2 C 173/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku se sídlem adresa žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž žalobkyně požadovala zaplacení částky částka spolu s kapitalizovanými úroky ve výši částka, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši částka, s úrokem 19,98 % p.a. z částky 5 733 ode dne datum do zaplacení, s úrokem 19,98 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,11 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, smlouvy o půjčce číslo ze dne datum a smlouvy o půjčce číslo ze dne datum.

2. Smlouvou o půjčce číslo se původní věřitel (právnická osoba) zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná tyto prostředky vyčerpala v hotovosti, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost vyčerpanou částku včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši částka splatit 60ti pravidelnými týdenními splátkami po částka nejpozději do datum. Tuto povinnost žalovaná nesplnila, když ke dni datum uhradila pouze částka.

3. Smlouvou o půjčce číslo se původní věřitel (právnická osoba) zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná tyto prostředky vyčerpala v hotovosti, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost vyčerpanou částku včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši částka splatit 60ti pravidelnými týdenními splátkami po částka nejpozději do datum. Tuto povinnost žalovaná nesplnila, když ke dni datum uhradila pouze částka.

4. Smlouvou o půjčce číslo se původní věřitel (právnická osoba) zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná tyto prostředky vyčerpala v hotovosti, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost vyčerpanou částku včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši částka splatit 45ti pravidelnými týdenními splátkami po částka nejpozději do datum. Tuto povinnost žalovaná nesplnila, když ke dni datum uhradila pouze částka.

5. Pohledávky za žalovanou ze všech shora označených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím půjčky původní věřitel vždy s odbornou péčí ověřil schopnost žalované půjčku splácet, a to zejména dotazy na žalovanou a dokumenty od ní vyžádanými. Žalobkyně zdůraznila, že jelikož byly smlouvy uzavřeny před datum, i v případě neprokázání ověření úvěryschopnosti dle § 9 zák.č. 145/2010 Sb., jednalo by se pouze o neplatnost relativní, nikoliv absolutní.

6. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (právnická osoba) poskytnout žalované úvěr ve výši částka a závazek žalované čerpaný úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši částka splatit pravidelnými týdenními splátkami. Dle smlouvy o půjčce čerpala žalovaná částku částka v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (právnická osoba) poskytnout žalované úvěr ve výši částka a závazek žalované čerpaný úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši částka splatit pravidelnými týdenními splátkami. Dle smlouvy o půjčce čerpala žalovaná částku částka v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (právnická osoba) poskytnout žalované úvěr ve výši částka a závazek žalované čerpaný úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši částka splatit pravidelnými týdenními splátkami. Dle smlouvy o půjčce čerpala žalovaná částku částka v hotovosti při podpisu smlouvy.

7. Dle nesporných tvrzení žalobce žalovaná uhradila k rukám věřitele do datum celkem částku částka, když na nárok 1) uplatněný dle smlouvy o půjčce číslo uhradila žalovaná dle tvrzení žalobkyně částku částka, na nárok 2) uplatněný dle smlouvy o půjčce číslo uhradila žalovaná dle tvrzení žalobkyně částku částka a na nárok 3) uplatněný dle smlouvy o půjčce číslo uhradila žalovaná dle tvrzení žalobkyně částku částka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

10. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle jeho ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

11. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

12. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

13. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

14. Podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem bylo v době počátku prodlení nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle jehož ust. § 1 (účinného od 1. 7. 2013) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

15. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel;) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru.

16. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

18. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

20. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

21. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy k prokázání zda/že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 9 zák.č. 145/2010 Sb., ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o.s.ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Pokud pak žalobkyně ve své omluvě z jednání ze dne datum žádala o odročení jednání pro případ, že by soud shledal, že žalobkyní tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné tak, aby jejímu návrhu mohlo být zcela vyhověno, zdejší soud konstatuje, že k tomuto podmíněnému návrhu ve smyslu § 41a odst. 2 o.s.ř. nemohlo být přihlíženo.

22. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla objektivně ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit). Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) a žalovanou ve dnech datum, datum a datum jsou podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatné (§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu (viz rozhodnutí Soudního dvora EU, C číslo), tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

23. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně žalované na základě absolutně neplatných Smluv o úvěru poskytla celkem částku částka (anonymizováno 8 slov), je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Soud proto tuto povinnost uložil žalované výrokem I tohoto rozsudku (po snížení o již uhrazenou částku částka), a to včetně úroků z prodlení ode dne datum, tj. od prvního dne následujícího po uplynutí 10ti denní lhůty stanovené dle výzvy k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, když tato výzva byla žalované dle podacího lístku ze dne datum doručena nejdříve dne datum.

24. Další nároky uplatněné žalobkyní (zaplacení částky částka spolu s kapitalizovanými úroky ve výši částka, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši částka, s úrokem 19,98 % p.a. z částky 5 733 ode dne datum do zaplacení, s úrokem 19,98 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,11 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení) však soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Proto ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by úspěšnější žalovaná vynaložila nějaké náklady řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.