3 C 136/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím (kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou [částka], dále zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení v procentní sazbě [anonymizováno] z částky [částka]). Dle tvrzení žalobkyně nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl finanční částku ze svého účtu na účet [právnická osoba] Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet. Sjednané splátky však neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba], smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním (zejm. za odeslání písemných upomínek žalovanému). Pohledávka byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému notifikována přípisem ze dne [datum].

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že nedisponuje důkazy k posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. V návaznosti na tuto skutečnost vzala svou žalobu částečně zpět co do částky [částka] představující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]). Nadále tak požaduje pouze dlužnou jistinu úvěru ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady řízení.

3. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení svým postojem (žalobkyně explicitně v rámci doplnění žaloby a částečném zpětvzetí žaloby) vyjádřili souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) na základě smlouvy o úvěru [číslo] poskytnul žalovanému částku - úvěrovou jistinu ve výši [částka], a to na základě tří realizovaných plateb ve prospěch bankovního účtu žalovaného v částkách [částka] (platba ze dne [datum]), [částka] (platba ze dne [datum]) a [částka] (platba ze dne [datum]), jak plyne z výpisů z bankovního účtu [číslo].

7. Žalovaný poskytnutou částku doposud nesplatil.

8. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] postoupena pohledávka původního věřitele žalobkyni. Notifikace postoupení pohledávky s výzvou k plnění novému věřiteli ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu byla žalovanému odeslána dne [datum], jak vyplývá z oznámení a z podacího archu.

9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

10. V daném případě žalobkyně v řízení netvrdila a ani nenavrhla důkazy k prokázání zda/že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr.

11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí majetkové hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši.

18. Na základě výše uvedených skutkových zjištění proto dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ze dne 8. 1. 2019 bez zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 o. z. a 588 o. z. - srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a rozsudek Evropského soudu EU ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK., ECLI:EU:C: 2020). Právním následkem řádného nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost právního jednání (smlouvy), která nastává přímo ze zákona, a soudy k ní mají povinnost přihlížet z úřední povinnosti, pokud je z neplatného právního jednání patrná vada tohoto charakteru, anebo pokud se soud o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

19. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně za této situace poskytl žalovanému plnění ve výši [částka] (prokázaná výše tvrzené úvěrové jistiny), dospěl soud k závěru, že poskytnuté plnění je nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Za tohoto stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost vydat vše, co nabyl bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), čímž je míněno vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost doposud nesplnil, soud mu tuto povinnost uložil rozsudkem (výrok I. rozsudku).

20. V návaznosti na právní závěr soudu o vzniku bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu soud dále posuzoval důvodnost uplatněného nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení. Vzhledem k charakteru uplatněného nároku jako bezdůvodného obohacení soud posuzoval okamžik vzniku práva na zaplacení úroků z prodlení, tj. kdy se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžité pohledávky. Dospěl přitom k závěru, že splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení nastala ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. desátým dnem po doručení výzvy ke splnění povinnosti. Výzva ke splnění povinnosti v desetidenní lhůtě přitom byla žalovanému odeslána dne [datum], a proto v souladu s § 573 o. z. má soud za to, že tato výzva došla žalovanému dne [datum]. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení proto nastala ke dni [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení.

21. Soud proto výrokem ad II. částečně zamítl žalobu v rozsahu požadovaných úroků za období od [datum] do [datum] a přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení za období od [datum] do zaplacení. Současně soud (výrokem ad III.) částečně zamítl žalobu v té části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení z žalované pohledávky ve výši [anonymizováno] p. a., neboť v okamžiku počátku prodlení činila zákonná výše úroku z prodlení [anonymizováno] ročně.

22. O náhradě nákladů řízení (výrok IV. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (přičemž ve zbývající části bylo řízení zastaveno z důvodu procesního zavinění žalobkyně), nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje [anonymizováno] z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu [anonymizováno] a zastavení řízení v rozsahu [anonymizováno]). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].