15 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Petrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 42 544,92 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s úrokem kapitalizovaným za dobu od , datum, do , datum, částkou , částka, , se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu od , datum, do , datum, částkou , částka, , s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši8,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum7,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum7,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum7,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum8,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum8,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum9,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum7,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum7,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum10,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum14,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum13,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datuma za dobu od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se dne , datum, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, (sestávající z jistiny ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, ) s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o kreditní kartě č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se původní věřitel (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) zavázal poskytnout žalovanému úvěr s limitem čerpání , částka, . Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/10 vyčerpané jistiny úvěru, vyčíslené v měsíčním výpisu, a to k datu splatnosti sjednanému ve smlouvě, platit úroky ve výši 18,9 % ročně, v případě překročení úvěrového limitu platit úroky z prodlení z částky, o kterou překročil limit, nehradil řádně a včas, dostal se do prodlení a byl opakovaně vyzván k zaplacení. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, původní věřitel vypověděl smlouvu dopisem ze ne , datum, a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, původní věřitel pohledávku postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný ve včas podaném odporu ze dne , datum, proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu a v jeho doplnění ze dne , datum, namítl promlčení pohledávky a měl za neoprávněný žalobkyní požadovaný rozsah plateb a úroků.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odporu ze dne , datum, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uplatnil splatnou pohledávku před uplynutím obecné promlčecí doby dne , datum, žalobou v rozhodčím řízení, ve věci byl vydán dne , datum, rozhodčí nález č. j. , Anonymizováno, rozhodcem , tituly před jménem, , adresa, , na základě kterého byla usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nařízena exekuce na majetek žalovaného. Žalobkyně vyjádřila názor, že nastaly účinky stavění běhu promlčecí doby podle § 403 obchodního zákoníku a § 14 zákona o rozhodčím řízení, k čemuž poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , a dále rozhodnutí téhož soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Dále uvedla, že usnesením soudního exekutora ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla exekuce zastavena, žaloba v této věci byla podána , datum, ve lhůtě 30 dnů od pravomocného zastavení exekuce a dle § 16 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení tak zůstaly zachovány účinky rozhodčí žaloby (viz též závěry Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný dosud ničeho neuhradil, svého nároku se tak musí opětovně domáhat u soudu, žalovaný se snaží vyhnout své povinnosti zaplatit, proto jeho námitka promlčení by neměla požívat právní ochrany pro rozpor s dobrými mravy (k tomu žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

4. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud řízení zastavil (I. výrok) pro překážku věci rozsouzené z důvodu dosud nezrušeného rozhodčího nálezu. Na základě odvolání žalobkyně ze dne , datum, , Anonymizováno, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocným dne , datum, , rozhodl tak, že řízení se nezastavuje. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že v posuzované věci nebyl spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil dle transparentních pravidel, rozhodčí nález vydal orgán, který k tomu neměl pravomoc, nejde o věc rozhodnutou (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

5. Žalovaný v podání ze dne , datum, setrval na svých již dříve v řízení vyjádřených námitkách a poukázal na neplatnost rozhodčí doložky a promlčení žalobního nároku.

6. Žalobkyně v podání ze dne , datum, v reakci na vyjádření žalovaného z , datum, zopakovala své stanovisko a argumenty z podání ze dne , datum, a podáním ze dne , datum, vzala po úpravě výše požadovaného úroku (namísto 19,9 % ročně pouze 18,9 % ročně) žalobu zpět co do částky , částka, , představující kapitalizovaný úrok, a 1 % úroku z dlužné jistiny.

7. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , soud zastavil řízení co částky , částka, , představující kapitalizovaný úrok, a úroku ve výši 1 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

8. Provedeným dokazováním pak bylo zjištěno následující.

9. Ze Smlouvy o osobní kreditní kartě registrační číslo , hodnota, vzal soud za prokázané, že tato byla dne , datum, podepsána oběma smluvními stranami a jejím obsahem je závazek původního věřitele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen jako „původní věřitel“) jakožto banky poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr s limitem ve výši , částka, ke kreditní kartě MasterCard a k účtu č. , č. účtu, a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/10 vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení výpisů z účtu ke kreditní kartě s tím, že splátka vyčerpané jistiny úvěru a splatné úroky budou hrazeny nejpozději 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období přecházející výpisu. Strany si ujednaly, že banka může provádět úhradu splátek a úroků převodem ze shora uvedeného účtu klienta bez jeho dalšího souhlasu a klient se zavazuje zajistit, aby v den splatnosti byly na běžném účtu prostředky odpovídající výši splatné části vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky a Podmínky k osobním kreditním kartám banky a bylo dohodnuto, že výše cen a poplatků za služby poskytnuté na základě smlouvy jsou uvedeny v příloze smlouvy, která je její nedílnou součástí. Klient a banka se dále dohodli, že výši úrokové sazby pro výpočet úroků z úvěru stanoví banka v příslušném Oznámení.

