3 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 723,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 723,01 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 818,59 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 318,59 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 604,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 14 723,01 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu přečerpání účtu , č. účtu, . Smlouvou ze dne , datum, se původní věřitel (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) zavázal vést pro žalovaného účet, přičemž dne , datum, souhlasil s tím, že žalovaný může prostředky na tomto účtu přečerpat do částky 5 000 Kč. Žalovaný však porušil sjednané podmínky (překročil sjednanou výši debetního zůstatku o částku 10 818 Kč), čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek. Proto původní věřitel dopisem ze dne , datum, zůstatek dluhu zesplatnil. Původním věřitelem byla obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která dne , datum, pohledávku postoupila žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: úroků z prodlení, sjednaného smluvního úroku ve výši 12 % ročně a poplatků ve výši 3 500 Kč - poplatky zahrnuté v celkové částce 3 500 Kč představují součet čtyř poplatků po 800 Kč za upomínku dle bodu 1. sazebníku (jedná se o upomínky ze 2/2025, 4/2025, 4/2025 a 5/2025) a dále poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč dle sazebníku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o vedení běžného účtu ze dne , datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) vést pro žalovaného účet , č. účtu, . Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele zůstatek dluhu zesplatnit v případě porušení smlouvy žalovaným.

5. Dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, se banka zavázala poskytnout žalovanému na běžném účtu , č. účtu, úvěr do výše 5 000 Kč. Dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, se banka zavázala poskytnout žalovanému na běžném účtu , č. účtu, úvěr do výše 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Mezi stranami bylo sjednáno, že debetní zůstatek na běžném účtu bude úročen sazbou 12 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky a sazebník původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném účtu.

6. Dle Sazebníku poplatků činí poplatek za upomínku 800 Kč a poplatek za výzvu ke splacení úvěru 300 Kč.

7. Původní věřitel zaslal žalovanému upomínky dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , jak bylo zjištěno z těchto upomínek.

8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný přečerpal sjednanou výši debetu o částku 10 818,59 Kč.

9. Z dopisu původního věřitele ze dne , datum, adresovaného žalovanému soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění zůstatku dluhu vyplývajícího ze shora specifikované smlouvy a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 14 431,09 Kč do dne , datum, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

11. Dopisem původního věřitele ze dne , datum, bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.

13. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle § 3077 o. z. se účet řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Proto soud věc vznik smlouvy o účtu posoudil podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.) a zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

14. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se smlouvou o účtu zavazuje ten, kdo vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

16. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá tomu, kdo vede účet, právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným.

18. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Podle § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o vedení účtu č. , č. účtu, ve smyslu § 708 odst. 1 obch. z., přičemž dne , datum, a následně dne , datum, si smluvní strany sjednaly možnost, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 711 obch. z. Původně byl debet na účtu povolen ještě před účinností zákona o spotřebitelském úvěru, v roce 2019 pak původní věřitel navýšil limit povoleného debetu po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, a to až do výše 9 000 Kč. Na základě smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného účet, přičemž žalovaný překročil výši povoleného debetu, když účet přečerpal o částku 10 818 Kč. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a celý dluh zesplatnil. V důsledku toho žalovanému vznikla v souladu se smlouvou i se zákonem (§ 2395 o. z.) povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku včetně poplatků dle Sazebníku, úroků ve sjednané výši 12 % ročně a zákonných úroků z prodlení. Celý dluh se stal splatným dne , datum, . Ke dni postoupení pohledávky , datum, činil kapitalizovaný úrok 404,42 Kč.

21. Žalovanému dále vznikla na základě Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, které se staly součástí smlouvy, povinnost zaplatit poplatky za zaslané upomínky ve výši 800 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč. Žalovaný celkem dluží na poplatcích částku 3 500 Kč (4 x 800 + 300 = 3 500). Výše poplatků není v rozporu s ust. § 122 zák. o spotřebitelském úvěru.

22. Jelikož žalovaný dluh ve výši 14 723,01 Kč dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem.

23. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Žalobkyně si nárokovala úrok z prodlení až od pozdějšího data, než nastalo prodlení, tedy v menším rozsahu, než by jí dle zákona příslušelo, proto jí soud, vázán návrhem, přiznal nárok pouze v požadovaném rozsahu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

24. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.).

25. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 604,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 723,01 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč.

26. Soud právnímu zástupci žalobkyně nepřiznal právo na odměnu za další úkon právní služby spočívající v písemném podání soudu ze dne , datum, , neboť předpokladem přiznání práva na náhradu nákladů řízení je jeho potřebnost „k účelnému uplatňování nebo bránění práva“. Písemné podání ze dne , datum, soud nepovažuje za účelný úkon, protože jeho obsahem bylo doplnění tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě (tvrzení o způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Proto soud žalobci právo na náhradu za tento úkon nepřiznal.