12 C 7/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 316 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 805 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 774 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 579 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 774 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 4 737 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 316 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o zápůjčce v písemné formě, kterou žalovaný podepsal elektronicky ([příjmení] zaslaným žalovanému na jím uvedené telefonní číslo, který je prostým elektronickým podpisem), a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 579 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne [datum], avšak smluvní závazek neuhradil řádně a včas, když celkem uhradil na svůj dluh pouze částku 195 Kč, o kterou byla ponížena smluvní pokuta. Žalovaný si před uzavřením smlouvy nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce a odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, který poskytl sken dokladu totožnosti se svou fotografií, a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu a žalobkyně tak splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, žalobkyně tedy splnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Na základě prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy), když písemné výzvy byly žalovanému odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Celková výše dluhu žalovaného, kterou žalobkyně požaduje, činí 18 079 Kč a sestává z jistiny + poplatku ve výši 15 579 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Požadovaná smluvní pokuta dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 12 000 Kč ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky) do [datum] (vyhotovení návrhu) činí 4 932 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného na 4 737 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne [datum], žalovaný však dluh ani zčásti neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o zápůjčce a Všeobecné obchodní podmínky, datované dnem [datum], a dále dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], vše ve formě elektronického dokumentu ve formátu PDF, který zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí stejně. V textu smlouvy je jako„ věřitel“ uvedena žalobkyně a jako„ klient“ žalovaný, přičemž dokument neobsahuje kvalifikovaný elektronický podpis a smlouva ve svém závěru obsahuje fotokopii podpisů dvou jednatelů žalobkyně a na místě podpisu žalovaného obsahuje pouze vytištěný text:„ Klient: [celé jméno žalovaného] (…) [příjmení] kód: [číslo] (resp. [číslo])“, přičemž není zřejmé, kdo tento text k textu smlouvy připojil. Z předložených elektronických dokumentů tedy nevyplývá, že to byl právě žalovaný, kdo projevil svou vůli být vázán předmětnou smlouvou a dodatkem. Žalobkyně ani nedoložila tvrzený způsob podepsání smlouvy (že zaslala [příjmení] na klientem uvedené telefonní číslo a následně byl tento [příjmení] odeslán zpět žalobkyni prostřednictvím SMS zprávy). K prokázání těchto tvrzení by zřejmě bylo nutné provést důkaz elektronickým systémem, kde by byla zachycena posloupnost všech zmíněných úkonů. Elektronický systém však jako důkaz navržen nebyl. Žalobkyně tak nepředložila dostatečné důkazy svědčící o tom, že by smlouva byla uzavřena.

5. Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že na účet č. [bankovní účet] (jehož majitelem byl dle sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] v období od [datum] do [datum] žalovaný [celé jméno žalovaného], následně byl účet uzavřen) byla v období od [datum] do [datum] více platbami připsána z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] celkem částka 12 000 Kč, z toho dne [datum] částka 3 300 Kč a dne [datum] částky 2 000 Kč, 2 500 Kč a 4 200 Kč, ve zprávách pro příjemce bylo mj. uvedeno„ poskytnutí zápůjčky od [anonymizována dvě slova]“. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 22 288 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč nejpozději do 3 dnů, výzva byla odeslána doporučeně téhož dne a doručena žalovanému nejdříve ve čtvrtek [datum], žalovaný však ve stanovené lhůtě 3 dnů, tj. do [datum] žalobkyni nezaplatil ničeho.

6. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

7. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla uzavřena.

8. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla uzavřena. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

10. Podle § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

11. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

12. Písemná forma je v souladu s § 562 o. z. zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

13. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

14. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis.

15. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně proto není oprávněna požadovat po žalovaném jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.

16. Žalobkyně však prokázala, že dne [datum] žalovanému poskytla částku 3 300 Kč a dne [datum] ve 3 platbách celkem 8 700 Kč, celkem tedy částku 12 000 Kč na bankovní účet, jehož byl v té době žalovaný majitelem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Vzhledem k absenci právního důvodu poskytnutí dané peněžité částky dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu poskytnutých 12 000 Kč a žalovaný je tedy povinen tuto částku vydat žalobkyni ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný na svůj dluh uhradil dle tvrzení žalobkyně celkem pouze částku 195 Kč, soud mu proto uložil povinnost zaplatit rozdíl ve výši 11 805 Kč rozsudkem (výrok I.).

19. Jelikož splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací lístek) a doručenou žalovanému nejdříve dne [datum], proto se pohledávka stala splatnou uplynutím lhůty k plnění stanovené žalobkyní ve výzvě k zaplacení, tedy dne [datum].

20. Dnem [datum] se tedy žalovaný dostal do prodlení se zaplacením předmětné částky, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (výrok I.).

21. Ohledně zbývající části uplatněného nároku (části jistiny, poplatku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty a části úroku z prodlení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.), neboť z absolutně neplatné smlouvy nemohly vzniknout účastníkům žádná práva ani povinnosti.

22. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně i žalovaný byli každý procesně úspěšní zčásti, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich.