12 C 95/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 143 797,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 270 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 527,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 436,61 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 49 771 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 143 797,94 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši, čímž mu vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 029 Kč. K uzavření smlouvy došlo elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úvěr byl sjednán na dobu určitou, celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši Kč 74 088 Kč (40 000 Kč jistina a 34 088 Kč sjednané úroky), měla být žalovaným žalobkyni uhrazena v 72 splátkách ve výši 1 029 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Výše zápůjční roční úrokové sazby činí 23 % p. a. a RPSN činí 38,71 % p. a. Smluvní strany si ve smlouvě sjednaly také doplňkovou službu„ PODPORA“. V rámci sjednaných podmínek si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobkyně jako věřitelka uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným, tj. možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti; možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace; možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný zaplatit pouze 1. splátku ve výši 1 730 Kč a následně se dostal do prodlení se splátkou 1 730 Kč splatnou dne [datum], která zahrnovala splátku úvěru a splátku za výkon doplňkové služby PODPORA ve výši Kč 701 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne [datum], kde jej vyzvala k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč. Po marném upomenutí tak žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a k úhradě sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč a dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru [číslo] splatná dne [datum]. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbylo, než přistoupit k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného k úhradě nároku, který byl vyčíslen na celkovou částku 143 917,09 Kč sestávající z jistiny úvěru 39 737,74 Kč, úroků 33 321,33 Kč, zbývající části doplňkové služby PODPORA - odklad 9 869 Kč, zbývající části doplňkové služby PODPORA - nemoc 19 951 Kč, zbývající části doplňkové služby PODPORA - práce 19 951 Kč a nákladů na upomínkování 1 100 Kč, smluvních úroků za prodlení úvěru 118,14 Kč a smluvní pokuty 19 868,87 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni na svůj dluh ničeho, žalobkyně tedy zaslala žalovanému zesplatňující dopis jako poslední předžalobní upomínku odeslanou dne [datum] s výzvou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že se jedná o smlouvu formulářového typu, standartně připravenou a používanou žalobkyní jako poskytovatelkou spotřebitelského úvěru, nedílnou součástí smlouvy jsou Příloha [číslo] Posouzení úvěruschopnosti a Příloha [číslo] Smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA. Soudu byly dále předloženy listiny ke smlouvě o úvěru, a to Žádost o doplňkové služby PODPORA, Předsmluvní informace a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, na všech těchto listinách absentuje jakýkoli podpis žalovaného. Smlouva o úvěru byla účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když ze samotné smlouvy o úvěru soud zjistil, že smlouva je opatřena identifikátory, a to IP adresou – [číslo], datem podpisu [datum], časem podpisu 10: 58: 16 hod., SMS kódem [číslo], SMS kód potvrzen z tel. čísla [tel. číslo] (toto je zaznamenání formy podpisu). Žalovaný, označený jako spotřebitel, je označen kromě jména, příjmení, rodného čísla, adresy, také číslem bankovního účtu [bankovní účet], tel. [tel. číslo], e-mail. adresou [email]. Dle čl. II smlouvy o úvěru a její Přílohy [číslo] žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, který jakožto spotřebitel v odst. 2.6, 2.7, 2.8, 2.9 uvěrové smlouvy učinil prohlášení ve vztahu ke své osobě a jeho majetkové situaci. Žalobkyně též učinila prohlášení v odst. [číslo] a násl. úvěrové smlouvy ohledně posouzení schopnosti spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K čemuž si dle smlouvy vyžádala doklad totožnosti a druhý doklad totožnosti a tři výplatní pásky. Úvěruschopnost žalovaného byla dále posouzena na základě vyplnění Přílohy [číslo] kde žalovaný uvedl, že je svobodný, má 0 vyživovaných dětí, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], jeho příjem činí 19 568 Kč, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč a jiné jednorázové či pravidelné finanční závazky nemá ani sázky. Z výsledků lustrace žalobkyně vyšel bez záznamů až na interní záznam u poskytovatele. Ohledně závazku u poskytovatele se blíže nic neuvádí a žalobkyní byl žalovaný posouzen jako úvěruschopný. V Čl. IV. úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 40 000 Kč, a to následujícím způsobem: 20 864 Kč bude vyplaceno ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], 11 136 Kč bude vyplaceno na účet žalovaného č. [bankovní účet] a dojde k započtení částky 8 000 Kč na náklady poskytovatele úvěru. Úvěr je sjednán na 72 měsíců, celková částka je splatná dne [datum], roční úroková sazba 23 %, RPSN 38,71 %. V odst. 4.8 úvěrové smlouvy je uvedeno, že částka 8 000 Kč zahrnuje náklady na lustrum v registrech 400 Kč, 100 Kč činí náklady na expresní vyplacení, 4 300 Kč ostatní administrativní náklady poskytovatele, 2 400 Kč odměna zprostředkovatele/obchodního zástupce (6 % z výše poskytovaného úvěru) a 800 Kč činí náklady na ověření úvěrového případu. Spotřebitel souhlasí, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny spotřebitelského úvěru. Dle odst. 4.9 úvěrové smlouvy se spotřebitel zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši 34 088 Kč. Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 74 088 Kč. Dle odst. 5.1 úvěrové smlouvy celková dlužná částka bude uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek á 1 029 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Případ prodlení se splácením je upraven v odst. 5.3, 5.4, odst. 5.5 úvěrové smlouvy a umožňuje zesplatnění při prodlení se splácením. Čl. VII úvěrové smlouvy konstatuje, že si strany sjednaly doplňkovou službu PODPORA. Čl. X úvěrové smlouvy popisuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru, nejsou samostatně podepsány. Příloha [číslo] je nazvána smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, jedná se o nepovinnou hrazenou službu poskytovanou na žádost spotřebitele, která se nezapočítává do roční procentní sazby nákladů (RPSN). Za výkon doplňkové služby po dobu trvání úvěru uhradí spotřebitel částku 50 472 Kč měsíční splátkou ve výši 701 Kč. Služba PODPORA v sobě zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti (ta je zpoplatněna částkou 139 Kč měsíčně), možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (ta je zpoplatněna částkou 281 Kč měsíčně) a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání (ta je zpoplatněna částkou 281 Kč měsíčně). Žádost o doplňkovou službu PODPORA neobsahuje žádným způsobem projev vůle žalovaného, stejně jako uvedené přílohy (žádný podpis žalovaného, byť zaznamenaný v elektronické podobě). Tyto informace (základní parametry sjednaného úvěru) jsou obsaženy také v dokumentu předsmluvní informace, zejména podmínky čerpání a tabulka umoření, který není žádnou ze stran jakkoli podepsán.

