12 C 214/2024

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , st. příslušník Anonymizováno bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 441 017 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 441 017 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 207,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 440 305 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 5 331,92 Kč a s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 440 305 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 83 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 441 017 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se původní věřitel (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 699 646 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96 měsíčních splátkách ve výši 10 600 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 7,99 % a měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 712 Kč a s dalšími poplatky dle Ceníku. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), vycházel mimo jiné ze zkušenosti se žalovaným, který již v minulosti měl poskytnutý úvěr od právního předchůdce žalobkyně, a tento řádně splácel. Právním předchůdcem žalobkyně byla na banka, která vedla zároveň i běžný účet žalovaného a měla tedy dlouhodobý přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Žalovaný svoji povinnost platit řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení se splácením úvěru, původní věřitel proto dopisem ze dne , datum, zůstatek dluhu zesplatnil. Vedle jistiny dluhu ve výši 440 305 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: dlužného úroku z prodlení ve výši 207,02 Kč a dlužných poplatků ve výši 712 Kč účtovaných dle ceníku, úroků z prodlení a sjednaného smluvního úroku ve výši 7,99 % ročně. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.

2. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 7 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis). Rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české.

3. Vzhledem k tomu, že se žalovanému nepodařilo doručit na adresu pobytu v cizině, byl mu pro řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník žalovaného nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že původní věřitel nedostatečně prozkoumal úvěruschopnost žalovaného, když nijak neověřoval jím deklarované příjmy.

4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, ze dne , datum, se podává, že žalovaný ve své žádosti uvedl, že je ženatý, má vlastní dům/byt, podniká v oboru , Anonymizováno, , jeho čistý měsíční příjem činí , částka, a měsíční výdaje , částka, . Účelem úvěru byla částečně úhrada dluhu žalovaného z již dříve čerpaného úvěru u , právnická osoba, . ve výši 277 146 Kč – spotřební úvěr účelový, který byl uzavřen , datum, . Zbytek úvěru, tj. 422 500 Kč byl poskytován bez určení účelu. Úvěr měl být splácen po dobu 96 měsíců ve splátkách po 10 600 Kč, roční úroková sazba byla sjednána na 7,99 % a pojištění sjednáno na 712 Kč měsíčně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby.

5. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Produktových podmínek pro osobní úvěry původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele zůstatek dluhu zesplatnit v případě jejího porušení žalovaným. Rozhodným právem je dle Produktových podmínek právo České republiky.

6. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti plyne, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, dále prostřednictvím interních a externích datových zdrojů, prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Právní předchůdce žalobkyně v daném případě vycházel z příjmu ve výši 102 000 Kč, kdy tuto částku uvedl žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru.

7. Z prohlášení společnosti , právnická osoba, . k protokolu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, plyne, že výpočet byl prováděn k období schvalování žádosti, tj. k , datum, . Deklarovaný příjem klienta na žádosti činil , částka, , interní měsíční splátky činily , částka, , externí měsíční splátky činily , částka, a zpětně dopočtený příjem, na základě, kterého byla nabídka vypočtena, činil , částka, – jedná se o průměr příjmů na účet žalovaného v posledních 12 měsících.

8. Z výpisu ze systému CBL ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný byl hodnocen ke dni , datum, a nebyly k němu nalezeny žádné negativní informace.

9. Z listiny označené jako „Akceptace návrhu Smlouvy o Konsolidaci a refinancování“ ze dne , datum, soud zjistil, že jí původní věřitel (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) přijal Návrh, přičemž přijetím došlo k uzavření úvěrové smlouvy, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 699 646 Kč a žalovanému vznik závazek splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 10 600 Kč, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru.

10. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu soud zjistil, že dne , datum, na účet žalovaného byl poskytnut kredit 277 146 Kč a zvýšení jistiny o 422 500 Kč, následně byly tyto částky převedeny na účet č. , č. účtu, .

11. Z Potvrzení o splacení dluhu z úvěru od společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, plyne, že žalovaný uhradil poskytnutý úvěr na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a to na základě Smlouvy o Konsolidaci a refinancování č. , hodnota, .

12. Z oznámení o ukončení čerpání úvěru a přechodu na anuitní splácení ze dne , datum, soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení původního věřitele o čerpání úvěru dohodnutým způsobem a bližší specifikace následného splácení úvěru v anuitních splátkách.

13. Z upozornění na neuhrazenou splátku ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.

14. Z dopisu původního věřitele adresovaného žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 446 555,94 Kč okamžitě, tj. do dne , datum, .

15. Z listiny označené jako „Celkový přehled započtených splátek“ plyne, že žalovaný uhradil na splátkách celkem 467 029,5 Kč, přičemž na jistinu bylo započteno 259 341 Kč, na poplatky 31 328 Kč a na úrok 173 141,25 Kč.

