3 C 197/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 545,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 545,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 099,47 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99,47 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 474,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 099,47 Kč od , datum, do zaplacení a dále částky 71,81 Kč jako smluvní pokuty, vše z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 5 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Nejprve získala od žalovaného údaje o počtu členů domácnosti, jejich příjmech, pravidelných měsíčních výdajích a čistých měsíčních příjmech. Tyto údaje žalovaný poskytl prostřednictvím elektronické žádosti o úvěr. Následně žalobkyně ověřila správnost těchto informací a provedla lustraci žalovaného v několika registrech, konkrétně v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob Policie ČR, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a sankčních seznamech, jakož i v interních registrech historie klienta. Dále žalobkyně nahlédla do databází vedených společností CNCB, které spravují bankovní a nebankovní registry klientských informací (BRKI a NRKI). Současně žalobkyně využila službu AISP podle směrnice PSD2, na jejímž základě získala informace o platebním účtu a transakcích žalovaného a vycházela z výpisů z účtu a výplatních pásek předložených žalovaným. Ověřila také platnost předloženého dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný potvrdil správnost svých osobních údajů ve smlouvě a sekundárně se identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik, která umožnila ověření bankovního účtu a jeho majitele. Na základě těchto podkladů žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je schopen své závazky splácet, a smlouva byla uzavřena. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla s uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 5 000 Kč, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, od úvěrové smlouvy odstoupila. K dnešnímu dni činí nesplacený dluh žalovaného 11 474,17 Kč, z čehož jistina představuje 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranše 99,50 Kč a smluvní úrok 6 374,70 Kč. Vedle toho žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 71,81 Kč za prvních 90 dnů prodlení, počítanou od , datum, do , datum, ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, č. , hodnota, ve formě elektronického dokumentu ve formátu PDF bez speciálního elektronického podpisu. V textu smlouvy je jako „věřitel“ uvedena žalobkyně a jako „dlužník“ žalovaný. Obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 73 600 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr v denních splátkách počínaje dnem , datum, , a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru (poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky). Smlouva ve svém závěru obsahuje nečitelný podpis v kolonce „věřitel“ a následující text: „Tímto podepisuji dne , Anonymizováno, Klient“. Z tohoto dokumentu (ani z jiných předložených důkazů) nelze dovodit, kdo předmětný text do smlouvy připojil.

5. Žalobkyně předložila elektronický dokument ve formátu PDF nazvaný „Autorizace ověření totožnosti“, jehož obsahem je text: „Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Protiúčet: , Jméno žalovaného, , č. účtu , č. účtu, ; Datum: , Anonymizováno, .“ Žalobkyně dále předložila soudu kopii občanského průkazu žalovaného.

6. Dále žalobkyně předložila Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky, Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru.

7. Podle Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . byla úvěruschopnost prověřena dne , datum, v 7:35 hodin a bylo zjištěno, že v domácnosti žalovaného žijí 3 osoby, má ověřený příjem , částka, měsíčně a pravidelné výdaje na půjčky ve výši , částka, , na bydlení: , částka, , další nezbytné výdaje: , částka, a ostatní zbytné výdaje: , částka, . Regionální koeficient: 1.3 Rezerva pro výdaje: , Anonymizováno, ; Vypočítané minimální výdaje: , Anonymizováno, ; Disponibilní příjem: , Anonymizováno, ; Počet doporučených prodloužení:

0. Posouzení úvěruschopnosti bylo uzavřeno jako úspěšné.

8. Z listiny nazvané „Identifikované příjmy“ vyplývá, že žalobkyně prohlásila, že „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.“9. Žalobkyně převedla dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, , částku , částka, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jak vyplývá z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a z mimořádného výpisu z účtu č. , č. účtu, .

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 12 175,98 Kč do tří dnů. Tato výzva byla odeslána dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.

11. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

12. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že žalovaný vyjádřil svůj souhlas se smlouvou o úvěru, tedy zejména tvrzení, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Z předložených důkazů nevyplývá, že to byl právě žalovaný, kdo projevil svou vůli být vázán předmětnou smlouvou.

13. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena. O neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jejího omluvenou absenci u jednání.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

15. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Dle ustanovení § 1824 a násl. občanského zákoníku mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.

17. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS.

18. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).

19. České právo tedy nezná pouze jeden druh elektronického podpisu, ale rozlišuje různé druhy, přičemž právní důsledky spojuje s jakýmkoliv elektronickým podpisem. Obyčejným, prostým elektronickým podpisem může být nejen např. skenovaný vlastnoruční podpis, nebo speciální kód (PIN, heslo, ID apod.), kterým osoba disponuje, atd., ale i řetězec jednotlivých znaků tvořících jméno a příjmení v textu zprávy zaslané z určité adresy elektronické pošty. Je zcela v souladu s právem, aby smlouvy byly distančně uzavírány formou tzv. clickthrough modelu. Nicméně v rámci soudního řízení je nutné takové uzavření smlouvy prokázat. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru na internetové stránce žalobkyně www.flexifin.cz, že se do uživatelského účtu přihlásil a odkliknutím odsouhlasil obsah smlouvy. K žádné z těchto skutečností však žalobkyně nenavrhla důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že k takovému průběhu událostí opravdu došlo. Mohl by např. být navržen důkaz počítačovým systémem, který obsahuje záznamy údajů o právních jednáních. Pokud by zároveň bylo prokázáno, že se záznamy provádějí se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám, mohla by se uplatnit vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 562 odst. 2 o. z., že záznamy v takovém elektronickém systému jsou spolehlivé. Důkaz počítačovým systémem však navržen nebyl a z důkazů, které žalobkyně navrhla a předložila, nevyplývá, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas se smlouvou. Proto není možné uzavřít, že by žalovaný byl smlouvou vázán.

20. Pokud žalobkyně za této situace ve prospěch žalovaného poskytl plnění ve výši 5 000 Kč, je nutné to posuzovat jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému proto vznikla povinnost vydat vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením (§ 3000 o. z.), tedy povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svou povinnost v plném rozsahu nesplnil, uložil mu ji soud rozsudkem.

21. Také pokud se týká požadovaných úroků z prodlení, je žaloba důvodná pouze částečně. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k zaplacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do 3 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku žalobkyně přípis odeslala dne , datum, . Soud za podpůrného využití § 573 o. z. vzal za prokázané, že zásilka byla žalované doručena dne , datum, , lhůta pro zaplacení tak uplynula dne , datum, . Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení až od tohoto data (výrok I.).

23. Co do úroku z prodlení za dobu dřívější soud žalobu zamítl. Také pokud jde o další požadované smluvní nároky - smluvní pokutu, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť z neplatné smlouvy nemohou účastníkům vyplývat žádná práva ani povinnosti (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovanému, jenž byl v řízení úspěšnější, by příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, avšak ze spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly jakékoli náklady řízení. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.