5. Ze záznamu emailové komunikace ze dne [datum] (čas 11:4 4:42 hod.) mezi [jméno] [příjmení], email [email] a žalovaným, email [email] soud zjistil, že žalovanému byly zaslány přístupové údaje do klientského účtu na adrese [webová adresa], kde je nahrána smluvní dokumentace, přičemž zde byly shrnuty parametry úvěru – výše úvěru 40 000 Kč, k vyplacení 11 136 Kč na účet žalovanému, 20 864 Kč na jeho předchozí závazek, 8 000 Kč poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru, úrok 23 %, RPSN 38,71 %, doba splatnosti 72 měsíců, celková měsíční splátka 1 730 Kč (z toho 1 029 Kč na jistině a úroku, 139 Kč možnost odkladu splátek, 281 Kč přerušení – nemoc, 281 Kč přerušení – ztráta zaměstnání), při včasném splácení bude splaceno 82 280 Kč. Během úvěru může být až 4x ročně bezplatně odložena splátka, při ztrátě zaměstnání, nemoci, hospitalizaci, či pro jiné závažné životní události může být přerušeno splácení až na dobu 1 roku. Při nesplnění smlouvy a při zesplatnění úvěru bude požadováno 145 360 Kč. Druhým emailem ze dne [datum] (čas 10: 5 8:22 hod.) byla žalovanému po uzavření smlouvy v klientském účtu zaslána smluvní dokumentace na e-mail, a po zřízení inkasa a zaslání verifikační platby 1 Kč budou peněžní prostředky vyplaceny.

6. Z výpisu detailu pohybu platby z internetového bankovnictví ze dne [datum] soud zjistil, že došlo ke dni [datum] k připsání platby 1 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], a to z účtu č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. Z výpisu detailu pohybu platby z internetového bankovnictví ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla připsána platby 11 136 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], a to z účtu č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo], s poznámkou [celé jméno žalovaného] doplatek úvěru. Z výpisu detailu pohybu platby z internetového bankovnictví ze dne [datum] vyplývá, že dne [datum] byla připsána platba 20 864 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], a to z účtu č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo] s poznámkou [celé jméno žalovaného].

7. Z printscreenu detailu souhlasu s inkasem soud zjistil, že žalovaný zadal na svém bankovním účtu [číslo] [bankovní účet] souhlas s inkasem ve výši 4 460 Kč měsíčně ve prospěch účtu č. [bankovní účet] s platností pokynu od [datum] do [datum]. Z listiny označené jako potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne [datum] se podává, že žalobkyně potvrdila splnění smluvních povinností jako poskytovatele úvěru s tím, že uvedla podklady pro splácení úvěru vedeného pod číslem smlouvy [číslo]. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o doplacení úvěru [číslo] jehož zbývající část byla doplacena dne [datum].

