12 C 237/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 72 040,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 343,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 343,70 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 696,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 040,08 Kč od [datum] do [datum] a z částky 16 696,38 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 445 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 72 040,08 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o úvěru [číslo] v elektronické podobě, na jejímž základě poskytla [anonymizováno] žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V poslední upomínce byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 72 040,08 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 58 773,70 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 12 977,71 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 288,67 Kč, nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Původní věřitelka poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původní věřitelce. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původní věřitelkou Smlouvu o úvěru. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Původní věřitelka úvěr žalovanému vyplatila [datum] převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původní věřitelkou a následně i předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně i její zástupce omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 60 000 Kč a závazek žalovaného poskytnutou částku včetně úroku ve výši 51 751, 20 Kč splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 4 656,30 Kč splatnými dle rozpisu splátek, přičemž poslední splátka je splatná dne [datum]; nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Ze smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 58 773,30 Kč a závazek žalovaného poskytnutou částku včetně úroku ve výši 48 321,20 Kč splatit 23 měsíčními splátkami ve výši 4 656,30 Kč splatných dle rozpisu splátek, přičemž poslední splátka je splatná dne [datum]. Porovnáním obsahu těchto dvou smluv ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na smlouvu o úvěru [číslo] jednu splátku ve výši 4 565,30 Kč (z toho částka jistiny činila 1 226, 309 Kč a úrok 3 430 Kč). Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] vyplývá, že dne [datum] na něj byla zaplacena z účtu č. [bankovní účet] majitele [celé jméno žalovaného] (žalovaného) verifikační platba ve výši 1 Kč. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] soud dále zjistil, že dne [datum] odeslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] platbu 60 000 Kč (označenou jako půjčka od [webová adresa] [číslo]). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka [právnická osoba] za žalovaným postoupena žalobkyni, změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena dopisem žalobkyně (oznámením o postoupení pohledávky) ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou doporučeně téhož dne, jak vyplývá z podacího archu.

5. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

6. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila ani nenavrhla důkazy k tomu, že posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání, a odročení jednání za tím účelem by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

7. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla smlouvou ze dne [datum] postoupena pohledávka za žalovaným, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatelka a žalovaný coby spotřebitel) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele- žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

15. Žalobkyně v žalobě netvrdila ani neoznačila důkazy, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. že by splnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit.

16. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (a ze dne [datum]) je podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná (§§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí, jako by nikdy nevznikl, a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat.

19. Pokud tedy žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla celkem částku 60 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni poskytnutou částku vrátit.

20. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Jelikož splatnost předmětné pohledávky nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou doporučeně téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

22. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevrácenou jistinu 55 343,70 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., ve výši 15 % p. a. z částky 55 343,70 Kč (rozdíl mezi poskytnutou jistinou úvěru ve výši 60 000 Kč po odečtení splátky ve výši 4 656,30 Kč činí celkem 55 343,70 Kč) od [datum] (když v prodlení se žalovaný ocitl v den následující po uplynutí 3denní lhůty stanovené v předžalobní výzvě žalobkyně ze dne [datum] odeslané doporučeně téhož dne) do zaplacení.

23. Další nároky uplatněné žalobkyní v částce 16 696, 38 Kč (sestávající ze smluvního úroku 12 977,71 Kč, smluvní pokuty 288,67 Kč a úroku ve výši 3 430 Kč) a části zákonného úroku z prodlení však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 445 Kč, přičemž tato částka představuje 50,88 % z celkové výše nákladů (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75,44 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,56 % soud kapitalizoval požadované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž celkový předmět řízení činil 82 165,16 Kč (z toho 72 040,08 Kč jistina + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 10 125,08 Kč) a žalobkyně byla úspěšná co do částky 61 984,94 Kč (55 343, 70 Kč + 6 641,24 Kč)). Náklady řízení ve výši 18 563,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 882 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 72 040,08 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 960 Kč ve výši 2 721 Kč.