16. Na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023 ze dne , datum, ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/01 ze dne , datum, , uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) a přechodným věřitelem , Anonymizováno, s., IČO , IČO, , sídlem , Adresa advokátky, ), došlo s účinností ke dni , datum, k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Přílohou ke smlouvě byl rovněž seznam postoupených pohledávek, ze které plyne, že postoupená pohledávka za žalovaným činila celkem 446 555,94 Kč, přičemž nesplacená jistina činila 440 305 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako Přehled podacích čísel ze dne , datum, plyne, že žalovaný byl o postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, s. informován dopisem odeslaným dne , datum, .

17. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že přechodný věřitel , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa advokátky, ) jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Přílohou ke smlouvě byl rovněž seznam postoupených pohledávek, ze které plyne, že postoupená pohledávka za žalovaným činila celkem 446 555,94 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne , datum, , přičemž součástí byla také výzva k uhrazení dlužné částky ve výši 440 305 Kč neprodleně. Dopis byl odeslán dne , datum, jak vyplývá ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek společnosti , Jméno žalobkyně, ..

18. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, plyne, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k uhrazení celkové dlužné částky ve výši 488 363,85 Kč, a to do 7 dní od odeslání výzvy, která byla odeslána dne , datum, jak vyplývá ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek společnosti , Jméno žalobkyně, ..

19. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným.

21. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle §1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“23. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

24. Soud se nejprve zabýval posouzením, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

25. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 84 odst. 2 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

26. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

27. V daném případě právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, dále prostřednictvím interních a externích datových zdrojů, prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Je nutné přihlédnout i k tomu, že poskytovatelem úvěru byla banka, která vedla zároveň i běžný účet žalovaného, a měla tedy dlouhodobý přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Dále banka dlouhodobě sledovala i splácení předchozího úvěru žalovaného, který byl řádně splácen, a nevznikl tak žádný důvod k pochybnostem o úvěruschopnosti žalovaného. V neposlední řadě o tom, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru úvěruschopný, svědčí i to, že minimálně tři roky po uzavření smlouvy o úvěru řádně splácel sjednané splátky. Ze všech výše uvedených důvodů má soud má za to, že byly dodrženy všechny požadavky kladené na poskytovatele úvěru zákonem o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně.

28. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši , částka, , který žalovaný čerpal ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, když se dostal do prodlení s placením 3 splátek. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a zůstatek dluhu zesplatnil. Celý dluh se stal splatným dne , datum, . V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyně poskytnuté plnění (jistinu).

29. Žalobkyni náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.) smluvní úrok, účtovaný ve sjednané sazbě 7,99 % ročně z dlužné jistiny 440 305 Kč. Ujednaný úrok je odměnou věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že jej lze interpretovat jako cenu zápůjčky a byl ve smlouvě jasně a srozumitelně uveden, není podle § 1813 o. z. v kompetenci soudu jeho výši přezkoumávat.

30. Dále pak žalovanému vznikla na základě všeobecných obchodních podmínek a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru povinnost uhradit původnímu věřiteli poplatky za pojištění ve výši 712 Kč. Jelikož žalovaný zůstatek dluhu ve výši 441 017 dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem.

31. Řádným neplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru.

32. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.).

33. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 83 010 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 641 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 441 017 Kč sestávající z částky 10 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 10 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 10 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. účinného do , datum, . Dále v souvislosti s cestou k jednání soudu realizovanou dne , datum, náleží žalobkyni náhrada ve výši 549 Kč za 76 ujetých km (34,7 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 457/2024 Sb., při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,8 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 457/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. V souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, by žalobkyni příslušela náhrada ve výši 549 Kč za 76 ujetých km (34,7 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,8 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. Právní zástupce žalobkyně se však účastnil dne , datum, dalšího jednání konaného u Okresního soudu v , adresa, ve věci sp. zn. , právnická osoba, 16/2025, proto byla za cestovné přiznána jen polovina náhrady (tj. 275 Kč cestovné + 300 Kč náhrada za promeškaný čas). Dále žalobkyni náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 024 Kč ve výši 11 345 Kč.

34. Soud však právnímu zástupci žalobkyně nepřiznal právo na odměnu za další 2 úkony právní služby spočívající v písemném podání soudu ze dne , datum, a , datum, , neboť předpokladem přiznání práva na náhradu nákladů řízení je jejich potřebnost „k účelnému uplatňování nebo bránění práva“. Písemná podání ze dne , datum, a , datum, soud nepovažuje za účelný úkon, protože jejich obsahem bylo doplnění tvrzení a návrhy důkazů, které měly být obsažena již v žalobě. Proto soud žalobkyni právo na náhradu za tyto úkony nepřiznal.