15 C 194/2024

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Bukovskou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , Anonymizováno b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B , Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované Anonymizováno o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku č. , číslo, , vymezenou v bytovém domě v obci , adresa, , která je postavena na pozemku p. č. , hodnota, , zapsanou na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, , a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku specifikovanou ve výroku tohoto rozsudku. Uvedli, že tuto bytovou jednotku mají ve svém společném jmění manželů, dne , datum, uzavřeli s žalovanou nájemní smlouvu na dobu určitou na dobu jednoho roku, tedy do , datum, . Žalovaná však po uplynutí doby nájemního vztahu nesplnila svoji povinnost vystěhovat se z předmětného bytu, přestože byla žalobci předběžně opakovaně upozorňována, že budou na ukončení nájmu uplynutím nájemní doby trvat; od , datum, tedy bytovou jednotku užívá bez právního důvodu. Nad rámec uplynutí doby trvání nájmu žalobci již dne , datum, předali žalované výpověď pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, a to na základě problémů ohledně způsobu užívání předmětného bytu, které vznikly v době, kdy se do bytu k žalované přistěhoval její syn. Na základě předané výpovědi mělo dojít k ukončení nájmu ke dni , datum, , žalovaná však na tuto výzvu nijak nereagovala a ke dni, kdy měl na základě této výpovědi skončit nájemní vztah, žalobcům bytovou jednotku nepředala. Žalobci se s ohledem na blížící se konec doby, na kterou byl nájemní vztah sjednán, rozhodli situaci řešit až po uplynutí této doby a dne , datum, vyzvali žalovanou k vyklizení nemovitosti. Převzetí této výzvy žalovaná pod nátlakem syna odmítla podepsat, a proto ji následně zaslali žalované poštou. V rámci snahy o smírné vyřešení věci žalobci žalované vyhledali nabídky jiného bydlení, ptali se na obecních úřadech v okolí a byli ochotni pomoci žalované i se zajištěním případného sociálního bydlení. Tyto nabídky však syn žalované odmítl, komunikace přímo s žalovanou s ohledem na jeho přítomnost nebyla možná. Bytovou jednotku žalobci potřebují pro svoji osobní potřebu, jsou však ochotni poskytnout žalované delší lhůtu k vystěhování, a to do konce března.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že požadavek žalobců na vyklizení nemovitosti je v rozporu s dobrými mravy, neboť by i přesto, že řádně hradí sjednané nájemné, skončila ve svém věku na ulici. Potvrdila, že v předmětné nemovitosti nadále bydlí, a to i se svým synem, usilovně hledá jiné bydlení, nicméně není v současné době snadné hledat odpovídající bydlení v rámci jejich finančních možností. Dále poukázala na jednání žalobce a), který se měl chovat vulgárně, vyhrožovat jejímu synovi a tvrdit, že její syn nemá v bytě co dělat, následně i požadovat za syna nájemné, na které však neměl nárok, když syn v bytě bydlí a stará se o ni jako její pečující osoba, případně jako další člen její domácnosti. V tomto jednání měl žalobce a) pokračovat i v průběhu její dlouhodobé hospitalizace od , Anonymizováno, .

3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobci mají ve společném jmění manželů nemovitost, a to byt č. , číslo, o velikosti , Anonymizováno, , nacházející se v 1. podlaží domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , hodnota, v , adresa, , Anonymizováno, , zapsanou v katastru nemovitostí vedeném pro obec a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, .

4. Žalobci se žalovanou dne , datum, uzavřeli nájemní smlouvu k výše uvedené bytové jednotce, a to na dobu určitou od , datum, na dobu jednoho roku, tedy do , datum, s tím, že nájem zaniká uplynutím sjednané doby nájmu, pokud nebude jeden měsíc před uplynutím sjednané doby nájmu uzavřena mezi pronajímateli a nájemkyní nová nájemní smlouva. V nájemní smlouvě si žalobci jako pronajímatelé a žalovaná jako nájemkyně výslovně ujednali, že na jejich nájemní vztah nebude použito ustanovení § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle čl. IV. odst. 1 nájemní smlouvy bylo nájemné sjednáno ve výši , částka, měsíčně se splatností vždy do 12. dne příslušného měsíce na bankovní účet žalobců.

5. Z přehledu plateb nájemného předloženého žalobci vyplývá, že žalobkyně nehradí nájemné řádně, kdy na účet žalobců poukazuje vždy k 10. dni v měsíci částky v rozmezí od , Anonymizováno, , Anonymizováno, do , částka, , které jsou v některých měsících doplněny dalšími platbami, které zjevně slouží k doplatku nájemného (platba , částka, ze dne , datum, , platba , částka, ze dne , datum, , platba , částka, ze dne , datum, ). Nájemné bylo pravidelně hrazeno i po ukončení nájemní smlouvy až do konce roku 2024.

