do budoucna. Uvedla, že účastníci uzavřeli manželství dne datum a bylo zahájeno rozvodové řízení, jehož jednání bylo odročeno na datum. Mají společné nezl. dítě jméno příjmení, nar. dne datum. Společnou rodinnou domácnost manželé se synem vedli v rodinném domě na adrese část obce a číslo, jehož výlučným vlastníkem je žalovaný, avšak žalobkyně má právo v něm bydlet v souladu s jejím právem na bydlení v obydlí manželů. Žalovaný se po vzájemném odcizení s žalobkyní v anonymizováno rok odstěhoval do nájemního bytu v obec a žalobkyně zůstala s nezl. synem nadále bydlet v RD v část obce. Po Novém roce se situace mezi manžely vyostřila, letos v květnu došlo k uklidnění situace a žalobkyně získala přístup do uzamčených místností. V době od datum do datum byla žalobkyně s nezl. synem na dovolené, mezitím se dne datum do rodinného domu zpět nastěhoval žalovaný, o čemž žalobkyni informoval prostřednictvím zprávy přes Whatsapp a zároveň ji informoval, že uzamkl část rodinného domu a ponechal jí pouze klíč od hlavního vchodu. Téhož dne přijela k rodinnému domu švagrová žalobkyně příjmení jméno příjmení s náhradními klíči, aby zalila květiny a skleník, a uzamčení domu potvrdila. Po návratu z dovolené žalobkyně a jejího syna dne datum cca kolem 22:00 hod, se díky ponechanému klíči od hlavního vchodu dostali dovnitř domu, avšak na bráně od dvora vedoucí ke garážím a zadnímu vchodu byl změněn přístupový kód, byly změněny kódy ke garážím a vyměněny zámky k zadním vchodům do domu. Uvnitř domu jsou uzamčeny dveře vedoucí od spodního patra (přístup k technické místnosti, kde se nachází centrální vysavač, přístup do garáží, kde jsou uloženy věci na zahradu, sekačka a křovinořez, synova motorka, brusle, lyže, držák na kola, spousta osobních věcí, přístup do chodby s botníkem a šatní skříní, přístup na dvůr a zahradu). Dále je uzamčena branka a brána ze zahrady, kterou žalobkyně se synem denně využívají. Kola z garáží byly přestěhovány na terasu domu, ale přilby a příslušenství k nim chybí. Následující den požádala žalobkyně žalovaného o uvedení do předešlého stavu, předání klíčů a sdělení přístupových kódů, na což nereagoval. V pondělí datum předal synovi druhý klíč od hlavního vchodu, aby měli každý s žalobkyní svůj. Doposud však nedošlo k uvedení do předešlého nerušeného stavu užívání rodinného domu a zahrady žalobkyní, žalovaný jí nevydal potřebné klíče, nesdělil přístupové kódy, proto má žalobkyně výrazně omezený přístup k rodinnému domu a zahradě. Právo žalobkyně bydlet v rodinném domě a užívat přilehlou zahradu trvá, i když žalovaný rodinný dům a zahradu, kde měli rodinnou domácnost, opustil. Žalobkyně s nezl. synem stále a nepřetržitě užívala obydlí v rodinném domě a zahradu, snaha žalovaného o poškozování a obstrukce vůči žalobkyni se dotýká i nezletilého. Žalobkyně zaslala právní zástupkyni žalovaného předžalobní výzvu, aby zpřístupnil uzamčené prostory žalobkyni a zdržel se všeho jednání, které ruší její držbu, a současně, aby odstranil kamery, které do vnitřních i vnějších prostor nainstaloval (viz podací lístek ze dne datum). Žalobkyně je tedy držitelem užívacího práva k rodinnému domu a zahradě, mohla sem volně vstupovat i po rozpadu společné domácnosti a své právo bydlení využívala (tedy držela). Držba žalobkyně je rušena ze strany žalovaného, kdy tento jí užívání rodinného domu výměnou zámků, uzamčením prostor a změnou přístupových kódů znemožnil, a tento protiprávní stav udržuje, když klíče ke vstupním dveřím a brance odmítá vydat, odmítá zpřístupnit zamčené prostory a kódy doposud žalobkyni nesdělil (což sám potvrzuje ve své zprávě prostřednictvím WhatsApp, kde uvádí:„ Nastěhoval jsem si zpět věci a zavřel si spodek. Zahradu a vrh zvenku máš otevřenou."). Z předložených důkazů tak je zřejmé, že držba existovala a existuje, žalovaný držbu ruší, neboť znemožnil žalobkyni přístup do určitých částí rodinného domu, které doposud užívala, a nesvědčí mu žádné právo k provedení zásahu do této držby. Žalovaný ve vyjádření doručeném soudu dne datum navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že žalobkyně netvrdí, jaká byla poslední faktická držba, tedy konkrétní předešlý stav, jehož navrácení se domáhá. Namítal také, že švagrová žalobkyně příjmení jméno příjmení nemá oprávnění vstupovat do jeho domu, že na manuálně ovládané bráně ode dvora žádný kód změněn nebyl, zřejmě je pouze nefunkční dálkové ovládání. Garáže jsou od datum předmětem nájmu nájemce právnická osoba a není tedy možné, aby sem žalobkyně měla přístup, neboť jsou zde umístěny pouze věci nájemce, žalovaná tyto prostory navíc neužívala. Do spodního patra i do zahrady má žalobkyně rovněž přístup ve stejném rozsahu jako v době posledního faktického stavu. Jednu místnost v suterénu, kam si žalovaný v době nepřítomnosti žalobkyně nastěhoval své věci, zamkl (a sdělil to žalobkyni) jen proto, že žalobkyně jej neustále atakuje vulgárními nadávkami adresovanými jemu a jeho přítelkyni, uchýlila se i k fyzické inzultaci, čemuž se chtěl žalovaný vyhnout. Prostor navíc zůstal přístupný i nadále, neboť je uzavřený univerzálním