3 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: I Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 252 410,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 252 410,77 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 372,77 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 249 763,77 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 13 457,28 Kč a s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 249 763,77 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 70 868 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 252 410,77 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalovaným podepsána přes Mobilní elektronický klíč – formou SMS. Tuto sužbu si žalovaný sjednal na základě žádosti ze dne , datum, , když bylo sjednáno Přímé bankovnictví a žalovanému přiděleno klientské číslo , hodnota, , kterým se identifikoval. Touto smlouvou se původní věřitel (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 291 000 Kč. Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě údajů obsažených ve vyplněné žádosti, prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), rovněž na základě kontroly veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR) a dále porovnával jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 209,16 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, původní věřitel proto dopisem ze dne , datum, zůstatek dluhu zesplatnil. Vedle jistiny dluhu ve výši 249 763,77 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení úroků z prodlení, sjednaného smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 13 457,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 372,77 Kč a poplatků za sjednané pojištění (6 x 358 Kč) a poplatku za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne , datum, (1x 499 Kč) v celkové výši 2 647,00 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne , datum, plyne, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) poskytnout či zprostředkovat žalovanému služby sjednané ve smlouvě, zejména poskytnutí běžného účtu č. , č. účtu, a spořícího účtu č. , č. účtu, . Smluvní strany se dohodly, že pro ověření autora Pokynu či Pokynu ke smlouvě bude klient (žalovaný) používat elektronické identifikační prostředky, které jsou blíže specifikovány v Podmínkách přímého bankovnictví. K účtu byl sjednán Mobilní elektronický klíč SMS za použití údajů I-PIN/T-PIN, jež byl předán žalovanému v zabezpečené obálce bankou, jehož převzetí žalovaný potvrdil podpisem dne , datum, . Součástí smlouvy se staly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Ceník.

5. Z Návrhu smlouvy o Půjčce , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, vyplývá, že žalovaný požadoval poskytnutí úvěru ve výši 291 000 Kč, jež měl být uhrazen ve 110 anuitních splátkách po 4 209,16 Kč s pevnou úrokovou sazbou 10,99 % p. a. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Návrh Smlouvy o půjčce na kliknutí č. 8790/151627008/SU byl podepsán elektronicky přes přihlášení do SPB (, právnická osoba, banking) klienta na zařízení , datum, ., jak vyplývá ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, . Dále uvedla, že klient podepisuje dokument přes svou mobilní aplikaci, do které se se přihlásil pomocí svých přihlašovacích údajů.

6. Z Produktových podmínek pro osobní úvěry původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele zůstatek dluhu zesplatnit v případě jejího porušení žalovaným. Podle smluvních podmínek je žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit i náklady na vymáhání. Z Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby soud zjistil, že náklady na vymáhání (výzva k zaplacení dluhu) činí 500 Kč.

7. Ze Souhrnu žádosti o úvěrový produkt plyne, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ve výši , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, , včetně pravidelných měsíčních splátek po , částka, .

8. Z výpisu CBL ze dne , datum, bylo zjištěno, že o žalovaném nebyly nalezeny žádné negativní informace a subjekt nebyl nalezen ani v interním blacklistu.

9. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), a na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši , částka, schválil návrh žalovaného na uzavření smlouvy. Z prohlášení k Protokolu vyhotovené původním věřitelem dne , datum, plyne, že jeho obsahem je popis zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kde původní věřitel uvedl, že regionální náklady činily , částka, , deklarovaný příjem klienta , částka, a celková suma měsíčních splátek klienta , částka, .

10. Z Akceptace návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí ze dne , datum, se podává, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byl přijat návrh žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy v jím navrženém znění.

11. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného původním věřitelem soud zjistil, že žalovaný čerpal celkovou částku ve výši 291 000 Kč. Z mimořádného výpisu z účtu č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, plyne, že dne , datum, byla na účet připsána částka 291 000 Kč. Žalovaný úvěr splácel nepravidelně v rozdílných částkách. Žalovaný uhradil celkem 64 810,29 Kč. Dluh z citované smlouvy v současné době činí 252 410,77 (z toho jistina ve výši 249 763,77 Kč + náklady na vymáhání ve výši 499 Kč + poplatky ve výši 2 148 Kč).