10. Oznámením , právnická osoba, . ze dne , datum, , kterým se stanoví úrokové sazby vkladů a úvěrů v českých korunách s platností od , datum, bylo prokázáno, že v části IV. Úrokové sazby úvěrů, odst.

3. úroková sazba ke kreditním kartám osobním byla pro kreditní karty MasterCard vyhlášena úroková sazba 18,9 % a v odst. 2. tamtéž sazba úroku z prodlení ve výši 25 %.

11. Z přehledu poplatků pojených s úvěrem ke kreditní kartě MasterCard vyplývá, že poplatek za zaslání upomínky při neprovedení pravidelné splátky či při nevyrovnání překročeného úvěrového limitu činí , částka, , za správu účtu , částka, měsíčně a že za zde nevyjmenované služby související s úvěrem banka vybírá ceny dle Sazebníku.

12. Potvrzením o vydání osobní kreditní karty bylo prokázáno, že žalovaný dne , datum, svým podpisem potvrdil převzetí osobní kreditní karty č. , hodnota, ke shora uvedenému bankovnímu účtu.

13. Z dopisu původního věřitele adresovaného žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že jeho obsahem je výpověď smlouvy, jejímž předmětem je vydání a užívání osobní kreditní karty s evidenčním číslem pohledávky , Anonymizováno, s tím, že výpověď nabývá účinnosti v souladu s článkem XVI. Podmínek k osobním kreditním kartám banky. Z dopisu nevyplývá, že by k němu byly připojeny nějaké přílohy. Podle poštovní dodejky si žalovaný dne , datum, doručovanou písemnost osobně převzal.

14. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného původním věřitelem k účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, a datovaného , datum, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku , částka, na jistině, k uvedenému datu dlužil úroky z předchozího výpisu ve výši , částka, , úroky ve výši , částka, , úroky z prodlení ve výši , částka, a za správu a vedení účtu částku , částka, . Ve výpisu se uvádí, že se jedná o sesplatňující výpis, kterým nastala úplná splatnost všech závazků ve výši , částka, a splatnost posledního výpisu ze dne , datum, je nahrazena splatností tohoto výpisu.

15. Z přehledu splácení (č. l. 104 a 104a spisu) vyplývá, že žalovaný nesplácel řádně, když poslední řádně zaplacená splátka byla ke dni , datum, , a následně žalovaný zaplatil jednorázově až částku , částka, dne , datum, . Dle evidence poplatků po , částka, za upomínky byly dne , datum, a dne , datum, vystaveny upomínky o zaplacení. Ke dni , datum, původní věřitel evidoval dluh na jistině ve výši , částka, . Původní věřitel též evidoval dluh za žalovaným na poplatcích za zaslání upomínek 4 x po , částka, (dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ) a na měsíčním poplatku za správu úvěru od srpna 2008 do prosince 2009 za dobu trvání smlouvy (tj. 10 měsíců po výpovědi smlouvy dne , datum, ) po , částka, (18x , částka, , což je , částka, ), což je celkem , částka, na poplatcích.

16. Podle Podmínek původního věřitele k osobním kreditním kartám dle čl. VI. odst. 1 písm. a) za případ porušení se považuje, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy. Dle odst. 2 písm. g) tamtéž je banka v takovém případě oprávněna požadovat okamžité splacení celého nebo části úvěru a příslušenství. Dle odst. 3 tamtéž je banka oprávněna podle svého uvážení použít jedno i více opatření uvedených v odst. 2 tamtéž, a to současně nebo postupně. Banka oznámí klientovi přijatá opatření písemně s uvedením důvodu jejich přijetí a dnem účinnosti opatření. Opatření nabývá účinnosti dnem doručení oznámení klientovi, nestanoví-li banka jinak, vždy ale nejdříve dnem, kdy nastal případ porušení. Podle čl. XVI. odst. 1 písem. a) důvodem zániku smlouvy je výpověď smlouvy klientem nebo bankou, kdy dle odst. 2 písm. g) tamtéž smlouva zaniká uplynutím 10 měsíců od právního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nastal důvod zániku smlouvy.

