15 C 318/2024

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 905,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 380,51 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do , datum, částkou 5 885,03 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 648,08 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období do , datum, částkou 15 899,99 Kč a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 6 648,08 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 525 Kč s úrokemz prodlení kapitalizovaným za období do , datum, částkou 6 389,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 217,47 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 692,47 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období do , datum, částkou 16 941,81 Kč a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 7 217 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 341,11 Kč, a to do třídnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 23 905,51 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze 2 úvěrových smluv. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel po posouzení úvěruschopnosti s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, 2 smlouvy: jednak smlouvu o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , přičemž touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který žalovaný čerpal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 13 376 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 040 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Žalovaný měl svůj závazek splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 17 170,13 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 11 455,38 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 648,08 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 807,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 15 899,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 885,03 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 648,08 Kč od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 648,08 Kč od , datum, do zaplacení. Druhý žalobní nárok se opírá o smlouvu o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se původní věřitel (, právnická osoba, , IČ , IČO, ) zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který žalovaný čerpal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6 525 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 858 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 440 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 227 Kč. Žalovaný měl svůj závazek splatit 45 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 345 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 074,87 Kč. Žalobkyně tedy požaduje z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 12 450,13 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 217,47 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 232,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 16 941,81 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 389,06 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 217,47 Kč od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 217,47 Kč od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění k oběma smlouvám, avšak žalovaný neuhradil ničeho.

2. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Brusel I bis (dále jen Nařízení), neboť strany smlouvy sjednaly k řešení případných sporů příslušnost českých soudů (čl. 23 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Rozhodným právem je v souladu s ust. čl. 3 odst. 1 nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) a dle čl. 21 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce právo české.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Na základě Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, poskytl žalovanému půjčku 16 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal půjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 13 376 Kč, tj. celkem částku 29 376 Kč, splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 490 Kč s tím, že poslední splátka činí 466 Kč. První splátku byl žalovaný povinen uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byla dne , datum, se žalovaným vyplněna Karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr, ve které žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu bytě/domě, má jednu vyživovací povinnost, nevlastní automobil, nemá předchozí úvěr u věřitele, má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně a jeho pravidelné výdaje představují částku celkem 7 300 Kč (3 000 Kč měsíčně na nájem, 300 Kč za telefon, 4 000 Kč na domácnost). Použitelný příjem tedy činil , částka, . Tyto informace byly dle karty zákazníka ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou, SIPO a potvrzením o výši příjmu.

6. Na základě Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy žalovanému půjčku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 6 525 Kč, tj. celkem částku 15 525 Kč, splatit 45 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 345 Kč, když první splátku byl povinen uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byla dne , datum, se žalovaným vyplněna Karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr, ve které žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu v bytě/domě, má jednu vyživovací povinnost, nevlastní automobil, má již předchozí úvěr u věřitele, má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně a jeho pravidelné výdaje představují částku celkem 13 305 Kč (5 100 Kč měsíčně na nájem, 1 000 Kč za telefon, 2 205 Kč na splátky půjček, 5 000 Kč na domácnost). Použitelný příjem tedy činil , částka, . Tyto informace byly dle karty zákazníka ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou a potvrzením o výši příjmu.

7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, , uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní, byla s účinností od , datum, postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , odeslaným doporučeně dne , datum, (viz podací lístek). Součástí oznámení byla též výzva k úhradě dlužných částek ze 2 smluv o zápůjčce č. , hodnota, a č. , hodnota, v celkové výši 24 656 Kč ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy.

8. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, (odeslanou doporučeně dne , datum, - viz podací lístek) zástupce žalobkyně opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek ze 2 smluv o zápůjčce č. , hodnota, a č. , hodnota, v celkové výši 24 656 Kč ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy.

9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ze smlouvy č. , hodnota, . O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti „nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.

11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla s odbornou péčí ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr ze smlouvy č. , hodnota, , aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

13. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

14. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

15. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

18. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Zásadní rozhodnutí k této problematice zmínil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. V něm uvedl, že“ k otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je tedy nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele ve výši 15 000 Kč není možné říci, zda bude schopen platit splátku ve výši 2 000 Kč měsíčně, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

20. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem bylo v době počátku prodlení s plněním ze smlouvy č. , hodnota, nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle jehož ust. § 1 (účinného od , datum, ) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

21. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel) byla po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce č. , hodnota, podle § 657 obč. zák. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 16 000 Kč, kterou měl vrátit do , datum, . Ujednaný úrok a poplatek za sjednání smlouvy jsou odměnou věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. se ustanovení vymezení nepřiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Vzhledem k tomu, že sjednaný úrok a poplatek lze interpretovat jako cenu půjčky, není podle § 56 odst. 2 obč. zák. v kompetenci soudu jeho výši přezkoumávat.

22. Jelikož žalovaný sjednanou částku ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, nezaplatil a aktuálně dluží 11 455,38 Kč (6 648,08 Kč na jistině a 4 807,30 na poplatku), uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.

23. Věřiteli také náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu - smluvní úrok z půjčky, účtovaný ve sjednané roční sazbě 21 % ročně. Za období do , datum, (původně sjednaná doba trvání smlouvy) je úrok obsažen v souhrnném poplatku, za následující období do , datum, byl tento smluvní úrok přiznán v kapitalizované výši 15 899,99 Kč. Pro následující období až do zaplacení dlužné částky byl pak smluvní úrok přiznán procentní sazbou.

24. Řádným nezaplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s ust. § 517 obč. zák. vznikl také nárok na úroky z prodlení. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů. Za období od , datum, do , datum, byl úrok z prodlení kapitalizován ve výši 5 885,03 Kč. Pro následující období až do zaplacení dlužné částky byl pak úrok z prodlení přiznán zákonnou procentní sazbou.

25. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ohledně nároku ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , vyhověl soud žalobě ohledně tohoto nároku v požadovaném rozsahu.

26. Pokud však jde o nárok opírající se o smlouvu o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , žaloba je důvodná pouze zčásti. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel zkoumal s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného tak, že provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o půjčce č. , hodnota, . Nicméně z provedených důkazů nevyplynulo, že by původní věřitel při hodnocení úvěruschopnosti prověřil výdajovou stránku rozpočtu žalovaného.

27. Předloženými důkazy tedy nebylo v řízení prokázáno, že věřitel při uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť neúplně prověřil úvěruschopnost žalovaného a poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr bez dostatečných podkladů, takže nebylo postaveno na jisto, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit.

28. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o půjčce č. , hodnota, podepsaná mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, je podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

29. Pokud právní předchůdce žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytl plnění ve výši celkem 9 000 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem po odečtení platby žalovaného ve výši 3 074,87 Kč (9 000 Kč - 3 074,87 Kč=5 925,13 Kč).

30. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 563 obč. zák.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do 10 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu žalobkyně přípis odeslala dne 27. 10 2023. Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalovanému doručena dne , datum, , lhůta pro zaplacení tak uplynula dne , datum, . Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky 5 925,13 Kč až od tohoto data. Co do úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl.

31. Také pokud jde o požadované smluvní nároky - poplatky a úrok ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti.

32. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 341,11 Kč, přičemž tato částka představuje 14,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 957 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 905,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.