12 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o výživné manželky

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni s účinností od [datum] do [datum] výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 20. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Nedoplatek výživného za období od [datum] do [datum] ve výši 8 413 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného ve výši 2 000 Kč měsíčně v období od [datum] do [datum] zamítá.

IV. Žalovanému se vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. České republice – Okresnímu soudu v Blansku se vůči žalobkyni ani žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku soudní poplatek za žalobu ve výši 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala stanovení výživného manželky ve výši 3 000 Kč měsíčně od podání žaloby, přičemž rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci v průběhu řízení dne [datum]. Uvedla, že se s žalovaným znali asi 20 let, ale po sňatku uzavřeném dne [datum] spolu žili v domě žalovaného jen 6 týdnů, žalovaný ji totiž v listopadu vyzval, ať se odstěhuje kvůli covidu jeho [anonymizováno] syna a jejímu zdravotnímu stavu, původně jen na 14 dnů, avšak soužití už neobnovili. Po dobu společného soužití každý žil ze svých prostředků a měli málo peněz, v manželství vznikaly problémy kvůli pití obou účastníků, manželovu synovi, [anonymizována tři slova], a matkám obou účastníků. V listopadu 2021 se žalobkyně od žalovaného přestěhovala k matce, kde bydlela až do září 2022, a po celou dobu jí přispívala na bydlení částkou 1 000 - 1 500 Kč měsíčně a polovinou na nákupy potravin Žalobkyně trpí [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], od února 2022 ve výši 7 961 Kč, v srpnu 8 294 Kč a od září 2022 8 523 Kč měsíčně, pobírá I. stupeň příspěvku na péči ve výši 880 Kč měsíčně, z něhož matce jako pečující osobě dává 440 Kč měsíčně, dále pobírá příspěvek na mobilitu 550 Kč měsíčně, který utratí za jízdné veřejnou dopravou. Výdaje žalobkyně tvoří především splátka insolvence ve výši 3 300 Kč měsíčně, z čehož 1 000 Kč činí výživné pro nezl. dceru [jméno] [příjmení], [datum narození], v péči otce. Dluhy vznikly žalobkyni před uzavřením manželství se žalovaným, půjčovala si občas od bývalého manžela [příjmení] a průběžně mu dluhy splácela i za trvání manželství se žalovaným, dosud mu dluží 2 500 Kč. Pro účely insolvenčního řízení se její bývalý přítel [jméno] [příjmení] jí zavázal darovat žalobkyni částku 3 300 Kč měsíčně (do září 2024), jinak by jí insolvence nebyla schválena z důvodu nízkých příjmů, ve skutečnosti jí přítel žádné peníze nedává a splátky hradí žalobkyně ze svých prostředků. Zdravotní stav žalobkyně není dobrý, trpí fyzickými i psychickými obtížemi, některé dny není schopna vstát do práce, má základní vzdělání, po zaučení byla schopna vykonávat práci prodavačky v [jméno], smlouvu jí však neprodloužili, protože nebyla schopna chodit denně do práce, léčí se i na [anonymizována tři slova]. [příjmení] [jméno] vydělala v květnu a červnu 2022 celkem asi 10 000 Kč čistého, z toho strhli na insolvenci 1 800 Kč. Za léky vynakládá 500 Kč měsíčně. Od [datum] bydlí na ubytovně v [obec], má pronajatý pokoj a společné příslušenství, platí za bydlení 5 980 Kč měsíčně, a od [datum] zde také uklízí na DPP 40 hodin měsíčně, odměna za září činila 1 800 Kč a za říjen 3 820 Kč čistého, smlouvu má uzavřenu do konce roku. Žalovaný je OSVČ, v době společného soužití si bral na svoje potřeby asi 30 000 měsíčně. Má v péči nezletilého syna [jméno], nar. 2009, pobírá na něj výživné 1 000 Kč měsíčně, žalobkyně mu pomáhala vyřizovat zvýšení. Jeho aktuální příjmy a výdaje žalobkyně nezná, zdravotní stav žalovaného je dobrý. Životní úroveň manželů má být v zásadě stejná, což v případě účastníků není, nežijí spolu a žalovaný žalobkyni dobrovolně nic nepřispívá.