17. Dle čl. XVII. Podmínek původního věřitele k osobním kreditním kartám Klient a banka se dohodli, že majetkové spory ze smlouvy budou s konečnou platností rozhodovány v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeného , Anonymizováno, IČ , IČO, , sídlem , adresa, , podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení uvedené společnosti. Klient a banka prohlásili, že jsou srozuměni s obsahem Jednacího řádu pro rozhodčí řízení uvedené společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Sazebníkem odměn rozhodců, Organizačním řádem a Kancelářským řádem uvedené společnosti a dalšími níže uvedenými informacemi.

18. Ze žaloby podané původním věřitelem proti žalovanému u Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. bylo zjištěno, že původní věřitel uplatnil nárok na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, představující nesplněnou platební povinnost žalovaného ze Smlouvy o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, , kde dlužná částka je přestavována jistinou ve výši , částka, , smluvním úrokem ve výši , částka, , úrokem z prodlení ve výši , částka, a poplatky ve výši , částka, . Žaloba byla dle podacího razítka otištěného na přední straně žaloby podána dne , datum, u Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s.

19. Podle rozhodčího nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , pravomocného dne , datum, , vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , adresa, , v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., v I. výroku byla žalovanému v procesním postavení žalovaného uložena povinnost zaplatit původnímu věřiteli v procesním postavení žalobkyně částku , částka, s příslušenstvím tam specifikovaným ve lhůtě tam stanovené, ve II. výroku byla žalovanému uložena povinnost nahradit původnímu věřiteli náklady řízení způsobem a ve výši jak uvedeno v tomto výroku, a ve III. výroku bylo konstatováno, že tento rozhodčí nález je konečný, doručením oběma stranám nabývá právní moci a je vykonatelný. Z odůvodnění uvedeného rozhodčího nálezu vyplývá, že rozhodce byl jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. a funkci řádně přijal. Žalující strana (původní věřitel) opírá svůj nárok o Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, , Všeobecné obchodní podmínky Banky a Podmínky k osobním kreditním kartám, na základě kterých byl žalovanému poskytnut úvěr. Dle odůvodnění uvedeného rozhodčího nálezu rozhodce vyzval žalovaného k vyjádření k rozhodčí žalobě dopisem ze dne , datum, , odeslaným , datum, , žalovanému byla výzva doručena dne , datum, a ve stanovené lhůtě se nevyjádřil.

20. Ze spisu soudního exekutora Exekutorského úřadu , adresa, -, Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že dle přehledu údajů o zastavené exekuci bylo exekuční řízení zahájeno dne , datum, , když dle podacího razítka na návrhu na nařízení exekuce byl původním věřitelem proti žalovanému v procením postavení povinného podán návrh soudnímu exekutorovi dne , datum, na výkon rozhodčího nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Z usnesení č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo dále zjištěno, že Okresní soud v , adresa, nařídil exekuci dle § 44 odst. 2 z. č. 120/2001 Sb. podle rozhodčího nálezu, který vydal , tituly před jménem, , adresa, s číslem , Anonymizováno, ze dne , datum, k uspokojení pohledávky oprávněné , právnická osoba, ., proti povinnému , Jméno žalovaného, ve výši , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. uvedeného usnesení a provedením exekuce pověřil , tituly před jménem, , adresa, , soudního exekutora, Exekutorský úřad , adresa, -, Anonymizováno, . Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soudní exekutor připustil, aby do řízení namísto oprávněné , právnická osoba, . vstoupil nabyvatel pohledávky , právnická osoba, (žalobkyně). Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocným dne , datum, , soudní exekutor zastavil exekuci vedenou pod sp. zn. , spisová značka, (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení. Z odůvodnění uvedeného usnesení o zastavení exekučního řízení vyplývá, že exekutor tak postupoval z úřední povinnosti dle § 55 odst. 11 exekučního řádu ve znění účinném od , datum, , když nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nebyla a není postižena movitá věc, exekuční řízení bylo vedeno bezvýsledně více než 12 let a výzva soudního exekutora oprávněnému ke složení zálohy nepřichází do úvahy, tedy i další prodloužení řízení. Podle oznámení soudního exekutora ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla exekuce podle § 51 exekučního řádu skončena, zánikem exekuce zanikají i právní účinky vydaného exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu mBank vydaného , tituly před jménem, , adresa, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, -venkov.

21. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , podepsaného oběma stranami dne , datum, a přílohy č. , hodnota, k Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , jak vyplývá z uvedeného dopisu.

22. Výzvou k plnění datovanou , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně adresovala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění pohledávky ze shora uvedené smlouvy k osobní kreditní kartě ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem ke kreditní kartě a k účtu č. , č. účtu, ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny a poplatků, a úroků ve výši 19,9 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, , celkově částky ve výši , částka, , ve lhůtě do , datum, . Podle poštovního podacího lístku DopisOnline byla písemnost podána k poštovní přepravě dne , datum, .

23. Ze Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele a doručenky k usnesení o zastavení exekuce soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí ve věci.

24. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že původní věřitel a žalovaný písemně projevili souhlasnou vůli s tím, že původní věřitel (banka) poskytne žalovanému (svému klientovi) finanční prostředky za úplatu v podobě úroků, kdy žalovaný čerpal prostředky průběžně prostřednictvím platební karty a původní věřitel si strhával splátky, úroky a případné poplatky z účtu žalovaného, který však nesplnil svůj závazek mít na svém bankovním účtu dostatek finančních prostředků pro takové inkasní splácení. Z důvodu prodlení žalovaného původní věřitel vypověděl smlouvu v souladu s Podmínkami k osobním kreditním kartám a prohlásil celý dluh za splatný, jak mu Podmínky k osobním kreditním kartám umožňovaly. Z čl. VI. Podmínek původního věřitele k osobním kreditním kartám však vyplývá, že zesplatnění úvěru je vůči klientovi účinné až doručením klientovi. Žalobkyně v tomto směru ani po poučení soudem (dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.) neprokázala své tvrzení o tom, že do dispoziční sféry žalovaného bylo (původním věřitelem) doručeno oznámení o zesplatnění úvěru, když součástí výpovědi smlouvy nebylo oznámení o zesplatnění a ani k výpisu z účtu vystaveného , datum, , který obsahoval oznámení o zesplatnění, nebylo prokázáno že (a kdy) se dostal do dispoziční sféry žalovaného. Se skutečností, že původní věřitel zesplatnil celý dluh, se žalovaný dle zjištěného skutkového stavu mohl poprvé seznámit až doručením výzvy k vyjádření k žalobě v rozhodčím řízení, ke kterému dle obsahu odůvodnění rozhodčího nálezu došlo dne , datum, . Ani poté žalovaný ničeho neplnil. Žalovaný dluží na jistině částku , částka, a poplatcích částku , částka, (za upomínky o zaplacení a za vedení účtu). Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úroky ve výši 18,9 % ročně a v případě prodlení se splátkami platit úroky z prodlení ve výši 25 % ročně, pro splácení peněžitých závazků dle úvěrové smlouvy nezajistil dostatek finančních prostředků na svém účtu. Ode dne následujícího po poslední platbě, tj. od , datum, , žalovaný dluží smluvní úrok z prodlení, kdy žalobkyně částku kapitalizovanou za dobu od , datum, do , datum, z dlužné částky , částka, (což je součet dlužné jistiny a dlužných poplatků) ve výši , částka, nepožadovala celou, žalobou uplatnila pouze co do částky , částka, . Od , datum, původní věřitel uplatňoval nárok i na smluvní úrok ve výši 18,9 % z dlužné jistiny , částka, . Dluh na úrocích činí za dobu od , datum, do , datum, celkem , částka, . Dále žalovaný dluží úroky za dobu od , datum, , když za dobu od , datum, do , datum, žalobkyně úroky v žalobě nepožadovala. Původní věřitel uplatnil pohledávku v rozhodčím řízení zahájeném , datum, , byl vydán rozhodčí nález opatřený doložkou právní moci ke dni , datum, a dne , datum, původní věřitel podal návrh na výkon rozhodčího nálezu v exekuci. V prosinci 2015 původní věřitel převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni, exekuce byla pro bezvýslednost vymáhání zastavena s právní mocí ke dni , datum, .

