2 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Cáskovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 28 906 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 28 906 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 906 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]). Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč, přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednaného úroku a poplatku (tj. celkem částku 22 454 Kč uhradit do [datum]). Žalovaný, dle žalobních tvrzení, o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kdy vyplnil požadované registrační údaje na formuláři, při dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Původní věřitel pak zahájil schvalovací proces k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žádost o půjčku byla následně schválena a žalovanému byla poskytnuta částka 19 000 Kč, čímž žalovaný čerpal úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z listiny„ smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]“ bylo jištěno, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) jako věřitel měla poskytnout žalovanému jako dlužníkovi úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do [datum] včetně zápůjční úrokové sazby 328,5% p.a., tj. celkem ve výši 14 376 Kč, smlouva není podepsána, pouze v závěru je vytištěno„ klient: [celé jméno žalovaného]“ a„ věřitel: [právnická osoba]“. Z listiny„ smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]“ bylo jištěno, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) jako věřitel měla poskytnout žalovanému jako dlužníkovi úvěr ve výši 19 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do [datum] včetně zápůjční úrokové sazby 301,61 % p.a., tj. celkem ve výši 22 454 Kč, smlouva není podepsána, pouze v závěru je vytištěno„ klient: [celé jméno žalovaného]“ a„ věřitel: [právnická osoba]“.

5. Z výpisu z účtu [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byla pod [variabilní symbol] zaslána částka 12 000 Kč označená jako„ půjčka od zaplo“. Z výpisu z účtu [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byla pod [variabilní symbol] zaslána částka 5 000 Kč označená jako„ půjčka od zaplo“. Z výpisu z účtu [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byla pod [variabilní symbol] zaslána částka 2 000 Kč označená jako„ půjčka od zaplo“.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně potvrzení o přijetí platby, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši Kč nejpozději do [datum].

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

10. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

11. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.

12. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

13. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

14. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

15. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

16. Aby se žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena - v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj podpis. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán, resp. v daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené plnění.

17. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

18. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jejího omluvenou absenci u jednání.

19. Jelikož tedy v daném řízení nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru a zároveň ani to, že by poskytnuté finanční prostředky zaslané ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byly poskytnuty právě žalovanému, resp. na účet žalovaného, nemohl soud než rozhodnout o zamítnutí žaloby (výrok I), neboť nebylo prokázáno, že by vznikl žalobou tvrzený smluvní vztah (a z něj vyplývající tvrzená práva a povinnosti účastníků) a zároveň ani to, že by se žalovaný bez právního důvodu obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z.

20. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž ze spisu nevyplývá, že by plně úspěšnému žalovanému vznikly nějaké náklady, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.