6. Dne , datum, žalobci zaslali žalované výzvu k odstranění závadného chování, které spatřovali v tom, že žalovaná neoprávněně bez jejich předchozího souhlasu přenechala k užívání část předmětné jednotky svému synovi , jméno FO, , kdy za dobu tohoto užívání došlo ke škodám na bytové jednotce (zvlhnutí omítek, zničení 9 ks okenních žaluzií aj.), jejichž opravu žalovaní vyčíslili na částku , částka, . Žalovanou vyzvali k odstranění zjištěných škod ve lhůtě do , datum, s tím, že v opačném případě dojde k výpovědi nájemní smlouvy a ukončení nájmu. K tomuto úkonu žalobci přistoupili dne , datum, , kdy předali žalované výpověď nájmu z důvodu hrubého porušení povinností vyplývající z nájemní smlouvy, na jejímž základě měl nájem skočit uplynutím tříměsíční výpovědní doby, tedy dne , datum, . Poškození bytu spočívající ve zvlhnutí omítek, vzniku plísně v blízkosti oken a přítomnosti rzi na okenních žaluziích je prokázáno i z předložené fotodokumentace.

7. Z výzvy k vyklizení nemovitosti ve spojení s předžalobní výzvou ze dne , datum, a odpovědi žalované na tuto výzvu ze dne , datum, má soud dále za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k vyklizení a předání nemovitosti do , datum, . Žalovaná s touto výzvou nesouhlasila, uvedla však, že je ochotna se z bytu vystěhovat s předpokládaným termínem nejdříve do konce září 2024.

8. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaná do dnešního dne předmětnou bytovou jednotku nevyklidila a užívá ji spolu se svým synem , jméno FO, .

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

10. Podle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

11. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2272 o. z. nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost.

13. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětné bytové jednotce, která je součástí jejich společného jmění manželů. Ve smyslu § 1040 o. z. jsou proto aktivně legitimováni k podání projednávané reivindikační žaloby (žaloby na vydání věci) proti tomu, kdo věc neoprávněně zadržuje. Žalované svědčilo právo předmětnou nemovitou věc užívat na základě nájemního vztahu, který však byl sjednán na dobu určitou do , datum, . Žalovaná si proto nejpozději od , datum, , kdy z její strany došlo k podpisu nájemní smlouvy, byla vědoma toho, že nájemní vztah bude ke dni , datum, ukončen, a chce-li v nájmu pokračovat, musí uzavřít novou nájemní smlouvu, k čemuž nedošlo. Ani v laické veřejnosti není žádných pochyb o tom, že nájemní poměr k bytu vzniká zásadně na základě nájemní smlouvy jako dvoustranného právního úkonu uzavřeného mezi pronajímatelem a nájemcem. Nebyl-li takový právní úkon mezi účastníky uzavřen, muselo být žalované zřejmé, že jí nadále nebude svědčit žádný právní důvod k užívání předmětné bytové jednotky. Tato skutečnost je navíc podpořena jednáním žalobců za doby trvání nájemního vztahu, kteří žalované již dne , datum, , navíc po předchozí písemné výstraze, předali výpověď z nájmu pro hrubé porušení povinností, na jejímž základě žalované začala běžet tříměsíční výpovědní doba, která uplynula dne , datum, . Proti tomuto postupu žalobců se žalovaná nijak nebránila, a tedy jí již dne , datum, muselo být zjevné, že dojde k ukončení nájemního vztahu na základě uplynutí výpovědní doby. Pokud žalobci vyzvali žalovanou k vyklizení nemovitosti až po uplynutí sjednané doby nájmu, tedy po , datum, , jednalo se o benevolentní přístup žalobců, jejich předchozí počínání však v žalované nemohlo ani subjektivně vyvolat žádné očekávání, že dojde k obnově nájemního vztahu. Navíc žalovaná již v , Anonymizováno, po uplynutí sjednané doby nájmu sama tvrdila, že je ochotna se z bytu vystěhovat a aktivně leč neúspěšně se snaží hledat nové bydlení, je tedy zjevné, že sama žalovaná si byla vědoma, že jí již žádný právní důvod k užívání předmětné nemovité věci nesvědčí. Existenci takového právního důvodu navíc v tomto řízení žalovaná ani netvrdila, a ani neprokázala.

