3 C 205/2025

Plný text

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , st. příslušník Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o vyživovací povinnost ke zletilé dceři

I. Žalovaný je povinen počínaje dnem , datum, přispívat na výživu žalobkyně částkou 200 EUR měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem.Dlužné výživné v částce 4 000 EUR je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 50 EUR měsíčně splatných spolu s běžným výživným.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 24 856,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil výživné pro žalobkyni ve výši 200 EUR měsíčně od , datum, . Žalobkyně uvedla, že v období po ukončení předchozího studia (neúspěch při maturitní zkoušce) byli s žalovaným dohodnuti, že výživné hrazeno nebude, protože žalobkyně po určitou dobu pracovala, avšak ani od opětovného zahájení studia dne , datum, jí žalovaný žádné plnění neposkytoval. Žalobkyně byla od , datum, byla studentkou denního studia na střední škole, a to , Anonymizováno, , jméno FO, v , adresa, , přičemž v době podání žaloby se nacházela v maturitním ročníku, který opakovala, a v červnu 2025 vykonala maturitní zkoušku. V současné době je studentkou I. ročníku , Anonymizováno, S pokračováním ve studiu jí vznikly zvýšené náklady související zejména s dopravou do školy, stravováním, ošacením, školními pomůckami a dalšími běžnými potřebami studenta. Pokud jde o vyživovací povinnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný jí od , datum, na výživu žalobkyně ničím nepřispívá, ačkoliv byl o obnovení své vyživovací povinnosti informován. Dále uvedla, že se s žalovaným nestýká.

2. Pro určení práva rozhodného pro vyživovací povinnost soud vycházel z čl. 15 nařízení Rady (ES) č. 4/2009, podle něhož se rozhodné právo v těchto věcech určuje podle Haagského protokolu ze dne , datum, o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti. Podle čl. 3 tohoto protokolu se vyživovací povinnost řídí právem státu obvyklého pobytu oprávněné osoby. Jelikož oprávněná má obvyklý pobyt v České republice, soud posoudil nárok na výživné podle českého práva.

3. Žalovaný s návrhem na stanovení výživného nesouhlasil. Uvedl, že jeho vyživovací povinnost již zanikla. Obnovení vyživovací povinnosti v souvislosti s dalším, již čtvrtým pokusem o studium na stejném stupni vzdělání žalovaný považoval za nepřijatelné a odporující zásadám spravedlnosti a dobrých mravů, neboť vyživovací povinnost rodiče nemá sloužit k financování dlouhodobě neúspěšné a podle jeho názoru nezodpovědné studijní dráhy zletilého dítěte. Zdůraznil, že vyživovací povinnost rodičů zaniká okamžikem, kdy je dítě schopno samo se živit, a že tato schopnost může vzniknout i tehdy, jestliže dítě sice formálně studuje, avšak ke studiu dlouhodobě nepřistupuje řádně a soustavně jej zanedbává. Žalobkyně si podle jeho názoru sama zapříčinila své studijní neúspěchy, když opakovaně nezvládla maturitní zkoušku, ročník opakovala a maturitu složila až na pátý pokus, což svědčí o jejím laxním přístupu ke studijním povinnostem; přiznání výživného by proto bylo v rozporu s dobrými mravy. Podle žalovaného není spravedlivé ani společensky žádoucí požadovat, aby rodič nadále nesl ekonomické důsledky opakovaných studijních neúspěchů zletilého dítěte, a proto považuje žalobu žalobkyně v plném rozsahu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.