klíčem pro vícero vnitřních dveří v domě. Zástupkyně žalovaného neobdržela žádnou předžalobní výzvu, domnívá se proto, že ve skutečnosti jde jen o zneužití daného institutu pro vynucení si jiného plnění. Bezpečnostní kamery jsou instalovány již dlouhou dobu za účelem zajištění vyššího standardu bezpečnosti obyvatel domu, nejde o nový ani rušivý stav. Žalobkyně tedy není a nebyla ve svém právu bydlení žádným způsobem rušena, její bydlení a užívání domu je stále stejně nadstandardní a žalovaným plně hrazené. Žalobkyně se touto žalobou dovolává přiznání práva neomezeného bydlení a užívání co do určení prostoru a času na náklady žalovaného, který nemůže svá vlastnická práva v celém rozsahu vykonávat, tento„ nárok“ by proto neměl požívat soudní ochrany. Podle ust. § 988 odst. 1, odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon (odst. 1). Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit (odst. 2). Podle ust. § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle ust. § 1007 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Podle ust. § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1. Podle ust. § 176 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Podle ust. § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle ust. § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Podle ust. § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v jinak včas podané žalobě (ve smyslu ust. § 1008 o. z.) uvedla, že s žalovaným dne datum uzavřeli manželství a společnou rodinnou domácnost vedli i s nezletilým synem v domě na adrese část obce a číslo, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného, nyní probíhá rozvodové řízení, jednání bylo odročeno na datum. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný se z rodinné domácnosti v datum rok odstěhoval do obec a žije zde s přítelkyní, žalobkyně s nezl. synem stále bydlí v rodinném domě žalovaného; dne datum, kdy byla žalobkyně se synem na dovolené (od datum do datum), se žalovaný měl nastěhovat zpět do domu, jeho část uzamkl a ponechal jí pouze klíč od hlavního vchodu, po návratu žalobkyně z dovolené se se synem dostali hlavním vchodem dovnitř domu, avšak na bráně od dvora vedoucí ke garážím, u garáží a u zadního vchodu byly změněny přístupové kódy a uzamčeny dveře vedoucí do spodního patra, uzamčena je i branka a brána ze zahrady. Dosud nedošlo k uvedení do předešlého nerušeného stavu užívání rodinného domu a zahrady žalobkyní, žalovaný jí nevydal klíče a nesdělil přístupové kódy, žalobkyně má proto výrazně omezený přístup k rodinnému domu a zahradě. Žalobkyně se proto domáhá ochrany držby dle ust. § 1003 a násl. o. z., a to uložení povinnosti žalovanému zpřístupnit veškeré místnosti rodinného domu, sdělit jí přístupové kódy a zdržet se zásahů do užívacího práva žalobkyně a rušení držby užívacího práva žalobkyně znemožňováním nebo ztěžováním vstupu k rodinnému domu nebo zahradě. Soud dále z úřední činnosti zjistil, že žalovaný dne datum podal u zdejšího soudu žalobu o rozvod manželství, jednání ve věci sp. zn. spisová značka bylo na žádost zástupce žalobkyně příjmení příjmení z důvodu jeho dovolené odročeno z původního termínu datum na den datum. Soud se v dané věci především zabýval otázkou, zda žalobkyní tvrzené právo bydlení v předmětném domě ve výlučném vlastnictví žalovaného je způsobilé být předmětem držby ve smyslu ust. § 988 o. z. a zda se tedy žalobkyně může domáhat u soudu ochrany rušené držby podle ust. 1003 a násl. o. z. Přitom však dospěl k závěru, že žalobkyně je držitelkou nikoli majetkového práva, ale práva osobního, odvozeného od rodinněprávního vztahu, konkrétně práva bydlení manželky (užívání domu odvozeného od výhradního práva manžela ve smyslu ust. § 744 o. z.), a toto osobní právo žalobkyně bydlet v domě žalovaného nelze ve smyslu ust. § 988 odst. 1 o. z. právním jednáním převést na jiného, a tedy nemůže být předmětem držby. Jelikož již ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že z povahy věci se o rušenou držbu jednat nemůže, soud se předloženými listinnými a dalšími označenými důkazy podrobněji nezabýval a nezbylo mu, než žalobu na ochranu rušené držby zamítnout, jak je uvedeno v I. výroku tohoto usnesení. II. výrok usnesení o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl plně úspěšný žalovaný, proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému zastoupenému advokátkou na náhradě nákladů řízení částku částka, když výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupkyně žalovaného učinila ve věci 2 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné ke dni poskytnutí právní služby - převzetí a přípravu zastoupení a písemné vyjádření. Dle ust. § 7 bodu 4 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky ve výši částka) činí částka, celkem tedy za 2 úkony právní služby náleží žalovanému mimosmluvní odměna ve výši částka. Dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů za 2 uvedené úkony právní služby po částka, tj. částka. Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Blansku ve dvou písemných vyhotoveních.