16. Žalovaná byla vyzvána, aby nemovité věci vyklidila a předala žalobcům, což však v určené lhůtě neučinila. Nevyklizením předmětné bytové jednotky tak žalovaná v současné době zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobců, kteří z tohoto důvodu nemohou nemovitost sami užívat, případně s ní jinak nakládat. Žalobcům tedy svědčí právo na ochranu před neoprávněným zadržováním věci ve smyslu § 1040 o. z.

17. Jelikož žalovaná namítala, že je hrubě v rozporu s dobrými mravy, aby ve svém věku skončila na ulici, ačkoli řádně hradí nájem, zabýval se soud otázkou, zda uplatněný nárok žalobcům odporuje dobrým mravům; dospěl však k názoru, že tomu tak není.

18. Podle § 3 odst. 1 o. z. soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

19. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těž ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

20. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

21. Nejvyšší soud k posouzení práva realizovaného žalobou na vyklizení z hlediska dobrých mravů a případného zneužití tohoto práva přijal a odůvodnil závěry v rozsudku ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 29 Cdo 3136/2018, jež je, stejně jako další citovaná rozhodnutí, veřejnosti přístupné na www.nsoud.cz. V tomto směru Nejvyšší soud především připomněl závěry obsažené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2014, uveřejněném pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z nich zejména plyne, že dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. shodně již i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1997, pod číslem 62). Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126). Při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvodu, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnosti nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96 a obdobně též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. 2 Cdo 45/94, uveřejněný pod č. 36/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát) [viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

23. V dané věci žalovaná ani netvrdila, že by předmětný prostor chtěla i nadále užívat, naopak je dle jejích vlastních tvrzení ochotna se z bytu vystěhovat, avšak nemůže najít jiné odpovídající bydlení. Tuto skutečnost navíc žalovaná žalobcům avizovala již v červnu 2024. Z tohoto postoje žalované je zjevné, že o další užívání dané nemovitosti nemá zájem. Za této situace by zamítnutí žaloby na vyklizení „pro tentokrát“ z důvodu rozporu s dobrými mravy fakticky „konzervovalo“ stav, o který žádný z účastníku nemá zájem, tj. právo žalované užívat předmětný prostor.

24. Rozpor s dobrými mravy nelze spatřovat ani ve shodných tvrzeních účastníků, že mezi žalobci a synem žalované vznikají konflikty. Syn žalované užívá byt žalobců se souhlasem nájemce, tj. žalované, které svědčí právo přijímat nové členy své domácnosti ve smyslu § 2272 o. z. S ohledem na uplynutí sjednané doby nájmu je pak bez významu, zda tuto skutečnost žalovaná řádně a včas oznámila žalobcům, případně zda absence tohoto oznámení mohla představovat závažné porušení povinností žalované jako nájemkyně. Ve vztahu k otázce rozporu s dobrými mravy nelze tento rozpor spatřovat pouze na podkladě konfliktů mezi pronajímateli a členem domácnosti nájemce, a to za situace, kdy sama žalovaná takové osobě udělila souhlas s užíváním předmětné nemovitosti, a tedy jen ona má tuto situaci v dispozici. Nemůže být tedy k tíži žalobců, že osoba, kterou si žalovaná sama do své domácnosti pozvala, je příčinou potíží v nájemním vztahu. Ukončení nájmu (resp. rozhodnutí o jeho neprodloužení) proto nelze hodnotit jako svévolné jednání žalobců, ale jako na logické vyústění vzniklých problémů vyplývajících z nájemního vztahu, na jehož pokračování nemá žalovaná žádný právní nárok.

