2 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Blansku se sídlem adresa žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 078,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 840 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 4 840 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 238,48 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 188,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 4 840 Kč ode dne [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 882,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 078,48 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]), č. smlouvy [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednaného úroku a poplatku ve výši 1 840 Kč splatit nejpozději do [datum], což však řádně neučinil. Žalovaný o půjčku požádal prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], svůj souhlas se smlouvou potvrdil verifikační platbou ze svého účtu. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě níž byla na žalobkyni postoupena mj. pohledávka za žalovaným. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 5 926 Kč a skládala se z jistiny ve výši 4 840 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 936 Kč, nákladů na upomínání ve výši 150 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dle listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 a žalovaný se měl zavázat vrátit věřiteli celkem částku ve výši 9 840 Kč do [datum]. Listina není podepsaná, když v závěru smlouvy je pouze vytištěno„ klient: [celé jméno žalovaného]“ a„ věřitel: [právnická osoba]“.

5. Z výpisu z účtu [číslo] bylo zjištěno, že na účet původního věřitele byla dne [datum] připsána platba 0,01 Kč z účtu [bankovní účet], [celé jméno žalovaného]. Z výpisu z účtu [číslo] za období 13- [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel vyplatil dne [datum] na účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu ve výši 5 932,56 Kč nejpozději do [datum], dle podacího archu byla zásilka odeslána dne [datum], v souladu s ust. § 573 o.z. tedy došlo k jejímu doručení žalovanému dne [datum].

8. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

11. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

12. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

13. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

14. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

15. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

16. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

17. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj podpis. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán. Žalobkyně sice uváděla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím dálkového přístupu (přes internetové stránky), v řízení však nenavrhla žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Samotné připsání verifikační platby na účet žalobkyně pak, dle právního názoru zdejšího soudu, nedokládá, že by žalovaný souhlasil se smlouvou a smluvními podmínkami tak, jak jsou předkládány žalobkyní v listinné podobě.

18. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jejího omluvenou absenci u jednání.

19. V daném případě tedy v řízení nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, proto účastníkům nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti. Zároveň však v řízení bylo prokázáno, že původní věřitel dne [datum] vyplatil na účet žalovaného částku 8 000 Kč, kterou soud – v souladu se shora uvedeným – posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ust. § 2991 o.z. Dle nesporných tvrzení účastníků neuhradil žalovaný na jistině částku 4 840 Kč, proto k vrácení této částky byl soudem zavázán, a to včetně příslušenství ve smyslu ust. § 1968 o.z. (výrok I).

20. Ve zbytku pak byl nárok uplatněný žalobou zamítnut (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 882,38 Kč, přičemž tato částka představuje 59,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 078,48 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.