4. Současně žalovaný poukázal na své nepříznivé zdravotní a výdělečné poměry. Uvedl, že je od dubna 2024 dlouhodobě práce neschopný z důvodu potvrzených fraktur obratlů, v důsledku čehož byl nucen ukončit služební poměr u ozbrojených sil ke dni , datum, . Tvrdil, že i nadále je v pracovní neschopnosti, čeká jej další operace , Anonymizováno, s plánovanými předoperačními vyšetřeními v březnu 2025 a že po zákroku bude sám potřebovat péči. Z těchto důvodů namítal omezenou schopnost plnit vyživovací povinnost. Žalovaný popsal své osobní a majetkové poměry s tím, že je od , datum, výsluhovým důchodcem s měsíčním příjmem 774,89 EUR. Bydlí v pronajatém bytě s nájemným 400 EUR měsíčně, hradí telefon ve výši 28,49 EUR měsíčně, životní pojištění a na základě soudního rozhodnutí platí výživné na nezletilé dítě ve výši 60 EUR měsíčně. Dále splácí úvěr ve výši 20 000 EUR s měsíční splátkou 278,44 EUR; další úvěr ve výši 12 000 EUR si vzal z důvodu nedostatku prostředků na zajištění základních životních potřeb. Uvedl, že po započtení všech výdajů mu zbývá částka přibližně 28,11 EUR měsíčně, případně i bez zohlednění úvěru pouze 250,33 EUR, což nedosahuje ani výše životního minima ve Slovenské republice, která činila 284,13 EUR. Dále poukázal na to, že dobrovolně přispívá částkou 50 EUR měsíčně na léky své nemohoucí matce a že očekává rozhodnutí o výživném k dalšímu nezletilému dítěti. Žalovaný rovněž namítl, že žalobkyni jako plnoleté osobě mohlo být výživné přiznáno nejdříve ode dne podání návrhu, nikoli zpětně od nástupu na střední školu. Závěrem uvedl, že pokud by soud neshledal rozpor s dobrými mravy, navrhoval stanovit výživné pouze v minimálním zákonném rozsahu s ohledem na jeho velmi omezené finanční možnosti.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je dcerou žalovaného., že žalovaný má další vyživovací povinnost k , Anonymizováno, , jméno FO, , nar. , datum, . Dále účastníci shodně uvedli, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla dříve ukončena, když byla žalobkyně pracovně činná od září 2023 do konce srpna 2024.

6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z Potvrzení o studiu , právnická osoba, ze dne , datum, vyplývá, že , jméno FO, , narozená , Datum narození žalobkyně, v denní formě studia.Anonymizovaný odstavec8. Z potvrzení o studiu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně je v akademickém roce 2025/2026 (od , datum, do , datum, ) studentkou 1. ročníku bakalářského studia na , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a to ve formě prezenčního studia.

9. Žalobkyně bydlí společně se svou matkou a jejím partnerem, přičemž náklady na bydlení v celkové výši 27 000 Kč měsíčně, včetně energií, hradí matka s jejím partnerem. Popsala rovněž své další pravidelné výdaje, zejména cestovné do školy ve výši přibližně 2 000 Kč až 2 200 Kč měsíčně, stravování v domácnosti ve výši přibližně 5 000 Kč měsíčně, výdaje na ošacení a obuv v průměrné výši 1 000 Kč měsíčně, náklady na volnočasové aktivity, telekomunikační služby, penzijní spoření ve výši 500 Kč měsíčně a mimořádné výdaje související se zahájením školního roku. , textAnonymizovaný odstavec11. Žalovaný se se žalobkyní nestýká, na její výživu od září 2023 nijak nepřispívá.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec21. Z publikovaných dat Štatistického úradu SR, přístupných online na adrese: https://datacube.statistics.sk/#!/view/sk/VBD_INTERN/pr0205qs/v_pr0205qs_00_00_00_sk vyplývá, že průměrná měsíční mzda v odvětví „Veřejná správa a obrana“ činila za rok 2024 částku 2 105 EUR a za rok 2025 částku 2 217 EUR.

22. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.Anonymizovaný odstavec24. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