25. Pro účely zamítnutí žaloby na vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) není v daném případě právně významná okolnost, že v době rozhodování soudu nemá žalovaná dle jejích vlastních tvrzení žádný dluh na nájemném a plní i ostatní povinnosti související s užíváním bytu. Placení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, popřípadě plnění ostatních povinností uživatele bytu, jako je jeho nepoškozování, případně neobtěžování ostatních uživatelů bytů v domě, je základní povinností nájemce a rozhodně se nejedná o žádný nadstandard, který by nájemce poskytoval pronajímateli a který by mu navíc zakládal právo na pokračování nájemního vztahu či jeho obnovení po uplynutí sjednané doby nájmu. Nadto žalobci tvrdili a doložili, že žalovaná sice hradí nájemné v řádném termínu, nikoliv však v řádné výši, a tento stav trvá po celou dobu trvání předmětné nájemní smlouvy. Dále žalobci doložili skutečnost, že žalovaná neužívala byt řádně a v důsledku toho vznikly v bytě nedostatky, jako plíseň či poškození vybavení, které žalovaná ani přes výzvy žalobce neodstranila. Nicméně žádná z výše uvedených skutečností i dle vyjádření žalobců nic nemění na tom, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou a žalovaná si byla vědoma skutečnosti, že tento nájemní poměr skončí uplynutím sjednané doby nájmu. Tento závěr podporuje i již výše nastíněná skutečnost, že si žalovaná musela být skutečnosti, že žalobci nemají a nebudou mít zájem na prodloužení nájemní smlouvy, vědoma nejméně od konce ledna 2024, kdy vzhledem k výše nastíněným vadám v bytě po předchozí marné výzvě žalobců k odstranění těchto vad, dne , datum, osobně převzala výpověď nájmu bytu, čímž jí započala běžet tříměsíční výpovědní doba, která měla uplynout , datum, . Proti tomuto postupu žalobců žalovaná nikterak nebrojila a sama žalobcům sdělila, že se hodlá z bytu vystěhovat. Z postupu žalobců je zjevné, že ani nepřehlíží osobní poměry žalované jako osoby vyššího věku, která trpí zdravotními problémy, což ji může částečně omezovat v rámci obstarávání si nového bydlení. Sami žalobci souhlasili s prodloužením lhůty k vyklizení nemovitosti žalovanou. Pokud žalobci tvrdili, že byli žalované s hledáním nového bydlení nápomocni, zohledňovali její zdravotní stav a v této souvislosti se snažili žalované nabídnout pomoc s hledáním případného sociálního bydlení či bydlení se sociálními službami, soud k tomuto spontánnímu vyjádření žalobců pouze uvádí, že sama žalobkyně b) uvedla, že je pracovnicí v sociálních službách a má s tím zkušenosti, a s ohledem k tomu se i snažili být žalované nápomocni, což žalovaná nevyužila. Nicméně povinností žalobců není pomoc žalované se zajišťováním jiného bydlení a tvrzená skutečnost nabízené pomoci je tak bezvýznamná v poměrech projednávané věci. Jak již bylo popsáno výše, žalovaná o skutečnosti, že dojde k ukončení nájemního vztahu, případně neprodloužení sjednané doby nájmu, věděla několik měsíců předtím, než k této skutečnosti došlo, měla tedy značný časový prostor situaci řešit, a to případně i s dopomocí svého syna, který s ní i v současné době sdílí společnou domácnost. Vzhledem k výše uvedenému nepředstavuje požadavek žalobců na vyklizení předmětné nemovitosti zjevné zneužití práva, a proto nelze po žalobcích spravedlivě požadovat, aby jim byla ochrana jejich práva domáhat se vyklizení předmětné nemovitosti ani dočasně odepřena.

26. Vzhledem k tomu, že se žalobcům podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované předmětnou nemovitou věc vyklidit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v délce 60 dnů tak, aby byl žalované poskytnut dostatečný časový prostor pro nové ošetření a uspořádání jejích bytových potřeb. I skutečnost, že žalobci v rámci svého procesního vyjádření souhlasili prodloužením zákonné lhůty k plnění, která v případě vyklizení bytu představuje toliko 15 dnů, podporuje výše uvedené závěry, že jejich jednání představuje pouze snahu domoci se ochrany svých vlastnických práv a není v rozporu s dobrými mravy. Poskytnutá delší lhůta k vyklizení je zároveň určena tak, aby byly v maximální možné míře šetřeny i oprávněné zájmy žalobců.

27. Soud pak ve smyslu 120 odst. 1 o. s. ř. nevyhověl důkazním návrhům žalované na výslech jejího syna , jméno FO, a na výslech účastníků řízení, ani důkazním návrhům žalobců na výslech jejich syna , Jméno žalobce A, a předsedy bytového družstva Vincence Elbla. Všechny tyto osoby se měly vyjádřit primárně k negativním vztahům mezi žalobci a synem žalované, ke kterým se však soud vyjádřil už výše. Jejich svědecké výpovědi pak soud považoval za nadbytečné, neboť konkrétní tvrzení, k jejichž prokázání byly tyto osoby navrženy, ať už co se týká jednání žalobců, případně syna žalované, či ke stavu nemovitosti užívané žalovanou, stejně tak žalovanou navrhované účastnické výslechy, by nemohly nic změnit na výše uvedených závěrech, a to zejména ve vztahu k ukončení nájemního vztahu mezi účastníky a vědomosti žalované o tom, že k této skutečnosti dojde.

28. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozsudku rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení proti žalované v částce , částka, . Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu nákladů každého z nezastoupených žalobců za 3 úkony ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání žaloby ze dne , datum, , předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, a účast na jednání soudu dne , datum, ), celkem tedy za oba žalobce v rozsahu 6 úkonů po , částka, ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.