25. Soud se nejprve zabýval tím, zda ve věci není dána neodstranitelná překážka řízení, když součástí smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným byla rozhodčí doložka, na základě které původní věřitel podal žalobu a byl vydán rozhodčí nález.

26. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (ve znění účinném do 31. prosince 2013) – dále jen „zákon o rozhodčím řízení“ stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon výslovně připouští. Podle odst. 2 tamtéž stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. Podle odst. 3 tamtéž jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem. Podle odst. 4 tamtéž nikdo není oprávněn používat při výkonu své činnosti takové označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud podle tohoto zákona, není-li k používání takového označení oprávněn podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu.

27. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, měla vzniknout na základě smlouvy uzavřené dne , datum, . Původní závazkový vztah tak vznikl za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obch. zák.) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.), podle nichž byla věc posouzena po právní stránce.

28. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

29. Dle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

30. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, „neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem.“31. V posuzované věci byl spor v rozhodčím řízení rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle pravidel vydaných právnickou osobou, která není (v dané době nebyla) stálým rozhodčím soudem. Ujednání o rozhodčí doložce je od zbytku smlouvy oddělitelné a je neplatné pro rozpor se zákonem. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR citovaného v předchozím odstavci a též z usnesení , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , spor v posuzované věci nebyl rozhodován rozhodcem, jehož výběr by se uskutečnil dle transparentních pravidel, rozhodčí nález vydal orgán, který k tomu neměl pravomoc, a proto rozhodčí nález nemůže zakládat překážku věci rozhodnuté (podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

32. Pokud jde o samotnou smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným, tato byla dále po právní stránce posouzena dle níže uvedených ustanovení.

33. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

34. Podle § 501 odst. 1 obch. zák. věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu.

35. Dle § 502 odst. 1 věta první obch. z. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

36. Dle § 503 odst. 1 věta první obch. z. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle odstavce 3 tamtéž mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.

37. Podle § 273 odst. 1 obch. z. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

38. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

39. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle §497 obch. z., kterou původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty do limitu plnění , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit zajištěním dostatečného množství finančních prostředků na svém bankovním účtu pro inkasní splácení, a zaplatit dohodnuté úroky (§ 502 odst. 1obch. z.) spolu se splátkami úvěru (§ 503 odst. 1, 3 obch. z.). Část obsahu smlouvy byla vymezena odkazem na obchodní podmínky, s nimiž měl žalovaný možnost se seznámit (§ 273 odst. 1 obch. z.). V posuzované věci se jedná o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 obč. zák., kdy soud neshledal, že by úvěrová smlouva obsahovala taková ujednání, která by k újmě žalovaného znamenala značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, přičemž sjednané úroky představují cenu poskytnutí peněžních prostředků ve smyslu § 56 odst. 2 obč. zák. Původní věřitel svůj závazek z úvěrové smlouvy splnil, když žalovanému poskytl kreditní kartu a umožnil čerpání peněžních prostředků pomocí kreditní karty (§ 501 odst. 1 obch. z.), žalovaný však nesplnil řádně svou povinnost úvěr se sjednanými úroky a poplatky splácet a dluží na jistině , částka, , na poplatcích částku , částka, , na smluvním úroku za dobu od , datum, do , datum, částku , částka, a dále úrok ve výši 18,90 % ročně z částky , částka, za dobu , datum, do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu od , datum, do , datum, částkou , částka, .

40. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis.

41. Dne 1. 1. 2014 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 19 odst. 1 výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, když dle Čl. II nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a Čl. II nařízení vlády č. 163/2005 Sb. (jimiž bylo změněno nařízení vlády č. 142/1994 Sb.) se výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, řídí dosavadními právními předpisy. V době počátku prodlení žalovaného tak bylo rozhodné nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2010, podle jehož ust. § 1 výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

42. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ve výši , částka, (což je po zesplatnění) od , datum, . Dle obchodních podmínek zesplatnění dluhu je vůči dlužníkovi účinné až doručením oznámení. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyni se nepodařilo prokázat její tvrzení o doručení takového oznámení (kdy tvrdila doručení původním věřitelem s výpovědí smlouvy, a nebylo prokázáno ani doručení vyúčtování - výpisu z účtu datovaného , datum, , v jehož obsahu je žalovanému sdělováno, že dochází k okamžitému zesplatnění). Za doručení sdělení o zesplatnění úvěru tak soud pokládá až doručení výzvy k plnění se žalobou v rozhodčím řízení, k němuž dle rozhodčího nálezu došlo dne , datum, , kdy zesplatnění vyvolalo právní účinky a žalovaný tak byl povinen plnit od uvedeného dne. Ode dne následujícího je v prodlení, proto až ode dne následujícího po doručení výzvy s rozhodčí žalobou, obsahující sdělení o zesplatnění úvěru, tj. od , datum, , je v prodlení se zaplacením celkové dlužné jistiny a věřiteli náleží od uvedeného dne z této částky úroky z prodlení dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do , datum, .

43. Legitimace k podání žaloby pak byla dovozena z § 1879 o. z., dle něhož věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), kdy dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne , datum, v souladu s právě citovaným § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. a postoupení bylo žalovanému oznámeno; žalobkyně tak je ve věci aktivně legitimována.

44. Žalovaný namítal promlčení žalobou uplatněného nároku. Soud se v této souvislosti zabýval důsledky vydání rozhodčího nálezu dle neplatné rozhodčí doložky a na základě takového rozhodčího nálezu následně vedeného exekučního řízení.

45. Podle ustanovení § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

46. Podle ustanovení § 397 obch. z. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

47. Podle ustanovení § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle ustanovení 403 obch. z. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí (odstavec 1). Nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště (odst. 2).

48. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

49. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

50. Otázkou promlčení se v kontextu neplatných rozhodčích doložek zabýval Ústavní soud, dle jehož rozhodnutí ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18-2, bod 31. odůvodnění „Druhou hrozbou pro věřitele plynoucí z rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 958/2012, těsně spojenou s první, bylo nebezpečí promlčení jejich nároku. Argumentaci lze ve zkratce přiblížit následovně: neplatně sjednaná rozhodčí doložka činí rozhodčí nález nicotný a s ohledem na to začíná promlčecí lhůta běžet dnem, kdy mohla být pohledávka uplatněna u soudu (typicky okamžik zesplatnění dluhu). Pokud věřitel „ztratil“ čas rozhodčím řízením a následným výkonem rozhodnutí na něm založeným, mohlo dojít k tomu, že se pohledávka mezitím promlčela. Nejvyšší soud tento právní názor odmítl a určil, že i v případě rozhodčího řízení započatého na základě neplatné rozhodčí doložky se promlčecí lhůta po dobu rozhodčího řízení staví (rozsudek sp. zn. 23 ICdo 19/2015), obdobně pak ke stavění dochází i v následném exekučním řízení založeném na rozhodčím nálezu, který nemá žádné právní účinky (rozsudek sp. zn. 29 ICdo 41/2014). Oba rozsudky vykládají ustanovení § 403 odst. 1 obchodního zákoníku, dle kterého promlčení běží v případě zahájení rozhodčího řízení na základě „platné rozhodčí smlouvy“. Stěžovatelé tvrdí, že jelikož rozhodčí smlouva nebyla platná, nemohlo ke stavění dojít, a přístup Nejvyššího soudu považují za nepřípustný výklad normy contra legem.“ Dle 32. bodu odůvodnění pak „Ústavní soud námitkám stěžovatelů nepřisvědčuje. Dvě citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu odůvodňují závěr o stavění promlčecí lhůty (a tedy neaplikaci gramatického výkladu § 403 odst. 1 obchodního zákoníku) analogií s § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen jako „OZ“), dle kterého promlčecí lhůta neběží bez ohledu na (ne)platnost rozhodčí doložky. Odkazují rovněž na § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, který předpokládá stavění promlčecí lhůty při podání jakékoliv rozhodčí žaloby. Zmíněné ustanovení zákona o rozhodčím řízení je dle Nejvyššího soudu speciální k úpravě v obchodním zákoníku i OZ, a navíc se uplatní rovněž zásada lex posterio r derogat legi priori. „Moderaci“ obsahu § 403 odst. 1 obchodního zákoníku tak lze dovodit i pomocí základních výkladových pravidel právního řádu. Proti uvedené argumentaci nemá Ústavní soud výhrad. Mimo to pojetí Nejvyššího soudu podporují argumenty ústavněprávní, primárně shora poukazovaná zásada priority smluv. Pokud by byl býval vykládán § 403 odst. 1 obchodního zákoníku doslovně, rozhodčí řízení by bylo postiženo velkou mírou nejistoty a prakticky by ztratilo smysl. Racionálně uvažující smluvní strany by totiž stěží přijaly riziko, že při (dopředu třeba i nepředvídaném) případném pozdějším prohlášení rozhodčího nálezu za neplatný může dojít k promlčení jejich nároků.“51. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, (I.) rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. (III.) Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

