15 C 151/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Bukovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále pak částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni , datum, řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, ode dne , datum, až do zaplacení dále úrokem ve výši 24,24 % ročně sjednaným v čl. 1.4 smlouvy. Žalovaná dne , datum, uznala písemně svůj dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky a zavázala se jej celý zaplatit včetně zákonných úroků z prodlení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku , částka, . Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok 24,24 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, ), úroků ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni , datum, řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, ode dne , datum, až do zaplacení dále úrokem ve výši 25,26 % ročně sjednaným v čl. 1.4 smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku , částka, . Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 25,26 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (úrok z prodlení 8,25 % ročně z , částka, od , datum, do , datum, ), úroků ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

3. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni , datum, řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, ode dne , datum, až do zaplacení dále úrokem ve výši 25,77 % ročně sjednaným v čl. 1.4 smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze částku , částka, . Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok 25,77 % ročně z , částka, od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), úroků ve výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ze všech shora uvedených smluv, žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žádostí o spotřebitelský úvěr/karta zákazníka ze dne , datum, požádala žalovaná právního předchůdce žalobkyně o hotovostní Fajnpůjčku ve výši , částka, . Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, žalovaná se zavázala tento úvěr včetně nákladů spotřebitelského úvěru, tj. celkem částku ve výši , částka, (, částka, jistina, , částka, úrok, , částka, za administrativní poplatek a , částka, odměnu za hotovostní inkaso splátek) splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši , částka, .

7. Žalovaná listinou Uznání dluhu ze dne , datum, uznala svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně vzniklého ze smlouvy č. , hodnota, vyčísleném ke dni , datum, ve výši , částka, , s tím, že dluh vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky, a zavázala se jej celý zaplatit včetně zákonných úroků z prodlení.

8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně nákladů spotřebitelského úvěru, tj. celkem částku ve výši , částka, (, částka, jistina, , částka, úrok, , částka, za administrativní poplatek a , částka, odměnu za hotovostní inkaso splátek) splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši , částka, . Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, byla dne , datum, se žalovanou vyplněna Karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr, ve které žalovaná uvedla, že je svobodná, zdrojem jejího příjmu je invalidní důchod ve výši , částka, a vedlejší příjem ve výši , částka, , má u poskytovatele úvěru již jeden úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, . Další pravidelné výdaje činí , částka, na nájem, , částka, na osobní výdaje, , částka, splátky dalšího úvěru. Celkové příjmy tedy činily , částka, a výdaje , částka, , použitelný příjem měl činit , částka, , avšak bez zohlednění měsíční splátky ve výši , částka, . Tyto informace měly být ověřeny na základě dokumentů, a to výplatních pásek, pracovní smlouvy či DPP a složenkami. Výdaje žalované nijak prověřeny nebyly. K výdajům žalované nebylo označeno prověřování listinami, takové listiny nebyly ani doloženy.

9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně nákladů spotřebitelského úvěru, tj. celkem částku ve výši , částka, (, částka, jistina, , částka, úrok, , částka, za administrativní poplatek a , částka, odměnu za hotovostní inkaso splátek) splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši , částka, . Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, byla dne , datum, se žalovanou vyplněna Karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr, ve které žalovaná uvedla, že je svobodná, zdrojem jejího příjmu je invalidní důchod ve výši , částka, a vedlejší příjem ve výši , částka, , má u poskytovatele úvěru již jeden úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, . Další pravidelné výdaje činí , částka, na nájem, , částka, na osobní výdaje, , částka, splátky jiného úvěru. Celkové příjmy tedy činily , částka, a výdaje , částka, , použitelný příjem měl činit , částka, , avšak bez zohlednění měsíční splátky ve výši , částka, . Tyto informace měly být ověřeny na základě dokumentů, a to pracovní smlouvy či DPP a složenkami. Výdaje žalované nijak prověřeny nebyly. K výdajům žalované nebylo označeno prověřování listinami, takové listiny nebyly ani doloženy.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly shora uvedené pohledávky právního předchůdce žalobkyně postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, společně s Informací o zpracování osobních údajů, jak vyplývá z podacího lístku.

11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ze Smlouvy o spotřebním úvěru č. , hodnota, , ze Smlouvy o spotřebním úvěru č. , hodnota, a naposled ze Smlouvy o spotřebním úvěru č. , hodnota, v celkové výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . Výzva byla žalované odeslána dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.

12. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

13. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ze Smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, . O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti „nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.

14. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

16. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

18. Podle § 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96).

21. Náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, se dlouhodobě projevuje v judikatuře Ústavního soudu. Např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Soud má za to, že rovněž v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě.

22. Soud také připomíná, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES. Článek 8 směrnice č. 2008/48/ES ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných „případně“ od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být „účinné, přiměřené a odrazující.“ Směrnice samy sice nemají tzv. přímý horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU, dříve ESD, ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013). Nicméně podle ustálené judikatury Soudního dvora EU jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je totiž inherentní systému Smlouvy o FEU v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy (rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C 377/14, EU:C:2016:283, bod 79). Soudní dvůr již mimoto mnohokrát rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2012, Dominguez, C 282/10, EU:C:2012:33.

23. V rozsudku ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK., ECLI:EU:C:2020:167 pak Evropský soud EU výslovně uvedl, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“24. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru je neplatností absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jde o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

25. Ze všech výše uvedených důvodů se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval posouzením, zda při uzavírání Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, byla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného.

26. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

27. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 84 odst. 2 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

28. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

29. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, co do pohledávky ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala co do důvodu a výše (§ 2053 o. z.) a svou povinnost vůči žalobkyni nesplnila dobrovolně. Jedním z účinků uznání závazku je také vznik vyvratitelné domněnky trvání závazku – má se za to, že tento závazek v době uznání trvá v uznané výši a tuto skutečnost již není třeba dokazovat. Tuto domněnku je možné vyvrátit dokazováním, důkazní břemeno v tomto směru však spočívá na žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná provedení žádných důkazů nenavrhla, vyšel soud z domněnky existence závazku v uznané výši.

30. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl žalobě v plném rozsahu co do pohledávky ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně příslušenství – úroku § 2395 o. z. a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po postoupení pohledávky , datum, do zaplacení, za dobu dřívější od , datum, do , datum, byl úrok a úrok z prodlení přiznán v kapitalizované výši, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku.

31. Žalobkyně uvádí, že posuzování úvěruschopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nutné též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, vyjma karty zákazníka však žalobkyně žádný jiný důkaz nedoložila. Soud znovu odkazuje na závěry judikatury předestřené výše, dle kterých je nutno podrobně analyzovat obě strany rozpočtu žadatele o úvěr, tedy nejen příjmy, ale i výdaje, přičemž nelze vycházet pouze ze statisticky zprůměrovaných údajů, naopak je třeba posuzovat vždy konkrétní situaci žadatele o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ani netvrdila, že by před uzavřením úvěrové smlouvy byly výdaje žalované blíže zkoumány. Soud je toho názoru, že při kalkulaci s výdaji a zjištěnými příjmy, tak jak byly uvedeny výše a ve spojení s tím, že žadatelka měla v době žádosti o úvěr ze Smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, vždy ještě další nesplacené pohledávky, měl původní věřitel získat pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, zejména v situaci, kdy žalovaná o úvěry požádala po sobě v čase 3 měsíců.

32. Předloženými důkazy tedy nebylo v řízení prokázáno, že by věřitel při uzavření předmětné Smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, řádně prověřil úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí), a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit.

33. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že Smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, podepsané mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, a , datum, jsou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, neboť odporují zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

34. Pokud právní předchůdce žalobkyně za této situace ve prospěch žalované poskytl plnění ze Smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, vždy ve výši , částka, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalované proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (, částka, +, částka, ). Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnila, když uhradila jen , částka, na pohledávku ze Smlouvy č. , hodnota, a částku ve výši , částka, na pohledávku ze Smlouvy č. , hodnota, , uložil jí ji soud rozsudkem po odečtení již uhrazených částek tzn. částku , částka, (, částka, - , částka, ) a dále , částka, (, částka, - , částka, ), jak je uvedeno v I. výroku rozsudku.

35. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do 10 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne , datum, . Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalované doručena dne , datum, , lhůta pro zaplacení tak uplynula dne , datum, . Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku.

37. Co do zbývající částky a úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl. Také pokud jde o požadované smluvní nároky - poplatky, smluvní pokutu a úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti (výrok II.).

38. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalované, jež byla v řízení úspěšnější, by příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, avšak ze spisu nevyplývá, že by žalované vznikly jakékoli náklady řízení. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.