3 C 167/2021

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: název žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Předmětem žaloby je pohledávka z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši [částka].

2. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy a žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS (kód [číslo]); SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] (rodné číslo žalovaného). Žalovaný však úvěr neuhradil v celé výši v datech splatnosti. Upomínku žalobkyně odeslala dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

3. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 4 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis). Rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nař. Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 (Řím I) právo české.

4. Z jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] s úrokovou sazbou 36% p. a., úrokem ve výši [částka], RPSN ve výši 1173,44%. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr jednorázově ve výši [částka] se sjednanou dobou splatnosti 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Výše poplatku za sjednání úvěru byla sjednána ve výši [částka]. Způsob vyplacení úvěru byl ujednán jako bezhotovostní bankovní převod. Smlouva obsahuje rovněž ujednání o vlastnostech úvěru pro případ překročení doby splatnosti úvěru. Součástí smlouvy je i určení způsobu právního jednání stran (čl. VII.), a to tak, že strany budou vzájemně komunikovat prostředky komunikace na dálku. Za prostředky komunikace na dálku se považují e-mail, poštovní zásilka zajišťovaná provozovatelem poštovních a kurýrních služeb, telefon či klientská zóna s jedinečným kódem vygenerovaným poskytovatelem elektronické autorizace či SMS kódem, kterým úvěrovaný potvrzuje nabídku na uzavření smlouvy či dodatku. Žalobkyně však předložila soudu smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve formě elektronického dokumentu, který neobsahuje žádný kvalifikovaný elektronický podpis. Smlouva ve svém závěru obsahuje toliko prohlášení úvěrovaného o tom, že si návrh smlouvy přečetl a souhlasí s jeho obsahem a na důkaz toho je připojena informace o tom, že„ podpis byl proveden [rok] [číslo] [anonymizováno] elektronickým kódem [číslo]“. Z předloženého elektronického dokumentu nevyplývá, že by žalovaný byl osobou, která projevila svoji vůli být vázán předmětnou smlouvou. Jiný důkaz o uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně nepředložila.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] plyne, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla odeslána částka [částka] na bankovní účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. 7. [právnická osoba], soud zjistil, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] byl v březnu [rok] žalovaný. Z přiloženého výpisu z bankovního účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka [částka].

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z původního věřitele žalobkyni a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů. Tento dopis byl odeslán poštou dne [datum], jak vyplývá z podacího archu.

9. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

10. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že žalovaný uzavřel tvrzenou úvěrovou smlouvu [číslo] ze dne [datum], jakou formou projevil žalovaný souhlas s uzavřením této smlouvy, jakým způsobem byla ověřena jeho totožnost a ev. jakým způsobem byla posouzena jeho úvěruschopnost.

11. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla žalovaným elektronicky podepsána. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

13. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší. Dle ustanovení § 1824 a násl. o. z. mohou být pro uzavření smlouvy použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

14. Písemná forma je v souladu s ustanovením § 562 odst. 1 o. z. zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007), podle něhož písemná forma právního jednání předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. 15. [příjmení] se žalobkyně mohla dovolávat právních následků smlouvy, je nutné prokázat, že smlouva byla skutečně mezi účastníky uzavřena. V daném případě se s tím pojí především povinnost prokázat, že žalovaný se smlouvou vyjádřil souhlas, tedy smlouvu podepsal - připojil k ní svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě elektronického podpisu, případně projevil souhlas jiným způsobem (konkludentně).

16. Dne [datum] nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů („ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

17. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

18. České právo tedy nezná pouze jeden druh elektronického podpisu, ale rozlišuje různé druhy, přičemž právní důsledky spojuje s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Nicméně v rámci soudního řízení je nutné takové uzavření smlouvy prokázat.

19. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu; následně byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy, což žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ([číslo]) s tím, že kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. K žádné z těchto tvrzených skutečností však žalobkyně nenavrhla důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že k takovému průběhu událostí opravdu došlo. Mohl by např. být navržen důkaz počítačovým systémem, který obsahuje záznamy údajů o právních jednáních. Pokud by zároveň bylo prokázáno, že se záznamy provádějí se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám, mohla by se uplatnit vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 562 odst. 2 o. z., že záznamy v takovém elektronickém systému jsou spolehlivé. Důkaz počítačovým systémem však navržen nebyl a z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, nevyplývá, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas se smlouvou. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán.

20. V daném případě tedy nebylo v řízení prokázáno, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru, proto jim ani nemohla vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti. Žalobkyně nicméně prokázala, že poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši [částka]. Vzhledem k absenci právního důvodu poskytnutí dané peněžité částky, když úvěrová smlouva nebyla uzavřena, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodnému obohacení ve výši [částka]. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný je proto povinen zaslanou částku žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný dobrovolně tuto částku žalobkyni neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem (I. výrok rozsudku). Ve zbývající části požadované jistiny (poplatek za poskytnutí úvěru [částka] a úrok ve výši [částka]) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

21. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky z bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním jednáním. Takové právní jednání je účinné v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta tak, aby měl možnost se s obsahem právního jednání seznámit. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu a podle podacího archu žalobkyně tuto výzvu odeslala dne [datum]. Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalovanému doručena dne [datum] (došla do sféry jeho vlivu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení do 3 dnů, a proto má soud za to, že lhůta ke splnění peněžité povinnosti uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení (I. výrok rozsudku). Požadavky na úrok z prodlení za dobu dřívější, z částky převyšující přiznanou jistinu a ve vyšší sazbě, než odpovídá zákonné sazbě ke dni počátku prodlení, soud zamítl jako nedůvodné (II. výrok rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 39,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].