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že soužití účastníků bylo již krátce po uzavření manželství problematické, neboť žalobkyně holduje alkoholu, na alkohol a cigarety pravidelně vynakládá nemalé množství finančních prostředků, a to bylo hlavní příčinou manželské krize. Žalovaný po dobu trvání manželství žalobkyni de facto živil, přispíval jí na výdaje včetně léků. Po celou dobu žalovaný bydlí v domě svých rodičů, užívají se synem horní patro, kde po určitou dobu bydlela i žalobkyně, rodiče bydlí v přízemním bytě. Není pravdou, že příjem žalovaného činil 30 000 Kč, naopak se z důvodu nedostatku práce a nízkých příjmů rozhodl svou živnost pozastavit a od března 2022 byl evidován na Úřadu práce jako nezaměstnaný, pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 4 431 Kč měsíčně, což jsou jeho jediné příjmy. Výdaje žalovaného v sobě zahrnují především platbu rodičům za energie + inkaso 4 000 Kč měsíčně a platbu za služby u T-Mobile – internet, TV, mobilní paušál (3 800 Kč měsíčně, kdy mu sestra přispívá částkou 400 Kč). Žalovaný má ve výlučné péči syna [jméno], nar. [rok], s [anonymizována dvě slova], platí mu měsíčně 520 Kč na obědy, 100 Kč na autobus a 300 Kč na ostatní školní výdaje. Žalovaný pobírá na syna od jeho matky výživné, dříve činilo 1 000 Kč měsíčně, nedávno bylo zvýšeno na 2 500 Kč měsíčně a stanoven nedoplatek, který matka dítěte splácí po částkách 4 000 Kč měsíčně, žalovaný žádné dávky na syna nepobírá, ani o ně nepožádal. Syn navštěvuje [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec], ráno jej žalovaný vozí autem, neboť syn není schopen se sám vypravit, odpoledne jezdí domů autobusem, proto je pro žalovaného výhodnější z důvodu lepší organizace času pracovat jako OSVČ, má živnostenský list na zednické práce, základní vzdělání, v roce 2021 jeho hrubý příjem činil 250 Kč/hod, za zakázky pobíral 15 - 20 000 Kč měsíčně hrubého. Na podzim 2021 však zakázek ubývalo a odvody státu převyšovaly příjmy, proto žalovaný od února 2022 přestal pracovat a od března do srpna 2022 byl evidován na ÚP, byla mu v 5 měsíčních dávkách vyplacena podpora celkem 24 370 Kč. V létě 2022 žalovaný nepracoval, protože pomáhal bratranci s pracemi na domě v [obec], žádný příjem z toho neměl, byl závislý na pomoci rodičů, kteří jej od února do srpna 2022, kdy žalovaný nepracoval, podporovali s potřebami pro syna a žalovaný jim nyní dluh ve výši 35 000 Kč průběžně splácí. Po dobu nezaměstnanosti měl příjmy pouze z příležitostných brigád ve výši 5 000 Kč měsíčně. Od září 2022 opět vykonává zednické práce, jeho faktický příjem činí okolo 15 000 Kč měsíčně. Životní úroveň žalovaného tedy není vyšší než u žalobkyně, oba disponují finančními prostředky ve srovnatelné výši. Žalovaný v jednání žalobkyně spatřuje pokus o zneužití práva, neboť se evidentně snaží o to, aby ji žalovaný nadále sponzoroval v jejím nevhodném způsobu života. Hmotná a kulturní úroveň obou manželů je tedy zásadně stejná a není zde dán důvod pro to, aby mezi nimi vznikla vzájemná vyživovací povinnost. Žalobkyně měla své bytové potřeby zajištěny u matky a vedle toho pobírá měsíční příjmy ve výši cca 9 391 Kč. Ke splátkám hrazeným v rámci insolvenčního řízení by nemělo být přihlíženo, neboť si je žalobkyně zapříčinila sama před uzavřením manželství s žalovaným.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], pravomocným dne [datum rozhodnutí]; z odůvodnění rozsudku mj. vyplývá, že v manželství účastníků nastal rozvrat již v listopadu 2021; příčina rozvratu manželství účastníků spočívala v tom, že nedokázali překonat neshody ohledně rozdílných názorů na rodinný život, vedení domácnosti a hospodaření, které se naopak staly důvodem prohlubujících se problémů a následného vzájemného odcizení.