52. V posuzované věci byla (neplatná) rozhodčí doložka věřitelem uplatněna ještě před , datum, , tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, proto se použije ustanovení o stavení promlčecí doby. Původní věřitel uplatnil své právo v rozhodčím řízení , datum, (ač dle prokázaného skutkového stavu splatnost nastala až poté v rozhodčím řízení , datum, ) a do dne právní moci rozhodčího nálezu (, datum, ) promlčecí doba neběžela. Od , datum, pak plynula promlčecí doba, k jejímu stavění došlo v následném exekučním řízení založeném na rozhodčím nálezu, zahájeném dne , datum, (promlčecí doba tak plynula méně než 3 měsíce). Ještě před pravomocným zastavením exekuce dne , datum, byla dne , datum, žalobkyní, která jednala bez zbytečného prodlení, podána žaloba u soudu. K promlčení ve čtyřleté době tak nedošlo.

53. Žalobkyně namítala rozpor uplatnění námitky promlčení, uplatněné žalovaným, s dobrými mravy.

54. K promlčení mohlo dojít 10 let ode dne, kdy počala promlčecí doba poprvé běžet, přičemž námitku promlčení nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (exekuční řízení v § 408 obch. z. uvedeno není). S odkazem na principy vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19 a to, že původnímu věřiteli a žalobkyni nelze bez dalšího klást k tíži postup exekutora, který řízení zastavil po 12 letech pro bezvýslednost vedení exekuce, a nikoliv již dříve z důvodu nepřípustnosti (pro nicotnost exekučního titulu), soud konstatuje následující. Původní věřitel se svého nároku domáhal v dobré víře, že v době zahájení rozhodčího i exekučního řízení postupuje v souladu s právními předpisy, teprve až více jak rok poté došlo k ustálení judikatury shora uvedeným způsobem. Žalobkyni byla pohledávka postoupena v průběhu exekučního řízení až po asi 5 letech vymáhání pohledávky exekucí.

55. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017 „Dovolací soud se ztotožňuje s odvolacím soudem, že měřítko „spravedlnosti“ svědčí žalobkyni, neboť to byli žalovaní, kdo - ačkoliv dobrovolně vstoupili do závazku ze spotřebitelského úvěru a půjčené finanční prostředky konzumovali - své povinnosti nesplnili, na výzvy k úhradě dluhu nereagovali (zůstali zcela pasivní), aby následně po zjištění, že v exekučním řízení byl uplatněn nezpůsobilý exekuční titul, vznesli námitku promlčení a argumentovali v tom smyslu, že na úhradu svého dluhu nemají prostředky. Úvaha odvolacího soudu ústící v závěr, že námitka promlčení byla žalovanými uplatněna v rozporu s dobrými mravy, není nepřiměřená. Obecně nelze mít za nemravné, že se věřitel průběžně neseznamuje s vyvíjející se judikaturou Nejvyššího soudu, nebo že - jsa vybaven pravomocným exekučním titulem - podal návrh na zahájení vykonávacího řízení.“.