8. Upomínkou [číslo] ze dne [datum] a ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn na to, že žalobkyně neobdržela splátku splatnou dne [datum] ve výši 1 730 Kč a další splátku splatnou dne [datum] ve výši 1 730 Kč; žalobkyně požadovala společně se splátkou dluhu též 300 Kč za každou upomínku, současně žalovaného upozornila na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou; obě upomínky byly odeslány žalovanému doporučeně poštou (viz podací lístky ze dne [datum] a [datum]). Upomínkou [číslo] ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn na to, že stále nedošlo k uhrazení splátky ve výši 1 730 Kč splatné dne [datum], žalobkyně proto požadovala úhradu splátky včetně nákladů na 1. a 2. upomínku v celkové výši 2 530 Kč v termínu do [datum], současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění. Upomínka [číslo] byla odeslána žalovanému dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku. Dopisem ze dne [datum] nazvaným zesplatnění úvěru - možnosti alternativního řešení žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce oznámila ke dni [datum] zesplatnění úvěru ze smlouvy [číslo] ve výši 143 917,09 Kč a pro případ nedostatku finančních prostředků navrhla žalovanému alternativní řešení ve formě splátek s navýšením či bez navýšení.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] (odeslané doporučeně poštou – viz podací lístek ze dne [datum]) vyplývá, že žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě celého dluhu ve výši 143 917,09 Kč nejpozději do [datum] s tím, že byl upozorněn na záznam do rejstříku [příjmení] a REPI.

10. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

11. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

12. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

14. Podle § 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96).

17. Náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, se dlouhodobě projevuje v judikatuře Ústavního soudu. Např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Soud má za to, že rovněž v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě.

18. Soud také připomíná, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES. Článek 8 směrnice č. 2008/48/ES ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných„ případně“ od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být„ účinné, přiměřené a odrazující.“ Směrnice samy sice nemají tzv. přímý horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU, dříve ESD, ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013). Nicméně podle ustálené judikatury Soudního dvora EU jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je totiž inherentní systému Smlouvy o FEU v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy (rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C 377/14, EU:C: 2016, bod 79). Soudní dvůr již mimoto mnohokrát rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2012, Dominguez, C 282/10, EU:C: 2012.

19. V rozsudku ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK., ECLI:EU:C: 2020 pak Evropský soud EU výslovně uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 20. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru je neplatností absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jde o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí, jako by nikdy nevznikl, a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

21. Ze všech výše uvedených důvodů se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval posouzením, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného.

22. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako„ úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

23. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 84 odst. 2 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

24. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

25. V daném případě má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla uzavřena na dálku a na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, která byla vyplacena v částce 11 136 Kč na účet žalovaného, v částce 20 864 Kč na jeho předchozí závazek u žalobkyně a v částce 8 000 Kč započtena jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovaný smlouvu podepsal, avšak souhlas žalovaného s jednotlivými přílohami není nijak zaznamenán a nebylo tak prokázáno, že by s těmito přílohami žalovaný souhlas projevil. Souhlas žalovaného tak byl dle soudu prokázán ve vztahu ke smlouvě o úvěru, nikoli k jejím přílohám. Pro posouzení úvěruschopnosti soud vycházel z vyplněné Přílohy č. 1, kde žalovaný uvedl, že je svobodný, má 0 vyživovaných dětí, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], jeho příjem činí 19 568 Kč, jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč a jiné jednorázové či pravidelné finanční závazky nemá ani sázky, žádné z těchto informací nebyly blíže žalobkyní zkoumány ani nebyly navrhnuty důkazy, ze kterých by žalobkyně ověřila pravdivost těchto údajů, případně zjistila další informace ohledně bydlení, s kým a jak bydlí a dalších životních nákladů, toto svědčí o nedbalém přístupu k získávání informací a následné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nadto soud uvádí, že pokud počítala žalobkyně se zůstatkem finančních prostředků 14 838 Kč, v těchto již nepromítla dluh pro žalobkyni samotnou ve výši 20 864 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], na jehož splacení si žalovaný vzal předmětný úvěr ve výši 40 000 Kč ze dne [datum]. Je tedy zřejmé, že žalovaný nebyl v dobré finanční situaci, když neměl na zaplacení původního úvěru u žalobkyně, sama žalobkyně tento úvěr ani do bonity klienta nezahrnula, což též svědčí o jejím laxním přístupu k posouzení její zákonné povinnosti.

26. Předloženými důkazy tedy nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně při uzavření předmětné smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. že by splnila zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), a tedy poskytla spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit.

27. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru podepsaná mezi účastníky řízení dne [datum] je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí, jako by nikdy nevznikl, a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

28. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytla plnění ve výši 40 000 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem po odečtení nesporné platby žalovaného ve výši 1 730 Kč, tj. zavázal žalovaného k zaplacení jistiny ve výši 38 270 Kč.

29. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum] (odeslanou doporučeně téhož dne – viz podací arch), a to ve lhůtě do [datum]. Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalovanému doručena dne [datum], lhůta pro zaplacení tak uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data.

31. Co do úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl. Také pokud jde o požadované smluvní nároky - poplatky, smluvní pokutu a úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti.

32. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, by příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, avšak ze spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly jakékoli náklady řízení. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.