4. Ohledně žalobkyně soud z poštovních poukázek zjistil, že jí byl dne [datum] vyplacen invalidní důchod [anonymizováno] stupně ve výši [částka], dne [datum] příspěvek na péči ve výši 880 Kč a příspěvek na mobilitu 550 Kč. Z detailu insolvenčního řízení a usnesení insolvenčního soudu čj. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] se podává, že uvedeného dne soud zjistil úpadek žalobkyně (dlužnice), povolil její oddlužení, ustanovil insolvenčním správcem [právnická osoba] a dne [datum] vydal usnesení o schválení oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Oznámením ČSSZ ze dne [datum] a sdělením ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyni byl vyplácen invalidní důchod třetího stupně ve výši 7 961 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a od [datum] ve výši 8 294 Kč měsíčně. Sdělením zaměstnavatele žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyni na základě uzavřené dohody o provedení práce vznikl pracovní poměr na dobu určitou od [datum], který skončil uplynutím doby dne [datum], její čistá mzda činila za měsíc květen 2022 6 288 Kč a za měsíc červen 2022 3 930 Kč; ve prospěch insolvence byla sražena částka 3 930 Kč. Sdělením Úřadu práce ČR ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně pobírala v období od února do srpna 2022 příspěvek na mobilitu 550 Kč měsíčně a příspěvek na péči 880 Kč měsíčně. Lékařskou zprávou vyhotovenou praktickým lékařem pro dospělé [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně je [anonymizována dvě slova], dlouhodobě stav neumožňuje pracovní zatížení, je práce schopná max. hodinu denně, a to jen lehčí pomocné práce. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem [právnická osoba], provozovna [obec], [IČO], a žalobkyní jako zaměstnankyní dne [datum] soud zjistil, že pracovní poměr žalobkyně začal dnem [datum] a byl sjednán na dobu určitou do [datum], sjednaná délka pracovní doby činila 10 hodin týdně, pracovní zařazení – pracovník úklidu, zkušební doba 3 měsíce, mzdové ujednání – základní mzda 4 050 Kč + prémie stanovené zaměstnavatelem, splatnost mzdy měsíční do 25. dne následujícího měsíce; dle potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] činila čistá mzda vyplacená žalobkyni za září 2022 2 500 Kč a za říjen 3 787 Kč Smlouvou o ubytování bylo prokázáno, že [právnická osoba], [IČO], jakožto ubytovatel, uzavřela s žalobkyní jakožto nájemkyní dne [datum] smlouvu o ubytování na dobu určitou od [datum] do [datum], na základě níž přenechala žalobkyni do užívání 1 lůžko v pokoji č. A/105 v domě na adrese [adresa], se stanovenou cenou za září 3 960 Kč a od října 5 940 Kč měsíčně, splatnou vždy do 25. dne v měsíci předem. Sdělením OSSZ Blansko ze dne [datum] bylo prokázáno, že dne [datum] byla žalobkyni uznána invalidita III. stupně a dne [datum] byla provedena kontrolní lékařská prohlídka invalidity; z obou posudků přitom vyplývá, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku u žalobkyně trvale poklesla její pracovní schopnost o [anonymizováno], má základní vzdělání, trpí několika onemocněními, na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]; vzhledem k charakteru základního onemocnění již není požadována kontrolní lékařská prohlídka; dle posudku o invaliditě z [datum] je pracovní schopnost žalobkyně vzhledem ke zvýšené [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], výrazně omezena, t. č. pravděpodobně prakticky nezaměstnatelná, změna stupně invalidity nastala [datum]. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] bylo prokázáno, že soud schválil dohodu žalobkyně a otce [jméno] [příjmení], podle níž byla nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], svěřena do péče otce a žalobkyně se zavázala přispívat na její výživu počínaje [datum] částkou 1 000 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci předem k rukám otce.

5. Ohledně žalovaného soud z Oznámení Úřadu práce ČR dne [datum] zjistil, že mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti od [datum] po podpůrčí dobu 5 měsíců, a to ve výši 5 760 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, 4 431 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 3 988 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu; z průkazu uchazeče o zaměstnání vyplývá, že žalovaný navštívil Úřad práce, kontaktní pracoviště [obec] dne [datum], [datum] a [datum]. Sdělením Úřadu práce ČR ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti za březen 2022 ve výši 4 645 Kč dne [datum], za duben 2022 ve výši 5 760 Kč dne [datum], za květen 2022 ve výši 4 688 Kč dne [datum], za červen 2022 ve výši 4 431 Kč dne [datum], za červenec ve výši 4 074 Kč dne [datum] a za srpen 2022 ve výši 772 Kč dne [datum], celkem byla žalovanému vyplacena za uvedené období podpora v nezaměstnanosti ve výši 24 370 Kč. Z podacího lístku vyplývá, že žalovaný dne [datum] zaplatil T- [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] částku 3 799 Kč. Z faktur předložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtoval odběrateli [anonymizována dvě slova] (bez bližšího upřesnění) za zednické stavební práce na stavbě [obec] dohodnutou cenu 22 000 Kč se splatností [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtoval odběrateli [anonymizována dvě slova] za zednické stavební práce na stavbě [obec] dohodnutou cenu 20 000 Kč se splatností [datum] a fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtoval odběrateli [anonymizována dvě slova] za zednické stavební práce na stavbě [obec] dohodnutou cenu 18 700 Kč se splatností [datum]. Poštovními poukázkami bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil OSSZ Blansko dne [datum] částku 2 841 Kč a dne [datum] rovněž částku 2 841 Kč, zdravotní pojišťovně MV ČR zaplatil dne [datum] částku 2 627 Kč a dne [datum] rovněž částku 2 627 Kč. Z internetového výpisu [webová adresa] vyplývá, že platové rozmezí u povolání zedník činilo v roce 2 022 24 000 Kč – 34 000 Kč. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2022 čj. 0 P 111/2018-76 bylo prokázáno, že soud schválil dohodu žalovaného a [jméno] [příjmení], podle níž byl nezletilý [jméno] [příjmení], [datum narození], svěřen do péče otce (žalovaného) a matka se zavázala přispívat na jeho výživu počínaje [datum] částkou 3 000 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci předem k rukám otce a nedoplatek výživného od [datum] do [datum] ve výši 37 300 Kč se matka zavázala splácet měsíčně po 1 350 Kč spolu s běžným výživným, počínaje březnem 2022, pod ztrátou výhody splátek.; z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaný má vyživovací povinnost pouze k nezletilému [jméno], od [datum] je znovu ženatý, žije s manželkou (žalobkyní) v rodinném domě, který patří jeho rodičům, zde mají k dispozici samostatnou bytovou jednotku; náklady na bydlení celkem činí 8 000 Kč měsíčně, hradí je s rodiči napůl, žalobkyně má vyživovací povinnost ke 2 dcerám ve věku 19 a 15 let (mladší je v péči svého otce a žalobkyně hradí výživné).