25. Podle judikatury lze vyživovací povinnost ke zletilému dítěti obnovit, pokud nastane podstatná změna poměrů a dítě znovu není schopno se samo živit, typicky proto, že se znovu soustavně a cílevědomě připravuje na budoucí povolání; základ je v § 910 občanského zákoníku a § 911 občanského zákoníku. Z judikatury zejména plyne, že obnovení je možné i po dřívějším zániku, pokud dítě pokračuje nebo znovu začne v přípravě na povolání a předchozí přerušení/ukončení studia mělo objektivní důvody (např. zdravotní či majetkové), nikoli čistě subjektivní selhání. To výslovně akcentuje nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1487/23. Další studium musí být účelné, nesmí jít jen o „prodlužování mládí“. Musí mít odpovídající kvalitu, zvyšovat šance na trhu práce a dítě se mu musí věnovat s dostatečnou péčí; význam mají i studijní výsledky (k tomu srov. např. nález II. ÚS 2121/14 „Studium po dosažení zletilosti lze považovat za přípravu na budoucí povolání vylučující samostatnou obživu oprávněné osoby jen tehdy, pokud aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu, zvyšuje šance dítěte na uplatnění na trhu práce - zároveň za situace, kdy se dítě studiu věnuje s dostatečnou péčí a dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor.“). Další studium může vyživovací povinnost odůvodnit, pokud rozvíjí dosavadní kvalifikaci, nikoli jen bezúčelně opakuje stejný stupeň vzdělání (k tomu srov. např. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 2623/09 „Při hodnocení schopnosti zletilého dítěte samostatně se živit je namístě preferovat zájem na zvýšení jeho další studijní kvalifikace, pokud je dosahována rozvinutím (nikoliv pouze opakováním) dosavadního typu studia.“). Shrnuto, další studium by mělo splňovat hlavně tyto podmínky: reálná a seriózní příprava na povolání, návaznost nebo rozvinutí předchozího vzdělání nebo jinak racionální profesní směr, škola a obor mají smysl pro budoucí uplatnění, řádný přístup ke studiu (docházka, plnění povinností, výsledky), nejde jen o formální zápis bez skutečné snahy.

26. V projednávané věci považuje soud výš citované podmínky pro další trvání vyživovací povinnosti za splněné. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v projednávané věci považuje podmínky pro další trvání vyživovací povinnosti za splněné. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně zanechala předchozího studia v září 2023 nikoli z důvodů subjektivních, nýbrž pro dočasné zdravotní, konkrétně psychické obtíže. Následně po odpadnutí této překážky ve studiu od září 2024 opět pokračovala a toto studium řádně završila úspěšným složením maturitní zkoušky v roce 2025. V současné době pokračuje ve studiu na vysoké škole, které na její předchozí vzdělání navazuje, dále rozvíjí její dosaženou kvalifikaci a současně zvyšuje její šance na budoucí uplatnění na trhu práce. Soud proto uzavírá, že nejde o studium samoúčelné ani o pouhé formální setrvávání ve statusu studenta, ale o soustavnou, cílevědomou a racionální přípravu žalobkyně na budoucí povolání, která i nadále odůvodňuje trvání vyživovací povinnosti.

27. I na rozhodování o výživném dopadá úprava v § 2 odst. 3 občanského zákoníku, dle níž výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Korektiv dobrých mravů však musí být při rozhodování o povinnosti rodiče vyživovat své nezletilé dítě zohledňován velmi citlivě s ohledem na dítě [Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1040] a užití tohoto korektivu by mělo zůstat vyhrazeno pro zvlášť odůvodněné případy. Po zhodnocení všech zjištěných skutečností soud neshledal, že by výživné v tomto případě bylo v rozporu s dobrými mravy.

28. Proto soud uzavřel, že žalobkyně dosud pokračuje v soustavné přípravě na své budoucí povolání, není proto dosud schopna sama se živit a vyživovací povinnost rodičů k ní se tudíž v souladu s § 911 o. z. od 1. 9. 2024 znovu obnovila.

29. Pro určení rozsahu výživného jsou podle občanského zákoníku jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o. z.). Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. (§ 913 odst. 3 o. z.).

30. Žalobkyně žije ve společné domácnosti se svou matkou, která hradí veškeré její potřeby, a tím plní svou vyživovací povinnost. Oprávněné potřeby žalobkyně odpovídají její věku, jsou však zvyšovány o náklady spojené se studiem a dopravou do školy (dříve do , adresa, , nyní do , text, ). Žalovaný v současné době svou vyživovací povinnost nijak neplní.

31. Při hodnocení osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného soud vycházel také z konstantní judikatury, která zdůrazňuje, že zajištění oprávněných potřeb dítěte je i po rozvodu základní povinností obou rodičů, kteří k tomu musí vynaložit veškeré úsilí i na úkor svýchvlastních zájmů. Z toho plyne, že plnění vyživovací povinnosti má přednost před ostatními platebními povinnostmi rodiče, včetně úvěrů, leasingu, hypotéky či jiných dobrovolně převzatých závazků, a k těmto závazkům proto nelze při stanovení výživného zásadně přihlížet v neprospěch dítěte. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. III. ÚS 2324/17, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 19 Co 16/2017, Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1049/2012 nebo rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 30 C 3/2023.

32. Soud v této souvislosti nezohlednil tvrzený výdaj otce na splácení úvěru „na hrazení životních potřeb“ žalovaného, neboť toto „řešení“ finanční situace je zcela iracionální, v dlouhodobém horizontu jen prohloubí finanční problémy žalovaného. Žalovaný naopak nijak netvrdil, zda se pokusil získat jiný zdroj příjmů. ať už ze zaměstnání nebo žádostí o invalidní důchod. K tomuto druhu závazku proto soud při určení výživného pro dítě nemohl přihlédnout s odkazem na výše citovanou judikaturu.Anonymizovaný odstavec34. Soud při určení výše výživného vycházel z doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti a z toho, že žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti a jeho potenciální měsíční příjem činil minimálně 1 500 EUR, tedy cca 36 000 Kč. S ohledem na životní etapu dětí aplikoval podíl výživného ve výši 18 % z příjmu pro žalobkyni a 16 % z příjmu pro nezl. , jméno FO, , což představovalo předběžnou částku výživného 12 240 Kč měsíčně. Tato částka byla rozdělena mezi děti v poměru odpovídajícím jejich podílům, a to tak, že pro žalobkyni by mělo připadnout výživné ve výši 6 480 Kč. odpovídala schopnostem a možnostem žalovaného i zásadě shodné životní úrovně rodiče , právnická osoba, . Toto výživné odpovídá odůvodněným potřebám žalobkyně i zjištěnému potenciálnímu příjmu žalovaného s přihlédnutím k jeho další vyživovací povinnosti35. Pokud žalobkyně za této situace požadovala na výživném pro dobu od , datum, částku 200 EUR (v přepočtu méně než 5 000 Kč) měsíčně, považuje soud tuto částku jednoznačně za přiměřenou všem zjištěným okolnostem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala výživné v menším rozsahu, soud, vázán návrhem, jí nárok přiznal pouze v požadovaném rozsahu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

36. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu a jeho právním posouzení proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a výživné určil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Stanovené výživné je dle názoru soudu přiměřené jak odůvodněným potřebám žalobkyně, tak odpovídá schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného (§ 913 odst. 1 obč. zák.).

37. Námitka žalovaného, že výživné lze přiznat nejdříve ode dne podání návrhu, není důvodná. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, avšak u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Soud má za to, že uvedená úprava se vztahuje i na výživné požadované zletilým dítětem vůči rodiči. Za situace, kdy řízení bylo zahájeno dne , datum, a žalobkyně požaduje výživné od , datum, , jde o dobu, která nepřesahuje zákonem stanovený tříletý limit; přiznání výživného od tohoto data tedy je v souladu se zákonem.

38. Co se týká nedoplatku výživného od , datum, do vyhlášení tohoto rozsudku dne , datum, , ten byl vypočten tak, že v této době měl žalovaný v důsledku změny poměrů již hradit výživné v částce 200 EUR, reálně však nehradill žádné výživné; dluh za 20 měsíců (4 měsíce v roce 2024, 12 měsíců v roce 2025 a 4 měsíce v roce 2026) tedy činí celkem 4 000 EUR. Povinnost k úhradě dluhu byla stanovena podle § 160 o. s. ř. ve splátkách po 50 EUR měsíčně tedy tak, aby žalovaný mohl tyto finanční prostředky zajistit, zároveň však s ohledem na fakt, že se jedná o výživné, které již mělo být uhrazeno a žalobkyně již měla mít možnost je využít.

39. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 856,14 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč (pětinásobek ročního přiznaného plnění) sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 711,65 Kč za 48 ujetých km v částce 414,14 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 311,65 Kč ve výši 4 265,45 Kč.