12 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 59 950,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 950,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 548,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 125,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 45 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 59 950,88 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka zápůjčky, posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 31 201 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 432 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 3 875 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 20 894 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 76 201 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 234 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 45 000 Kč a dlužný poplatek částku 31 201 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 45 000 Kč dále úrokem ve výši 17,35 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od [datum] do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil 3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a dne [datum] rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl dokazování listinami – Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] Seznam postoupených pohledávek, oznámením o postoupená pohledávky ze dne [datum], Informací o zpracování osobních údajů ze dne [datum], podacími lístky, tabulkou umoření ze dne [datum], předžalobní výzvou k plnění vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku, a po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky ([právnická osoba]) poskytnout žalovanému zápůjčku (spotřebitelský úvěr) ve výši 45 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně sjednaných poplatků a běžného úroku ve výši 31 201 Kč, tj. celkem částku 76 201 Kč pravidelnými 18 měsíčními splátkami ve výši 4 234 Kč, a to tak, že první splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy, a každou další měsíční splátku až po předposlední je klient povinen uhradit vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední měsíční splátka činí 4 223 Kč a je splatná posledního dne dalšího následujícího období, tj. [datum]. Dle smlouvy žalovaný převzal částku 45 000 Kč v hotovosti a nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Dle tvrzení žalobkyně a listiny umoření splátek soud bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho.

5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] jako poskytovatelka zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady. K prokázání těchto svých tvrzení žalobkyně nepředložila žádný důkaz, ani zákaznickou kartu, ze které by vyplývalo, jak žalovaný za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti věřitelce vyplnil údaje o měsíčních příjmech a dalších příjmech domácnosti, své měsíční výdaje, splátky zápůjček, výdaje na výživné, výdaje na domácnost, kolik činil jeho tzv. použitelný (měsíční) příjem.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 87 131,01 Kč ve lhůtě do [datum].

7. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

8. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila a ani nenavrhla důkazy k prokázání zda/že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti„ nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

11. Dále byl skutkový stav posouzen s ohledem na den uzavření smlouvy mezi žalovaným a původní věřitelkou ([datum]) podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda a v jakém rozsahu dluh žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] vznikl. Současně přitom dospěl k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (podnikatelkou) a žalovaným (spotřebitelem; § 1810 o. z.) spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z. nebyla dne [datum] platně uzavřena.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

15. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

16. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] nesplnila zákonem jí uloženou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, neboť k tomu nenavrhla a nepředložila žádné důkazy.

17. Z výše popsaných důvodů proto soudu nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) uzavřená mezi účastníky dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního jednání, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2 991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytla částku 45 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit, k čemuž jej soud zavázal výrokem I. rozsudku.

19. Pokud jde o splatnost, neplatností smlouvy je dotčen i dohodnutý způsob splácení a v důsledku toho není mezi účastníky sjednána dohoda o splatnosti. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vycházet z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Z důkazů bylo prokázáno, že se žalovaný mohl seznámit s výzvou k plnění obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum] bylo prokázáno, že výzva byla žalovanému zaslána doručeně a dostala se tak do jeho dispoziční sféry. Touto výzvou k plnění byla žalovanému poskytnuta lhůta do 10 dnů od data doručení, tj. do [datum]. Následujícího dne se dostal do prodlení (§ 1968 věta první o. z.) se splněním povinnosti vrátit žalobkyni částku představující bezdůvodné obohacení a od uvedeného dne ([datum]) žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z částky 45 000 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

20. Odůvodnění výroku II. vyplývá ze shora vysvětlené absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným, výše částky, na kterou žalobkyni vznikl nárok, a její splatnosti. Žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení částky přesahující částku přisouzenou jí v I. výroku tohoto rozsudku (ať už jde o jistinu či úroky), když z neplatné smlouvy nemohl žalovanému vzniknout závazek, a též na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Důvody nepřiznání úroku z prodlení za dobu dřívější, než jak je uvedeno v I. výroku rozsudku (tedy než jak žalobkyně požadovala), vyplývají též z předchozího odstavce tohoto rozsudku.

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně i žalovaný byli ve sporu každý úspěšný zčásti, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.