6. Z odůvodnění shora uvedeného opatrovnického rozsudku dále vyplývá, že žalovaný pracoval do listopadu 2018 jako [anonymizováno] v obci [obec], jeho čistý měsíční příjem činil přibližně 15 000 Kč měsíčně, od listopadu 2018 je OSVČ, podniká v oboru stavebnictví, nikoho nezaměstnává; od [datum] do [datum] byl v evidenci Úřadu práce, za celé období mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, poté byl dále v evidenci Úřadu práce od [datum] do [datum], podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována od [datum] do [datum]. V roce 2019 vykázal příjmy z podnikání ve výši 120 000 Kč, paušální výdaje ve výši 60 % ve výši 72 000 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 48 000 Kč, v roce 2020 vykázal příjmy z podnikání ve výši 270 446 Kč, paušální výdaje ve výši 80 % ve výši 216 373 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 54 073 Kč; v roce 2021 vykázal příjmy z podnikání ve výši 335 270 Kč, paušální výdaje ve výši 80 % ve výši 268 216 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 67 000 Kč, mezi skutečné výdaje na podnikání patří sociální a zdravotní pojištění 5 000 Kč měsíčně, výdaje za nářadí 5 000 Kč měsíčně a cestovné 3 000 – 4 000 Kč měsíčně.

7. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaný je jeho strýc a v létě 2022 pro svědka dělal všechny zednické práce na baráku, pracoval celé dny včetně sobot a nedělí, většinou sám, někdy mu pomáhal jeho nezl. syn, jednalo se o výpomoc v rámci rodiny, svědek mu za to neplatil, pouze mu poskytoval jídlo a pití, svědkovi pomáhali na stavbě zadarmo i jiní členové rodiny.

8. Z účastnické výpovědi žalovaného vyplývá, že bydlí v rodinném domě na [obec] ve vlastnictví sester, užívá se synem bytovou jednotku v patře a jeho rodiče přízemní byt. Žalobkyně po svatbě ([datum]) bydlela v patře s žalovaným a jeho synem jen pár týdnů, tehdy spíš hospodařili každý ze svého, ale žili společně, žalovaný měl příjem jako OSVČ asi 20 000 - 25 000 Kč měsíčně, na syna pobíral výživné. Žalobkyně se nepodílela na hrazení nákladů společné domácnosti, když měla důchod, nakoupila jídlo, výdaje za bydlení platil žalovaný. V práci byl spíše nárazově, někdo známý mu vždy nabídl, ať jim pomůže se zakázkou. V zimě měl práce málo, nestíhal platit zálohy na povinné odvody přes 5 000 Kč měsíčně, proto se evidoval na úřadu práce a bral podporu, nad rámec podpory vydělal asi 5 000 Kč měsíčně. Práci si aktivně nehledal, ale když někdo zavolal s požadavkem o výpomoc, brigádně pracoval. Má základní vzdělání, živnostenský list na zednictví, v němž má praxi. Nemá žádné úspory, v případě potřeby jej finančně podporují rodiče, matka mu hodně pomáhá, v týdnu jim i vaří. Žalovaný se s rodiči podílí polovinou na nákladech za bydlení, tj. 4 000 Kč měsíčně za vodu, elektriku a plyn, platí asi 1 000 Kč měsíčně synovi na obědy a další potřeby. Syn dojíždí do speciální školy do [obec], je mentálně postižený, ráno nechce vstávat, proto je nutné, aby jej žalovaný vozil na 8 hodin autem, zpět ze školy jezdí autobusem ve 14.10 hod. a doma je s ním babička. V létě 2022 žalovaný práci žádnou neměl, proto pomáhal synovci všední dny i víkendy na baráku, peníze za to nedostal, jen stravu, pití a příspěvek na naftu, nic jiného nechtěl. Od září žalovaného vzal na výpomoc kamarád, má [právnická osoba], která žalovanému zaplatila částky podle předložených faktur. Loni v období, kdy pobíral podporu v nezaměstnanosti, žalovanému vznikly dluhy a půjčil si od rodičů celkem 35 000 Kč na inkaso, obědy pro syna a na zdravotní a sociální, o částkách má přehled matka. Dluh postupně splácel, tento měsíc doplatí celý nedoplatek 5 000 Kč, dále mu máti půjčila 38 600 Kč na opravu auta Peugeot Partner nutného k podnikání, který se mu polámal na jaře 2022, začal splácet po 2 000 Kč měsíčně, zatím zaplatil 8 000 Kč.