12. Z dopisu původního věřitele adresovaného žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 265 882,82 Kč okamžitě (tj. do dne , datum, ), přičemž dopis byl odeslán téhož dne, jak vyplývá z přehledu podacích čísel.

13. Z Výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 300 745,45 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, která byla odeslána téhož dne, jak vyplývá ze seznamu odeslaných předžalobních výzev.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

15. Z Vyrozumění o postoupení pohledávky plyne, že žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni informován dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , jak vyplývá z přehledu podacích čísel.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti potřebné pro právní posouzení věci.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

18. Podle § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas; mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1732 odst. 1 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

19. Podle § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným.

21. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

22. Soud se nejprve zabýval posouzením, zda při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

23. Ustanovení § 86 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 84 odst. 2 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

24. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

25. V daném případě právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, dále prostřednictvím interních a externích datových zdrojů, prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Je nutné přihlédnout i k tomu, že poskytovatelem úvěru byla banka, která vedla zároveň i běžný účet žalovaného, a měla tedy dlouhodobý přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Ze všech výše uvedených důvodů má soud má za to, že byly dodrženy všechny požadavky kladené na poskytovatele úvěru zákonem o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně.

26. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 291 000 Kč, který žalovaný čerpal ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a zůstatek dluhu zesplatnil. Celý dluh se stal splatným dne , datum, . V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění (jistinu) ve výši 249 763,77 Kč.

27. Dále pak žalovanému vznikla na základě všeobecných obchodních podmínek a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru povinnost uhradit poplatky ve výši 2 148 Kč (6 x 358 Kč jako poplatek za pojištění). Žalovaný je dle smlouvy a zákona o spotřebitelském úvěru povinen zaplatit také účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele (výzva k úhradě dluhu) ve výši 499 Kč. Jelikož žalovaný zůstatek dluhu ve výši 252 410,77 Kč dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem.

28. Žalobkyni náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.) smluvní úrok, účtovaný ve sjednané sazbě 10,99 % ročně z dlužné jistiny 249 763,77 Kč. Ujednaný úrok je odměnou věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že jej lze interpretovat jako cenu zápůjčky a byl ve smlouvě jasně a srozumitelně uveden, není podle § 1813 o. z. v kompetenci soudu jeho výši přezkoumávat. Za dobu od , datum, do , datum, byl úrok kapitalizován částkou 13 457,28 Kč a pro dobu následující až do zaplacení jistiny byl přiznán sjednanou procentní sazbou.

29. Řádným neplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru.

30. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 867,43 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 097 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 252 410,77 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 9 340 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 9 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 9 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 9 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náleží žalobkyni náhrada ve výši 549 Kč za 76 ujetých km (34,7 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 457/2024 Sb., při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,8 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 457/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. V souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, by žalobkyni příslušela náhrada ve výši 549 Kč za 76 ujetých km (34,7 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,8 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., jelikož se však právní zástupce žalobkyně účastnil ve stejný den dalšího jednání konaného u Okresního soudu v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, , byla mu za tento právní úkon přiznána jen polovina náhrady. Dále žalobkyni náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 223,50 Kč ve výši 10 546,93 Kč.

32. Soud však právnímu zástupci žalobkyně nepřiznal právo na odměnu za další úkon právní služby spočívající v písemném podání soudu ze dne , datum, , neboť předpokladem přiznání práva na náhradu nákladů řízení je jejich potřebnost „k účelnému uplatňování nebo bránění práva“. Písemné podání ze dne , datum, soud nepovažuje za účelný úkon, protože jeho obsahem bylo doplnění tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. Proto soud žalobci právo na náhradu za tento úkon nepřiznal.