15 C 270/2023

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Bukovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 250 Kč od datum do zaplacení, s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč, a smluvní pokuty ve výši 3 420 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 399,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 670 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum. Touto smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to zasláním na bankovní účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne datum. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které žalovaný vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobce. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce pohlížet jako na smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemnou výzvou) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne datum se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalobkyně ve prospěch žalovaného poskytla dne datum částku 10 000 Kč, a to zasláním na jeho bankovní účet č. bankovní účet.

5. Žalobkyně předložila listinu označenou Smlouva o zápůjčce, kde jako smluvní strany jsou uvedeni žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient, kteří se měli dohodnout na poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému za poplatek 3 250 Kč; listina v závěru obsahuje v podpisové části datum datum, podpis jednatelů věřitele a vedle předtištěného jména a příjmením žalovaného a datem datum slova„ příjmení kód číslo“. Z uvedených listin a ani z dalšího provedeného důkazu (VOP) nebyla prokázána žalobní tvrzení o tom, že by žalovaný na internetových stránkách webová adresa, po přečetní nabídky na uzavření smlouvy nastavil dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, vyplnil osobní údaje a že konkrétní návrh smlouvy následně odsouhlasil příjmení, který mu byl žalobkyní zaslán na jím uvedené telefonní číslo. Nebylo tak prokázáno, že by žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí částky 10 000 Kč a projevil souhlasnou vůli se smluvními podmínkami poskytnutí této částky.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 10 000 Kč nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne datum.

1. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas; mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1732 odst. 1 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy; odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran.

7. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

8. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla uzavřena, proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla uzavřena. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

9. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím svých internetových stránek – webová adresa) smlouvu o zápůjčce ze dne datum na částku 10 000 Kč, která byla dle tvrzení žalobkyně poskytnuta žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet. Soud však tento závěr žalobkyně nesdílí. Má naopak za to, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo, jakkoli to strana žalobkyně tvrdí. Žalobkyně uvedla, že zápůjčka byla poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostřednictvím webových stránek, na nichž si žalovaný přečetl návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce, nastavil parametry (splatnost a výši zápůjčky) a vyplnil formulář, v němž jsou obsaženy údaje o žalovaném včetně telefonního čísla a e-mailové schránky. Z tohoto však nelze dovozovat, že došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně nikterak nedoložila, že by došlo k uzavření smlouvy právě s žalovaným, o níž se jako o dlužníkovi (vydlužiteli) vyslovuje a jež by měl být v tomto sporu pasivně věcně legitimován. Ze žalobkyní předložené smlouvy o zápůjčce je patrné, že v záhlaví smlouvy je uvedeno bydliště klienta, adresa, jeho rodné číslo, telefonní kontakt, e-mailová adresa a doručovací adresa. V závěru smlouvy (část podpisy smlouvy) je u klienta (žalovaného) uvedena informace„ PIN kód: číslo“. Z této informace však zásadně nelze usuzovat, že by smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný. Soud tedy nemá nad veškerou pochybnost za objasněné, že z důkazů předložených žalobkyní by plynulo uzavření smlouvy právě žalovaným nikoli snad osobou od něj odlišnou. Vzhledem k právním následkům, které se s eventuálním uzavřením smlouvy o zápůjčce standardně pojí (vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla zamýšlena jako smlouva úplatná), je podle názoru soudu nezbytné, aby bylo také jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že smlouvu uzavřela právě osoba, jež má vystupovat v tvrzeném postavení dlužníka. Taktomu však v posuzované věci zjevně není.

10. Současně je třeba zdůraznit, že soud nepovažuje za dostačující identifikaci provedenou žalobkyní spočívající v zadání určitého ověřovacího kódu (PIN kód), jelikož z pohledu právní úpravy takové ověření není dostačující. Žalobkyně sice v žalobě tvrdí, že se podle jejího názoru jedná o tzv. prostý elektronický podpis splňující požadavky zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, soud však takový názor nesdílí. Uvedená právní úprava byla přijata v návaznosti na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2017, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (známé též jako nařízení eIDAS), v jeho rámci se však o tzv. elektronický podpis jednat nemůže. Elektronickým podpisem (viz čl. 3 bod 10 nařízení eIDAS) se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. V případě žalobcem zmiňovaného tzv. prostého elektronického podpisu se vyžaduje, aby data v elektronické podobě, jež byla užita, používala osoba k podepsání. Taktomu ovšem v posuzované věci není, jelikož žalobkyně netvrdila existenci např. určitých vztahů dlouhodobého charakteru a významu, jež by mohly nasvědčovat tomu, že se žalovaný prostřednictvím tohoto PIN kódu podepisuje a ověřuje se jím jeho identita. Naopak se jednalo o nahodilé jednání, u něhož právní následky závisely na vyplnění určitého PIN kódu.

11. Nad rámec vyslovených žalobních úvah soud uvádí, že neshledal podmínky ani pro závěr zachovávající platnost smlouvy o zápůjčce (z důvodu dodržení písemné formy smlouvy o zápůjčce) na podkladě provedené autentizace žalovaného, jež by osvědčila identitu jednajícího. V dané věci, jakkoli lze uvažovat o splnění první zákonné podmínky (jíž je existence právního jednání učiněného elektronickým prostředkem umožňujícím zachycení obsahu právního jednání), soud neshledal, že by byl splněn požadavek spočívající v určení jednající osoby. Realizovanou autentizaci příjmení kódem proto nelze v kontextu řešené věci považovat za způsob, jenž by jednoznačným způsobem prokazoval, že smlouva o zápůjčce (právní jednání) byla uzavřena právě tou osobou, proti níž žalobkyně žalobu podala. V daném případě tedy nebylo prokázáno, že by účastníci platně uzavřeli tvrzenou smlouvu o zápůjčce, proto účastníkům nemohla vniknout žádná smluvní práva a povinnosti.

12. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytl plnění ve výši 10 000 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2291 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem.

13. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinný v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne datum. Soud za podpůrného užití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalované doručena dne datum, lhůta pro zaplacení tak uplynula dne datum. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data. Co do úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl. Také pokud jde o požadované smluvní nároky – poplatky, smluvní pokutu a úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti (výrok I. a II.).

15. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 399,60 Kč, přičemž tato částka představuje 19,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 670 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.