9. Podle ust. § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů (odst. 1). Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

10. Podle ust. § 913 odst. 1, 2 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

11. Podle ust. § 921 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak, nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

12. Podle ust. § 922 odst. 1 věta první o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.

13. Ač to zákon v této souvislosti výslovně nezmiňuje, je nutno přihlížet k tomu, aby soudem určovaná vyživovací povinnost jednoho manžela byla v souladu s dobrými mravy, resp. aby se přiznání výživného v daném případě neocitlo v rozporu s dobrými mravy (ust. § 2 odst. 3 o. z. a ust. § 8 o. z.). Nepochybně mohou nastat situace, kdy ten, kdo by měl plnit svou zákonnou vyživovací povinnost, tak nečiní z důvodu, že oprávněný se vůči němu zachoval hrubě nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně (nevěra, nactiutrhání, pomluvy, svévolné opuštění rodinné domácnosti, verbální útoky a jiné hrubé chování, domácí násilí atp.).

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti. Žalobkyně podala žalobu u soudu dne [datum] a požadovala po žalovaném výživné manželky ve výši 3 000 Kč měsíčně od podání žaloby do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. do [datum]. Rozhodné období pro možné přiznání výživného za trvání manželství tak bylo od [datum] do [datum] (cca 8,5 měsíců).

15. Soud při posouzení dané věci především neshledal, že by přiznání výživné žalobkyni bylo v rozporu s dobrými mravy, jak namítal žalovaný. [jméno] vyživovací povinnost mezi manžely vzniká uzavřením manželství a trvá zásadně po celou dobu jeho existence. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně i žalovaný za trvání manželství společně žili pouze necelé 2 měsíce (od uzavření sňatku dne [datum] maximálně do konce listopadu 2021, kdy ukončili společnou rodinnou domácnost, jak vyplývá z rozsudku o rozvodu), děti se z jejich manželství nenarodily. Příčinu rozvratu manželství soud spatřoval v rozdílných názorech na společné soužití a hospodaření, což vedlo ke vzájemnému citovému odcizení, nejednalo se tedy o zavinění rozvratu (výlučně či převážně) žalobkyní. Byť sice žalobkyně v průběhu řízení učinila nesporným, že požívala alkohol (na rozdíl od žalovaného uváděla, že pili oba), což mělo jistě problematické dopady na manželství, hodnotí soud jako zásadní okolnost ovlivňující manželství účastníků především velmi nepříznivý zdravotní stav žalobkyně (vyplývající z lékařských zpráv a posudků ČSSZ), mající za následek 3. stupeň invalidity a neschopnost trvale pracovat (dle ošetřujícího lékaře maximálně hodinu denně), kdy vedle [anonymizováno 11 slov]) fatálně ovlivňujícími její každodenní život, a z tohoto důvodu dle názoru soudu nelze dospět k závěru, že by přiznání výživného bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť nepříznivý zdravotní (psychický) stav žalobkyně s možnými excesy včetně nadužívání alkoholu nelze klást výlučně k její tíži, ostatně v tomto zdravotním stavu nepochybně do manželství s žalovaným vstupovala a ten s ním byl seznámen (sám uváděl, že jí přispíval na léky), navíc společně žili již před uzavřením manželství. Její životní úroveň je pak v důsledku plné invalidity a s tím souvisejícího podprůměrného příjmu, sestávajícího především z invalidního důchodu, pochopitelně dlouhodobě nízká.