56. Podle novějšího rozhodnutí Ústavního soudu (viz nález ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18-2, dle jehož odůvodnění) „50. Teze, že dlužník nesmí být negativně dotčen svou pasivitou, je podpořena rovněž judikaturou Ústavního soudu [nález sp. zn. I. ÚS 871/11 ze dne 17. 1. 2012 (N 15/64 SbNU 155)] a Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 14. 5. 2014 sp. zn. 21 Cdo 402/2014) - v obou případech šlo o pasivitu dlužníka v průběhu rozhodčího řízení.)“. K otázce uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy Ústavní soud v uvedeném nálezu též uvedl, že „základ vychází z přístupu, dle kterého je promlčení zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích, a lze jej tudíž použít ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Vznesení námitky promlčení proto dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou v obecné rovině situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil [srov. nález ze dne 6. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 643/04 (N 171/38 SbNU 367)].“57. Deset let od okamžiku, kdy promlčecí doba začala poprvé běžet (den po dni, kdy zesplatnění úvěru vyvolalo účinky vůči žalovanému - , datum, ), uplynulo před zahájením tohoto soudního řízení, když obchodní zákoník v § 408 nezohledňuje exekuční řízení. Ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017, a nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18-2, soud vychází z úvahy, že žalobkyně (a původní věřitelka) nezavinila pro ni nepříznivé aspekty běhu promlčecí doby a nelze jí klást k tíži nezastavení exekučního řízení (kdy by pak mohla novou žalobou uplatnit posuzovaný nárok v soudním řízení do konce 10leté promlčecí doby). Žalovaný oproti tomu ani po 16 letech ani z části nevrátil spotřebované peněžní prostředky, ač se dobrovolně zavázal je s příslušenstvím vrátit, využívá žalobkyní a původním věřitelem nezaviněného stavu stran rozhodčího nálezu a namítá promlčení v rozporu s dobrými mravy (zásada zakotvená v § 2 odst. 3 o. z. kdy výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a § 8 o. z., kdy zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany).

58. Soud tak nepřiznal žalovanému ochranu uplynutím promlčecí doby a žalobě v rozsahu uvedeném v I. výroku rozsudku vyhověl.

59. Protože žalobkyni se nepodařilo prokázat účinky zesplatnění dle žalobních tvrzení (s výpovědí smlouvy, doručenou žalovanému , datum, ) a prokázána byla až pozdější splatnost (, datum, ), jak bylo vysvětleno výše v části závěru o skutkovém stavu, žalobkyně nebyla úspěšná co do úroku z prodlení za dobu předcházející prokázanému datu zesplatnění, čímž je odůvodněn II. výrok.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části a její neúspěch je nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni poskytnutí právní služby (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (tj. na odměnách , částka, ), a k uvedeným úkonům náleží paušální náhrada výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (tj. 3x , částka, = , částka, ). Odměna dále sestává z částky , částka, za vyjádření k odporu žalovaného ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., k čemuž náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 4, odst. 5 písm. b) a. t. Odměna dále sestává z částky , částka, za účast na jednání soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky , částka, za podání ze dne , datum, , které se podle náročnosti sestavení obsahu nevíce blíží jednoduché výzvě k plnění dle § 11 odst. 2 písm. a. t., z částky , částka, za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., z částky , částka, za každou účast na jednání soudu dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (tj. celkem , hodnota, x , částka, = , částka, ). K uvedeným 6 úkonům náleží paušální náhrada výdajů po , částka, dle § 14b odst. 4, odst. 5 písm. b) a. t. (6 x , částka, = , částka, ). Odměny v součtu činí , částka, (1 500 + 2 820 + 16 920), paušální náhrady v součtu činí , částka, (300 + 300 + 2 700). Advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu náleží i náhrada za tuto daň ve výši 21 % z odměn a náhrad (, částka, ) ve výši , částka, . Celkem tak náleží náhrada za právní zastoupení ve výši , částka, . Celková náhrada nákladů řízení (za právní zastoupení a soudní poplatek) je splatná dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo vychází z 149 odst. 1 o. s. ř.

61. Náhradu soud nepřiznal za odměnu advokátovi za několik úkonů. Jedná se o podání ze dne , datum, , neboť žalobkyně až k výzvě soudu doplnila tvrzení, která měla být uvedena již v samotné žalobě. Dále podání ze dne , datum, , kterým žalobkyně vzala žalobu v nepatrné části zpět, když tak učinila v návaznosti na výzvu soudu a fakticky jen odstranila písařskou chybu v žalobě ohledně výše úrokové sazby, kdy tato měla být uvedena správně již v žalobě, za jejíž podání odměna přiznána byla (viz výše). Odměna nebyla přiznána ani za podání ze dne , datum, , kde žalobkyně toliko zopakovala své stanovisko a argumenty z dřívějšího podání, pročež nejde o účelně vynaložený náklad řízení na straně žalobkyně. Konečně soud nepřiznal odměnu ani za podání ze dne , datum, , neboť v něm žalobkyně pouze zopakovala již dříve uvedené skutečnosti, a proto se nejedná o účelně vynaložený náklad.