16. Na druhé straně i žalovaný se dlouhodobě potýká s nepříznivými životními okolnostmi, především výlučnou péčí o nezl. syna s mentální retardací a speciálními potřebami a také s pouze ukončeným základním vzděláním, které jej v možnosti získat potřebný příjem k uspokojování svých a rodinných potřeb nepochybně limituje, oproti tomu však jeho postoj k obstarávání prostředků na obživu sebe i syna a hospodaření s nimi, včetně zadlužování se zápůjčkami od matky, se soudu jeví jako velmi laxní a nezodpovědný, neboť před rozhodným obdobím (v letech 2019 – 2021, jak vyplývá z opatrovnického rozsudku) byl prokazatelně schopen vydělávat jako OSVČ měsíčně minimálně částku 15 000 – 20 000 Kč čistého, zatímco za trvání manželství od února do srpna 2022 se z tvrzeného důvodu„ nedostatku zakázek“ rozhodl evidovat na úřadu práce jako nezaměstnaný a pobírat pouze podporu okolo 5 000 Kč a k tomu z příležitostných brigád vydělávat dalších 5 000 Kč měsíčně, kdy si současně půjčoval prostředky od své matky a nevyvíjel žádnou aktivitu ve smyslu hledání nového zaměstnání s odpovídajícím příjmem. Naopak v létě 2022 zdarma pomáhal celé dny na stavbě synovci (svědkovi [anonymizováno]), čímž se jeho nepříznivá finanční situace (v době, kdy potřeboval splácet dluh matce) nadále prohlubovala.

17. Jelikož má být hmotná kulturní úroveň manželů v zásadě stejná ve smyslu ust. § 697 o. z., soud se dále zabýval ve smyslu ust. § 913 o. z. hodnocením schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného, a to nejen jeho nízkými faktickými příjmy a reálnými majetkovými poměry, ale i potencialitou jeho příjmů v posuzovaném období. Soud tedy uzavřel, že se žalovaný v období od února do srpna 2022 ve smyslu ust. § 913 odst. 2 o. z. vzdal výhodnějšího zaměstnání, přičemž bylo v jeho možnostech vydělávat nejméně 15 000 – 20 000 Kč čistého měsíčně stejně jako v předchozích letech, pokud by si aktivně sháněl zakázky (u povolání zedníka tím spíše v letním období, kdy je logicky pracovních nabídek více). Z databáze povolání vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí pak dokonce vyplývá, že platové rozmezí u povolání zedník činilo v roce 2 022 24 000 Kč – 34 000 Kč hrubého. S touto úvahou ostatně koresponduje skutečnost, že v následném období od září do října 2022 žalovaný znovu začal jako OSVČ vykonávat zednické práce a pobírat za ně odpovídající příjem prokázaný předloženými fakturami, tj. v září 22 000 Kč hrubého a v říjnu 20 000 Kč, z čehož zaplatil povinné odvody ve výši cca 5 000 Kč měsíčně a jeho faktický čistý příjem tak činil cca 15 000 Kč měsíčně.

18. Soud sice souhlasí s žalovaným, že dluhy žalobkyně vzniklé před uzavřením manželství účastníků, které v rámci insolvenčního řízení splácí ve výši 2 300 Kč měsíčně (soud zde bere v úvahu pouze částku na dluhy po odečtení výživného na nezl. dceru [jméno] ve výši 1 000 Kč měsíčně), jdou k tíži žalobkyně, i po jejich zohlednění je však soud toho názoru, že žalobkyně s přihlédnutím k jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu za trvání manželství účastníků řešila svou životní situaci adekvátním způsobem, kdy si od září 2022 zajistila pronájem na ubytovně, a nelze po ní v jejím věku požadovat, aby bydlela se svojí matkou jen proto, že zde má nižší náklady na bydlení z důvodu finanční podpory ze strany matky, která k tomu byla v určitém období ochotna, avšak vyživovací povinnost mezi manžely ve smyslu § 697 odst. 1 věta druhá o. z. předchází vyživovací povinnosti rodičů. Dále si žalobkyně přiměřeně svým možnostem (aktuálnímu zdravotnímu stavu) zajišťovala k invalidnímu důchodu a sociálním dávkám příjem z pracovního poměru se sníženým úvazkem (v květnu a červnu 2022 jako prodavačka v prodejně [jméno] a od září 2022 jako uklízečka na ubytovně).

19. V řízení bylo tedy prokázáno, že účastníci byli v rozhodném období manželé, ale nežili v rodinné domácnosti a žalovaný žalobkyni z titulu výživného manželky ničím nepřispíval. Soud při porovnání příjmů, které u žalobkyně představuje invalidní důchod 3. stupně ve výši cca 8 000 Kč měsíčně a příležitostné příjmy z brigád, zatímco žalovaný v posuzovaném období buď dosahoval příjmu minimálně 15 000 Kč měsíčně, a pokud nedosahoval, bylo to v jeho možnostech a schopnostech. Příjmy žalobkyně byly tedy nižší než u žalovaného. Pokud se týká výdajů obou manželů, soud zohlednil jako nutný výdaj náklady na bydlení obou účastníků, které jsou srovnatelné, žalobkyně má výdaje související s nepříznivým zdravotním stavem, ale taky splátky dluhů vzniklých před manželstvím, zatímco žalovaný splácí dluh své matce vzniklý v období, kdy nepracoval, ačkoli mu v tom objektivně nic nebránilo. Každý z účastníků pak má vyživovací povinnost k jednomu svému nezl. dítěti, kdy žalobkyně platí výživné na dceru v péči jejího otce, naopak žalovaný má postiženého syna ve výlučné péči, ale pobírá na něj výživné a výrazně je podporuje (finančně i osobní péčí o vnuka) jeho matka.

20. Soud tedy následně s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem vycházel z toho, že mezi příjmy účastníků i po započtení odůvodněných výdajů obou z nich, je rozdíl, a hmotná a kulturní úroveň účastníků není stejná, neboť žalobkyně má na rozdíl od žalovaného nižší množství volných finančních prostředků k zajištění ostatních potřeb, a proto jsou splněny podmínky pro stanovení výživného manželky podle § 697 o. z. Žalobkyni tedy za období od podání žaloby [datum] do právní moci rozsudku o rozvodu dne [datum] vznikl nárok na výživné manželky, avšak v nižší částce, než požadovaných 3 000 Kč měsíčně.

21. Za přiměřenou a odpovídající částku výživného manželky soud po zhodnocení všech rozhodných skutečností podle ust. § 913 odst. 1, 2 o. z. považuje částku 1 000 Kč měsíčně, a žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

22. Jelikož se ke dni vyhlášení rozsudku jedná o již uplynulé rozhodné období ([datum] – [datum]), přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a uložil žalovanému s ohledem na jeho nepříznivé finanční poměry ke splnění povinnosti zaplatit vyčíslený nedoplatek na výživném ve výši 8 413 Kč ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v prodloužené 30denní lhůtě k plnění (výrok II. rozsudku), neboť je toho názoru, že s ohledem na délku řízení a výši této částky by měl být schopen si ji v poskytnuté lhůtě opatřit.

23. Ve zbývající části uplatněného nároku, tj. ve výši 2 000 Kč měsíčně od podání žaloby do právní moci rozsudku o rozvodu, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III. rozsudku).

24. Výrok IV. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve sporu byla žalobkyně úspěšná z 33 % a žalovaný z 66 %, procesně úspěšnějšímu žalovanému zastoupenému advokátem však soud v souladu s ust. § 150 o. s. ř. vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož v daném případě shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v nepříznivém zdravotním stavu i majetkových poměrech žalobkyně.

25. Výrokem V. soud nepřiznal náhradu nákladů řízení (§ 148 o. s. ř.) vůči žalobkyni ani České republice – Okresnímu soudu v Blansku, neboť žalobkyně byla pravomocným usnesením zdejšího soudu osvobozena od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř. a podmínky pro osvobození splňuje i ke dni vyhlášení rozsudku.

26. Výrok VI. rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle nějž přešla povinnost k zaplacení soudního poplatku na žalovaného, neboť žalobkyně byla od zaplacení soudního poplatku za žalobu osvobozena i dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) zákona. Poplatek byl vyměřen dle položky 7 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 500 Kč Soudní poplatek, nechť uhradí žalovaný na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].